GC, Pyrolýza, FTIR Spektroskopie, GC/MSD
ZaměřeníPrůmysl a chemie
VýrobceThermo Fisher Scientific, Shimadzu, Agilent Technologies
Význam tématu
Zvýšení zastoupení druhé generace biopaliv (RED II) vyžaduje efektivní způsoby konverze zemědělských zbytků, např. slámy, na kapalná paliva. Ablativní rychlá pyrolýza (AFP) představuje provozně a energeticky příznivou technologii pro výrobu bio-olejů ze slámy bez nutnosti náročného mletí. Surový pyrolyzní olej má však vysoký obsah kyslíku, kyselost, vodu a nízkou stabilitu, takže je nutné jeho předúpravy (stabilizace), pokud má být následně zpracován v konvenční rafinérii. Hydrotreatment (hydrodeoxygenace/hydrogenace) je jednou z reálných cest, jak bio-olej přizpůsobit vstupním surovinám rafinérských procesů a umožnit ko-procesování v existujících jednotkách.
Cíle a přehled studie / článku
Cílem studie bylo optimalizovat klíčové parametry kontinuálního hydrotreatingu bio-oleje ze slámy získaného ablativní rychlou pyrolýzou tak, aby vznikl produkt vhodný jako mezičlánek pro zpracování v konvenční rafinérii. Testovaly se teploty 240–360 °C a vodíkový tlak 2–8 MPa v pevnotělovém průtočném reaktoru na komerčním sulfidaném NiMo/Al2O3 katalyzátoru; WHSV ≈ 1 h−1 a H2 průtok ≈ 90 L·h−1. Hodnocení zahrnovalo hmotnostní a energetické bilance, elementární a fyzikálně-chemické parametry, SIMDIS, FTIR-ATR s PCA a analýzu odplynů GC-FID/TCD.
Použitá metodika a instrumentace
Stručný popis vstupu a provozních podmínek:
- Vstup: ablativní rychlá pyrolýza slámy (pomer pšenice:ječmene 1:1) při ≈550 °C; produkt spontánně separován na organickou a vodnou fázi.
- Feed doplněn DMDS (0.5 wt%) pro udržení sulfidaného stavu katalyzátoru.
- Katalyzátor: komerční sulfidaný NiMo/Al2O3 (cca 5.5 wt% NiO, 28.3 wt% MoO3); in-situ sulfiding při 345 °C, 4 MPa s DMDS v pětiváhovém procentním obsahu.
- Reaktor: elektricky vyhřívaný pevnotělový reaktor (Ø 23 mm) s termočidlem; náplň 55 g; granulometrie katalyzátu 0.25–0.42 mm (dolní) a 0.85–1.5 mm (horní); kovový předohřívač nad ložem.
- Provozní rozmezí: teplota 240–360 °C, tlak 2–8 MPa, WHSV ≈ 1 h−1, H2 90 L·h−1; doba odběru vzorků po stabilizaci parametrů.
Analytika a instrumentace použité pro charakterizaci:
- Elementární analýza (C, H, N, S): Vario EL Cube (Elementar).
- Voda: Karl Fischer (METTLER TOLEDO DL38) podle ASTM E203.
- Hustota a kinematická viskozita: SVM 3000 Stabinger Viscometer (Anton Paar).
- Micro Conradson carbon residue (MCR): NMC 420 (NORMALAB).
- Vyšší výhřevnost (HHV): IKA 2000; LHV vypočteno z HHV.
- TAN a CAN: 716 DMS Titrino (Metrohm) podle standardních titračních metod.
- SIMDIS (simulované destilace): TRACE ULTRA GC (Thermo Scientific) s CP‑SimDist UltiMetal kolonkou; výpočet „recovery“ pro hodnocení hydrokarbon‑podobnosti produktů.
- FTIR‑ATR: Shimadzu IRAffinity‑1 s Quest ATR (diamant); následná multivariační analýza PCA pro rychlou klasifikaci produktů.
- Analýza odplynů: HP/Agilent GC (HP 6890/Agilent 6890) kombinované FID a TCD; CP‑Carbobond a HP‑PONA kolony pro C1–C5 a C6+ komponenty.
Hlavní výsledky a diskuse
Hlavní pozorované efekty hydrotreatingu:
- Hmotnostní a energetická bilance: Celkové výtěžky kapalných produktů přesahovaly 90 wt% ve většině podmínek (výjimka: 360 °C / 8 MPa – 88.5 wt%). Energetická návratnost – >85 % původní energie bio‑oleje bylo soustředěno do organické fáze za většiny testovaných podmínek.
- Oddělení fází: Produkty se většinou dělily na vodnou a organickou fázi; s rostoucí intenzitou hydrotreatingu (T a p) se zvyšoval podíl vodné fáze kvůli deoxygenaci (tvorba vody).
- Vliv teploty a tlaku: Zvýšení teploty (240→360 °C) a tlaku (2→8 MPa) vedlo k jasnému zvýšení deoxygenace – pokles O/C (Van Krevelen) a vzestup H/C. Při 360 °C a 8 MPa byla dosažena téměř úplná deoxygenace (SIMDIS recovery ≈ 96 %), produkt blízký uhlovodíkovému složení.
- Kyselost a voda: Pod nejintenzivnějšími podmínkami (360 °C, 8 MPa) poklesly TAN i CAN pod ~2 mg KOH·g−1 a obsah vody v organické fázi na <1 wt% – úroveň vhodná pro rafinérské zpracování.
- SIMDIS a frakční složení: SIMDIS „recovery“ je použitelný měřítkem „hydrokarbon‑podobnosti“; při vyšších intenzitách se zvyšoval podíl frakcí ve středním destilátu (diesel-range), zatímco nadměrné podmínky podporovaly lehčí frakce (částečné cracking).
- FTIR‑ATR + PCA: PCA aplikovaná na FTIR spektra umožnila rychlou klasifikaci produktů; PC1 koreloval zejména s obsahem vody, PC2 s uhlovodíkovými/alkyl skupinami a aromatikou. Metoda sloučí rychlou kontrolu kvality a podporu řízení procesu v reálném čase.
- Odplyny a reakce: Významné tvoření odplynů začíná nad ~280 °C; dominoval CH4 a lehké C2–C4, přičemž poměry (např. CH4 vs C2/C3) a CO/CO2 indikují podíl dekarboxylace/decarbonylace a hydrogenace. Vyšší tlak podporuje hydrogenaci a hlubší deoxygenaci.
- Stabilita katalyzátoru a sulfidaná fáze: Sulfidané NiMo katalyzátory byly robustní, vyžadovaly ale zdroj síry (DMDS) k udržení aktivní sulfidané fáze; aktivace katalyzátoru probíhala na SRGO s DMDS a následnou stabilizací.
Přínosy a praktické využití metody
- Hydrotreatment AFP‑bio‑oleje za optimalizovaných podmínek (zejména 360 °C, 8 MPa) dokáže dodat kapalný organický frakční produkt kompatibilní se straight‑run gasoilem pro bezproblémové ko‑zpracování v rafinérii.
- Vysoká energetická návratnost (>85 %) a výrazné snížení kyselosti a obsahu vody zvyšují praktickou hodnotu takto upraveného produktu.
- Navržené rychlé analytické metody (SIMDIS recovery, FTIR‑PCA) umožňují krátkodobé řízení provozu a okamžité rozhodování o změně podmínek hydrotreatingu v průmyslovém provozu.
- Možnost využít existující rafinérské kapacity (hydroprocessing units) pro stabilizaci a další zpracování bio‑olejů nabízí ekonomický i logistický přínos.
Budoucí trendy a možnosti využití
- Optimalizace katalyzátorů: investigace alternativ (metalické fosfidy, karbidy, nitridy) a modifikace existujících sulfidaných katalyzátorů za účelem snížení spotřeby H2, vyšší selektivity a delší životnosti.
- Procesní konfigurace: dvou‑stupňové schéma (mírná předstabilizace + intenzivní hydrotreating) pro kontrolu polymerizace a snižování tvorby koksu.
- Reálné měřicí systémy: nasazení on‑line FTIR + PCA či jiné spektrální metody pro řízení a detekci poklesu aktivity katalyzátoru v reálném čase.
- Integrace dodávky H2 a zdrojů síry v rafinérské infrastruktuře, ekonomická a LCA hodnocení celé řetězce (sláma → AFP → hydrotreatment → ko‑processing).
- Škálovatelnost a mobilita AFP: využití mobilních AFP jednotek v místech sběru slámy s následným lokálním předzpracováním a minimalizací logistiky.
Závěr
Studie prokázala, že kontinuální hydrotreating bio‑oleje ze slámy z AFP na sulfidaném NiMo/Al2O3 při optimalizovaných podmínkách (nejvýrazněji 360 °C a 8 MPa) dokáže vyprodukovat organický frakční produkt s nízkou kyselostí, nízkým obsahem vody a vysokou energetickou hustotou, který je kompatibilní se straight‑run gasoilem a vhodný pro další zpracování v rafinérii. Metody SIMDIS a FTIR‑PCA byly ověřeny jako rychlé a spolehlivé nástroje pro řízení hloubky deoxygenace a kvality produktu. Přesto zůstávají otázky týkající se optimalizace katalyzátoru, spotřeby vodíku, ekonomiky a dlouhodobé stability katalytických systémů, které je třeba řešit v následných výzkumech a pilotních provozech.
Reference
1. REN21. Renewables 2016 Global Status Report. Paris: REN21 Secretariat; 2016.
2. Venderbosch RH, Ardiyanti AR, Wildschut J, Oasmaa A, Heeres HJ. Stabilization of biomass-derived pyrolysis oils. J Chem Technol Biotechnol 2010;85:674–86.
3. REDII; EU draft directive documentation CELEX:52016PC0767R(01).
4. Abbasi T, Abbasi SA. Biomass energy and the environmental impacts associated with its production and utilization. Renew Sustain Energy Rev 2010;14(3):919–37.
5. Conrad S, Apfelbacher A, Schulzke T. Fractionated condensation of pyrolysis vapours from ablative flash pyrolysis. 22nd European Biomass Conference & Exhibition; 2014.
6. Peacocke G, Bridgwater A. Ablative plate pyrolysis of biomass for liquids. Biomass Bioenergy 1994;7:147–54.
7. Bridgwater AV. Review of fast pyrolysis of biomass and product upgrading. Biomass Bioenergy 2012;38:68–94.
8. Lee H, et al. Recent advances in the catalytic hydrodeoxygenation of bio-oil. Korean J Chem Eng 2016;33(12):3299–315.
9. Białek M, Gross-Gołacka E, Kaliski M. Rationalization process in the refining sector of the European Union. AGH Drilling Oil, Gas 2014;31(1).
10. Mortensen PM, et al. A review of catalytic upgrading of bio-oil to engine fuels. Appl Catal A 2011;407:1–19.
11. Wildschut J, Mahfud FH, Venderbosch RH, Heeres HJ. Hydrotreatment of fast pyrolysis oil using heterogeneous noble-metal catalyst. Ind Eng Chem Res 2009;48:10324–34.
12. Baldauf W, Balfanz U, Rupp M. Upgrading of flash pyrolysis oil and utilization in refineries. Biomass Bioenergy 1994;7:237–44.
13. Ly HV, et al. Spray pyrolysis synthesis of γ-Al2O3 supported metal and metal phosphide catalysts and their activity in the hydrodeoxygenation of a bio-oil model compound. Energy Convers Manage 2016;127:545–53.
14. Rodríguez-Aguado E, et al. Ni and Fe mixed phosphides catalysts for O-removal of a bio-oil model molecule. Mol Catal 2017;437:130–39.
15. Olarte MV, et al. Characterization of upgraded fast pyrolysis oak oil distillate fractions. Fuel 2017;202:620–30.
16. Mahfud FH. Exploratory studies on fast pyrolysis oil upgrading. PhD Thesis; 2007.
17. Mercader FDM, et al. Competition between hydrotreating and polymerization reactions during pyrolysis oil hydrodeoxygenation. AIChE J 2011;57:3160–70.
18. Zanuttini M, Lago C, Querini C, Peralta M. Deoxygenation of m-cresol on Pt/γ-Al2O3. Catal Today 2013;213:9–17.
19. Griffin MB, et al. Support cooperativity for the deoxygenation of guaiacol. Sci Technol 2017;2:P.
20. Echeandia S, et al. Enhancement of phenol hydrodeoxygenation over Pd catalysts. Fuel 2014;117:1061–73.
21. Elliott DC, et al. Catalytic hydroprocessing of biomass fast pyrolysis bio-oil. AIChE J 2009;28:441–9.
22. Wildschut J. Pyrolysis oil upgrading to transportation fuels by catalytic hydrotreatment. PhD Thesis; 2009.
23. French RJ, et al. Evaluate impact of catalyst type on oil yield and hydrogen consumption. Energy Fuels 2014;28:3086–95.
24. Steele PH, et al. Hydrocarbon production via biomass pyrolysis and hydrodeoxygenation. NSTI‑Nanotech; 2009.
25. Guo C. Carbon-supported transition metal phosphide catalysts for hydrodeoxygenation. MSc Thesis; 2015.
26. Lup ANK, et al. A review on reaction mechanisms of metal-catalyzed deoxygenation. Appl Catal A: General 2017.
27. Boullosa-Eiras S, et al. Catalytic hydrodeoxygenation of phenol over supported molybdenum carbide, nitride, phosphide and oxide catalysts. Catal Today 2014;223:44–53.
28. Zhao H, et al. Hydrodeoxygenation of guaiacol on transition metal phosphide catalysts. Appl Catal A 2011;391(1):305–10.
29. Romero Y, et al. Hydrodeoxygenation of 2-ethylphenol over sulfided Mo-based catalysts. Appl Catal B 2010;98(3):213–23.
30. Patel M, Kumar A. Production of renewable diesel through hydroprocessing of lignocellulosic bio-oil: a review. Renew Sustain Energy Rev 2016;58:1293–307.
31. Ardiyanti AR, et al. Catalytic hydrotreatment of fast pyrolysis oil using bimetallic Ni–Cu catalysts. Appl Catal A 2012;449:121–30.
32. Mercader FDM, et al. Production of advanced biofuels: co-processing of upgraded pyrolysis oil. Appl Catal A 2010;96:57–66.
33. Yoshimura Y, et al. Influences of oxygen-containing substances on deactivation of sulfided molybdate catalysts. Appl Catal 1991;73(1):55–63.
34. Laurent E, Delmon B. Influence of water in the deactivation of a sulfided NiMo/yAl2O3 catalyst. J Catal 1994;146:281–91.
35. Gholizadeh M, et al. Effects of temperature on the hydrotreatment behaviour of pyrolysis bio-oil. Fuel Process Technol 2016;148:175–83.
36. Horáček J, Kubička D. Bio-oil hydrotreating over conventional CoMo & NiMo catalysts. Fuel 2017;198:49–57.
37. Schulzke T, Conrad S, Westermeyer J. Ablative flash pyrolysis of straw – conversion process and valorization options. Biorefinery conf.; 2015.
38. Christensen E, et al. Acid number determination of pyrolysis bio-oils using potentiometric titration. NREL/TP-5100-65890; 2016.
39. Næs T, Isaksson T, Fearn T, Davies T. A user friendly guide to multivariate calibration and classification. NIR Publications; 2002.
40. Socrates G. Infrared and Raman characteristic group frequencies: tables and charts. John Wiley & Sons; 2001.
Obsah byl automaticky vytvořen z originálního PDF dokumentu pomocí AI a může obsahovat nepřesnosti.