<h3><strong>9 ELEKTROANALYTICKÉ METODY</strong></h3>
<h5><strong>9.3    Ampérometrie</strong></h5>
<ul>
<li>9.3.1 Ampérometrické senzory<ul>
<li>9.3.1.1 Clarkovo kyslíkové čidlo</li>
<li>9.3.1.2 Enzymové biosenzory</li>
<li>9.3.1.3 Tkáňové a bakteriální biosenzory</li>
</ul>
</li>
<li>9.3.2 Ampérometrické detektory<ul>
<li>9.3.2.1 Průtokové cely</li>
<li>9.3.2.2 Pracovní elektrody pro průtoková měření</li>
<li>9.3.2.3 Měřící techniky</li>
<li>9.3.2.4 Použití ampérometrické detekce v průtokové analýze organických látek</li>
</ul>
</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Ampérometrie</strong></h3>
<p>Ampérometrie, podobně jako voltametrie, je elektroanalytická metoda, která využívá přenos elektronů mezi analytem a elektrodou, tedy oxidaci nebo redukci analytu. Na pracovní elektrodu se vkládá konstantní potenciál a měří se velikost procházejícího proudu, která je úměrná koncentraci analytu. Konstantní potenciál se obvykle nastavuje tak, aby elektrodou procházel limitní proud analytu [1]. Instrumentace pro ampérometrickou analýzu je v principu stejná jako pro analýzu voltametrickou. </p>
<p>V praxi se ampérometrie využívá zejména pro analýzu látek v míchaných či proudících médiích – kapalinách nebo plynech. Sleduje se obvykle závislost proudu na čase (chronoampérometrie). Selektivita ampérometrické analýzy s běžnými kovovými či uhlíkovými elektrodami je obecně malá, i když ji jistě lze do jisté míry ovlivnit potenciálem elektrody, neboť různé látky se oxidují či redukují při různých potenciálech. Proto se potřebná selektivita metody zajišťuje vhodnou modifikací pracovní elektrody či použitím vhodné separační techniky před ampérometrickou detekcí. Podle účelu použití se konstruují detekční cely různých tvarů a uspořádání. V následujících odstavcích budou zmíněny analyticky nejvýznamnější typy ampérometrických detektorů.</p>
<h4><strong>Ampérometrické senzory</strong></h4>
<h5><strong>CLARKOVO KYSLÍKOVÉ ČIDLO</strong></h5>
<p>Ampérometrie se velmi často používá ke stanovení plynných látek v kapalných vzorcích. K těmto účelům navrhl a zkonstruoval vhodnou detekční celu Leland C. Clark v r. 1957. Clark řešil problém, jak stanovit kyslík v krvi. Krev představuje nesmírně složitou matrici obsahující látky, které se adsorbují na povrch běžně používaných redoxních elektrod, uhlíkových i kovových, a tím snižují jejich aktivitu, což se projeví poklesem až ztrátou proudové odezvy. Clark jednoduše oddělil elektrody a elektrolyt od analyzovaného prostředí (krve) membránou propustnou pouze pro plyny a tím zamezil přístup ostatních složek vzorku k povrchu indikační platinové elektrody, čímž zabránil její pasivaci.</p>
<p>Schéma Clarkova kyslíkového senzoru je na obr. níže. Kyslík difunduje z analyzovaného prostředí přes membránu (např. teflonovou, polypropylenovou nebo silikonovou) a tenkou vrstvu elektrolytu k platinové elektrodě, kde je redukován:  </p>
<ul>
<li>O₂ + 4H⁺ + 4<em>e</em>⁻ → 2H₂O</li>
</ul>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_Clarkova_kyslikoveho_senzoru_1efb1266b7.jpg" alt="2 THETA: Schéma Clarkova kyslíkového senzoru: (A) Pt-elektroda, (B) Ag/AgCl-elektroda, (C) roztok KCl, (D) plynopropustná membrána, (E) těsnící gumový kroužek, (F) zdroj napětí, (G)
ampérmetr."/></p>
<h5><strong>ENZYMOVÉ BIOSENZORY</strong></h5>
<p>Clarkovo čidlo se stalo základem membránových biosenzorů. V praxi nejčastěji používaný je biosenzor pro stanovení glukosy, který slouží zejména diabetikům ke sledování hladiny jejich krevní glukosy. První glukosový senzor obsahoval enzym glukosaoxidasu imobilizovanou na dialyzační membráně kyslíkového čidla. Glukosa obsažená v analyzovaném vzorku je v přítomnosti enzymu a kyslíku oxidována za vzniku kyseliny glukonové (resp. glukonolaktonu) a peroxidu vodíku:</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Glukosa_975063c68d.jpg" alt="2 THETA: Glukosa"/></p>
<p>Kyslíkové čidlo při této reakci deteguje úbytek kyslíku, který je úměrný koncentraci glukosy. Nevýhodou uvedeného měřicího systému je, že odezva elektrody závisí na koncentraci kyslíku v enzymové vrstvě. Pokud poklesne koncentrace kyslíku, který oxiduje glukosu, sníží se i proudová odezva kyslíkového senzoru a naměřená výsledná koncentrace glukosy může být podhodnocená.</p>
<p>Jinou možností je detegovat produkt reakce, peroxid vodíku, který se na platinové elektrodě oxiduje při vhodném potenciálu (+0,6 V proti Ag/AgCl): H₂O₂ → O₂ + 2H⁺+ 2<em>e</em>⁻</p>
<p>Další řešení problému závislosti odezvy senzoru na koncentraci kyslíku spočívá v náhradě kyslíku nefyziologickou sloučeninou schopnou přenášet elektrony mezi analytem a elektrodou. Takové sloučeniny se nazývají mediátory. Mediovaný přenos elektronů (obr. A níže) je využíván v tzv. druhé generaci enzymových senzorů.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Sekvence_prenosu_elektronu_0b08eaf8f1.jpg" alt="2 THETA: Sekvence přenosu elektronů mezi analytem (glukosou) a elektrodou v systému s mediátorem v glukosových biosenzorech druhé generace (A). Strukturní vzorec ferrocénu (B), mediátoru používaného v glukosových senzorech druhé generace [3]."/></p>
<p>Mediátory jsou na elektrodě regenerovány při nižších potenciálech, při kterých obvykle nedochází k interferujícím reakcím elektroaktivních látek v matrici vzorku. Příkladem mediátoru používaného v glukosových senzorech je ferrocén (obr. B výše), který zprostředkovává přenos elektronů z glukosaoxidasy na elektrodu podle schématu [3]:</p>
<ul>
<li><p>glukosa + glukosaoxidasa (ox) → glukonová kyselina + glukosaoxidasa (red)</p>
</li>
<li><p>glukosaoxidasa (red) + 2 ferrocén (ox) → glukosaoxidasa (ox) + 2 ferrocén (red) + 2H⁺</p>
</li>
<li><p>2 ferrocén (red) → 2 ferrocén (ox) + 2<em>e</em>⁻</p>
</li>
</ul>
<p>kde (ox) a (red) značí oxidovanou a redukovanou formu příslušné látky. Ferrocén se na elektrodě regeneruje již při potenciálu +0,2 V proti Ag/AgCl, tedy o 0,4 V nižším, než je třeba k oxidaci peroxidu vodíku. Toto snížení potenciálu zlepšilo stabilitu odezvy senzoru i jeho selektivitu.</p>
<p>Popsaný princip umožnil vývoj osobních bateriových glukometrů pro monitorování hladiny krevní glukosy z jediné kapky krve. Levné jednorázové senzory (tzv. testovací proužky), které se používají v těchto zařízeních, jsou plastové destičky (např. z PVC), na které se sítotiskem nanesou uhlíkové elektrody se směsí glukosaoxidasy a mediátoru a překryjí se hydrofilní membránou (obr. níže).</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schematicke_znazorneni_ad2d7b9d21.jpg" alt="2 THETA: Schématické znázornění jednorázového testovacího proužku s glukosovým biosenzorem druhé generace používaným v osobních glukometrech [4]."/></p>
<p>Vývoj glukosových senzorů jde neustále kupředu. Navázání enzymu na povrch elektrody pomocí vodivých polymerů zajišťuje rychlou (bezdifúzní) elektrickou komunikaci mezi enzymem a elektrodou. Tohoto principu se využívá v implantovatelých biosenzorech pro téměř bezbolestné monitorování krevní glukosy. Tyto senzory mohou bezdrátově komunikovat s automatickými dávkovači insulinu. U diabetických pacientů je tak možno automaticky regulovat obsah glukosy v krvi.</p>
<p>Příklady dalších v praxi používaných ampérometrických enzymových senzorů jsou uvedeny v tabulce.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Tabulka_Nektere_bezne_pouzivane_amperometricke_enzymove_biosenzory_7e1b9d2b91.jpg" alt="2 THETA: Tabulka: Některé běžně používané ampérometrické enzymové biosenzory [3,5]."/></p>
<p>Spolehlivá detekce alkoholu je důležitá v mnoha oborech. K tomuto účelu lze využít enzymovou reakci ethanolu s koenzymem nikotinamidadenindinukleotidem (NAD⁺) v přítomnosti enzymu alkoholdehydrogenasy (ADH).</p>
<h5><strong>TKÁŇOVÉ A BAKTERIÁLNÍ BIOSENZORY</strong></h5>
<p>Omezená stabilita izolovaných enzymů, jejich vysoká cena a navíc v mnoha případech nedostupnost enzymů v čisté formě vedla k využití buněčných systémů (rostlinných tkání, bakteriálních buněk apod.) obsahujících požadované enzymy při konstrukci biosenzorů. Přirozené prostředí, v němž se enzym nachází, obvykle prodlužuje jeho aktivitu a životnost, což zvyšuje stabilitu a dobu použitelnosti příslušného senzoru.</p>
<p>Příkladem rostlinné tkáně výborně využitelné v biosenzorech je banánová dužnina, která obsahuje enzym polyfenoloxidasu (PPO). Tento enzym katalyzuje oxidaci dopaminu.<br/>Reakcí vznikající o-chinon je elektroaktivní látka, která může být snadno redukována na pracovní elektrodě zpět na původní dihydroxysloučeninu. Reakcí vznikající o-chinon je elektroaktivní látka, která může být snadno redukována na pracovní elektrodě zpět na původní dihydroxysloučeninu.</p>
<p>Ampérometricky se sleduje proud vzniklý redukcí chinonu. Jednoduchý biosenzor pro stanovení dopaminu je založen na modifikované uhlíkové pastové elektrodě, která se připraví smícháním grafitového prášku, parafinového oleje a rozetřené banánové dužniny. Homogenizovanou pastou se naplní tělo elektrody (např. skleněná či plastová trubička) s elektrickým kontaktem, např. měděným drátem. Biosenzor využívající banánovou dužninu jako zdroj polyfenoloxidasy byl výstižně nazván „banántroda“</p>
<p>Další biosenzory využívají spojení mikroorganismů s elektrochemickými převodníky. Mikroorganismy mohou být imobilizovány na povrchu elektrod, podobně jako enzymy, pomocí gelů, polymerních vrstev nebo uzavřením mezi membrány. Změny v respirační aktivitě mikroorganismů způsobené cílovým analytem vedou ke snížení povrchové koncentrace kyslíku, který lze detegovat kyslíkovým ampérometrickým čidlem. Uvedený princip se využívá např. k detekci toxických sloučenin, ale i ke stanovení biologické spotřeby kyslíku [3,5].</p>
<h4><strong>Ampérometrické detektory</strong></h4>
<p>Ampérometrie bývá využívána pro citlivou detekci elektroaktivních látek v průtokových systémech, jako jsou průtoková vstřikovací analýza (FIA), kontinuální průtoková analýza (CFA), vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC) a kapilární elektroforéza (CE). První dvě techniky nerozdělují složky analyzovaných vzorků. V průtokové vstřikovací nebo kontinuální analýze komplikovanějších např. biologických vzorků se proto k zajištění požadované selektivity s výhodou využívají detekční principy popsané v předchozí kapitole (modifikace pracovní elektrody vhodnou omezeně propustnou membránou či polymerní vrstvou, enzymy a dalšími biokatalytickými či bioafinitními složkami). Další možností, jak zvýšit selektivitu FIA a CFA je předběžná úprava vzorku např. extrakcí tuhou fází (SPE).</p>
<h5><strong>PRŮTOKOVÉ CELY</strong></h5>
<p>Objem ampérometrického detektoru by měl být co nejmenší, zejména pro detekci v HPLC a CE, kde je nežádoucí rozmývání separovaných zón vzorku [1,8]. Obecně platí, že objem detekční cely by neměl přesáhnout objem teoretického patra, což je parametr charakterizující separační účinnost metody. V ampérometrických detektorech, které využívají povrchové reakce (oxidace nebo redukce) analytu je co nejmenší objem cely rovněž žádoucí pro rychlý a reprodukovatelný transport analytu k elektrodě. V praxi se využívají tři základní konstrukční typy detekčních cel: tenkovrstvá, „wall-jet“ a tubulární (obr. níže).</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Konstrukcni_typy_amperometrickych_prutokovych_cel_3f685cb7a1.jpg" alt="2 THETA: Konstrukční typy ampérometrických průtokových cel: A – tenkovrstvá, B – „wall-jet“, C – tabulární; 1 – pracovní elektroda, 2 – vstup kapaliny, 3 – výstup kapaliny. "/></p>
<h5><strong>PRACOVNÍ ELEKTRODY PRO PRŮTOKOVÁ MĚŘENÍ</strong></h5>
<p>Nejčastěji používaným materiálem pracovních elektrod pro měření v průtokových ampérometrických detektorech jsou uhlík v různých formách (skelný uhlík, grafitová pasta, bórem dopovaný diamant) a drahé kovy, zejména platina a zlato. Elektrochemické vlastnosti elektrod z těchto materiálů jsou podrobněji popsány v předešlá kapitole. Rtuťové elektrody se používají pouze výjimečně, většinou ve formě rtuťového filmu na uhlíkové nebo platinové elektrodě či ve formě amalgamu na zlaté, stříbrné, příp. měděné elektrodě. Další materiály, jako jsou paladium, stříbro nebo měď, lze použít pro speciální účely. Volba vhodného materiálu závisí mimo jiné na šířce potenciálového okna (využitelného potenciálového rozsahu) potřebného pro reakci daného analytu. V tabulce jsou uvedeny potenciálové rozsahy některých elektrodových materiálů v prostředí octanového tlumivého roztoku o pH 4,5. </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Priblizne_vyuzitelne_potencialove_rozsahy_c86b8aafd2.jpg" alt="2 THETA: Přibližné využitelné potenciálové rozsahy některých elektrodových materiálů v octanovém pufru pH 4,5 [9]."/></p>
<h5><strong>MĚŘÍCÍ TECHNIKY</strong></h5>
<p>Ve většině aplikací ampérometické detekce v průtokových systémech se na pracovní elektrodu vkládá konstantní potenciál (odpovídající limitnímu proudu analytu) a registruje se proud v čase. V řadě případů, zejména při oxidaci analytů, však dochází k pasivaci povrchu elektrody reakčními produkty. Efektivní čištění a regeneraci elektrodového povrchu lze provádět měřením v pulsním režimu (obr. níže). Pracovní potenciál E₁, při kterém se deteguje cílový analyt, se střídá s pulsy pozitivního potenciálu (E₂), při kterém se oxiduje povrch elektrody a negativního potenciálu (E₃), kdy se povrchové oxidy redukují. Pulsy mohou být různě dlouhé a mohou se několikrát opakovat před dalším měřením proudového signálu. U platinových elektrod se obvykle zařazuje ještě potenciálový puls E₄, při němž je desorbován vodík z povrchu elektrody (obr. B). Proudový signál se obvykle snímá pouze po velmi krátkou dobu <em>tm</em> (typicky desítky až stovky milisekund). </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Priklady_polarizacnich_pulsu_68bc99ef01.jpg" alt="2 THETA: Příklady polarizačních pulsů vkládaných na pracovní elektrodu v pulsní ampérometrii. E₁ – pracovní potenciál, E₂ – potenciál kladného čistícího pulsu, E₃ – potenciál záporného čistícího pulsu, E₄ – potenciál desorpce vodíku, t₁ - t₄ – doba trvání pulsů, tm – doba, po kterou se měří proud. "/></p>
<p>Další možností je použití tzv. reverzního pulsního režimu, který je výhodný např. při FIA stanovení obtížněji oxidovatelných látek na planární elektrodě ze skelného uhlíku [9].</p>
<h5><strong>POUŽITÍ AMPÉROMETRICKÉ DETEKCE V PRŮTOKOVÉ ANALÝZE ORGANICKÝCH LÁTEK</strong></h5>
<p>Ampérometrická detekce se častěji používá ke stanovení oxidovatelných látek. Typickými analyty jsou fenolové sloučeniny, které se poměrně snadno oxidují na uhlíkových elektrodách. Látky obsahující více fenolových skupin (deriváty katecholu a hydrochinonu) se redukují velmi snadno a reverzibilně za vzniku příslušných chinonů. Významnými analyty ze skupiny fenolů a polyfenolových látek jsou např. katecholaminy (dopamin, noradrenalin, adrenalin) a rostlinné polyfenoly (fenolové kyseliny, flavonoidy). Fenolovou skupinu obsahuje celá řada farmaceutik, antioxidantů či pesticidů. Další skupinou oxidovatelných látek jsou aromatické aminy (aniliny, fenylendiaminy, benzidiny, aminofenoly), které se rovněž stanovují nejčastěji na uhlíkových elektrodách. K detekci cukrů a aminokyselin po HPLC nebo CE separaci se obvykle používají měděné elektrody. Thioly se snadno oxidují na disulfidy. Ke stanovení thiolů lze využít tvorby jejich komplexů se rtutí, které se oxidují již při velmi nízkých potenciálech (kolem +0,1 V). Takto lze selektivně stanovit např. aminokyselinu cystein, tripeptid glutathion či některá farmaceutika (penicilamin, captopril). Pomocí duálního detektoru lze v jednom chromatografickém experimentu stanovit thioly i odpovídající disulfidy [9]. Také sulfonamidy, které jsou farmaceuticky využívanou skupinou látek, mohou být detegovány ampérometricky. Z dalších analyticky významných látek, k jejichž stanovení byly vyvinuty separační metody s ampérometrickou detekcí, lze jmenovat např. kyseliny askorbovou a močovou, kofaktor NADH, indoly a další biochemicky a farmaceuticky významné heterocykly, např. fenothiaziny, deriváty piperidinu a piperazinu.</p>


Organická analýza - Elektroanalytické metody - Ampérometrie

<h3><strong>9 ELEKTROANALYTICKÉ METODY</strong></h3>
<h4><strong>9.4 Coulometria</strong></h4>
<ul>
<li>9.4.1 Princíp metódy</li>
<li>9.4.2 Inštrumentácia</li>
<li>9.4.3 Základy metodiky</li>
<li>9.4.4 Modifikované techniky coulometrických analýz</li>
<li>9.4.5 Použitie coulometrických meraní pri analýze organických látok<ul>
<li>9.4.5.1 Elementárna analýza organických látok použitím coulometrie</li>
<li>9.4.5.2 Coulometrické titrácie</li>
<li>9.4.5.3 Coulometrické titrácie v tenkej vrstve roztoku</li>
</ul>
</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Coulometria</strong></h3>
<h4><strong>Princíp metódy</strong></h4>
<p>Coulometria je analytická technika založené na elektrolýze, ktorá prebieha dostatočne dlho na to, aby nastala úplná chemická zmena analytu v celom objeme použitého roztoku na produkt známeho zloženia. Pritom sa zisťuje veľkosť elektrického náboja, ktorý bol potrebný na kvantitatívnu premenu analytu [1, 2]. Túto ekvivalenciu použitím súčasnej terminológie možno zapísať v tvare:</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_vzorec_Coulometrie_ab6bffa662.jpg" alt="2 THETA: vzorec Coulometrie"/></p>
<p>kde z je nábojové číslo elektrochemickej reakcie,</p>
<ul>
<li>m – hmotnosť látky, ktorá sa elektrolýzou chemicky premenila,</li>
<li>M – molová hmotnosť uvažovanej látky,</li>
<li>F – Faradayova konštanta, 96485,3365(21) C·mol¯¹, [CODATA 2010].</li>
</ul>
<p>Veľká hodnota Faradayovej konštanty a presnosť, s akou je známa, predstavujú predpoklady na presné stanovenia aj veľmi malých množstiev analytu: Jednému mólu analytu zodpovedá cca 0,965·105 C (ak z = 1), pričom 1 C je elektrické množstvo, ktoré napr. prejde článkom prúdom 1 mA za 1000 s. </p>
<p>Coulometria (podobne ako elektrogravimetria) patrí k primárnym a najpresnejším metódam analytickej chémie. Postupy, podobne, ako v gravimetrii spravidla nevyžadujú bezprostrednú kalibráciu pomocou referenčných materiálov, pretože teória a údaje o atómových hmotnostiach poskytujú použiteľný funkčný vzťah medzi meranými fyzikálnymi veličinami a látkovým množstvom analytu.</p>
<h4><strong>Inštrumentácia</strong></h4>
<p>Podľa pracovných techník sa rozlišujú dva hlavné spôsoby coulometrických analýz:</p>
<h5><strong>I. Coulometria pri riadenom (spravidla konštantnom) potenciáli pracovnej elektródy, CPC (Controlled Potential Coulometry).</strong></h5>
<p>Vykonáva sa v trojelektródových elektrolyzačných článkoch tvorených pracovnou elektródou, pomocnou elektródou (protielektródou) a referenčnou elektródou (vzhľadom na ktorú sa reguluje potenciál pracovnej elektródy). Analyt sa umiestňuje do elektrolytu v polčlánku pracovnej elektródy, do ktorého zasahuje aj referenčná elektróda. Polčlánok pomocnej elektródy býva najčastejšie oddelený, napr. diafragmou. Zdrojom elektrolyzačného prúdu je potenciostat (dnes takmer výlučne elektronický), ktorý je na meranie náboja doplnený o integrátor. Pracovné elektródy bývajú najčastejšie platinové, zlaté, strieborné, alebo z niektorého uhlíkového materiálu. Charakter referenčných elektród závisí najmä od použitého rozpúšťadla elektrolytu. Vo vodnom a čiastočne nevodnom prostredí sa konštruujú bežne používané elektródy druhého druhu (kalomelová, chloridostrieborná, merkurosulfátová), alebo niekedy možno použiť napr. aj elektródu sklenú. Pomocná elektróda býva tiež Pt, Au alebo C.</p>
<h5><strong>II. Coulometria pri riadenom (spravidla konštantnom) prúde, CCC (Controlled Current Coulometry).</strong></h5>
<p>Zdrojom elektrolyzačného prúdu je galvanostat (ampérostat), ktorým môže byť aj vhodne zapojený potenciostat a elektrický náboj možno merať tiež integrátorom. Ak sa počas elektrolýzy udržiava prísne konštantný prúd, integráciu možno nahradiť súčinom hodnoty nezávisle meraného konštantného prúdu a času trvania elektrolýzy, potrebného na dosiahnutie konca coulometrickej titrácie. Pre indikáciu dosiahnutia konca titrácie treba zabezpečiť samostatnú časť zariadenia (napr. fotometer, potenciometer, ampérmeter) a zodpovedajúce senzory. Polčlánky pracovnej elektródy a protielektródy sa spravidla oddeľujú (napr. diafragmou.) Pri veľmi presných coulometrických analýzach (napr. acidobázických titráciách) sa elektrolyt v priestore pomocnej elektródykontinuálne alebo periodicky nahrádza čerstvým, aby do polčlánku pracovnej elektródy nedifundovali nežiadúce produkty reakcie na protielektróde. Ideálny elektrolyt v priestore protielektódy dáva elektródovou reakciou produkt, ktorý nie je elektroaktívny na pracovnej elektróde a ani s analytom chemicky nereaguje. Pre niektoré typy coulometrických titrácií sa navrhlo [3] aj použitie miniatúrnej protielektródy, neoddelenej od priestoru pracovnej elektródy a umiestnenej tesne pod povrchom elektrolyzovaného roztoku v dostatočnej vzdialenosti od pracovnej elektródy (napr. pracovná elektróda o ploche 1 cm₂ a pomocná s plochou 0,03 cm₂).</p>
<h4><strong>Základy metodiky</strong></h4>
<p>Celkový prúd I, ktorý prechádza pracovnou elektródou pri ktoromkoľvek jej vnútenom potenciáli, je súčtom všetkých okamžitých faradayických aj nefaradayických prúdov, akými sú prúd zodpovedajúci chemickej premene analytu, prúd zodpovedajúci elektrolýze rozpúšťadla a jeho iónov, zodpovedajúci oxidácii alebo redukcii prítomných nečistôt v základnom elektrolyte, v materiálu elektródy alebo vedľajších zložiek vzorky, tzv. kinetický prúd zodpovedajúci rôznym typom pomalých vedľajších reakcií (môže byť spôsobený napr. znížením nadpätia redukcie iónov vodíka v prítomnosti analytu), prúd zodpovedajúci oxidačno-redukčným reakciám indukovaným prebiehajúcou elektródovou reakciou a nefaradayický kapacitný (nabíjací) prúd, zodpovedajúci nabíjaniu elektrickej dvojvrstvy pri povrchu elektródy na vnútenú hodnotu potenciálu.</p>
<p>Realizácia coulometrických analýz predpokladá splnenie troch základných predpokladov: </p>
<ol>
<li><p>Zabezpečenie prakticky 100% účinnosti elektrolytickej premeny analytu, t.j. pracovať za podmienok, kedy celý článkom počas elektrolýzy prechádzajúci elektrický náboj sa efektívne spotrebuje na takú chemickú zmenu analytu, ktorá umožňuje využitie vzťahov výše v textu (pritom nemusí vždy ísť o oxidáciu alebo redukciu analytu).</p>
</li>
<li><p>Zisťovanie stavu, ktorý zodpovedá úplnej chemickej premene analytu – t.j. možnosť indikovať koniec chemických a elektrochemických reakcií. </p>
</li>
<li><p>Stanovenie elektrického náboja (množstva), ktoré bolo potrebné na kvantitatívnu premenu analytu v analyzovanej vzorke.</p>
</li>
</ol>
<h4><strong>Modifikované techniky coulometrických analýz</strong></h4>
<p>Pravdepodobne najstaršie spôsoby coulometrických meraní v stopovej analýze sa uplatnili pri chronopotenciometrických meraniach a v elektrochemickej rozpúšťacej analýze.<br/>Pre analýzu organických látok treba uviesť použitie coulometrických detektorov v kolónovej chromatografii [5 - 9]. V prietokových nechromatografických metódach sa osvedčili aj prietočné pracovné elektródy z retikulárneho sklovitého uhlíka [10, 11]. </p>
<h4><strong>Použitie coulometrických meraní pri analýze organických látok</strong></h4>
<p>Priame coulometrické stanovenia organických látok pri riadenom (konštantnom) potenciáli sa obmedzujú na zlúčeniny, ktoré sa elektrochemicky dostatočne rýchlo oxidujú, prípadne redukujú napr. nitrózo- a nitrozlúčeniny, niektoré amíny, hydroxylamíny, hydrazíny, anilíny, naftoly, hydrochinón, aldehydy, nižšie alkoholy, sulfidy a hydrogénsulfidy, niektoré azo- zlúčeniny, niektoré halogénderiváty a p.</p>
<p>Prakticky významné sú analyzátory používané pri analýze organických látok, ktorými sa coulometricky sa stanovujú jednoduché zlúčeniny (H₂O, NH₃, CO, CO₂, SO₂) získané konverziou zo vzoriek.</p>
<h5><strong>ELEMENTÁRNA ANALÝZA ORGANICKÝCH LÁTOK POUŽITÍM COULOMETRIE</strong></h5>
<p>Jedným z úspešných spôsobov coulometrického stanovenia uhlíka a vodíka v organických zlúčeninách je použitie vhodne modifikovaného Keidelovho elektrolytického článku pôvodne konštruovaného pre stanovenie vlhkosti v plynoch [12]. Podľa autorov [13] simultánne stanovenie C aj H trvá cca 20 min. Podobný prístup zvolili autori [14] na stanovenie obsahu kyslíka v organických látkach. Oxid uholnatý z pyrolýzy vzorky možno konvertovať aj na pary jódu [15], ktorý možno počas jeho absorpcie v roztoku NaI stanoviť napr. kontinuálnou potenciostatickou redukciou [16].Viaceré komerčné jednoúčelové analyzátory sú určené na stanovenie stôp vody v ropných produktoch a organických rozpúšťadlách modifikovanou metódou K. Fischera (napr. podľa [17]) a možno ich použiť aj na iné stanovenia. Dusík v organických látkach sa po mineralizácii podľa Kjeldahla stanovuje coulometrickou titráciou amónia<br/>elektrolyticky generovaným brómnanom; podľa autorov [18] tak možno vykonať až 30 analýz za hodinu. </p>
<h5><strong>COULOMETRICKÉ TITRÁCIE</strong></h5>
<p>Väčší počet druhov organických látok možno stanovovať prostredníctvom chemických reakcií s reagentami generovanými elektrolýzou. Využívajú sa pritom nie len oxidácie a redukcie, ale pri generovaní halogénov aj adíčné reakcie (olefíny) a substitučné reakcie (aromatických a heterocyklických zlúčenín). V prípade coulometrických titrácií je výhodou možnosť využívať také reagenty, ktorých príprava o definovanej koncentrácii, prechovávanie a používanie je nepraktické až nemožné (napr. chlór). Najpoužívanejšími sú také, ktoré možno použiť vo vodných, v čiastočne nevodných až v bezvodých roztokoch a pritom majú potrebné elektrochemické vlastnosti.</p>
<p>Z niektorých kovov možno aj v čiastočne nevodných alebo bezvodých rozpúšťadlách generovať ako coulometrické reagenty ich zodpovedajúce ióny, napr. Ag(I) na stanovenie chloridov a bromidov po Schönigerovej mineralizácii, alebo merkaptánov či organokovových zlúčenín typu R6Sn. Coulometrickú argentometrickú titráciu využívajú aj komerčné analyzátory na stanovenie AOX („adsorbovateľný organický halogén“. Podobne možno anodicky oxidovať aj Hg.</p>
<p>Generovanie Cu(II) sa používa pri analýze aminokyselín aj pri ich detekcii v kvapalinovej kolónovej chromatografii. Cr sa v roztokoch minerálnych kyselín v kyseline octovej, dimetylformamide alebo dimetysulfoxide oxiduje na Cr(VI); v prítomnosti chloridov aj na Cr(II). Kobalt poskytuje v prostredí dimetylformamidu, etyléndiamínu alebo trietanolamínu ióny Co(II). Z vanádu možno získať ako reagent V(V) napr pri coulometrickej titrácii niektorých liečív.</p>
<p>Najpopulárnejším coulometrickým titrantom je bróm. Niektoré látky ako kyselina askorbová, hydrochinón a hydrazidy sa v kyslom prostredí oxidujú. S nenasýtenými uhľovodíkmi reaguje adične, čo sa o. i. využíva aj na stanovenie brómového indexu pri hodnotení kvality benzínov. S fenolmi, aromatickými amínmi a β-diketónmi reaguje substitučne. Vo vodnom prostredí pri pH &gt; 5 nastáva hydrolýza a pri pH ~ 8 sa generuje brómnan, ktorým možno coulometricky titrovať amoniak a piperidín. Coulometrické brómometrické titrácie možno použiť aj pri hodnotení celkovej kapacity antioxidantov v ľudskej krvi [19].</p>
<p>Obdobne ako bróm a brómnan sa oxidáciou chloridov a jodidov generujú chlór a jód. Aby sa predišlo oxidácii rozpúšťadla a ataku anód chlórom, treba pracovať s relatívne koncentrovanejším roztokom chloridov, v kyslom prostredí a s malými prúdovými hustotami. Generovanie jódu treba robiť najlepšie v neutrálnom prostredí a prípadne aj s vylúčením kyslíka. Vo všetkých prípadoch sa na indikáciu používa prednostne biampérometrická, potenciometrická, bipotenciometrická alebo ampérometrická indikácia.</p>
<p>Účinnými oxidovadlami sú elektrogenerované ióny Ce(IV), Mn(III), Cu(II) a Cr(VI). Na stanovenie hydrazidov, hydrochinónu a rezorcinolu sa použilo [20] generovanie iónov Ag(II). </p>
<p>Ako redukovadlá sa generujú ióny Cr(II), Ti(III) a Fe(II). Na stanovenie niektorých farbív sa použila coulometrická titrácia ditionitom S₂O₄²¯ (generovaným z roztoku siričitanu v octanovom tlmivom roztoku o pH 4 a pod ochrannou atmosférou dusíka) [21]. Dichlórindofenol, o- a p- nitrofenoly a p-benzochinon sa stanovili elektrolyticky generovaným katión-radikálom metylviologén [22].</p>
<blockquote>
<p><strong>Text knihy Organická analýza je velmi zkrácen. Coulometria dále obsahuje přehledy analytů s konkrétní literaturou</strong><br/>Príklady coulometrických titrácií elektrolyticky generovaným: brómom, jódom, Ce(IV), Ti(III), Cr(II), Mn(III)</p>
</blockquote>
<h5><strong>COULOMETRICKÉ TITRÁCIE V TENKEJ VRSTVE ROZTOKU</strong></h5>
<p>Chronopotenciometria patrí medzi najstaršie elektrochemické metódy používané na skúmanie vlastností látok [23, 24], na začiatku minulého storočia sa používala najmä na štúdium vlastností elektrochemických článkov, akumulátorov, na coulometrické meranie hrúbok kovových povlakov a pod.</p>
<p>Z hľadiska usporiadania geometrie elektródy a roztoku v prietokovej elektrochemickej cele sú v podstate dve krajné možnosti:</p>
<ol>
<li>Elektróda, kde povrch elektródy je v styku s prakticky neobmedzenou hrúbkou roztoku.</li>
<li>Hrúbka roztoku pri povrchu elektródy je na úrovni hrúbky difúznej vrstvy – tenkovrstvová elektróda/systém.</li>
</ol>
<p>Tenkovrstvový systém sa správa odlišne. V galvanostatickom režime je závislosť prechodového času od koncentrácie analytu v roztoku prakticky lineárna, pokiaľ hrúbka roztoku nepresiahne hrúbku difúznej vrstvy. Platí to samozrejme len pre malé prúdové hustoty (&lt; 1 μ A/cm²), pri vyšších prúdových hustotách sa začína uplatňovať limitujúci účinok rýchlosti difúzie. </p>
<p>Elektrolýza konštantným prúdom v tenkej vrstve roztoku má niekoľko špecifických vlastností [37]:</p>
<ol>
<li><p>Anodický a katodický pík v cyklickom voltampérograme reverzibilných systémov sú takmer symetrické, s potenciálmi píkov prakticky pri identických hodnotách.</p>
</li>
<li><p>Keďže celý objem elektrolyzovaného roztoku sa nachádza v priestore difúznej vrstvy, elektrochemické procesy nie sú kontrolované difúziou, ale rýchlosťou prenosu náboja, kinetickými a adsorpčnými javmi.</p>
</li>
<li><p>Elektrochemická premena látok je veľmi rýchla a za krátky čas (typicky menej ako 1 s) možno dosiahnuť úplnú elektrochemickú konverziu v celom objeme roztoku.</p>
</li>
<li><p>Keďže systém je uzavretý, produkty elektrochemickej premeny zostanú v blízkosti elektródy a možno ich následne elektrochemicky premeniť, napr. na pôvodnú formu, ak ide o dostatočne elektrochemicky reverzibilný redox systém.</p>
</li>
<li><p>Keďže difúzia nie je limitujúcim faktorom látkového prenosu, klesá koncentrácia analytu takmer rovnomerne v celej hrúbke tenkej vrstvy roztoku. Z toho vyplýva, že potenciál elektródy bude funkciou koncentrácie (aktivity) zložiek príslušného redox páru nielen na povrchu elektródy, ale v celom objeme roztoku.</p>
</li>
<li><p>Pri prechode roztoku pórovitou štruktúrou elektródy bude elektrochemická konverzia analytu  v dôsledku prúdenia a intenzívneho premiešania ešte rýchlejšia a možno preto aj v tečúcich roztokoch dosiahnuť úplné elektrochemické konverzie.</p>
</li>
</ol>
<p>V tenkovrstvovej štruktúre možno potom realizovať rýchlu a úplnú elektrolýzu ak stacionárneho ako aj prúdiaceho roztoku, pričom potenciál elektródy odzrkadľuje zmenu koncentrácie analytu a môže aj indikovať koniec elektrolýzy. Z tohto hľadiska je galvanostatická coulometria v tenkej vrstve roztoku výrazne jednoduchšia a rýchlejšia ako klasická galvanostatická coulometria (coulometrické titrácie): Roztok netreba miešať, nie je potrebný mediátor (elektrochemicky generovaný reagent), pretože sa analyt titruje vnúteným prúdom priamo, pracovná elektróda je zároveň aj indikačnou elektródou i titračnou nádobou.</p>
<p>Tenkovrstvový systém možno technicky realizovať, ako to bolo uvedené vyššie v podstate trojako: Vymedzením tenkej hrúbky roztoku pri elektróde rovnobežnou prípadne valcovitou plochou, alebo využitím pórovitých elektródových materiálov z uhlíka, prípadne z kovov (Ag, Ni, Cr, Fe). </p>


Organická analýza - Elektroanalytické metody - Coulometria

Analýza anorganických látek - Jaderné analytické metody (NAA, PGAA)

Analýza anorganických látek - Jaderné analytické metody (PAA)

Organická analýza - Příprava vzorků k analýze - extrakční techniky

Organická analýza - SPEKTRÁLNÍ METODY - UV-VIS spektrofotometrie

<h5><strong>10.2 Luminiscenční metody</strong></h5>
<ul>
<li>10.2.1 Úvod do luminiscenčních metod</li>
<li>10.2.2 Instrumentace</li>
<li>10.2.3 Příklady aplikací</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Úvod do luminiscenčních metod</strong></h3>
<p>Luminiscence je děj, při kterém je molekula převedena ze základní molekulové hladiny S₀ do některé energeticky vyšší energetické hladiny (excitovaného stavu S₁) absorpcí příslušného kvanta energie (elektromagnetického záření, tepelné, chemické aj. energie). Molekula je v tomto excitovaném stavu nestabilní a rychle přebytečnou absorbovanou energii ztrácí následným přechodem do základního stavu. Tato deaktivace může probíhat jednak tzv. nezářivými deaktivacemi (přechody), zároveň může být část absorbované energie molekulou vyzářena ve formě elektromagnetického záření, nebo jejich kombinací. Luminiscence je tak emise světla z nějaké látky a nastává při přechodech z prvního excitovaného stavu do stavu základního a to na různou vibrační hladinu. Luminiscence se dělí podle způsobu excitace na:</p>
<p>i.)    fotoluminiscenci (excitace elektromagnetickým zářením v UV nebo VIS oblasti)</p>
<p>ii.) elektroluminiscenci (excitace elektrickým polem nebo elektrickým proudem)</p>
<p>iii.) chemiluminiscenci (excitace energií uvolněnou sekundární chemickou reakcí)</p>
<p>iv.) radioluminiscenci (excitace rentgenovým nebo gama zářením)</p>
<p>v.)    katodoluminiscenci (excitace elektrony)</p>
<p>vi.) bioluminiscenci (excitace energií uvolněnou oxidací luciferinu za přítomnosti enzymu luciferasy v biologických systémech – rostlina, živočich)</p>
<p>vii.) termoluminiscenci (excitace tepelným zářením</p>
<p>viii.) triboluminiscenci (excitace mechanickou energií, například úderem).</p>
<p>Podle délky tzv. dosvitu (dohasínání) excitovaného záření po ukončení působení absorpce primárního záření dělíme luminiscenci na fluorescenci (doba dosvitu 10¯⁶ – 10¯⁴ s), fosforescenci (10¯³ – 10¯² s) a zpožděnou fluorescenci (&gt; 10¯²s). Fluorescenci pozorujeme během buzení a po jeho vypnutí prakticky ihned mizí (doba dohasínání je obvykle řádově 10¯⁸ s). Fluorescence je tak spinově dovolený zářivý přechod, obvykle z rovnovážné vibrační hladiny stavu S₁ do některé z vibračních hladin základního stavu S₀. U fosforescence se při emisi záření uskutečňuje přechod z excitovaného elektronového stavu na metastabilní hladinu. Fosforescence má delší dobu dohasínání než fluorescence (&gt;&gt;10¯⁸ s) a obvykle ji nelze pozorovat v roztocích při pokojové teplotě. Fosforescence je zářivý přechod z vyššího (T₁) do energeticky nižšího stavu o rozdílné multiplicitě (S₀). Pro zpožděnou fluorescenci je typický zářivý přechod z téhož singletového stavu (S₁) jako při fluorescenci, ale s delší dobou dosvitu, která je dána dobou setrvání molekuly v metastabilním tripletovém stavu. Zpožděná fluorescence je zářivý přechod z téhož singletového stavu (S₁) jako při fluorescenci, ale s delší dobou dohasínání danou časem, po který je molekula v metastabilním tripletovém stavu. Doba dohasínání zpožděné fluorescence je přibližně rovna době dohasínání fosforescence měřené za stejných podmínek. Emisní spektrum zpožděné fluorescence je totožné s emisním spektrem okamžité fluorescence. Metody molekulární fluorescence se stále častěji využívají v biochemickém a biofyzikálním výzkumu, klinické chemii, v genetických analýzách, monitorování životního a pracovního prostředí a dalších oborech.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_energetickych_prechodu_u_fluorescence_a_fosforescence_a_absorpce_energie_41f29942b5.jpg" alt="2 THETA: Schéma energetických přechodů u fluorescence a fosforescence a absorpce energie, b – vibrační relaxace, c – kolizní (nezářivá) de-excitace, d – fluorescence, e - interkombinační konverze (vibračně-rotační de-excitace), f – fosforescence, S₀ – základní stav, S₁ – excitovaný stav, T₁ - tripletový stav, V₀ – V₄ – vibrační hladiny"/></p>
<p>Mezi analyticky významné luminiscenční metody patří především metody fotoluminiscenční (molekulové fluorimetrie) a chemiluminiscenční. </p>
<p>Mechanismus vzniku fluorescence má tři fáze:</p>
<p>i.) absorpce excitačního záření (valenční elektrony přecházejí ze základního stavu S₀ do stavu energeticky bohatšího čili excitovaného S₁) Absorpční přechod je rychlý (trvá 10¯¹⁵ – 10¯¹⁴ s) a může končit na kterékoliv vibrační hladině příslušného excitovaného stavu; </p>
<p>ii.) nezářivá de-excitace nestabilní excitované molekuly (10¯⁹ – 10¯⁴ s), při které dochází ke ztrátě energie srážkami s dalšími molekulami nebo vnitřní konverzí (vibračně-rotační de-excitace) a přechodu molekuly až na nulové vibrační hladiny prvního excitovaného stavu;</p>
<p>iii.) emise fluorescenčního záření přechodem valenčních elektronů z 1. excitovaného stavu S₁ zpět na různé vibrační hladiny stavu základního S₀, přičemž dochází k vyzáření energie ve formě emitovaného fluorescenčního záření. Díky částečné nezářivé de-excitaci molekuly platí podle Stokesova zákona pro vlnovou délku fotoluminiscenční emise při fotoluminiscenci, že je větší nebo rovna vlnové délce excitačního záření (<em>λem</em> ≥ <em>λex</em>). Při Stokesovském buzení fotoluminiscence, kdy frekvence excitačního záření (<em>vex</em>) je větší nebo rovna frekvenci průsečíku emisního a excitačního pásu, nemůže být energetický výtěžek luminiscence větší než 1. Naopak při anti-Stokesovském buzení, kdy je <em>λex</em> menší než frekvence průsečíku emisního a excitačního pásu, energetický výtěžek luminiscence klesá s růstem tohoto rozdílu, a to tím rychleji, čím je nižší teplota.</p>
<p>Mezi hlavní charakteristiky fluorescence patří </p>
<p>i.) intenzita – počet fotonů procházejících v daném směru jednotkovou plochou za jednotku času</p>
<p>ii.) spektrální složení – spektrální hustota fotonového toku na jednotkový interval vlnových délek nebo frekvencí</p>
<p>iii.) doba dohasínání – je dána vnitřní dobou života excitovaného stavu, z něhož dochází k emisi; úzce souvisí s pochody vedoucími k nezářivé deaktivaci tohoto stavu</p>
<p>iv.) polarizace – směr kmitání elektrického vektoru elektromagnetické vlny</p>
<p>v.) koherenční vlastnosti – vztahy mezi fázemi světelných vln. </p>
<p>Každá fluoreskující molekula vykazuje emisní a excitační spektrum, které jsou zrcadlově symetrické. Zrcadlová symetrie mezi absorpčním a fluorescenčním pásem (Obr. níže) platí pro velké množství organických molekul a je způsobena tím, že absorpce i emise z odpovídajících si vibračních hladin mají stejnou relativní pravděpodobnost. Většina absorbujících i emitujících molekul se nachází v rovnovážném vibračním stavu, přičemž vibrační struktura základního i excitovaného stavu mají stejnou strukturu. Po absorpci přechází elektron z rovnovážné vibrační hladiny stavu S₀ na vyšší vibrační hladinu stavu S₁, poté dochází k rychlé vibrační relaxaci na rovnovážnou vibrační hladinu excitovaného stavu S₁ (v čase 10¯¹² - 10¯¹³ s) a teprve poté následuje zářivý přechod na vyšší vibrační hladinu stavu S₀ a další vibrační relaxace na rovnovážnou vibrační hladinu stavu S₀. Rozdílu v energiích mezi maximy absorpčního a emisního pásu se říká <strong>Stokesův posuv</strong>. Výjimky z pravidla zrcadlové symetrie jsou obvykle důsledkem rozdílného geometrického uspořádání atomových jader v excitovaném stavu oproti uspořádání ve stavu základním.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Zrcadlova_symetrie_absorpcniho_1_2_a_fluorescencniho_emisniho_1_2_spektra_95a3b5e556.jpg" alt="2 THETA: Zrcadlová symetrie absorpčního (1, 2) a fluorescenčního (emisního, 1´, 2´) spektra rhodaminu 6G při teplotách -60°C (1, 1´) a + 20°C (2, 2´)"/></p>
<p>Fluorimetrické metody mohou být přímé a nepřímé. Metody přímé využívají vlastní fluorescence analytů (organické látky). Intenzivní fluorescenci vykazují některé aromatické sloučeniny (polyaromatické uhlovodíky nebo heterocykly) nazývané fluorofory nebo fluorescenční barviva, což je využíváno pro jejich stopové a ultrastopové stanovení. Řada i poměrně složitých organických molekul nefluoreskuje, což je významné pro vysokou selektivitu fluorimetrických metod. Charakteristické je teplotní zhášení luminiscence, tj. snižování kvantového výtěžku s teplotou.</p>
<h3><strong>Instrumentace</strong></h3>
<p>Přístrojové vybavení je obdobné jako u molekulární spektrofotometre a je znázorněno v obr. níže. Zdrojem excitačního záření bývá obvykle xenonová nebo rtuťová výbojka. Jsou zde však vesměs dva monochromátory (jeden pro excitační spektrum a druhý pro emisní spektrum). Pokud je monochromátorem interferenční nebo barevný filtr, pak se jedná o fluorimetr. Naopak spektrofluorimetr obsahuje oba monochromátory s mřížkou nebo hranolem jako dispersním prvkem, spolu s dalšími pomocnými optickými prvky (zrcadlo, štěrbina, čočky aj.). Tok excitačního záření svírá se svazkem emisního záření určitý úhel (obvykle 45° nebo 90°). Absorbujícím prostředím je obvykle křemenná kyveta a detektorem fotonásobič. V některých případech je s výhodou využíváno světlovodů pro zjednodušení optiky, kdy osy obou svazků světlovodů svírají úhel 180°. Vzhledem k tomu, že fluorescenční záření je emitováno ve všech směrech, je často pro zvýšení množství záření dopadajícího na detektor používán tzv. kondenzor ve formě kulového či parabolického zrcadla, které část fluorescenčního záření z úhlů mimo osu detektoru usměrňuje na detektor.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_jednopaprskoveho_spektrofluorimetru_6a716bbbd6.jpg" alt="2 THETA - Schéma jednopaprskového spektrofluorimetru (fosforimetru), 1 zdroj excitačního záření (Hg – lampa u fluorimetru, Xe – výbojka u spektrofluorimetru), š – vstupní a výstupní štěrbiny, 2 – excitační monochromátor, 3 – kyveta s měřeným vzorkem, 4 – emisní monochromátor, 5 - detektor"/></p>


Organická analýza - SPEKTRÁLNÍ METODY - Luminiscenční metody

<h4><strong>9. SEPARAČNÍ TECHNIKY</strong></h4>
<p>9.1 Iontová chromatografie </p>
<ul>
<li>9.1.1 Úvod </li>
<li>9.1.2 Princip metody</li>
<li>9.1.3 Instrumentace</li>
<li>9.1.4 Aplikace</li>
<li>9.1.5 Závěr</li>
</ul>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/878">Analýza anorganických látek</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Iontová chromatografie</strong></h3>
<h4><strong>Úvod</strong></h4>
<p>Přestože historie iontové výměny sahá do dávné minulosti [1], objev iontové chromatografie (IC), tak jak ji známe dnes, je připisován práci Smalla, Stevense a Baumana z roku 1975 [2]. Autoři zde poprvé popsali proces iontové výměny na koloně naplněné iontoměničem, který vedl k separaci směsi anorganických aniontů a kationtů detekovaných v průtoku konduktometrickým detektorem. Za posledních 40 let se IC etablovala jako rutinní chromatografická metoda nejen pro analýzu malých anorganických iontů, ale také například organických kyselin, sacharidů, proteinů, nukleotidů aj. Mezi iontovou chromatografii jsou také někdy zařazovány metody iontově párovací chromatografie a iontové vylučovací chromatografie, které však svým charakterem a typem analyzovaných látek spadají spíše do oblasti kapalinové chromatografie a nebude jim zde věnována pozornost.</p>
<h4><strong>Princip metody</strong></h4>
<p>Principem iontové chromatografie je dělení iontů (aniontů, kationtů) na chromatografické koloně. Obdobně jako u kapalinové chromatografie, dochází k interakci mezi ionty přítomnými v mobilní fázi a částicemi fáze stacionární, v tomto případě ovšem na základě silných elektrostatických interakcí mezi ionizovanými funkčními skupinami stacionární fáze (iontoměniče) a opačně nabitými ionty v mobilní fázi. Při dělení je využíváno různé selektivity sorpce iontů vůči stacionární fázi na separační koloně, přičemž platí, že selektivita iontů eluentu, přítomných v mobilní fázi, je téměř vždy nižší než selektivita dělených iontů. V závislosti na síle interakce/afinitě dochází k rozdílnému zadržování iontů na koloně a následné separaci do chromatografických zón, které jsou detektorem zaznamenány ve formě píků.</p>
<p>Teorie chromatografie byla popsána podrobně v nesčetných monografiích a nebude zde proto uváděna. Z praktického hlediska je důležitý především naměřený chromatogram a jeho kvalita. Na obrázku níže je znázorněn modelový chromatogram dvou látek, A a B, spolu s některými parametry (mrtvý čas, tM, retenční časy (tRA, tRB, šířka píku, wA, wB), které lze z chromatogramu získat.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Modelovy_chromatogram_deleni_dvou_latek_A_B_fe32946018.jpg" alt="2 THETA - Modelový chromatogram dělení dvou látek A,B"/></p>
<p>Rozlišení a účinnost separace lze jednoduše vypočítat z naměřeného iontového chromatogramu a slouží k následné optimalizaci parametrů systému (složení eluentu, průtokové rychlosti, pH, atd...).</p>
<h4><strong>Instrumentace</strong></h4>
<p>Zařízení pro iontovou chromatografii se skládá z vysokotlaké pumpy, dávkovacího ventilu nebo autosampleru, předkolony, vlastní chromatografické kolony naplněné iontoměničem, detektoru a vyhodnocovacího zařízení/počítače. Na rozdíl od klasické kapalinové chromatografie mohou být však součástí iontového chromatografu ještě další části jako například elektrolytický generátor mobilní fáze/eluentu a supresor (u nejčastěji používané vodivostní detekce). V současné době jsou na trhu s IC zastoupeny 3 větší firmy – Thermo Fischer Scientific (dříve Dionex), Metrohm a Waters. Tyto firmy prodávají celou řadu modulárních systémů od jednoduchých chromatografů s jedinou pumpou a vodivostním detektorem pro isokratické separace iontů, až po gradientové systémy s více pumpami, elektrolytickým generátorem eluentu, supresorem/vodivostní detekcí. K dispozici je také celá řada alternativních detektorů, např. UV-VIS DAD, amperometrický, coulometrický, fluorescenční atd.</p>
<p>Vlastní analýza probíhá tak, že vzorek je pomocí dávkovacího ventilu nanesen na kolonu, kde dochází k rozdělení jeho složek (aniontů nebo kationtů). Na vlastnostech zvoleného eluentu (pH, koncentrace, typ, iontová síla, atd.) a typu kolony pak závisí rychlost analýzy a účinnost separace jednotlivých složek vzorku. Na výstupu z kolony je umístěn detektor (UV, vodivostní), kterým jsou zaznamenány zóny analytů. Při použití vodivostní detekce, eluent a jednotlivé zóny vzorku procházejí ještě před průchodem vodivostním detektorem tzv. supresorem (membránovým, náplňovým), kde dochází ke snížení vodivosti eluentu a tím ke zvýšení citlivosti stanovení.</p>
<ul>
<li><strong>Kolony</strong></li>
</ul>
<p>V současné době existuje několik desítek typů iontově chromatografických kolon, které byly vyvinuty buď jako univerzální kolony pro analýzu běžných aniontů a kationtů, nebo pro specifické aplikace. IC kolony jsou plněny stacionární fází na bázi iontoměniče a lze je dělit na několik typů.</p>
<ul>
<li><strong>Typy stacionárních fází, anexy, katexy</strong></li>
</ul>
<p>Stacionární fáze používané v IC lze dělit na základě jejich výměnné funkční skupiny na měniče kationtů (katexy) a měniče aniontů (anexy). K dělění záporně nabitých iontů (aniotů) se používá kolona naplněná anexem, pro kladně nabité ionty je potřeba kolonu naplněnou katexem. Dle funkční skupiny lze dále anexy a katexy dělit na silné, středně silné a slabé. Přehled nejdůležitějších funkčních skupin používaných iotoměničů je shrnut v Tabulce (Tento text je značně redukován)</p>
<p>Iontově výměnné skupiny jsou ukotveny na nosiči, který je tvořen částicemi o průměru 2-15 μm. Na rozdíl od kapalinové chromatografie, ve které se využívají nejčastěji nosiče na bázi křemičitanů/silikagelu, se v iontové chromatografii z velké části využívají polymerní nosiče. Přestože je účinnost polymerních nosičů několikanásobně nižší než u nosičů na bázi silikagelu, jejich použití v IC převažuje. Polymerní materiály jsou stabilní v celé škále pH, zvláště pak v alkalické oblasti, kde již dochází k rozpouštění silikagelové matrice a ztrátě funkčnosti (silikagel je použitelný v rozsahu pH 2-8). Nejrozšířenějším polymerním substrátem je nosič na bázi kopolymeru styren-divinylbenzenu (S-DVB), méně rozšířené jsou pak nosiče na bázi kopolymeru ethylvinylbenzenu-divinylbenzenu, metakrylátové a polyvinylové pryskyřice.</p>
<p>Dle fyzické struktury lze iontoměniče dělit na několik typů:</p>
<ul>
<li>Povrchově porézní (mikroporézní/makroporézní)</li>
<li>S povrchově vázanými latexovými částicemi</li>
<li>Chemicky vázané – iontoměniče na silikagelu jako matrici</li>
<li>Výměnná kapacita iontoměniče</li>
</ul>
<h4><strong>Eluenty</strong></h4>
<p>Eluenty v iontové chromatografii volíme podle toho, jaký detektor používáme. Vzhledem k tomu, že nejrozšířenější je vodivostní detekce, je běžné eluenty dělit do dvou hlavních skupin – eluenty používané v IC se supresorem a v IC bez supresoru. Dále je nutné rozlišit zda provádíme analýzu aniontů nebo kationtů.</p>
<p>Pro aniontové systémy pro IC se supresorem se využívají eluenty na bázi NaHCO₃/Na₂CO₃ a NaOH. Kromě výše zmíněných je dále pro aniontovou chromatografii možné použít soli slabých kyselin (např. Na₂B₄O₇, aminokyseliny (alfa-aminokarboxylové/aromatické), N-substituované aminoalkylsulfonové kyseliny). Eluenty vhodné pro systémy IC bez supresoru musí mít nízkou vodivost, aby bylo možné detekovat dělené anionty. Mohou to být například soli slabých organických kyselin (benzoát, ftalát, o-sulfonát). Problémem však stále zůstává jejich vodivost, která je mnohem vyšší než u eluentů na bázi NaOH/uhličitanů po průchodu supresorem a s tím je spojená i nížší citlivost stanovení a vyšší meze detekce.</p>
<p>Pro separaci kationtů se v systému se supresorem využívají eluenty na bázi silných minerálních kyselin (HCl, HNO₃, H₂SO₄) a dále např. 2,3-diaminopropionová nebo methansulfonová kyselina. Pro systémy bez supresoru se běžně používají například organické kyseliny (šťavelová, vinná, pyridin-2,6-dikarboxylová (2,6-PDCA)). V případě, že používáme jinou než konduktometrickou detekci (často například při analýze komplexů kovů) jsou vhodné jiné typy eluentů, například dusičnan ceritý [3] s fluorimetrickou detekcí nebo směs organické kyseliny (2,6-PDCA, vinná, šťavelová) a hydroxidu (NaOH, LiOH) s postkolonovou derivatizací 4-(2-pyridylazo) resorcinolem (PAR) a spektrofotometrickou detekcí.</p>
<h4><strong>Supresory</strong></h4>
<p>Supresor je zařízení, které slouží ke snížení vodivosti eluentu a zároveň ke zvýšení vodivosti zóny analytu. Výsledkem je snížení signálu pozadí a tím celkové zvýšení citlivosti detekce o velikosti 1-2 řádů v porovnání s přímou vodivostní detekcí bez supresoru. Použití supresoru poněkud omezuje výběr eluentu, pro IC aniontů lze například použít pouze eluenty na bázi hydroxidů (KOH, NaOH) a uhličitanů (NaHCO₃/Na₂CO₃). V supresoru jsou kladné ionty eluentu (K⁺, Na⁺) nahrazeny oxoniovými ionty (H₃O⁺) a místo vysoce vodivého hydroxidu/uhličitanu vzniká voda/kyselina uhličitá, jejíž vodivost je minimální. Kladné protionty separovaných aniontů jsou nahrazeny taktéž oxoniovými ionty, za vzniku silných minerálních kyselin (např. HCl, HNO₃, HF atd.) a dojde tudíž k významnému zvýšení rozdílu signálů - eluentu a zóny analytu. V kationtové chromatografii funguje supresor obdobně, tj. eluent je konvertován na vodu a kation je konvertován na odpovídající hydroxid. Výsledkem je vysoká citlivost stanovení. V současnosti jsou používány dva typy supresorů. Supresory náplňové (kolona naplněná ionexem - méně časté, nutnost časté regenerace) a membránové supresory, které využívají iontové výměny přes semipermeabilní ionexovou membránu (regenerace on-line, vyšší cena).</p>
<h4><strong>Detektory</strong></h4>
<p>V iontové chromatografii je nejčastěji používaná vodivostní detekce. Tato neselektivní, ale citlivá detekční metoda je založena na měření vodivosti roztoku procházejícího detekční celou a obvykle se používá s předřazeným supresorem pro zvýšení citlivosti. Z dalších, méně používaných, ale komerčně dostupných detektorů pro IC (např. firmy Thermo Fischer Scientific, dříve Dionex, Metrohm nebo Waters) je možné jmenovat UV-VIS detekci, amperometrickou detekci, coulometrickou, fluorescenční a v neposlední řadě také systémy s kombinovanými detekčními technikami, například IC-ICP AES, IC-ICP MS, které nachází uplatněni zejména při speciaci a identifikaci separovaných látek.</p>
<h4><strong>Aplikace</strong></h4>
<p>IC je využívána především v analýze anorganických aniontů, ale lze ji také využít pro analýzu kationtů. Hlavními oblastmi, ve kterých je IC využívána, je environmentální analýza (převážně kapalných nebo zkapalněných vzorků) [4,5] a ultrastopová analýza [6]. Důležité je také využití IC v environmentální atmosférické analytice k analýze aerosolů [7], dále v zemědělství [8] (analýza živných roztoků, hnojiv, analýza půd) a v celé řadě průmyslových odvětví, například v galvanovnách (analýza kovů a aniontů v galvanických lázních) [9], dřevozpracujícím průmyslu [10] a petrochemii [11]. Vzhledem k vysoké citlivosti je IC také vhodná pro stanovení stopových koncentrací iontů, například v polovodičovém průmyslu [12], kde i nepatrné nečistoty mohou způsobit snížení doby životnosti komponent (analýza používané ultračisté vody, analýza povrchu, nečistoty v používaných chemikáliích). Stopová analýza iontových kontaminantů je také velice důležitá v chladicí vodě jaderných elektráren [13], kde je třeba monitorovat i nepatrná množství iontů kvůli možné korozi. Další poměrně široké využití nachází IC v potravinářství [14] (analýza potravin a nápojů – pivo, víno, coca-cola, džusy, mléko, jogurtů, masa, dětské výživy atd.), v analýze čistících prostředků [15] (detergenty, prací prášky, odbarvovače), farmaceutickém průmyslu [16] (přídavné látky v léčivech, protionty, nosní kapky, kapky proti kašli) a také v klinické praxi [17] (tělní tekutiny – krev, sliny, moč, serum – anionty a kationty, organické kyseliny).</p>
<ul>
<li><p><strong>Analýza aniontů</strong></p>
</li>
<li><p><strong>Analýza kationtů</strong></p>
</li>
</ul>
<p>Pro jednotlivé analýzy aniontů a kationtů jsou specifikovány konkrétní kolony blíže v knize.</p>
<h4><strong>Závěr</strong></h4>
<p>IC je nepostradatelná technika v analýze anorganických sloučenin, především anorganických aniontů. V omezené míře je možné IC použít také pro stanovení anorganických kationů, ale i organických nízkomolekulárních ionizovaných (a/nebo ionizovatelných) sloučenin. Její hlavní předností jsou citlivost, vysoká opakovatelnost a možnost simultánního stanovení iontů. IC nachází uplatnění především jako rutinní analytická metoda v akreditovaných laboratořích, kde se využívá ke kontrole vody a environmentálních vzorků.</p>


Analýza anorganických látek - Iontová chromatografie 

<h4><strong>ŠPECIAČNÁ ANALÝZA</strong></h4>
<ul>
<li>12.1 Úvod</li>
<li>12.2 Definície pre prvkovú špeciáciu a frakcionáciu</li>
<li>12.3 Význam stanovenia špécií</li>
<li>12.4 Metodológia špeciačnej analýzy </li>
<li>12.5 Inštrumentálne metódy<ul>
<li>12.5.1 Analýza tuhých vzoriek </li>
<li>12.5.2 Analýza kvapalných vzoriek</li>
<li>12.5.3 Separácia</li>
</ul>
</li>
<li>12.6 Zabezpečenie kvality výsledkov </li>
<li>12.7 Zabezpečenie kvality výsledkov</li>
</ul>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/878">Analýza anorganických látek</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Úvod</strong></h3>
<p>Špeciačná analýza je odbor analytickej chémie, ktorý sa zaoberá identifikáciou a kvantifikáciou jednotlivých chemických foriem prvkov. Podnet pre rýchly rozvoj špeciačnej analýzy [1-3] umožnili nové poznatky environmentálnej chémie, geochémie, pracovného lekárstva, výživy a zdravia, toxikológie, a ďalších, týkajúce sa chemických, biologických a toxikologických vlastností prvkov, ktoré rozhodujúcim spôsobom závisia na forme, v ktorej sa prvok nachádza vo vzorke a tiež vývoj, pokroky a zdokonaľovanie inštrumentálnej techniky.</p>
<p>Kým v 50tych rokoch minulého storočia rástol koncept „špeciácie prvkov“ v zmysle rozlíšenia frakcií celkového obsahu prvku podľa niektorých osobitých vlastností ako napr. toxicita, biodostupnosť, veľmi pomaly, na konci 80tych rokov nastal prudký rozvoj v tejto oblasti. Aj z toho dôvodu, že inštrumentálna prvková analýza dosiahla potrebnú detekciu pre meranie malých obsahov stopových prvkov v environmentálnych a biologických vzorkách (predovšetkým rozvojom ICP-MS).</p>
<p>Špeciačná analýza poskytuje informácie potrebné na opis a hodnotenie vplyvov aktívnych špécií, ktoré nie je možné získať z výsledkov celkových obsahov prvkov. Predstavuje významný prostriedok na hodnotenie a zlepšenie environmentu a kvality života pomocou najdôležitejších vlastností špécií, ktorými sú: toxicita, mobilita, biodostupnosť a schopnosť akumulácie. </p>
<p>Medzi hlavné zmysluplné a užitočné ciele a projekty, ktoré využívajú špeciačné informácie patria:</p>
<ul>
<li><p>stanovenie chemických a fyzikálnych vlastností stopových prvkov a ich vzájomné pôsobenie v rôznych biogeochemických systémoch</p>
</li>
<li><p>toxicita prvkových špécií, resp. ich esencialita</p>
</li>
<li><p>špécie prvkov ako environmentálne znečistenie a ohrozenie pracovného prostredia</p>
</li>
<li><p>špécie prvkov a ľudské zdravie a výživa.</p>
</li>
</ul>
<h3><strong>Definície pre prvkovú špeciáciu a frakcionáciu</strong></h3>
<p>Definície pre prvkovú špeciáciu a frakcionáciu v chémii sú podľa Medzinárodnej únie pre čistú a aplikovanú chémiu (IUPAC) nasledovné [4]:</p>
<p>a) <strong>Chemické špécie</strong>. Chemický prvok: špecifická forma prvku definovaná ako jeho izotopové zloženie, elektrónový alebo oxidačný stav a/alebo komplexná alebo molekulová štruktúra.</p>
<p>b) <strong>Špeciačná analýza</strong>. Analytická chémia: analytické činnosti na identifikáciu a/alebo kvantifikáciu jednej alebo viacerých jednotlivých chemických špécií vo vzorke.</p>
<p>c) <strong>Špeciácia prvku, špeciácia</strong>. Rozdelenie prvku na definované chemické špécie v systéme.</p>
<p>Ak nie je realizovateľná prvková špeciácia, používa sa termín frakcionácia, ktorý je definovaný nasledovne:</p>
<p>d) <strong>Frakcionácia</strong>. Proces klasifikácie analytu alebo skupiny analytov v určitej vzorke podľa fyzikálnych (napr. veľkosť, rozpustnosť) alebo chemických (napr. typ väzby, reaktivita) vlastností.</p>
<h3><strong>Význam stanovenia špécií</strong></h3>
<p>Špeciácia – slovo prevzaté z biologických vied na opísanie evolúcie špécií, vyjadruje v analytickej chémii názor, že špecifické chemické formy prvku musia byť hodnotené individuálne. Zásadným dôvodom pre takéto vyjadrenie je, že charakteristiky jednej z viacerých špécií prvku môžu mať radikálny dopad na živé systémy (dokonca aj pri extrémne nízkych obsahoch), kým jeho celková koncentrácia predstavuje len malý príspevok pri hodnotení účinku stopového prvku. Typickým príkladom sú špécie cínu a ortuti. Anorganické formy týchto prvkov sú málo toxické alebo dokonca neprejavujú toxické vlastnosti, ale ich alkylované formy sú vysoko toxické. Známe sú rozdielne vlastnosti prvku v rôznych mocenstvách, napr. As(III) je oveľa toxickejší než As(V) alebo Cr(VI) je spájaný s výskytom mnohých chorôb, zatiaľ čo ióny Cr(III) sú relatívne neškodné, atď.</p>
<p>Starostlivý výber a špecifický návrh pre riešenie problému vzorkovania má rozhodujúci vplyv na konečný analytický výsledok. Znamená to nielen zobrať do úvahy všetky dôležité vlastnosti analytu, matricu a zvolené analytické techniky, ale tiež množstvo parametrov, ktoré sú potrebné pre konečné hodnotenie analytických údajov. Žiaľ, veľký počet environmentálnych analýz je nevyužiteľných práve pre nevhodné vzorkovanie a spôsoby spracovania vzoriek. Z toho dôvodu, požiadavky na vývoj in situ metód a nových prístupov vzorkovania zachovávajúce neporušenosť špécií sú v súčasnej dobe aktuálne.</p>
<p>Ďalšou a veľmi podstatnou a významnou požiadavkou je reprezentatívnosť vzoriek. To znamená mať prístup k reprezentatívnym lokalitám pre účely konkrétneho štúdia, ktoré je často ľahšie získať napr. ak sa jedná o kontrolu lokálnych zdrojov emisie než pre širšie exponované územia alebo dokonca pre pôvodné regiony spolu s geografickými, meteorologickými a biologickými údajmi ako aj informáciami o ľudských aktivitách na vybranom území. Heterogenita nášho environmentu v celom rozsahu, od ekosystémov cez osídlenie a špecifické vzorky smerujúce k obsahom na molekulových úrovniach umožňuje vytváranie vzorkovacích plánov spĺňajúcich tieto náročné požiadavky. Reprezentatívnosť súvisí tiež s typom (druhom) vzorkovaného materiálu a účelu, ktorý sa sleduje (napr. kvalita povrchovej vody, zdravotný stav lesov, poľnohospodárskej pôdy, pôsobenie priemyselných emisií), ale tiež si vyžaduje znalosti o „kľúčových“ indikátoroch, ktoré charakterizujú environmentálnu situáciu. V literatúre často opisované „cykly obehu prvkov“ medzi atmosférou, hydrosférou, biosférou, pedosférou a litosférou určite nie sú dostatočné pre návrh vhodného plánu vzorkovania pre chemickú špeciáciu. V priebehu analytického postupu je potrebné venovať veľkú pozornosť zabezpečeniu stability špécií, ktorá závisí predovšetkým od matrice a fyzikálnych parametrov ako napr. teplota, pH, vlhkosť, vplyv UV žiarenia, obsah organických látok a iné. Pred izolovaním jednotlivých špécií je potrebné štúdium možných transformácií počas postupu separácie, ich charakteristiky a interakcie. Napr. zmenou pH, ktorú vyžaduje analytický postup alebo špecifické vlastnosti meracích systémov, je ovplyvňovaná rovnováha medzi špéciami a môže dochádzať aj k ich transformácii na iné formy. Z tohto veľmi stručného opisu problematiky vzorkovania vyplýva, že postup odberu, stabilizácie a zabezpečenia reprezentatívnej vzorky musí byť vopred detailne a starostlivo vypracovaný pomocou týmu expertov rôznych environmentálnych vied. Analytickí chemici však musia byť zahrnutí do tejto prípravy, aby pri manipulácii so vzorkami zabránili možným zmenám pôvodnych špécií, ktoré by zásadným spôsobom ovplyvnili konečné analytické údaje.</p>
<h3><strong>Metodológia špeciačnej analýzy</strong></h3>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Schematicke_znazornenie_krokov_v_postupoch_speciacnej_analyzy_e27f5f1a47.jpg" alt="2 THETA: Obr. Schématické znázornenie krokov v postupoch špeciačnej analýzy [33]"/></p>
<p>Mimoriadne dôležitým krokom celého analytického postupu je vzorkovanie. Odber vzorky, a jej uchovávanie, izolácia a separácia špécie bez zmeny pôvodnej špécie a bez porušenia rovnovážneho stavu s ostatnými špéciami vo vzorke je hlavnou a najdôležitejšou etapou celého postupu a tieto kroky sú najväčším zdrojom chýb, viď. Obr.</p>
<p>Starostlivý výber a špecifický návrh pre riešenie problému vzorkovania má rozhodujúci vplyv na konečný analytický výsledok. Znamená to nielen zobrať do úvahy všetky dôležité vlastnosti analytu, matricu a zvolené analytické techniky, ale tiež množstvo parametrov, ktoré sú potrebné pre konečné hodnotenie analytických údajov. Žiaľ, veľký počet environmentálnych analýz je nevyužiteľných práve pre nevhodné vzorkovanie a spôsoby spracovania vzoriek. Z toho dôvodu, požiadavky na vývoj in situ metód a nových prístupov vzorkovania zachovávajúce neporušenosť špécií sú v súčasnej dobe aktuálne.</p>
<p>Ďalšou a veľmi podstatnou a významnou požiadavkou je reprezentatívnosť vzoriek. To znamená mať prístup k reprezentatívnym lokalitám pre účely konkrétneho štúdia, ktoré je často ľahšie získať napr. ak sa jedná o kontrolu lokálnych zdrojov emisie než pre širšie exponované územia alebo dokonca pre pôvodné regiony spolu s geografickými, meteorologickými a biologickými údajmi ako aj informáciami o ľudských aktivitách na vybranom území. Heterogenita nášho environmentu v celom rozsahu, od ekosystémov cez osídlenie a špecifické vzorky smerujúce k obsahom na molekulových úrovniach umožňuje vytváranie vzorkovacích plánov spĺňajúcich tieto náročné požiadavky. Reprezentatívnosť súvisí tiež s typom (druhom) vzorkovaného materiálu a účelu, ktorý sa sleduje (napr. kvalita povrchovej vody, zdravotný stav lesov, poľnohospodárskej pôdy, pôsobenie priemyselných emisií), ale tiež si vyžaduje znalosti o „kľúčových“ indikátoroch, ktoré charakterizujú environmentálnu situáciu. V literatúre často opisované „cykly obehu prvkov“ medzi atmosférou, hydrosférou, biosférou, pedosférou a litosférou určite nie sú dostatočné pre návrh vhodného plánu vzorkovania pre chemickú špeciáciu. V priebehu analytického postupu je potrebné venovať veľkú pozornosť zabezpečeniu stability špécií, ktorá závisí predovšetkým od matrice a fyzikálnych parametrov ako napr. teplota, pH, vlhkosť, vplyv UV žiarenia, obsah organických látok a iné. Pred izolovaním jednotlivých špécií je potrebné štúdium možných transformácií počas postupu separácie, ich charakteristiky a interakcie. Napr. zmenou pH, ktorú vyžaduje analytický postup alebo špecifické vlastnosti meracích systémov, je ovplyvňovaná rovnováha medzi špéciami a môže dochádzať aj k ich transformácii na iné formy. Z tohto veľmi stručného opisu problematiky vzorkovania vyplýva, že postup odberu, stabilizácie a zabezpečenia reprezentatívnej vzorky musí byť vopred detailne a starostlivo vypracovaný pomocou týmu expertov rôznych environmentálnych vied. Analytickí chemici však musia byť zahrnutí do tejto prípravy, aby pri manipulácii so vzorkami zabránili možným zmenám pôvodnych špécií, ktoré by zásadným spôsobom ovplyvnili konečné analytické údaje.</p>
<h3><strong>Inštrumentálne metódy</strong></h3>
<h4><strong>Analýza tuhých vzoriek</strong></h4>
<p>Pre riešenie problematiky špeciácie tuhých látok sú najvhodnejšie priame nedeštruktívne metódy. Pre priame stanovenie konkrétnych špécií existuje pomerne málo detekčných metód. Medzi ne patria napr. rtg. metódy (viď. Kapitola 7), Mössbauerova spektroskópia (viď. Kapitola 8), Nukleárna magnetická rezonancia (viď. Kapitola 9), Elektrónová spinová rezonancia (viď. Kapitola 7). V poslednej dobe sa významne rozšírili aplikácie rtg. metód, napr. micro-XANES (μ X-ray absorption near edge structure), micro-EXAFS (μ X-ray absorption fluorescence), pretože techniky poskytujú in situ informácie, nevyžadujú úpravu vzorky. Užívatelia si však musia byť vedomí, že k porušeniu integrity špécií môže dôjsť aj počas uchovávania a transportu vzorky. Rtg. mikrotechniky našli uplatnenie vo veľkostnej frakcionácii atmosferických tuhých častíc. Veľký význam pri hodnotení environmentálneho znečistenia ovzdušia má charakterizácia prvkových špécií v tuhých časticiach. Cenné informácie obsahujúce pôvod, tvorbu, transport a chemické reakcie týchto špécií nie je možné získať iným spôsobom z konvenčných objemných vzoriek.</p>
<p>Pozn. Text je informačně obsáhlejší, blíže se dočtete v knize.</p>
<h4><strong>Analýza kvapalných vzoriek</strong></h4>
<p>Najviac rozšírené metódy špeciačnej analýzy sú spojené techniky (Hyphenated techniques) - predovšetkým chromatografické separácie s vysokocitlivými a selektívnymi detektormi, ktoré pracujú s kvapalnými vzorkami. Najčastejšie využívané spojenia separačných a detekčných techník sú schématicky znázornené na Obr. níže. </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Najcastejsie_vyuzivane_spojenia_separacnych_a_detekcnych_technik_v_speciacnej_analyze_5ee780261c.jpg" alt="2 THETA: Najčastejšie využívané spojenia separačných a detekčných techník v špeciačnej analýze"/></p>
<p>Na Obr. níže sú znázornené spektrometrické techniky najviac využívané v špeciačnej analýze.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Najviac_vyuzivane_spektrometricke_techniky_v_speciacnej_analyze_ee1ddddae9.jpg" alt="2 THETA: Najviac využívané spektrometrické techniky v špeciačnej analýze"/></p>
<p>V posledných 15 rokoch sa v špeciačnej analýze výrazne využívajú techniky s ICP-MS (izotopové zrieďovanie, špecifická izotopová zrieďovacia analýza špécií). Cca 1/3 všetkých publikácií používa ICP-MS ako detekčný systém.</p>
<p>Komerčne dostupná inštrumentalizácia je uvedená na Obr. níže Výrazné rozširovanie ďalších analytických metód zo špecializovaných analytických chemických laboratórií do laboratórií pre rutinné analýzy nie je zatiaľ významne badateľný.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Komercne_dostupna_instrumentalizacia_vyuzivana_v_speciacnej_analyze_3eb83e9985.jpg" alt="2 THETA: Komerčne dostupná inštrumentalizácia využívaná v špeciačnej analýze.
Vysvetlivky: GC (plynová chromatografia); HPLC (vysokoúčinná kvapalinová chromatografia); CE (kapilárna elektroforéza); MIP (mikrovlnne indukovaná plazma); ICP (indukčne viazaná plazma); ESI (elektroionizácia); AES (atómová emisná spektrometria); MS (hmotnostná spektrometria)"/></p>
<h4><strong>Separácia</strong></h4>
<p>a) <strong>Chromarografické techniky</strong></p>
<p>Spojenie plynovej a vysokoúčinnej kvapalinovej chromatografie so spektrometrickými detekčnými metódami je v súčasnej dobe najviac využívané v špeciačnej analýze a mnohé postupy sa využívajú už aj v rutinných laboratóriách a sú zaradené v US EPA a NIOSH normách [40,41]. Kým v minulosti to boli spojenia s atómovou absorpčnou spektrometriou, v súčasnej dobe predovšetkým s ICP-MS kvôli jej vysokej citlivosti a jednoduchému spojeniu. Takéto štandardné metódy sú dostupné napríklad pre: metylortuť vo vode (metóda: etylácia, CV-AFS alebo etylácia, GC-AFS – US EPA 1630); špeciácia ortuti v pôdach a sedimentoch (metóda selektívna extrakcia – USEPA 3200); organické zlúčeniny cínu vo vzduchu (metóda HPLC/GFAAS – NIOSH 5504; organické zlúčeniny cínu v morskej a povrchovej vode (metóda extrakcia kvapalina-tuhá látka a GC/ECD – USEPA 282.3); chróm (VI) v pôdach, kaloch a sedimentoch (alkalická extrakcia a IC – US EPA 3060A); špécie arzénu vo vodách (LC-ICP-MS, kyselina dusičná alebo acetát/malónová mobilná fáza) atď. Vypracované metódy je možné nájsť aj v nasledovných informačných zdrojoch [42,43].</p>
<p>b) <strong>Nechromatografické techniky</strong></p>
<p>c) <strong>Extrakčné techniky</strong></p>
<p>d) <strong>Derivatizačné techniky</strong></p>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/878">Analýza anorganických látek</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Zabezpečenie kvality výsledkov</strong></h3>
<p>Certifikované referenčné materiály (CRM) sú v laboratórnej praxi hlavným nástrojom na monitorovanie kvality získaných výsledkov. Podobne aj v oblasti špeciačnej analýzy je potreba vhodných CRM pre vypracovanie a validáciu metódy a následne pre overovanie správnosti a zabezpečenie kvality. Dostupnosť CRM ako aj kalibračných štandardov je v súčasnosti veľkým problémom špeciačnej analýzy. Súvisí to s veľmi náročnými požiadavkami na ich prípravu a certifikáciu. Existuje viac než 150 výrobcov referenčných materiálov, ale podľa dostupných informácií iba 5 vyznamných organizácií produkuje CRM pre potreby špeciačnej analýzy, ale sú zatiaľ dostupné len pre veľmi malý počet matríc a prvkov, než sa v súčasnej dobe požaduje.</p>
<p>Medzi tieto patria a sú dostupné pod označením:</p>
<ul>
<li><p>BCR, Európska komisia – v spolupráci s Institution for Reference Materials and Measurements (IRMM), Geel, Belgicko</p>
</li>
<li><p>International Atomic Energy Agency (IAEA), Viedeň, Rakúsko</p>
</li>
<li><p>National Institute for Environmental Studies (NIES), Onogawa, Japonsko</p>
</li>
<li><p>National Institute for Standards and Technology (NIST), Gaithersburg, USA</p>
</li>
<li><p>National Research Council Canada (CRCC), Otawa, Kanada</p>
</li>
</ul>
<p>Aktuálne informácie o dostupných CRM pre rôzne matrice a stanovované špécie sú dostupné v EVISA&#39;s Speciation Newsletter [43].</p>
<h3><strong>Vývoj a aplikačné postupy</strong></h3>
<p>Napriek významnému rozvoju rôznych kombinovaných prístupov pre špeciáciu prvkov, rutinné aplikácie v environmentálnej oblasti nedržia krok s týmto vývojom. Rutinné merania si vyžadujú robustné analytické postupy a jednoduché, malé a spoľahlivé prístroje. Tieto podmienky je veľmi ťažké plniť pri požiadavkách vykonávať analýzy na úrovni heterogenity prírodných materiálov (μm a nm mierkach) a navyše pri zachovaní jej pôvodných vlastností pri odbere, uchovávaní a počas prípravy na detekciu. </p>


Analýza anorganických látek -  Špeciačná analýza

<p><strong>Kurz Vás seznámí s teorií a zásadami správného vzorkování  poskytne  Vám ucelený přehled metod odběrů různých druhů vzorků v terénu, výrobním provoze i v laboratořích, včetně platných vyhlášek a norem. Součástí kurzu je praktický nácvik vzorkování.</strong></p>
<ul>
<li><strong>Kurz, 9. - 12. 9. 2024, Lednice</strong></li>
<li><a href="https://www.2theta.cz/akce/pripravovane-akce-2018"><strong>Přihláška</strong></a></li>
</ul>
<p>Účastník, který absolvuje celý kurz, obdrží osvědčení od Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.</p>
<h3><strong>Odborný garant</strong></h3>
<ul>
<li><strong>prof. Ing. Petr Praus, Ph.D.</strong> (VŠB TU Ostrava)</li>
<li><strong>prof. Dr. Ing. Richard Koplík</strong> (VŠCHT Praha)</li>
<li><strong>RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D.</strong> (SZÚ Praha)</li>
</ul>
<h3><strong>Organizační zabezpečení</strong></h3>
<ul>
<li><strong>2 THETA ASE, s.r.o.</strong> - Ing. Dagmar Krucinová, Ing. Václav Helán</li>
<li>Jasná 298, 735 62 Český Těšín</li>
<li>T/F: 558 732 122 GSM: 602 240 553</li>
<li>e-mail: 2theta@2theta.cz</li>
</ul>
<h3><strong>PROGRAM KURZU</strong></h3>
<h4><strong>Pondělí 9. 9. 2024</strong></h4>
<ul>
<li>Od 10.00 Registrace účastníků</li>
<li>Těm, kteří mají uhrazeno ubytování s hotelovými službami, bude podáván oběd od 11.30 hod.</li>
</ul>
<h4><strong>Pondělí 9. 9. 2024 (13.00 - 19.00)</strong></h4>
<h5><strong>Vzorkování – úvod, rozdělení</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Václav Helán (2 THETA ASE, s.r.o., Český Těšín)</li>
</ul>
<h5><strong>Obecné zásady vzorkování - základní pojmy, cíl, postup</strong></h5>
<ul>
<li>RNDr. Eva Čurdová, CSc. (Státní zdravotní ústav Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Statistika ve vzorkování a nejistota vzorkování</strong></h5>
<ul>
<li>doc. Ing. David Milde (Univerzita Palackého v Olomouci)</li>
<li>prof. Ing. Jiří G. K. Ševčík, DrSc. (Univerzita Karlova, Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Požadavky při akreditaci vzorkování</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Eva Klokočníková (Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování pro kontrolu životního prostředí</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Vladimír Kraják (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
<li>RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D. (Státní zdravotní ústav, Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování vnějšího ovzduší</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Helena Plachá, Mg. Štěpán Rychlík (Český hydrometeorologický ústav, Ústí nad Labem)</li>
<li>RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D. (Státní zdravotní ústav, Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování ovzduší v pracovním prostředí</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Vladimír Kraják (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
<li>RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D. (Státní zdravotní ústav, Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování vnitřního ovzduší</strong></h5>
<ul>
<li>RNDr. Bohumil Kotlík, Ing. Miroslava Mikešová, MUDr. Helena Kazmarová, , Mgr. Lenka Pekařová (Státní zdravotní ústav, Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování odpadních plynů</strong></h5>
<ul>
<li>doc. Ing. František Skácel, CSc. (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze)</li>
</ul>
<h4><strong>Úterý 10. 9. 2024 (8.30 - 18.30)</strong></h4>
<h5><strong>Vzorkování vod, účel, rozdělení</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Jan Langhans (Povodí Vltavy, České Budějovice)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování povrchových vod</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Jan Langhans (Povodí Vltavy, České Budějovice)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování podzemních vod</strong></h5>
<ul>
<li>RNDr. Zbyněk Vencelides (Ochrana podzemních vod, Liberec)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování pitné vody</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Ivana Brichová (Státní zdravotní ústav, Praha)</li>
<li>Ing. Ivo Šrámek (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování vod na koupání</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Ivo Šrámek (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování odpadních vod</strong></h5>
<ul>
<li>Jakub Meloun (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
<li>Michaela Povýšilová (TECHNOAQUA s.r.o., Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování odpadů</strong></h5>
<ul>
<li>Jakub Meloun (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
</ul>
<h5><strong>Přestávka na oběd</strong></h5>
<h5><strong>Nástroje pro odběr vzorků</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Václav Helán (2 THETA ASE, s.r.o., Český Těšín)</li>
</ul>
<h5><strong>Automatické vzorkovače vod</strong></h5>
<ul>
<li>Jakub Meloun (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
<li>Michaela Povýšilová (TECHNOAQUA, s.r.o. Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Pojízdná vzorkovací laboratoř</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Ivo Šrámek, Ing. Vladimír Alexi, Ing. Vladimír Kraják (ZÚ se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
</ul>
<h5><strong>Praktické ukázky vzorkovacích nástrojů, nácvik odběru vzorků</strong></h5>
<ul>
<li>nácvik odběrů hromadných materiálů – plyny, kapaliny, práškové a zrnité materiály (Ing. Václav Helán)</li>
<li>nácvik odběrů půd (Mgr. Šárka Poláková, Ph.D.)</li>
<li>nácvik odběrů povrchových vod a sedimentů z loďky, určování průhlednosti vody (Ing. Jan Langhans)</li>
<li>nácvik odběrů vod automatickými vzorkovači (Jakub Meloun)</li>
</ul>
<h4><strong>Středa 11. 9. 2022 8.30 – 18.00</strong></h4>
<h5><strong>Vzorkování v hutnictví a strojírenství</strong></h5>
<ul>
<li>doc. Ing. Martina Laubertová, Ph.D. (Technická univerzita Košice)</li>
<li>Ing. Zdeněk Kuboň (Český Těšín, dříve Třinecké železárny, a.s.)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování ropných produktů</strong></h5>
<ul>
<li>Mgr. Jiří Čmelík, Ph.D. (ORLEN UniCRE a.s. Ústí nad Labem)</li>
<li>Ing. Iveta Chovancová (VÚRUP, a.s. Bratislava)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování v zemědělství</strong></h5>
<ul>
<li>Mgr. Šárka Poláková, Ph.D. (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Brně)</li>
</ul>
<h5><strong>Přestávka na oběd</strong></h5>
<h5><strong>Vzorkování potravin</strong></h5>
<ul>
<li>prof. Dr. Ing. Richard Koplík (VŠCHT Praha)</li>
<li>Ing. Petr Cuhra, CSc. (SZPI Praha)</li>
</ul>
<h5><strong>Úkoly a činnost hygienické služby při vzorkování potravin a pokrmů</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Ivo Šrámek (ZÚ se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování předmětů běžného užívání</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Jitka Sosnovcová (Státní zdravotní ústav, Praha)</li>
<li>Ing. Ivo Šrámek (Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem)</li>
</ul>
<h4><strong>Čtvrtek 12. 9. 2022 8.30 – 12.00</strong></h4>
<h5><strong>Vzorkování uhlí</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. František Vacek (sv.en Inntech, a.s. Most)</li>
<li>Ing. Miluše Hlavatá, Ph.D. ( VŠB TU Ostrava)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování nerudných surovin</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Pavel Jedlička (KMK Granit Krásno)</li>
<li>Ing. Radek Černý (LB Minerals Horní Bříza)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování v chemickém průmyslu</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Eva Hantlová (Bochemie Bohumín)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování stavebních hmot</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Pavel Leber (DAKO Brno, s.r.o.)</li>
</ul>
<h5><strong>Vzorkování při úniku nebezpečných látek</strong></h5>
<ul>
<li>Ing. Tomáš Čapoun, CSc., Ing. Jana Krykorková, CSc. (Institut ochrany obyvatelstva, Lázně Bohdaneč)</li>
</ul>
<h5><strong>Zakončení kurzu</strong></h5>
<h4><strong>KONFERENČNÍ POPLATEK</strong></h4>
<p>Konferenční poplatek ve výší 3 4 00,- Kč bez DPH (včetně 4 publikací) bude hrazen převodem na konto 86-5920670237/0100 u Komerční banky v Č. Těšíně, VS. 202409 jako zálohová platba na základě závazné přihlášky. Daňový doklad bude zaslán na základě platby. Pro účastníky ze zahraničí platí číslo ve formě IBANU CZ69 0100 0000 8659 2067 0237.</p>
<p>V ceně vložného jsou 4 publikace o vzorkování. <strong>S konferenčním poplatkem uhraďte objednané hotelové služby (nocleh s plnou penzí a poplatek městu)</strong> - viz přihláška.</p>
<p>V případě neúčasti přihlášeného zašleme publikace, účastnický poplatek ani objednané hotelové služby nevracíme. Je však možno vyslat náhradníka, o kterém musí být organizátoři informováni nejpozději 3 pracovní dny před začátkem konference.</p>
<h4><strong>MÍSTO KONÁNÍ</strong></h4>
<p>Zámecký hotel Lednice, který je součástí národní kulturní památky &quot;Zámek Lednice“. <strong>Ubytování bude zajištěno v hotelu, v případě naplnění ubytovací kapacity bude zajištěno v přilehlých hotelích a penzionech.</strong></p>
<h4><strong>DOPRAVA</strong></h4>
<ul>
<li>Vlakem <strong>do Břeclavi, dále vlakem nebo autobusem.</strong></li>
<li><strong>Autem</strong> z Brna po dálnici D2, sjeďte na Exitu 41 Podivín do Lednice.</li>
</ul>
<h4><strong>PŘIHLÁŠKY</strong></h4>
<p>Prosím, vyplňte obě strany přihlášky hůlkovým písmem (nezapomeňte na IČO a DIČ) a <strong>zašlete do 25. 08. 2024.</strong></p>
<p><strong>Upozorňujeme účastníky kurzu, že všechny služby závazně objednané na přihlášce, musí být uhrazeny.</strong></p>
<h4><strong>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ</strong></h4>
<p><strong>Uzávěrka přihlášek 25. 08. 2024</strong>, po tomto datu Vám bohužel nejsme schopni zaručit rezervaci ubytování dle požadavků. </p>
<p><strong>V případě malého počtu uchazečů, může dojít po uvedeném datu k zrušení kurzu. Děkujeme za pochopení.</strong></p>


Kurz: Odběry vzorků 2024

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

2 THETA ASE, s.r.o. byla založena v roce 2000. Rozsah jejích činností zahrnuje obchod s laboratorními přístroji, vybavením laboratoří, referenčními materiály, nástroji a zařízením pro odběr a úpravu vzorků, atd. Firma také organizuje odborné a vzdělávací akce a zajišťuje pomoc při aplikacích mikrovlnné techniky ve výzkumu a výrobě. 

2 THETA ASE

Odběry vzorků 2026

78. sjezd chemiků

Waters at ISC 2026

Measuring what matters: water quality analysis with UV-Visible spectrophotometry

Advantages of microbore column use in ion chromatography

Mastering Geological Sample Preparation: Strategies for Complete Digestion and Low Blanks