Své zkušenosti sdíleli například rozhlasačka Martina Mašková, televizní moderátor Daniel Stach, novinářka Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N nebo šéfredaktor <a href="https://gcms.cz/companies/53">magazínu UK Forum</a> Martin Rychlík.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_3_4e6dd0f929/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-3.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„‎Do poslední chvíle jsme zvažovali, zda konferenci opravdu uskutečníme v Praze v prostorách České spořitelny či se přesuneme do online prostředí. Jsem moc rád, že jsme se v pátek odpoledne rozhodli pro prezenční formu – osobní kontakt a networking nic nenahradí,“ sdílí moderátor a organizátor Aleš Vlk. Konference přilákala na šedesát účastníků z vysokých škol a výzkumných institucí z celé České republiky. „Zájem byl mnohem větší, ale s ohledem na epidemiologickou situaci jsme od počátku měli omezenou kapacitu,“ dodává za portál <a href="https://gcms.cz/companies/3">Vědavýzkum.cz</a>, který celou konferenci pořádal.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Ales_Vlk_d3798595c1/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Ales-Vlk.jpg" alt="Vědavýzkum.cz/Hynek Glos (UK): Aleš Vlk"/>
Dopolední blok konference Komunikace vědy pohledem různých médii patřil rozhlasu a televizi. První přednášející byla Martina Mašková, dlouholetá „vědecká rozhlasačka“ a moderátorka pořadů, jako je Ranní Plus, Laboratoř a Souvislosti Plus. „Lidé stále vyhledávají klasický poslech rádia – v ten daný čas, i když dnes se k poslechu mohou kdykoliv vrátit. Největší špička poslechovosti je kolem sedmé a osmé ráno.“ Martina Mašková se rozhlasové popularizaci vědy věnuje již od roku 1996, za tu dobu vyzkoušela řadu formátů. Již osmým rokem provází pořadem <a href="https://plus.rozhlas.cz/laborator-6482940/o-poradu">Rozhlasová laboratoř</a>, kde s vědci a osobnostmi kulturního života rozebírá aktuální novinky ze světa vědy. „Tento formát pořadu o nejnovějších vědeckých objevech a publikacích klade veliké nároky na vědce i herce, ale kombinace laického a odborného pohledu velmi dobře funguje a vzniká zajímavá neformální diskuze,“ říká původně vystudovaná učitelka chemie a biologie, podle které věda posluchače zajímá. „I vědecké téma se má šanci prosadit – z pořadu vždy děláme i článek a třeba naše ‚<a href="https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/studie-priroda-mouchy-vosy-mravenci-cukr_1909151514_dok">octomilka</a>‘ se stala jedním z nejčtenějších článků roku 2019, a to i v konkurenci témat, jako je politika, Černobyl i eurovolby.“
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Martina_Maskova_7f77491d8c/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Martina-Maskova.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Martina Mašková"/>
S druhou přednáškou navázal Daniel Stach z redakce vědy České televize, ve které mimo jiné zaznělo: „Vědec, který ve třetím tisíciletí nepopularizuje, není vědcem třetího tisíciletí.“ Popsal, jak funguje redakce vědy a že není den bez vědy na ČT24: „Věda je všude kolem nás.“ Zdůraznil, že v redakci nepotřebují oficiální tiskovou zprávu, ale potřebují informace s dostatečným předstihem a stačí jim odpovědi na otázky Co?, Kdy?, Kdo?, Proč je to důležité? a Co uvidíme? Upozornil i na časté chyby, se kterými se v redakci setkávají: „Někdy na instituci neví, co se u nich děje, nebo nám dávají vědět pozdě. V televizi vše trvá déle a potřebujeme dostatek času, když nám z výzkumné instituce dají vědět den předem, že se něco chystá, tak s tím již moc neuděláme.“ Na přednášky navázala panelová diskuze, kde kromě Martiny Maškové a Daniela Stacha diskutoval i vědecký atašé Britské ambasády v Praze Otakar Fojt, mikrobioložka a popularizátorka vědy Tereza Mašínová a Jan Martinek, který zakládal Odbor mediální komunikace Akademie věd ČR.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Daniel_Stach_9b582c847f/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Daniel-Stach.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Daniel Stach"/>
Odpolední blok se zaměřil na psaná média, své zkušenosti sdílely Pavla Hubálková z redakce magazínu Univerzity Karlovy Forum a Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N. „Nemám vědecké vzdělání, na žurnalistiku jsem přišla z hotelovky, ale udělala jsem si z toho přednost. Jsem pro vědce takovým filtrem, pokud tomu nerozumím já, nebude tomu rozumět ani čtenář,“ řekla Lenka Vrtišková Nejezchlebová, která se zaměřuje především na rozhovory s osobnostmi ze světa vědy i kultury. „Mé rozhovory probíhají i dvě hodiny, kdy si s vědcem či vědkyní jen tak povídáme, poté z toho vytvořím text, který si třeba i několikrát vracíme, aby to bylo vědecky správně, ale dostatečně jasné.“
V druhé části odpoledního programu Martin Rychlík popsal fungování redakce magazínu <a href="https://www.ukforum.cz/">Forum</a> na Univerzitě Karlově: „Za dva roky, co vedu média UK, se nám například podařilo vytvořit nový responzivní web, kde je věda jedna z hlavních rubrik. Důraz klademe na kvalitní fotografie. Za tímto účelem vznikla fotobanka, která je dostupná všem zaměstnacům univerzity a v případě potřeby fotografie posíláme i dalším médiím.“ Zdůraznil také, že dnes jsou nedílnou součástí komunikace i sociální sítě. „Univerzita Karlova komunikuje prostřednictvím deseti sociálních sítích v českém i anglickém jazyce – každá sociální síť má svůj jazyk a publikum, dle toho volíme obsah. Vybíráme si a často i odmítáme požadavky z různých součástí UK, když víme, že by daný obsah nefungoval,“ uvedl Martin Rychlík a dodal, že stejně tak v redakci diskutují i výběr vědeckých úspěchů, témat a osobností, kterým dají prostor, kdy hlavním kritériem výběru je kvalita.
Eduard Petiška a Tomáš Gavlas ze <a href="https://sciencecom-agency.com/cs/uvod/">Sciencecom Agency</a> v poslední přednášce o komunikaci českého výzkumu v zahraničí hovořili například o komunitní síti <a href="https://www.reddit.com/">Reddit</a>, jejíž obliba výrazně narostla během covidové pandemie, nebo o nástroji <a href="https://www.altmetric.com/">Altmetric</a>, který umožňuje monitorovat a měřit online dopad vašeho výzkumu.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_2_337f3fe4d4/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-2.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„Cílem konference a celého portálu <a href="https://www.komunikacevedy.cz/">komunikacevědy.cz</a> je přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí a sdílet současné trendy a zkušenosti osobností, které se pohybují ve světě různých médií a popularizují výsledky vědy, výzkumu a vývoje nejširší veřejnosti, a to se myslím i letos povedlo,“ sdílí Aleš Vlk. „Mé veliké poděkování patří všem účinkujícím, České spořitelně za možnost využít jejich prostory, a především všem partnerům – UK Science &amp; Innovation Network, magazínu Univerzity Karlovy Forum, Akademii věd ČR a Sciencecom Agency. Přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí nám dává veliký smysl a již teď můžeme prozradit, že 22. 2. 2022 ve spolupráci s Britským velvyslanectvím v Praze chystáme další konferenci o komunikaci vědy s důrazem na zkušenosti z Velké Británie,“ dodává za organizační tým Aleš Vlk.

Jaká byla konference Komunikace vědy očima médií?

Podcasty v posledních letech nabírají na popularitě. Mohou vám zpříjemnit pracovní den, procházku v přírodě nebo nedělní úklid.
Podcasty jsou tu s námi na různých platformách už nějaký ten pátek. Vzrůstající popularitě tohoto formátu, kdy si stačí na mobilu či počítači zapnout zvukovou nahrávku, která se může věnovat nejrůznějším tématům, si všimli i české vysoké školy, Akademie věd, média, ale i další subjekty. Řada z nich se proto rozhodla, že by mohly tento oblíbený formát využít také k přiblížení vědeckých témat veřejnosti.
Své podcasty například realizuje Akademie věd ČR. Její podcastová série s názvem <a href="https://ceskepodcasty.cz/podcasty/veda-na-dosah">Věda na dosah</a> funguje už od jara 2020. Podcast zahrnuje rozhovory a reportáže s vědci a vědkyněmi AV ČR a zrodil se z původního konceptu vzniklého v začátcích pandemie covidu-19 pod značkou Věda na doma. 
Pozadu nezůstalo ani břežanské pracoviště Fyzikálního ústavu AV ČR, ELI Beamlines. Jejich podcast je povídáním s vědci nejen o vědě. Epizody si můžete pustit například <a href="https://www.eli-beams.eu/cs/o-eli-beamlines/podcast/">zde</a>.
Vědecké příběhy do formy podcastů zpracovává také Nadační fond Neuron. Podcast <a href="https://ceskepodcasty.cz/podcasty/neuron-stories">Neuron Stories</a> poodhalí různé příběhy objevů mladých českých vědců. Jak se rodí objev, jaká hudba přitom hraje do sluchátek nebo jak vypadá běžný den našich nejlepších vědců? Nejen na tyto otázky odpoví tento podcast.
Pokud vás zajímají podcasty zaměřené na oblast technických oborů, inovací či průmyslu, tak těch je hned několik. Například VUT v Brně má podcast <a href="https://www.vut.cz/podcast">Technicky vzato</a>. Proč se rozložitelná láhev v lese nerozpadne? Vezmou nám roboti práci? Co dýcháme ve městech? Na tyto a další otázky vám jasně a srozumitelně odpoví v podcastu. Vědci, studenti a absolventi z Vysokého učení technického v Brně mluví jednoduše a poutavě o tématech, která se stále více stávají součástí lidských životů, přesto zůstávají pro svou odbornost zahalena nejasnostmi. Podcastem provází Tereza Kadrnožková z tiskového oddělení VUT, dříve vědecká redaktorka Českého rozhlasu.
Svůj <a href="https://www.ncp40.cz/podcast">Inovacast</a> z oblasti inovací, technologií a průmyslu má také Národní centrum průmyslu 4.0. V minulých epizodách byly tématem například privátní 5G sítě, umělá inteligence nebo transfer technologií.
K tomuto typu podcastů můžeme zařadit také pořad <a href="https://komoraplus.cz/2022/01/31/startuje-elektron-novy-vedecky-podcast-portalu-komora-plus/">Elektron</a> od Hospodářské komory. V něm každý poslední den v měsíci nahlédneme pod ruce českých vědců, kteří už teď připravují svět budoucnosti.
Kdybyste si chtěli poslechnout něco zajímavého také z oblasti humanitních věd, je tu pro vás podcast <a href="https://ceskepodcasty.cz/podcasty/balast">Balast</a>. Ten pochází z dílny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a klade si za cíl popularizovat oblast humanitních věd.
Humanitně zaměřeným podcastem je také pořad <a href="https://anchor.fm/pokafi">PoKaFi</a>. Ten zpracovává katedra filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity a rozebírá důležitá témata z pohledu filosofie a různých náboženství.
Za poslech jistě stojí i <a href="https://soundcloud.com/scienceslammuni">Science slam MUNI</a>, který zpracovává (jak název napovídá) Masarykova unvierzita. Podcast má nemalý cíl - předávat nadšení pro vědu a výzkum. Do studia si k mikrofonu zve profesionální vědce, se kterými se moderátor Petr Holík baví o tom, co zkoumají, co je na tom baví, proč je jejich výzkum důležitý a jaké má dopady na společnost. To vše srozumitelně a otevřeně.
Pokud se zajímáte o problematiku otevřené vědy, tak by vám určitě neměl uniknout <a href="https://openscience.cuni.cz/OSCI-146.html">Open Science Podcast</a>. Jeho tvůrci se prostřednictvím rozhovorů snaží získat názory a odpovědi na otázky týkající se různých aspektů open science. Podcast je určen doktorandům, vědcům, studentům, akademikům, ale i široké veřejnosti. Jednoduše všem, kteří se open science zabývají a chtějí o ní přemýšlet. 
Svůj <a href="https://www.sciencecafe.cz/zaznamy/audio/">podcast</a> má také oblíbené Science Café, cyklus neformálních diskusních večerů mezi vědci a zájemci o vědu z řad široké veřejnosti, nebo Noc vědců. Ta se ve svém <a href="https://ceskepodcasty.cz/podcasty/noc-vedcu">podcastu</a> snaží také srozumitelnou formou přibližovat různá vědecká témata.
Už asi víte, že celou řadu podcastů nabízí Český rozhlas. Ten nabízí také pořad <a href="https://plus.rozhlas.cz/veda-plus-8568676">Věda Plus</a>, který každý den přináší nové vzrušující vědecké objevy. Vydejte se na průzkum všech světů naší Země a někdy i ještě dál.
Na závěr vám dáme trochu „odlehčený“ tip na <a href="https://ceskepodcasty.cz/podcasty/vedator">podcast Vědátor</a>. Ten zahrnuje vědecké novinky okořeněné humorem.
<h3>Vědecké podcasty na jednom místě!</h3>
Protože jsou podcasty o vědě, výzkumu, vývoji a inovacích roztříštěny na různých platformách, rozhodli jsme, že bychom je rádi shromáždili na jednom místě. Plánujeme proto založit novou rubriku Podcasty, ve které se budeme snažit shromažďovat všechny relevantní podcasty, které si u nás budete moci rovnou také pustit.
Pokud byste chtěli, aby u nás byl i váš podcast, ozvěte se, prosím, na adresu redakce@vedavyzkum.cz

Podcasty věnované vědě, výzkumu a inovacím

Tomáš Cihlář příští rok oslaví třicetileté výročí působení v americké firmě Gilead Sciences, kde vyvíjí léky na HIV, ebolu, covid-19 a další virové infekce.
<h5>Jaký je Váš vědecký sen?</h5>
Přál bych si, abychom zjistili, jak úplně vyléčit infekci HIV. Když se v současné době do nějakého konkrétního výzkumu, třeba vývoje vakcíny nebo antivirotika, zapojí dostatek lidí a investujeme do něj dostatek finančních prostředků, tak se výzvu obvykle vyřešit podaří. U HIV jsme ale zatím navzdory enormnímu úsilí nepřišli na to, jak se viru v těle zbavit.
<h5>Tušíte, kudy by mohla vést cesta k cíli?</h5>
Je to velmi komplikovaný problém, který ještě nejsme schopni vyřešit. Nevím, jestli se podaří dojít k cíli během mého života, ale zůstávám optimistou. Budeme muset udělat v základním výzkumu nějaký zásadní objev v oblasti genetické či imunologické léčby a přijít s novými technologiemi, aby to bylo možné.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Tomas_Bellon_UOCHB_AV_CR_Tomas_Cihlar_Motivuje_me_vedomi_ze_mohu_ovlivnit_zivoty_lidi_bed13ecb75/Tomas-Bellon-UOCHB-AV-CR-Tomas-Cihlar-Motivuje-me-vedomi-ze-mohu-ovlivnit-zivoty-lidi.jpg" alt="Tomáš Belloň/ÚOCHB AV ČR: Tomáš Cihlář: Motivuje mě vědomí, že mohu ovlivnit životy lidí"/>
<h5>Možná se to podaří Vám a Vašemu týmu v americké firmě Gilead Sciences, kde již téměř 30 let působíte. Co je Vaší největší vědeckou motivací?</h5>
Vědomí, že to, na čem pracujeme, může ovlivnit životy konkrétních lidi v těžkých situacích. Za naším výzkumem se vždycky snažíme vidět konkrétní osudy jednotlivců, protože emoce spojené s těmito příběhy mě i náš tým velmi inspirují.
<h5>Znáte nějaké konkrétní příběhy lidí, kterým Vaše léky pomohly?</h5>
Hodně mě zasáhly dva případy z doby epidemie eboly v západní Africe. Tou dobou jsme už pracovali na Remdesiviru, který přišel na konci epidemie do klinické fáze testování. Jednou z nakažených byla skotská zdravotní sestra, která byla převezena z Afriky do Británie. Léčba byla sice zprvu úspěšná, po nějaké době se ale virus reaktivoval v centrálním nervovém systému a žádné léky nezabíraly. Její ošetřující lékař nás požádal o Remdesivir a pacientka se po 14 dnech jeho užívání uzdravila. O měsíc později pomohl lék novorozené holčičce, která se nakazila ebolou od své infikované matky. Do té doby byla ebola u novorozenců stoprocentně smrtelná, ale holčička se stala se prvním novorozencem, který infekci přežil.
<h3>Cesta k virologii</h3>
<h5>Proč jste se stal chemikem a virologem?</h5>
Když jsme ke konci studia na gymnáziu v Chomutově začali probírat pokročilou chemii, tak mi došlo, že chemické reakce se neodehrávají jenom v laboratorní zkumavce, ale všude kolem nás i v nás. A jejich tajemství mi připadalo atraktivní.
<h5>Na Vysokou školu chemicko-technologickou jste tedy šel s jasnou ambicí stát se vědcem?</h5>
Tak to vím přesně, že ne. Studoval jsem obor nazvaný Kvasná chemie a bioinženýrství a nejdůležitější předměty byly výroba piva a vína. Jednalo se o dvě tradiční „biotechnologie“, a mně to tehdy připadalo romantické, zčásti snad i díky Hrabalovým knihám, které jsem v té době četl.
<h5>Jak jste se tedy od vinařství a pivovarnictví dostal k lidem okolo profesora Antonína Holého a k vývoji antivirotik?</h5>
Když jsem na konci studia stál před výzvou v podobě diplomové práce, nebyl jsem moc zapálený vědec. Můj tehdejší školitel mě ale poslal na konzultaci do Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, do laboratoře Ivana Rosenberga, blízkého spolupracovníka profesora Holého, kde měli přístroje, které jsem potřeboval. Oslovilo mě, že zdejší výzkum měl jasný cíl: vývoj nových léčiv. To mi od začátku přišlo velmi smysluplné.
<h5>Nakonec Vás to zaujalo natolik, že jste v roce 1994 vycestoval na postdoktorskou stáž do americké firmy Gilead Sciences. Jak vzpomínáte na Vaše začátky v USA?</h5>
Byly těžké. Do Států jsme tehdy přišli jako mladá rodina s roční dcerou, téměř nikoho jsme tam neznali a o pár let později se nám narodila ještě dvojčata. Moje manželka je ale neuvěřitelně schopná, takže hlavně díky ní jsme rodinu dokázali zabezpečit i s minimálními prostředky, což bylo na začátku naprosto nezbytné. Já jsem v té době trávil hodně času prací v laboratoři.
<h5>Prostředí ve firmě pro Vás bylo očividně velmi inspirativní, protože v ní navzdory původnímu plánu vrátit se zpět do Česka pracujete dodnes.</h5>
I když skupina profesora Holého dělala aplikovanou vědu, tak tým v Gilead Sciences bezprostředně vyvíjel opravdové léky pro pacienty s těžkými chorobami. Po několika letech práce v Gileadu jsem začal cítit, že směr firmy je natolik jasný, že můžeme významně přispět k inovaci léčby těžkých virových onemocnění. To se ostatně také několikrát potvrdilo.
<h5>Takže ani po 30 letech působení v jedné firmě nemáte ambici se posunout někam dál?</h5>
Dodnes si myslím, že Gilead Sciences je to nejlepší místo, kde můžete být, pokud se chcete věnovat vývoji nových léčiv účinných proti virovým onemocněním. Firma se za dobu, co v ní pracuji, velmi proměnila, stejně jako rozsah mé práce v ní. V době mých začátků měla 300 zaměstnanců a fungovala úplně jinak než dnes se 17 000 zaměstnanci. Stále mám možnost učit se nové věci a přemýšlet nad tím, jak dělat cílenou vědu co nejefektivněji.
<h5>Kromě toho, že se měnily podmínky kolem Vás, tak se také měnila Vaše pozice ve firmě. Dnes jste jejím viceprezidentem a vedete tým stovky vědců ve virologickém oddělení.</h5>
Dnes zastávám spíš manažerskou funkci a nemám možnost se aktivně podílet na experimentech, nicméně pořád musím mít přehled o tom, co se děje v první linii vědy. Je to nezbytné, abychom mohli nové poznatky aplikovat a aby firma zůstala konkurenceschopná. Musíme rozumět tomu, kam naše projekty směřují a jestli strategie pokrývá nejnovější technologie a platformy. Společně s mými kolegy ve vedení výzkumu rozhoduji o tom, jaké projekty posuneme dopředu, jaké upozadíme a v jaké míře budou spolupracovat jednotlivé výzkumné týmy.
<h3>Věda není o jednotlivci</h3>
<h5>Co děláte, když zrovna nepracujete?</h5>
Času na odpočinek moc není. Rád ale cestuji a čtu knihy. Také chci rozumět změnám v současné společnosti, ať už je přinesl covid nebo nové politické události. A občas také nedělám vůbec nic. To mě teď asi baví úplně nejvíc.
<h5>Jaký je Váš klíč k úspěchu ve vědeckém světě?</h5>
Na začátku mé kariéry jsem velice rychle pochopil, že věda není o jednotlivci, ale je to týmová záležitost, a to na čem by vám mělo nejvíce záležet, je společný výstup, ne vaše osobní sláva nebo ambice. Náš výzkum je velmi multidisciplinární, takže je důležité, aby všichni táhli za jeden provaz a postavili osobní ambice na druhou kolej.
<h5>Důležitá je nejenom vzájemná spolupráce uvnitř firmy, ale také mezi institucemi. V čem spočívá spolupráce Gilead Sciences s Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR?</h5>
Tradice vzájemné spolupráce je dlouhá a silná a trvá už od počátku 90. let. Veliký posun nastal v roce 2006, kdy v pražských Dejvicích vzniklo vědecké centrum Gilead Sciences, v rámci kterého v pětiletých cyklech spolupracujeme na různých projektech, třeba na vývoji konkrétních molekul. Některé z nich byly dokonce vybrány do klinického vývoje k léčbě různých onemocnění. Jedna z molekul je aktuálně už v klinických zkouškách na léčbu HIV. Jsem také členem vědecké rady Národního institutu virologie a bakteriologie. Tento virtuální ústav, který sdružuje mnoho prestižních pracovišť, je koordinovaný právě z Ústavu organické chemie a biochemie.
<h5>Národní institut virologie a bakteriologie vznikl v reakci na nedávnou pandemii covid-19. Máte obavu z dalších virových epidemií?</h5>
Jsem si jistý, že v budoucnu nějaká další epidemie přijde. Ale abych byl upřímný, tak mě to neznepokojuje tolik, jako politická nestabilita dnešního světa. Ta je v řadě zemí velice kritická a děsí mě, jak se mnohé extrémní názory čím dál tím víc radikalizují.
<h5>Co byste si přál v nepracovním životě?</h5>
Přál bych si, aby se i nadále dobře dařilo mojí rodině. Naše tři děti vkročily do dospělého života a snaží se najít si v něm své místo. Doufám, že se jim to podaří a zůstaneme spolu v blízkém kontaktu i dál a budeme fungovat jako rodina, na které každému z nás záleží navzdory tomu, že teď všichni tři žijí na opačné straně Ameriky.
<h5>Vydalo se některé z Vašich dětí za vědeckou kariérou?</h5>
Nevydalo. Zatím jsme se ale nedostali k tomu, abychom si popovídali, jestli je to tím, že jsem je dostatečně neinspiroval, nebo si naopak kvůli mému příkladu řekly, že věda není to, co by je v životě lákalo. Jsem si ale jistý, že si své místo v životě najdou.

Tomáš Cihlář: Motivuje mě vědomí, že mohu ovlivnit životy lidí

S redaktorkou portálu Vědavýzkum.cz si povídaly nejenom o předávání myšlenek veřejnosti a studentům, ale i o budoucnosti genetiky a strachu z neznáma, který je spojen s objevováním.
<h5>V roce 2016 jste opustila forenzně genetickou laboratoř, ve které jste strávila 14 let. Nechybí vám ta práce?</h5>
Nechybí, protože v naprosté většině šlo o rutinní úkony. Ráda se pohybuji ve volném myšlenkovém prostoru, takže se mi stýská po případech jako zdroji zajímavých myšlenek a situací, do kterých jsem mohla pronikat. V době, kdy jsem začínala, pro mě bylo všechno nové a zajímavé, ale s přibývajícími roky se zajímavých podnětů objevovalo méně a méně.
<h5>Nyní se věnujete popularizaci biologie a forenzní genetiky. Kdy jste dospěla do bodu, ve kterém jste si řekla, že už víte dost na to, abyste mohla s čistým svědomím začít popularizovat svůj obor?</h5>
Nikdy nevíte dost. Myslím, že mohu poctivě říct, že za celou dobu, co forenzní genetiku a biologii přednáším a popularizuji, jsem se nikdy nesnažila tvářit jako někdo, kdo ví všechno. Znám hodně lidí, kteří jsou v řadě aspektů oboru lepší než já. Co ale jde mně, je práce s myšlenkou a jejím sdělováním. Popularizace je jiná disciplína než experimentální věda a vyžaduje odlišné kvality a dovednosti. Stejně jako pedagogika. Dobrý učitel není ten, kdo ví ze svého oboru nejvíc, ale ten, kdo zná dost na to, aby byl schopen vytáhnout zajímavé myšlenky a principy a srozumitelnou formou je předávat dále. Popularizaci vnímám jako zvláštní formu pedagogiky, při které se snažíte, aby si lidé neuvědomovali, že se něco učí.
<h5>Reálnou praxi jste opustila už před 8 lety. Neujíždí Vám po odborné stránce vlak?</h5>
Snažím se ho stíhat. S reálným provozem forenzních laboratoří jsem stále v kontaktu při jejich akreditaci, a také při práci na grantových projektech. Když z nějakého oboru odejdete, tak nejprve přestanete být schopni řešit věc na provozní úrovni, například ovládat moderní přístroje. V druhém sledu se přestanete zaměřovat na detaily, ale vnímáte obor jako celek a sledujete novinky, které přicházejí, ale už na obecnější rovině. Máte na obor širší pohled a s nadhledem můžete víc pozorovat, co a jak a s čím souvisí. Snažím se být pro studenty dobrý průvodce, který jim ukáže základní a hezké věci a zajímavosti, což si myslím, že je smysl výuky.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_Halina_Simkova_Popularizace_je_jina_disciplina_nez_veda_dd6518d1e9/Vedavyzkum-Halina-Simkova-Popularizace-je-jina-disciplina-nez-veda.jpg" alt="Vědavýzkum: Halina Šimková: Popularizace je jiná disciplína než věda"/>
<h5>Nabízíte tedy studentům pohled na obor v celé jeho šíři?</h5>
Ano, aby si pak každý mohl vybrat, co je mu blízké. Dnes jsme dost zapadlí ve studijních programech a škatulkách. Potřebovali bychom modulové studium tak, aby si každý sám přirozeně tvořil svojí kompetenci. Můžete se vydat po technické a věcné stránce oboru a vědět, co a jak sekvenovat, anebo se na obor dívat z širší perspektivy a přemýšlet, co, kdy a kam nás může posunout. Dnešní absolventi jsou často experti jen v jedné oblasti a chybí jim mezioborový přesah. Nepotřebujeme 10 stejných biochemiků, ale lidi, kteří budu mít svůj unikátní set schopností.
<h5>Vy sama jste dobrým příkladem člověka, který jde po své jedinečné karierní cestě.</h5>
Vždy jsem to tak měla. To, že mi něco připadá zajímavé, je pro mě dostatečným důvodem se věci věnovat a nepřemýšlet nad tím, zda se to hodí ke zbytku toho, co umím. Do určité míry je jedno, co sbíráte za dovednosti, protože všechny nabyté zkušenosti se vám mohou někdy hodit.
<h5>Jsme nyní na vrcholu sil genetiky?</h5>
Genetika, včetně té forenzní, se přiblížila určité hranici. Už víme, že velkou část informací, které nás zajímají, si přímo v sekvenci DNA nepřečteme. Některé samozřejmě ano – příkladem jsou třeba jednodušší znaky, jako je krevní skupina nebo onemocnění způsobená vadou jediného genu, třeba cystická fibróza. Většina znaků je ale podmíněná složitěji. Ačkoliv při hledání predispozic k onemocněním nebo při forenzní predikci stále nacházíme další souvislosti mezi sekvencí DNA a výskytem určitých znaků, tak je stále jasnější, že významnou roli hraje i řada dalších faktorů a že se znak rozvine jenom v určitém kontextu. Dalším logickým krokem je proto rozvoj studia epigenomu, tedy toho, jak se samotné čtení genetického kódu vypíná, zapíná a reguluje.
<h5>V jakých forenzních oborech vidíte budoucnost?</h5>
Obrovský potenciál je určitě ve forenzní mikrobiologii. Tělo, které na začátku vzniká z oplozeného vajíčka, je totiž jenom jakýsi dům či spíše město, ve kterém bydlí náš mikrobiom. Nemá smysl dívat se na město samotné a zabývat se tím, jak v něm jezdí nebo nejezdí tramvaje a kdy a kde se svítí, a přitom opomíjet existenci a chování jeho obyvatel. Většina informací o městě zkrátka není napsaná v jeho stavebních plánech, ale v „hlavách“ jeho obyvatel. A právě jejich studium, tedy studium mikroorganismů, otevírá úplně nové možnosti i ve forenzní vědě. S tímto vědomím budeme zřejmě schopni třeba nalézt stopy kontaktu mezi pachatelem a obětí i dlouhé týdny či měsíce po tom, co k němu došlo, nebo třeba po mnoha desítkách týdnů potvrdit, že na určitém místě leželo mrtvé tělo.
<h5>Člověk díky moderním metodám molekulární biologie umí spoustu věcí. Nejen v biologii, ale i v mnoha dalších oborech narážíme na morální a etické hranice. Měli bychom přemýšlet nad tím, co můžeme díky našim znalostem způsobit?</h5>
Přemýšlet bychom nad tím rozhodně měli, ale dovolím si být skeptická: neumím si totiž představit, že bychom se jako lidstvo do posledního jedince shodli na tom, že určité hranice nepřekročíme. Na takový dobrovolný celibát nikdy nepřistoupí všichni, vždy tu budou lidé i celá uskupení lidí, pro které bude touha objevovat, „dokázat to“, získat moc, kontrolu nad ostatními, peníze a cokoli dalšího s tím spojeného, nad všechna etická pravidla.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_Halina_Simkova_Popularizace_je_jina_disciplina_nez_veda_2_a5beeaf2a3/Vedavyzkum-Halina-Simkova-Popularizace-je-jina-disciplina-nez-veda-2.jpg" alt="Vědavýzkum: Halina Šimková: Popularizace je jiná disciplína než věda"/>
<h5>Co s tím? Překročíme časem všechny myslitelné hranice?</h5>
Budeme různé hranice postupně testovat, často překračovat a vždycky, když někam uděláme krok, přinese to nevyhnutelně určité následky. Právo a etika neumí řešit otázky dopředu a přemýšlet nad problémy, o kterých ještě nevíme. Nejprve tedy musí přijít krok do neznáma, kde si rozsvítíme a podíváme se, kde to vlastně jsme. A až se v novém prostoru zorientujeme, tak si stanovíme pravidla, jak se v něm chovat. Ve forenzní genetice je teď například celosvětově velkým tématem tzv. familial searching neboli dohledávání pachatelů prostřednictvím vzorků jejich příbuzných v databázích. Technicky je to úžasný nástroj – díky pokročilé celogenomové analýze a matematickým modelům vycházejícím ze znalosti principů dědičnosti můžete osobu identifikovat třeba přes dva tři vzdálené bratrance, jejichž profily jsou v nějaké dostupné databázi. Vyvstává ale etická otázka: smí se to? Kdy a za jakých podmínek? Je potřeba souhlas dotyčných osob, nebo má převážit veřejný zájem? Je to nový prostor a nastavit v něm etické mantinely bude úkolem práva, nikoli genetiky.
<h5>Děsí nás tedy spíše strach z takovýchto neznámých prostorů?</h5>
Ano, protože si hned představujeme strašlivé bubáky, kteří tam určitě číhají. Na druhou stranu často klidě hazardujeme v rámci známého světa a moc se nad tím nepozastavujeme. Uvedu příklad: Téměř všichni máme nějakou zkušenost s alkoholem, spousta z nás ho běžně konzumuje, a to i když víme, že má na náš život a zdraví prokazatelně mnohem horší účinky než například LSD. Nad masivní spotřebou alkoholu, která je u nás etablovaná a vyvolává veliké množství závislostí, se až na odborníky téměř nikdo nepozastavuje. Naproti tomu LSD si v sámošce nekoupíte a jeho uživatelů je minimum, takže vůči němu má většina společnosti averzi, jeho uživatele by asi označila za narkomany a neumí si představit jeho legalizaci. Stejné je to třeba s genetickými manipulacemi embryí. Bojíme se neočekávaných dopadů přesně cílených oprav, ale nechává nás v klidu, že řada těhotných je vystavena neblahým účinkům nevhodného prostředí či zoufale špatné životosprávy, což může mít v konečném důsledku stran zdraví dítěte mnohem horší následky.
<h5>Člověk přirozeně bojuje za svůj známý svět.</h5>
Kdykoliv jdete objevovat, tak vystavujete svět nějakému „riziku“ změny, a to i velmi výrazné. Primitivní organismy nepřemýšlely nad tím, zda mohou zkoušet například buněčné dýchání a jaké to může mít následky. My lidé jsme nejspíš první, kdo se komplexitu světa snaží nahlížet a zvažovat, a kdo se bojí nechtěných dopadů nějakého počínání, kdo pociťuje zodpovědnost. To ale neznamená, že bychom měli upustit od prozkoumávání nových dveří. Evolučním pohledem jsme prostě organismus, který velmi efektivně přichází s novinkami, ovlivňujícími celý systém, a který biosféru začal studovat a zabývat se tím, jak svět kolem nás funguje.

Halina Šimková: Popularizace je jiná disciplína než věda

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Cílem portálu Vědavýzkum.cz je uveřejňovat relevantní, přehledné a aktuální informace o výzkumu, vývoji a inovacích a navazujících oblastech (ochrana duševního vlastnictví, transfer technologií a znalostí, komercializace, spolupráce s aplikační sférou atd.) pro nejširší cílovou skupinu.

Vědavýzkum.cz

Shimadzu at ISC 2026

DataApex at ISC 2026

Představení přístroje Revo od společnosti Nicoya

Targeted Hybridization Capture for Antimicrobial Resistance Surveillance in Complex Environmental Samples

Proteoform Studio software, top down made simple

Ask the Expert: What to expect from the new Thermo Scientific™ Orbitrap™ Excedion™ Hybrid mass spectrometers