<p><strong>Kde se na Měsíci nachází voda či kyslík, pomůže odhalit přístroj z dílny <a href="http://www.lightigo-space.com">Lightigo Space</a>. S využitím laserové spektroskopie prozkoumá chemické složení měsíčního povrchu, a usnadní tak zdejší těžbu prvků či budování trvale obydlených lunárních stanic. Startup nyní získal v Lucembursku grant ESRIC, díky kterému by se první zařízení mohlo vydat na cestu do vesmíru už v roce 2030.</strong></p>
<p>Základním modelem z dílny mateřské firmy Lightigo je přístroj FireFly, o který už projevili zájem třeba zákazníci v Austrálii, Číně či Japonsku. Má využití nejen v základním výzkumu, ale také v celé řadě aplikací – od geologie až po stavebnictví. Pro využití ve vesmírných misích však bude potřeba konstrukci zařízení i samotnou metodiku analýzy přizpůsobit.</p>
<p>Přístroj pro zkoumání měsíční horniny je založen na metodě laserové spektroskopie – přesněji spektroskopie laserem buzeného plazmatu neboli LIBS (Laser-Induced Breakdown Spectroscopy). Metoda se už roky úspěšně využívá při zkoumání zemského povrchu pro hledání surovin a jejich těžbu. Stejnou technologii využívá i vesmírné vozítko Curiosity, které zkoumá povrch Marsu.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Archiv_spolecnosti_Lightigo_Slozeni_povrchu_Mesice_prozkouma_pristroj_z_brnenskeho_startupu_Lightigo_Space_Zakladatele_Lightigo_Space_Pavel_Porizka_a_Marek_Rozehnal_cfa54b6c3b/VUT-Archiv-spolecnosti-Lightigo-Slozeni-povrchu-Mesice-prozkouma-pristroj-z-brnenskeho-startupu-Lightigo-Space-Zakladatele-Lightigo-Space-Pavel-Porizka-a-Marek-Rozehnal.jpeg" alt="VUT/Archiv společnosti Lightigo: Složení povrchu Měsíce prozkoumá přístroj z brněnského startupu Lightigo Space - Zakladatelé Lightigo Space Pavel Pořízka a Marek Rozehnal"/></p>
<p><em>„Využití metody na Měsíci s sebou nese nová rizika, protože podmínky jsou velmi nehostinné. Namísto atmosféry je zde hluboké vakuum, které negativně ovlivňuje dynamiku vývoje laserem buzeného plazmatu. Navíc je zde vysoká prašnost, proto je důležité zařízení co nejvíce utěsnit, aby ho nezanesl měsíční prach. Další výzvou jsou dvoutýdenní měsíční noci, kdy teploty klesají pod -150 stupňů Celsia. Zařízení se na noc proto vypínají a řada z nich se už neprobudí,“</em> vyjmenovává nástrahy, kterým musí technologie na Měsíci čelit, jeden ze zakladatelů startupu Pavel Pořízka.</p>
<blockquote>
<p>Startup Lightigo Space orientovaný na vesmírné technologie byl založen v roce 2022. Jde o součást mateřské společnosti Lightigo, která vznikla při CEITEC VUT v roce 2019 a specializuje se na laboratorní systémy a transfer technologií. Společnost založil Marek Rozehnal a 4 výzkumníci a vývojáři z VUT – Jozef Kaiser, Pavel Pořízka, Jan Novotný a Patrik Cebo.</p>
</blockquote>
<p>S technologií laserové spektroskopie se stejně jako další členové technického týmu setkal už při studiu na VUT. „Technickou supervizi má v našem startupu od počátku na starosti profesor Jozef Kaiser z FSI a CEITEC VUT, který se této metodě věnuje více než dvacet let. A mnozí z nás jsou jeho studenti i samotní podílníci společnosti, jako třeba já, Honza Novotný nebo Patrik Cebo,“ upozorňuje Pořízka.</p>
<p>Metoda LIBS je založena na pulzním laseru, jehož paprsek se zaostřuje do malé stopy na povrchu analyzovaného vzorku. Ze vzorku se díky vysoké teplotě odpaří aerosol a vznikne tak světélkující mikroplazma. A protože vlnové délky tohoto záření jsou u každého prvku jiné, pomocí speciální spektrální kamery dokáží odborníci určit, jaký prvek je ve vzorku obsažen. A to i bez odebrání vzorku a na vzdálenost i více než jednoho metru.</p>
<p>Pro vesmírné mise bude nutné systém LIBS zabudovat do mobilního zařízení – pojízdného roveru, který se zvládne pohybovat po měsíčním terénu. „Plán máme jasný. Naši LIBS laboratoř osadíme na vozítko zvané rover, které s pomocí landeru přenáší a zajišťuje vzdálenou komunikaci. Rover a lander se naloží na raketu a ta přistane na Měsíci či jiném vesmírném tělese. Po přistání vozítko s naším vědeckým systémem sjede z rakety nebo landeru a začne analyzovat povrch Měsíce,“ vysvětluje Pořízka standardní způsob, který k dopravě průzkumných zařízení na vesmírná tělesa využívá třeba NASA.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Lightigo_Space_Model_vozitka_space_Fly_5d302c5f4f/VUT-Lightigo-Space-Model-vozitka-spaceFly.jpeg" alt="VUT/Archiv společnosti Lightigo: Model vozítka spaceFly"/></p>
<p>V letošním roce navíc startup Lightigo Space vyhrál soutěž Start-Up Support Programme a stal se součástí akcelerátoru evropského centra excelence ESRIC (European Space Resources Innovation Centre), které sídlí v Lucembursku. Na rozvoj svých výzkumných a technických aktivit získal grant ve výši 200 tisíc eur. Ten brněnskému startupu umožní, aby se vydal na cestu, na jejímž konci bude moci vyslat svou technologii do vesmíru už v roce 2030.</p>


Složení povrchu Měsíce prozkoumá přístroj z brněnského startupu Lightigo Space

<p><strong>Ve dvou se to lépe táhne. To je motto projektu Kataríny Šlosárové z Fakulty chemické VUT, který uspěl v soutěži Brno Ph.D. Talent. Hlavními hrdiny projektu jsou termofilní bakterie, které umí produkovat bioplasty. Produkce bioplastů by se mohla zavést do průmyslové sféry a konkurovat tak petrochemickým plastům, zajímavé perspektivy využití nachází bioplasty i v oblasti biomedicíny. Více o výzkumu a úspěchu v soutěži podporující mladé nadějné vědce zjistíte v rozhovoru.</strong></p>
<h5><strong>Proč jste se rozhodla přihlásit do soutěže Brno Ph.D. Talent?</strong></h5>
<p>Myslím si, že pro každého začínajícího doktoranda je to skvělá příležitost. Upřímně se podivuji každému, kdo na doktorát nastoupí a do soutěže se nepřihlásí. Přece jen, kdo to ani nezkusí, ten nemůže vyhrát! Je super, že Brno něco takového nabízí a výhra je velkou motivací.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Nemuzete_nic_ztratit_jen_ziskat_rika_o_soutezi_Brno_Ph_D_Talent_ocenena_Katarina_Slosarova_59ed703ca0.jpg" alt="VUT: Nemůžete nic ztratit, jen získat. říká o soutěži Brno Ph.D. Talent oceněná Katarína Šlosárová"/></p>
<h5><strong>Co přihlášení do soutěže obnáší?</strong></h5>
<p>Abyste se do soutěže mohli přihlásit, musíte být začínající student doktorského studia na jedné ze tří největších brněnských univerzit. Je potřeba napsat 12stránkový dokument, který se týká vaší budoucí práce v průběhu studia. Ve většině případů se tento plán prolíná s tématem dizertační práce, a protože se soutěžní dokument odevzdává každoročně přibližně v půlce září, už po nastoupení na studium byste měli mít jasné cíle a motivaci prokonzultované s vaším školitelem. Kromě výše zmíněného pracovního plánu a jeho cílů obsahuje také stručné teoretické východisko, představení kandidáta s životopisem a také představení celého spolupracujícího týmu se zaměřením na školitele. Vzhledem k tomu, že jednotlivé části dokumentu jsou samostatně bodovány a o postupu často rozhoduje jeden bod, řekla bych, že studenti, kteří se podíleli a podílejí na různých aktivitách nebo projektech navíc, mohou mít navzdory tématu výhodu. Například zahraniční stáže, kterou jsem v části věnované představení uchazeče také zúročila, neboť jsem absolvovala semestrální stáž v Norsku.</p>
<h5><strong>Čemu se váš projekt věnuje?</strong></h5>
<p>Motto práce je inspirováno českým příslovím, v originále: Ve dvou se to lépe táhne. Hlavními hrdiny mého projektu jsou termofilní bakterie Aneurinibacillus sp. a Caldimonas thermodepolymerans. Obě jsou schopny produkovat materiály podobné plastům - polyhydroxyalkanoáty (PHA), které lze stručně nazvat bioplasty. Bakterie jsou sice velmi zajímavé a perspektivní, ale zároveň nevynikají specifickou vlastností, pokud jde o jejich produkci. Nikdo není dokonalý (smích). Naší vizí je propojit tyto dva světy, zejména v oblasti molekulární biologie a genetiky.</p>
<h5><strong>K čemu zjištění povedou?</strong></h5>
<p>Popsaným způsobem bychom vytvořili dokonalou kombinaci dvou mikroorganismů, jejichž produkce PHA by mohla být zavedena do průmyslové sféry, a konkurovat tak petrochemickým plastům nebo se připojit k velmi žádanému oboru biomedicíny. Hlavním problémem PHA je jejich vysoká cena ve srovnání s běžnými petrochemickými plasty.</p>
<h5><strong>Co vám úspěch v soutěži přinesl?</strong></h5>
<p>Když jsem si přečetla své jméno na seznamu vítězů, potvrdilo se mi, že moje motivace a odhodlání nejsou jednostranné a že dokázaly zaujmout i odborníky. Samozřejmě až poté, co jsem z toho byla překvapená a potěšená. Získání ceny mě utvrdilo v tom, že jsem na doktorátu správně a že to, co dělám, má smysl.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Dana_Byrtusova_Nemuzete_nic_ztratit_jen_ziskat_rika_o_soutezi_Brno_Ph_D_Talent_ocenena_Katarina_Slosarova_6470c5ba10.jpg" alt="VUT/Dana Byrtusová: Nemůžete nic ztratit, jen získat. říká o soutěži Brno Ph.D. Talent oceněná Katarína Šlosárová."/></p>
<h5><strong>Byly nějaké překážky, kterým jste musela čelit? Jak jste je překonala?</strong></h5>
<p>Pro mě osobně byla jednou z nich právě skutečnost, že na začátku studia musíte prokázat své znalosti předmětu ještě předtím, než na něm začnete pracovat. Vnímala jsem to o to více, protože jsem přímo nepokračovala ve výzkumu, kterému jsem se věnovala ve své diplomové práci. Bylo třeba v poměrně krátké době zaujmout porotu a přesvědčit ji, že právě já jsem ten brněnský talent (smích). Celá soutěž probíhá v angličtině, stres musel jít stranou a pohotové sebevědomé odpovědi byly nutností.</p>
<p>Přestože jsem celé dny trávila učením a mé myšlenky se celé týdny točily jen kolem prezentace mého projektu, říkala jsem si, že nemám co ztratit a mohu jen získat. A musím přiznat, že bez podpory mého přítele by to bylo mnohem těžší, protože já jsem stresař.</p>
<h5><strong>Jaké vidíte možnosti využití svého výzkumu pro Brno a zdejší obyvatele?</strong></h5>
<p>Výzkum je poměrně složitý a pravděpodobně nemůže být zaměřen konkrétně na Brno a jeho obyvatele, ale pokud by se naplnila hlavní myšlenka práce a výroba PHA byla ekonomicky zvýhodněna a zavedena do průmyslu, využití bioplastů by výrazně pomohlo ekologii naší planety, neboť znečištění plasty je stále větším problémem. Výzkum má tedy smysl pro nás všechny, včetně obyvatel Brna.</p>
<h5><strong>Co je na studiu v Brně nejlepší?</strong></h5>
<p>Přestože nejsem rodilá Brňačka a vybrala jsem si univerzitu daleko od svého rodiště, hodiny strávené ve vlaku rozhodně stály a stojí za to. Své volby vysoké školy s městem pro studium rozhodně nelituji. Brno nabízí vše v jednom. Kvalitní vysoké školy, kulturní možnosti, gastronomické zážitky, skvělou atmosféru, prostor pro sport a tak dále. Ne nadarmo je Brno městem studentů, právě oni mu dávají mladistvý a svěží nádech, který mu ostatní města mohou jen tiše závidět.</p>
<h5><strong>Čemu se věnujete ve volném čase, když si potřebujete od výzkumu odpočinout?</strong></h5>
<p>Velmi ráda trávím čas se svou rodinou, a protože jsem od všech dost daleko, trávím hodně volného času cestováním za nimi (smích). Jinak ráda odpočívám při vaření, neodpočívám při hraní badmintonu, na dálku sleduji v televizi nejrůznější sporty a jakmile vyjde slunce a oteplí se, dobíjím energii.</p>
<h5><strong>Jaké jsou vaše plány do budoucna?</strong></h5>
<p>Ráda bych úspěšně dokončila doktorát (smích). Během doktorátu určitě plánuji absolvovat zahraniční stáž, protože ta předchozí měla jen samá pozitiva. Těmito dvěma plány jsem si jistá a jakékoliv další odpovědi by byly asi příliš teoretické, spíše se nechávám unášet životem a nechám se také překvapit, co dalšího přinese. Příležitosti si najdou ty, kteří jsou jim otevření, a pro mě to zatím stoprocentně platí.</p>


Nemůžete nic ztratit, jen získat. říká o soutěži Brno Ph.D. Talent oceněná Katarína Šlosárová

<p><strong>Došli jste v rámci vašeho výzkumu v oblasti nanotechnologií k zajímavému objevu, který by stál za to komercializovat, ale nevíte, jestli uspěje a s čím začít? CEITEC VUT ve spolupráci s JIC nabízí pomocnou ruku v rámci projektu <a href="https://www.ceitec.cz/ceitec-innovation-accelerator/t11130">CEITEC Innovation Accelerator</a>. K dispozici budete mít vybavení, špičkové přístroje, plat, pomoc pracovníků a techniků z CEITEC VUT, poradenství JIC ohledně byznys plánu a kontakt s cílovou firmou – krajskou, národní i třeba nadnárodní. Na otázky o unikátním projektu, prvním svého druhu, který pomáhá urychlovat proces komercializace nápadů, odpovídají iniciátoři programu, <a href="https://www.ceitec.cz/ing-michal-urbanek-ph-d/u17142?page=publication">Michal Urbánek</a> z CEITEC VUT a <a href="https://www.jic.cz/cz/o-nas/lide-na-jicu">Veronika Štěpánková</a> z JIC.</strong></p>
<h5><strong>Proč je pro výzkumníky a výzkumnice složité založit firmu?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: Když to vezmu z pohledu vědce, vědec se soustředí na vyřešení nějakého jednoho složitého problému, a když ho vyřeší, tak jde dál za dalším složitým úkolem. Ale to, že vyřeší jeden hlavní problém, neznamená, že to je připravené k uvedení na trh. Tam může být tisíc dalších malých nesrovnalostí, které, když vyřeší, mu nepřinesou žádný kredit. Pro vědce to je naprosto nezajímavé, ale aby se z toho stala firma? To je nesmírně důležité. Že mně se povede 1 vzorek z 20 a já na tom napíšu publikaci, je sice super, ale když bych chtěl založit firmu, tak potřebuji vyřešit, aby se mi povedlo 19 z 20 vzorků. A to je strašně moc práce, za kterou není v té vědecké komunitě vůbec žádné ocenění. Takže když by někdo chtěl dělat tohle a zároveň svoji akademickou kariéru, tak je to hodně těžké a spousta lidí si to rozmyslí.</p>
<p><strong>VŠ</strong>: Když k nám na JIC přicházejí výzkumníci, tak „mají v ruce“ většinou nějakou technologii. Vyzkoumali nový přístup, novou metodiku a teď si říkají, že by to mohlo mít komerční potenciál. Co ale neví, pro koho vlastně řeší na trhu nějakou potřebu a komu můžou tedy s touhle technologií pomoct. Takže nemají produkt, ale mají technologii, znalost a potřebují to přetavit do podoby nějakého produktu, co si může komerční partner vzít, otestovat, případně říct nějaké další potřebné parametry. A tohle se na univerzitě neřeší. Je to přirozené, protože granty na to nejsou nastavené. Když získáte jako akademik nějaký grant, tak děláte výzkum, objevujete něco nového, nechystáte prototyp – na to by vám nikdo peníze nedal. Je to v podstatě fáze, která se nazývá údolím smrti, protože jako akademik na to peníze nesežene, když založí firmu, tak je to hrozně brzo, protože nezná svého zákazníka a jeho potřeby. Tuhle fázi by měl nový program překlenout.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CEITEC_VUT_VUT_CEITEC_pomuze_vyzkumnikum_s_uvedenim_vysledku_jejich_prace_na_trh_Michal_Urbanek_ae691f8724.jpeg" alt="VUT/CEITEC VUT: Michal Urbánek"/></p>
<h5><strong>S čím tedy projekt pomůže?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: Já to vysvětlím na příkladu mých dvou doktorandů. Tehdy jsem si totiž uvědomil, že tady něco nefunguje. A nejen tady, myslím, že je to celoplošný problém. Měli nápad, který chtěli rozjet do podoby firmy. Dokonce to nějakým způsobem zkoušeli – registrovali si duševní vlastnictví. Zpočátku byli nadšení, ambiciózní a zapálení, ale celý ten proces byl tak složitý a neurčitý, že to po půl roce vzdali. Jeden z nich se dal na akademickou dráhu a druhý šel do firmy. Nevěděli, ani já jsem jim úplně nebyl schopný poradit, jestli to, co vymysleli, je dostatečně zajímavá technologie, aby se na tom dalo vydělat.</p>
<p><strong>VŠ</strong>: Projekt proto vytvoří zájemcům nejenom vhodné podmínky, aby mohli pracovat na prototypu, ale taky je propojíme s národní i třeba nadnárodní firmou – se svými budoucími klienty, kteří jim přesně řeknou, co od produktu očekávají, co by měl umět a za jakých podmínek. Nabídneme jim ucelený balíček podpory, aby nemuseli tápat při prvních krocích v podnikání. Zrychlíme celý proces, jak už z názvu projektu vyplývá.</p>
<h5><strong>Můžou se přihlásit i lidé z komerční sféry, nebo jen akademici?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: Nebráníme se lidem z firem. Důležité je, aby byli ochotni tomu věnovat čas – pokud možno na plný úvazek. Očekáváme ale, že se nejvíce budou hlásit studenti-výzkumníci, kteří dokončují diplomovou práci, nebo jsou na doktorátu. Nabídka by mohla být zajímavá i pro postdoky a vedoucí skupin. Obecně pro každého, kdo potřebuje pracovat s nanotechnologiemi, přičemž výstupy mohou být v různých oblastech, od polovodičů přes senzory a přístrojovou techniku až po (nano)biotechnologie.</p>
<p><strong>VŠ</strong>: Chceme vidět, že ten člověk je projektu dedikovaný ideálně na 100 %. Prototypování je extrémně náročné, musí u toho dělat průzkum trhu, pracovat na byznysu a paralelně shánět finance na rozjezd startupu. Upřímně si nedovedu představit, že by tohle někdo dělal po večerech a před tím pracoval.</p>
<h5><strong>Musí bydlet na jižní Moravě?</strong></h5>
<p><strong>VŠ</strong>: Nemusí, ale výsledná firma by tady sídlo nebo pobočku mít měla. A jestli budou další pobočky jinde v republice, nebo dokonce ve světě, to už samozřejmě bude na tom člověku. Je to ale rozhodně vítaná možnost.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CEITEC_VUT_JIC_CEITEC_pomuze_vyzkumnikum_s_uvedenim_vysledku_jejich_prace_na_trh_Veronika_Stepankova_16ca746bae.jpg" alt="VUT/JIC: Veronika Štěpánková"/></p>
<h5><strong>S čím má zájemce/zájemkyně přijít? Stačí pouze nápad?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: Musí mít nápad, který je v takovém stádiu, že by mohl být komercializovaný, ale není ještě dopracovaný do takové situace, že by s tím mohl jít okamžitě na trh. A ví o tom, že potřebuje relativně rozumný časový prostor na to, aby to tady u nás v laboratoři mohl dokončit do stavu, kdy se zjistí, jestli to je nějak tržně použitelné. Důležité je zmínit, že i neúspěch se počítá. Když se v průběhu nebo na konci té práce zjistí, že to k založení firmy není, nebudeme požadovat žádné vrácení finančních prostředků.</p>
<p><strong>VŠ</strong>: Přesně tak, když někdo bude vybraný do programu CEITEC Innovation Accelerator, tak to lze považovat za úspěch a může se tím chlubit v životopisu, a to i v případě, že nezaloží firmu. Je to totiž člověk, který přišel s nápadem, kterého vybrala komise renomovaných expertů a ocenila ho tím, že stojí za to ten nápad prozkoumat. A to, že se to nepovede, není ostuda, to je prostě věda. A ještě k tomu, co by měl zájemce mít – určitě už nějaké ověření dílčích prvků v laboratoři. Asi čekáme, že do přihlášky třeba dá publikaci nebo odkaz, i když to není podmínkou.</p>
<h5><strong>Jaký je tedy první krok?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: Aby se nám zájemci ozvali. Třeba už dopředu s námi můžou zkonzultovat svůj nápad. A potom po nich požadujeme, aby napsali projekt, jak si představují, že podporu využijí. Formulář k projektu je ke stažení na webu. Je poměrně jednoduchý – odpovídají na otázky, při kterých popisují svůj záměr. Projekt pak posoudí komise.</p>
<h5><strong>Co bude mít k dispozici vybraný kandidát?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: Stane se zaměstnancem CEITEC VUT a bude mít prostředky na plat, který mu vystačí, aby si nemusel po večerech přivydělávat někde ve fastfoodech a mohl se soustředit jen na budování svého budoucího byznysu. Plus bude mít zdarma přístup k veškerému vybavení – bude moct vystupovat jako zaměstnanec akademické instituce. Pokud by přistupoval jako firemní zákazník, bylo by to pro začínající firmu nebo startup neúnosně drahé. To znamená, že on získá grant za milion korun, ale zároveň s tím získá přidanou hodnotu v podobě mnoha milionů korun, protože může využívat veškeré naše špičkové vybavení, jehož pořizovací hodnota se blíží jedné miliardě korun. Taky mu pomůžou pracovníci a technici, kteří s tím umí pracovat. Podtrženo, sečteno – je to nabídka k nezaplacení.</p>
<p><strong>VŠ</strong>: Bude mít k ruce tři podpůrné osoby: mentora na pomoc s prototypem, konzultanta byznysu a experta z firmy, která je blízko cílovému trhu. Plus ho čeká pravidelný reporting. Pracovat bude na CEITEC VUT, a zároveň mu nabízíme možnost alespoň částečně opustit akademické prostředí a dostat se do kontaktu s dalšími podnikateli, takže bude mít možnost využívat i prostory pár metrů vedle CEITEC – na JIC.</p>
<h5><strong>Když bude vedený jako zaměstnanec CEITEC VUT, pak podle zákona patří duševní vlastnictví akademické instituci. Jak to budete řešit?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: My samozřejmě chceme, aby ten dotyčný stál v čele vzniklé firmy, protože s tím nápadem přišel. Většinou to bývá tak, že univerzita na tom má minoritní podíl v jednotkách procent. Někdy je totiž i potřeba, aby ta firma s univerzitou spolupracovala i nadále.</p>
<p><strong>VŠ</strong>: Také záleží, co bude výsledkem práce – může to být spoluvlastnictví patentů, spin-off firma, start-up, možnosti jsou všechny. Takže to může i nemusí být s podílem univerzitě. Vždycky budeme hledat u každého případu zvlášť win-win situace.</p>
<h5><strong>Může se přihlásit i tým lidí?</strong></h5>
<p><strong>MU</strong>: Do programu se může přihlásit jen jeden, ten, který pak založí firmu. Ale samozřejmě, že skupina lidí, kteří do toho přináší know-how, může být větší. Záleží jen na nich, jak si podíl rozdělí.</p>
<p><strong>VŠ</strong>: Když by byla nějaká skupina lidí, měla by do akcelerátoru vyslat někoho, kdo bude mít podnikatelské ambice. Ve finále záleží na výzkumnících, jak si podíl mezi sebou rozdělí. Nicméně platí, že výše podílu by se neměla rozdělovat primárně podle minulosti, ale podle budoucnosti. To je vlastně rozhodovací moc ve firmě. A rozhodovat o firmě by měli lidé, kteří v ní aktivně pracují.</p>


CEITEC pomůže výzkumníkům s uvedením výsledků jejich práce na trh

<p><strong>Dle Světové zdravotnické organizace trpí onkologickým onemocněním přibližně jeden z pěti lidí na světě. V Česku je to dokonce každý třetí. Tým docentky Michaely Vašinové Galiové z Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí FCH VUT rozvíjí analytickou metodu, která by mohla léčbu onkologických onemocnění zásadně zefektivnit. Cílem je zavést její rutinní využití ve výzkumu i návrhu léčebného procesu. Tato metoda vědcům umožňuje rychle zjistit, jestli je látka vhodná pro léčbu daného typu rakoviny, a zároveň poskytuje informace o tom, jak látka reaguje s buňkami. V budoucnu by tak mohla být léčba rakoviny personalizovaná, kdy budou zohledněna jak specifika nádoru, tak i individualita každého pacienta.</strong></p><p>Chemický výzkum je pro léčbu onkologických pacientů klíčový, protože současná léčiva nejsou dostatečně účinná a zaměřují se na rychle se dělící buňky, mezi které však nepatří pouze ty nádorové. U pacientů tak dochází k mnoha vedlejším účinkům, které negativně ovlivňují kvalitu jejich života. Budoucí vizí týmu analytických chemiků je personalizovaná léčba neboli léčba šitá na míru. Konkrétně má být sestaven profil jednotlivých pacientů, charakterizován jejich nádor i typ buněk a dle daných kritérií aplikováno léčivo.</p><p>Výzkum je velmi rozsáhlý a podílí se na něm několik špičkových týmů. Vývoj metodiky i náročných technik pro charakterizaci buněk a sledování jejich změn po interakci s léčivy zajišťuje Ústav chemie a technologie ochrany životního prostředí na FCH VUT. Syntézu organokovových sloučenin, které mohou sloužit jako léčiva, má na starosti tým pod vedením doktora Jindřicha Karbana z Ústavu chemických procesů AV ČR. Přípravu buněčného materiálu a aplikaci sloučenin do buněk provádí odborníci z Výzkumného centra aplikované molekulární onkologie Masarykova onkologického ústavu pod vedením docenta Romana Hrstky.</p><h5><strong>Přesné sledování léčiv v buňkách</strong></h5><p>Tým docentky Vašinové Galiové se konkrétně zaměřuje na nalezení vhodné metody pro rychlý screening nových potenciálních sloučenin, na studium kinetiky buněčných mechanismů a vlivu metaloproteinů, které se podílí na obranných mechanismech buněk a jsou zásadní pro pochopení toho, proč některé nádory na léčbu nereagují.</p><p>Metoda musí splňovat tři zásadní požadavky. Prvním je práce s materiálem in situ, tedy v pevném stavu bez kroku rozkladu, která vede k lokalizaci analytu, jako je léčivo, částice či metaloprotein. Dalším požadavkem je detekce velmi malého množství materiálu. Množství léčiva v buňkách je velice nízké a do buněk se většinou dostane přibližně méně než 10 % původní dávky. Dávku léčiva však nelze v testech neomezeně zvyšovat, protože vyšší hladiny léků by mohly u pacienta vyvolat nežádoucí účinky. Použitá technologie dokáže v buňkách detekovat i extrémně malé množství léčiva, které se pohybuje ve femtogramech (10-15 gramu) účinné látky v jedné buňce.</p><p>Z pohledu onkologického výzkumu nejde pouze o sledování samotného léčiva, ale i změn v distribuci metaloproteinů vyskytujících se ve zdravé i nádorové tkáni. Bylo zjištěno, že jejich regulace ovlivňuje životaschopnost živých i nádorových buněk. Z toho plynul třetí požadavek, kterým je víceprvková analýza.</p><p>Všechny požadavky naplnila metoda laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií indukčně vázaného plazmatu, která umožňuje in situ víceprvkovou analýzu na úrovni jednotlivých buněk. Tento přístup poskytuje informaci nejen o tom, kolik sledované látky se v buňkách či tkáni nachází, ale také kde přesně je látka přítomna. V budoucnu se metoda může stát nepostradatelnou jak ve výzkumu, tak návrhu léčebného postupu.</p><h5><strong>Michaela Vašinová Galiová: Výzkum není o jednotlivci, ale o celém týmu</strong></h5><p>Tým docentky Vašinové Galiové si ve svém výzkumu klade tyto klíčové otázky: jaké látky mohou být účinné proti rakovině, jak je dopravit na správné místo v těle a jak interagují s nádorovými buňkami i jejich okolím. Aktuálně hledají vhodné léčivo, které nebude ubližovat zdravé tkáni, ale zacílí pouze na nádorové buňky. Slibné výsledky přinesly látky na bázi metalocenů s rutheniem. U dopravování látek testují jako nosiče nanočástice i částice přirozeného původu, jako jsou například exosomy.</p><p>Vědci musejí vědět, jak proces funguje v celém organismu. „Výzkum provádíme u početného typu nádorových onemocnění, jako je rakovina prsu, vaječníků nebo plic. Navíc i v případě jednoho typu rakoviny, rozlišujeme různé formy, které se mohou zásadně lišit svou rezistencí. Takže studujeme více nádorových buněčných linií, kterým podáme určité množství léčiva. Zjišťujeme, jestli se léčivo do buňky dostalo a kam, protože cílem léčby je napadnout DNA rakovinné buňky a způsobit buněčnou smrt. Avšak buňka se brání a je schopna léčivo vyloučit. Potřebujeme, aby se dovnitř buňky dostalo maximum, a naopak vyloučilo minimum podané látky,“ popisuje docentka Vašinová Galiová. „A proto ruku v ruce s testováním nového léčiva jde i studium kinetiky interakce léčiva s buňkou,“ dodává.</p><p>V 90 % onkologičtí pacienti neumírají na primární nádor, ale na metastáze, takže je třeba sledovat jejich zdravotní stav i po léčbě, která se může jevit jako účinná. „V současnosti se nezabýváme pouze látkami využívanými pro usmrcení rakovinných buněk, ale i pro zabránění metastázování, například tím, že dojde ke snížení hladiny důležitých proteinů, které se na procesech vzniku metastáz podílejí. Design těchto látek je aktuálně v patentovém řízení a byly zahájeny první experimenty na zvířecích modelech,“ říká docentka Vašinová Galiová.</p><p>Motivací výzkumníků je zejména vášeň pro chemii a snaha přispět ke strategii léčby onkologických onemocnění v globálním měřítku. Je zřejmé, že bez dobře fungujícího týmu není možné čelit těmto náročným výzvám. „Vědecká práce není o jednotlivci, ale o celém týmu. V našem týmu se vzájemně doplňujeme a motivujeme, sdílíme nadšení pro výzkum, podporujeme jeden druhého, když narazíme na problémy, a společně hledáme řešení. Práce se studenty na počátku jejich vědecké kariéry s sebou nese velkou zodpovědnost, ale zároveň je pro mě velmi naplňující a inspirativní,“ uzavírá docentka Vašinová Galiová.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Filip_Volf_Novy_pristup_v_lecbe_rakoviny_by_mohl_umoznit_individualni_terapie_pro_kazdeho_pacienta_2_f1c98b75b4.jpg" alt="VUT/Filip Volf: Nový přístup v léčbě rakoviny by mohl umožnit individuální terapie pro každého pacienta" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_Filip_Volf_Novy_pristup_v_lecbe_rakoviny_by_mohl_umoznit_individualni_terapie_pro_kazdeho_pacienta_2_f1c98b75b4.jpg 234w," sizes="100vw" width="1600" height="1069"></p><h5><strong>Kristýna Bilavčíková: Chuť, vize a vůle jsou nezbytnou součástí výzkumu</strong></h5><p>V týmu působí i PhD studentka Kristýna Bilavčíková, která pod vedením docentky Vašinové Galiové zpracovává dizertační práci na téma sledování chování chemoterapeutik v buňkách pomocí pokročilých instrumentálních analytických metod.</p><p>Téma léčby rakoviny rozvíjí od své bakalářské práce a roli školitele považuje za zásadní. „Vyprofilovala jsem se, až když jsem potkala paní docentku. Myslím, že vzor vedoucího je velmi důležitý. Je to člověk, který vám předává své zkušenosti, motivuje vás a podporuje vás být samostatnější. Ovlivňuje vás v rozvoji profesním i osobním,“ popisuje Kristýna Bilavčíková.</p><p>Kristýna by u výzkumu rakoviny ráda zůstala i nadále. „Motivuje mě podílet se na dílčích krocích, které ve výsledku mohou mít globální dosah. Výzkum se neustále rozvíjí a přichází nové podněty, na něž musíme velmi rychle reagovat. Každý den řešíme něco nového, a to mě posouvá a naplňuje. Člověk musí mít chuť, vizi a vůli,“ doplňuje.</p><p>Přes veškerý pokrok zůstává léčba rakoviny komplexní výzvou. Výzkum se nyní zaměřuje na vývoj látek, které mohou zvýšit účinnost léčby rakoviny, i na zlepšení zobrazovacích metod, které umožní sledovat změny v trojrozměrném prostoru. Pro budoucí úspěch je klíčová také integrace umělé inteligence, která by mohla výrazně zefektivnit analýzu dat i návrh léčebných postupů.</p>

Nový přístup v léčbě rakoviny by mohl umožnit individuální terapie pro každého pacienta

<p><strong>Celosvětová produkce plastů se vyšplhala na 400 milionů tun ročně. Jaké dopady má na životní prostředí? Lze materiálovou politiku remodelovat? A kdo za to všechno může? Ožehavé otázky si společně s publikem přednášky Kudy z doby plastové kladl v Melting Potu festivalu Colours of Ostrava 2024 výzkumník Stanislav Obruča z Fakulty chemické VUT.</strong></p><h5><strong>Doba plastová zní velmi fatálně. Jak moc je to zlé?</strong></h5><p>Lidé si často myslí, že záporáky jsou syntetické plasty. Podle mě jsou to ale úžasné materiály – mají skvělé vlastnosti, jsme schopni je produkovat ve velkém množství a jsou levné. V oblasti materiálových věd je to jeden z největších objevů člověka. Doba plastová nemusí být myšlena pejorativně. Za špatnou pověst plastů může člověk. My jsme ti záporáci tohoto příběhu, protože je nepoužíváme správně. Nemáme správně nastavený jejich managment a velmi dlouho jsme se nezajímali o to, co s nimi, až doslouží.</p><h5><strong>Jaká je aktuální produkce plastů – zvyšuje se nebo zpomaluje?</strong></h5><p>Když jsem před 14 lety končil doktorské studium, vyrábělo se celosvětově ročně asi 300 milionů tun plastů. Teď jsme na čísle okolo 400 milionů tun. Za pár let produkce vzrostla o 25 %. Řekl bych, že toto číslo ještě chvíli poroste. Vyrábějí se i biodegradabilní materiály, ale zatím je to necelý milion tun ročně. Některé prognózy predikují jejich rychlejší rozvoj, což by bylo dobře. Mohou napomoci diverzifikaci materiálového trhu a v některých aplikacích sloužit jako dobrá alternativa rezistentních plastů vyráběných z fosilních paliv.</p><h5><strong>Ohrožují nás víc mikroplasty nebo makroznečištění planety plasty?</strong></h5><p>Mikroplasty jsou velké téma poslední doby. Každou chvíli můžeme narazit na článek, že byly nalezeny v lidské placentě či krvi. Určitě to není dobře a je nutné tomu věnovat pozornost. Na druhou stranu, kdybychom v našich tělech hledali dřevo nebo celulózu, také bychom je tam asi našli. Tato diskuze velmi často obsahuje emoce. Je potřeba se uklidnit – neumřeme do 10 let na kontaminaci mikroplasty. Toxicita těchto materiálů vyplývá z jejich velikosti, případně mohou obsahovat nebezpečná aditiva, ale samotné mikročástice plastů nejspíš nejsou samy o sobě vysoce toxické. Různým mikročásticím jsme vystaveni od počátků naší existence.</p><h5><strong>Možná ten strach pramení z pomalé degradace plastů, které přetrvávají stovky let? Což asi není problematika dřeva či celulózy.</strong></h5><p>Jsme vystaveni i rezistentním mikročásticím keramiky. Nebo jiným anorganickým částicím, které se během lidského života nestihnou rozpadnout. Lidé mají tendenci problematizovat chemické věci vyrobené člověkem oproti těm přírodním. Více se bojíme těch antropogenních – což je asi správně – jsou nové a obava je na místě. Ale občas se argumentace přesouvá do silně emocionální roviny. Fobie z chemie je aktuální společenský problém.</p><h5><strong>Problémem tedy není materiál samotný, ale jeho nakládání s ním. Jaká jsou východiska?</strong></h5><p>Východisko hledá mnoho chytrých lidí. A existuje velká část společnosti, která to opravdu chce vyřešit. Problém je, že skupiny nabízející východiska většinou sledují vlastní ekonomické zájmy. Proto to postupuje tak pomalu.</p><p>Když jsme se začínali zabývat biodegradabilními plasty, zvedla se vlna nadšení. Nahradíme klasické plasty kompletně biodegradabilními, které se v přírodě rozloží, a je hotovo. Jenže to by nefungovalo – biodegradabilní plasty mají také svá specifika, proces biodegradace není kouzlo a nese svou environmentální stopu.</p><p>Řešení není jednoduché ani jednoznačné. Nemůžeme jednu skupinu materiálů kompletně nahradit jinými. Řešení bude velmi komplexní a budeme muset hledat kompromis mezi celou řadou zájmů – společenských, ekonomických i politických.</p><h5><strong>Kde ale začít? Kdo by měl být hybatelem té změny?</strong></h5><p>Neutáhnou to odborníci a vědci, změny se musí chopit i politici a celá společnost by ji měla akceptovat jako reálný problém, který je potřeba vyřešit. Cesta ven je složitá a dlouhodobá. Syntetické plasty bude potřeba zdražit, aby měly větší hodnotu a lidé i výrobci jimi neplýtvali.</p><p>Budeme muset přepracovat svůj materiálový management. Určitě za to zaplatíme – a pokud ne my, tak naše děti nebo jejich děti. Dříve či později to nějaká generace bude muset zaplatit.</p><h5><strong>Jaké jsou tedy možnosti remodelace materiálové politiky?</strong></h5><p>Za mě je to zdražení klasických plastů. Promítnout do jejich ceny náklady na jejich eliminaci a ekologickou stopu, kterou zachovávají. Materiály jsou to skvělé, ale jejich nízká cena je problém. Jsou nadužívané a rychle považované za odpad. Igelitový sáček stojí pár halířů, když se nám ztratí, ekonomicky se nic neděje.</p><p>Dalším příkladem jsou obaly produktů, které hrají marketingovou roli víc než ochrannou. Člověk si kupuje brambůrky nebo bonboniéru, kdy více než 50 % obalu plní vzduch. Jen proto, aby měl pocit větší hodnoty. Obal je totiž mnohem levnější než produkt. Výrobci i spotřebitelé by se museli vzdát té zdánlivě přidané hodnoty a výrobu racionalizovat.</p><h5><strong>Řada výrobců využívá i biodegradabilní plasty, které jsou však mnohem dražší.</strong></h5><p>Jsou dražší výrobně. Ale jejich likvidace může být levnější. Existují scénáře, jak se jich jednodušeji zbavit, jenom pro to musí být přichystán celý systém. Pokud bychom do klasických plastů připočítali ekologickou stopu, náklady na výrobu obou materiálů by se trochu vyrovnaly. A třeba by to otevřelo dveře k diverzifikaci materiálové politiky. Ekologicky šetrnější materiály by tak získaly větší podporu.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Kudy_z_doby_plastove_Reseni_neni_jednoduche_ani_jednoznacne_rika_Stanislav_Obruca_z_FCH_VUT_2_429756ad1c.jpg" alt="VUT/Václav Koníček: Stanisla Obruča se zabývá biodegradabilními plasty na FCH VUT" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_Kudy_z_doby_plastove_Reseni_neni_jednoduche_ani_jednoznacne_rika_Stanislav_Obruca_z_FCH_VUT_2_429756ad1c.jpg 156w," sizes="100vw" width="1600" height="1600"></p><h5><strong>Jak si Česká republika aktuálně stojí – třeba v rámci Evropy – v plastové politice?</strong></h5><p>Ve sběru a separaci plastů patříme k nejzodpovědnějším národům v EU. Ale co se pak s plasty děje dál, je otázka. Například u PET lahví jsou dobře nastavené recyklační linky, které převezmou materiál, nadrtí jej, promyjí a znovu zpracují. Jenže to nejde dělat stále dokola. S každým recyklačním cyklem ztrácí plast některé ze svých vlastností a postupně mohou vznikat nestabilní až toxické produkty. Není to skutečná recyklace, spíš downcyklace.</p><p>EU vydala směrnici, že nové výrobky by měly obsahovat 30 % recyklovaných plastů. Což je správně – eliminujeme tak produkci nových plastů. Dříve nebo později ale bude recyklát nekvalitní a bude tolik recyklovaných výrobků, že vznikne riziko toxických produktů. Dříve nebo později prostě opět budeme muset tomuto problému čelit.</p><h5><strong>A co se týká výroby plastů v ČR?</strong></h5><p>V tuzemsku máme dlouhodobě silný chemický průmysl a produkce plastů je tak velmi vysoká. Chemický průmysl zde má také své zájmy a opodstatnění. Kdybychom teď najednou zakázali syntetické plasty, tak to jako společnost neustojíme, protože bychom je neměli čím nahradit. Navíc v tomto průmyslu pracuje spousta lidí a je na něm existenčně závislá. Transformace musí být postupná.</p><h5><strong>Tématu biodegradabilních plastů se věnujete 15 let. Pořádáte veřejné přednášky i mimo fakultu. Berete to jako svůj úkol – šířit osvětu?</strong></h5><p>Vždy mě bavilo se o tom bavit s různými lidmi. Vždy tu byli lidé, kteří jsou spokojeni se současným stavem, a pak lidé, kteří chtějí něco změnit. A to je jádro pudla. Změnu není snadné prosadit, protože spousta lidí začne hledat důvod, proč to nejde. Novým technologiím často chybí ekonomická podpora, kdežto konzervativní technologie už ekonomickou podporu mají. Považuju za důležité, aby to lidé vnímali a přemýšleli o tom. Jedině tak se z toho stane téma a jako společnost se někam posuneme.</p><p><i>S přednáškou Kudy z doby plastové? vystoupil Stanislav Obruča na Meltingpotu v rámci červencového hudebního festivalu Colours of Ostrava. Experti z VUT nabídli na akci festivalovému publiku celkem pět přednášek o vysoce aktuálních tématech.&nbsp;</i></p>

Kudy z doby plastové? Řešení není jednoduché ani jednoznačné, říká Stanislav Obruča z FCH VUT

<p><strong>Chilli paprička patří mezi tzv. superpotraviny s pozitivními důsledky na lidské zdraví, kterými jsou například zrychlení metabolismu, snížení tlaku či prevence kardiovaskulárních onemocnění. Produkty z chilli nabízí přírodní a zdravé povzbuzení. Požití chilli nápoje zahřeje i bez alkoholu a dodá energii i bez stimulantů, které jsou ve vysoké koncentraci obsaženy v energetických drincích. Moravská chilli farma Kolstrunk a Herfort se obrátila na Ústav chemie potravin a biotechnologií Fakulty chemické VUT, aby jim pomohl s měřením pálivosti i vývojem výrobků z chilli. Jedinečná a oboustranně přínosná spolupráce akademické a soukromé sféry funguje už dva roky. Konkrétně za ní stojí docent Pavel Diviš a jeden z provozovatelů chilli farmy v Přísnoticích Tomáš Herfort. V následujícím článku přinášíme pohledy obou odborníků.</strong>&nbsp;</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_c78c76f6e5.jpg" alt="VUT - Unikátní spolupráce FCH VUT s chilli farmou přináší nové produkty.jpg" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_c78c76f6e5.jpg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1067"></p><h4><strong>Začátek spolupráce: měření pálivosti</strong></h4><p>Na internetu mohou být údaje o pálivosti neurčité či neověřené. Tomáš Herfort chtěl těmto nepřesnostem předejít a prodávat na trhu kvalitní a důvěryhodné produkty. Proto se rozhodl zavolat na FCH VUT s nabídkou spolupráce. Věděl, že fakulta disponuje vhodnými přístroji a odborníky. „Spolupráce s VUT je úžasná a jsem s ní velmi spokojen. Má pro nás obrovskou výhodu, protože málokdo má vlastní měření. Dáme k analýze čtyři odrůdy našich chilli papriček a přesně pak známe SHU (pozn. aut. mezinárodní jednotky pálivosti). Nepleteme nikomu hlavu, že máme papričky s miliony jednotek, které tam nejsou. Když si od nás někdo chilli koupí, dostane certifikát s uvedením SHU. Na internetu se prodává spousta různého chilli, kdy třeba deklarují, že Carolina Reaper má 2 miliony 300 tisíc jednotek, ale ve skutečnosti jich je pouze 850 tisíc. Chápu, že nemají k dispozici expertízu. Ale když něco prodávám, tak to jenom neopíšu z internetu, ale chci, aby to bylo férové,“ vysvětluje význam součinnosti Tomáš Herfort.</p><p>Ačkoliv sám nepatří k „chilližroutům“, zaujal projekt docenta Pavla Diviše z FCH VUT ihned. A to právě díky zápalu a poctivému přístupu Tomáše. Pálivost vědci měří pomocí metody vysokoúčinné kapalinové chromatografie, při které se zaměřují na tři její složky – hlavní složkou je kapsaicin, dále pak dihydrokapsaicin a nordihydrokapsaicin. „Tyto tři látky na fakultě změříme, abychom stanovili jejich množství. Pomocí koeficientu se množství vynásobí a vypočítáme výši SHU. Například dva miliony jednotek SHU u Caroliny Reaper znamená, že by ji bylo nutné dvou milionkrát naředit vodou, aby pálivost vymizela,“ vysvětluje Pavel Diviš. S chilli v laboratoři pracují nejčastěji ve formě prášku v usušené a jemně namleté formě, kdy musejí být obezřetní, aby nedošlo ke kontaktu se sliznicemi.</p><p>K měření pálivosti využívají také fakultní certifikovanou Laboratoř senzorické analýzy, kde spolupracují s docentkou Evou Vítovou. „Pálivost vnímá každý trochu jinak. My připravíme něco na ochutnávku a kolegové to zhodnotí. Máte tak odezvu od různých lidí, jak pálivost vnímají. Většinou ochutnávky vnímají pozitivně. Na začátku se bojí, ale pak zjistí, že to zas až tak hrozné není,“ směje se Pavel Diviš.</p><h4><strong>Chilli nápoj: přírodní s podporou chemie</strong></h4><p>Další směr spolupráce představuje výroba nápoje z chilli papriček. Jeho složení je čistě přírodní, avšak bez podpory chemiků se vývoj neobešel. Tomáš požádal o radu, jak nápoj vyrobit, aby měl správný poměr účinných látek a nekazil se příliš rychle. Chemici vytvořili na míru jeho představám originální recepturu, která stabilizovala nápoj tak, že se již nekazil. Vznikl tak nápoj jménem Vitachill. Název odkazuje jak na chilli, tak i vysoký obsah vitamínu C.</p><p>Nápoj z chilli může díky svým povzbudivým účinkům představovat zdravou, přírodní alternativu k alkoholu nebo energetickým drinkům bez nežádoucích efektů. Podobně jako alkohol dokáže zahřát a stejně jako energetický nápoj umí vzpružit. K vylepšení svých sportovních výkonů a nabuzení jej mezi prvními vyzkoušeli například hokejisté či horolezci. Nabízí se i užití při zákrocích záchranářů či horské služby, kdy je třeba trpící rychle prohřát, při dlouhé jízdě řidičů kamionů a dalších náročných profesích.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_2_b36aaa2e5f.jpg" alt="VUT/Archiv FCH VUT: Unikátní spolupráce FCH VUT s chilli farmou přináší nové produkty" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_2_b36aaa2e5f.jpg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1067"></p><h4><strong>Pavel Diviš: Ze spolupráce mám dobrý pocit</strong></h4><p>Předpokladem úspěšné spolupráce odborníků z akademické a soukromé sféry byly vzájemné sympatie a stejný pohled na věc. Ústav chemie potravin a biotechnologií s chilli farmou spolupracuje již dva roky a obě strany ji plánují rozvíjet i nadále.</p><p>Docent Diviš na spolupráci oceňuje zejména hmatatelnost produktu. To, že vznikne konkrétní produkt, který je posléze dostupný na trhu a má uplatnění, vnímá jako důležité. „Nejvíc mě motivuje, že vzniká viditelný, hmatatelný, a nebojím se říct kvalitní produkt. A že to je produkt od lidí, kteří to myslí vážně. Že jsou to lidé poctiví a mají jasnou představu. To mě vždycky baví, takovým lidem pomoct jejich představu dotáhnout. Lépe se mi s nimi spolupracuje a mám z toho dobrý pocit,“ říká.</p><p>Spolupráce posouvá nejen kvalitu a hodnověrnost produktů, ale také zapojené vědce. V oblasti potravinářství mají široký záběr, takže pro konkrétní specializaci je nutné se dovzdělat. V tomto případě například v oblasti technologie či legislativy spojené s uvedením nápojů na trh. „Nějaké know-how máme, ale musíme se podívat na literaturu. V chemii a analýze potravin je spousta překvapení,“ dodává Pavel Diviš.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_3_a9f4d422a4.jpg" alt="VUT/Pavel Diviš: Pavel Diviš" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_3_a9f4d422a4.jpg 234w," sizes="100vw" width="1600" height="1068"></p><h4><strong>Tomáš Herfort: Když chcete něčeho dosáhnout, musíte za tím jít</strong></h4><p>Tomáš Herfort jako velký milovník pálivého jídla začal spolupracovat s dalším nadšencem pro chilli Petrem Kolstrunkem a společně založili chilli farmu. Na farmě pěstují od méně pálivých druhů jako Jalapeňo Mammoth až po nejpálivější, jako je Carolina Reaper. Farma nabízí zájemcům také prohlídky s odborným komentářem včetně ochutnávky. Chilli si zde často oblíbí i ti, kteří pálivému jídlu jinak neholdují. Dozví se, že vše je o správném dávkování a způsobu konzumace. Tomáš pro začátek doporučuje ochutit si polévku špetkou chilli na špičce nože nebo si posypat chilli kořením toust s máslem. Máslo pomůže snížit pocit pálivosti a zvýraznit chuť.</p><p>Prioritou Tomáše Herforta je aktuálně výroba unikátní barevné soli s chilli. V solích není žádné barvivo, k dobarvení se využívá vhodná potravina. Například u červené soli je to víno, u zelené další superpotravina spirulina zelená. S nabídkou solných mlýnků expanduje také na Slovensko a je o ně zájem i v dalších zemích. Energii pro práci čerpá zejména ze spokojenosti a zájmu zákazníků.</p><p>Spolupráci s fakultou hodnotí na výbornou. „Všechno šlo úplně hladce. Potkali jsme se, domluvili a postupně řešili, co bylo potřeba. Když se něco řeklo, tak to taky platilo. Je skvělé, že VUT má tyto možnosti a zázemí, spolupráci určitě mohu doporučit všem,“ říká Tomáš Herfort.</p><p>Prostor se do budoucna nabízí nejen v doladění chilli nápoje, ale také v nalezení vhodných investorů, díky nimž by se podařilo všechny plánované projekty rozjet a rozšířit. Na akademické půdě mohou zase vzniknout tematické závěrečné práce či výzkum důsledků konzumace chilli pro lidský organismus.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_4_42d93aa45b.jpg" alt="VUT/Pavel Diviš: Tomáš Herfort" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_Unikatni_spoluprace_FCH_VUT_s_chilli_farmou_prinasi_nove_produkty_4_42d93aa45b.jpg 212w," sizes="100vw" width="1600" height="1179"></p>

Unikátní spolupráce FCH VUT s chilli farmou přináší nové produkty

<p><strong>Martin Nežádal vystudoval na VUT chemii a po škole získal zaměstnání u Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje. Tam už působí patnáctým rokem, momentálně na pozici vedoucího Odboru kriminalistické techniky a expertiz. Jeho rukama už prošly stovky případů, některé jsou známé i z médií. Úkolem jeho odboru je shromažďovat a analyzovat stopy z místa činu, zkoumat je a o zkoumání vydávat písemné zprávy, které pak slouží při soudním řízení jako důkazní materiál.</strong></p><h5><strong>Jak jste se dostal k policii?</strong></h5><p>Chtěl jsem vždycky pracovat v policejní laboratoři. Po škole jsem tam hledal uplatnění, ale bohužel zrovna nebylo žádné volné místo. V tomto sektoru totiž není tak častá fluktuace zaměstnanců. Po nějakém čase si ale na mě vzpomněli a nabídli mi místo. Prošel jsem přijímacím řízením do služebního poměru a potom jsem v chemické laboratoři pracoval tři roky. U policie jsem od roku 2003.</p><h5><strong>Co máte na starosti nyní?</strong></h5><p>Bohužel už se vyloženě chemii nevěnuji. Z laboratoře jsem odešel poté, co se rozhodl odejít do civilu můj tehdejší vedoucí, který mě navrhl jako nástupce na svoji pozici, což není úplně běžné. Od té doby mám na starosti 58 lidí v deseti laboratořích. Musím jim zajišťovat podmínky pro jejich práci, nejen materiálově, ale i co se bezpečnosti týká. Tvořím také různé koncepce a do mé agendy spadá i dost papírování.</p><h5><strong>Není Vám líto, že se už nedostanete do laboratoře?</strong></h5><p>Trochu je. Dříve se mi dařilo občas do laboratoře odskočit, ale bylo náročné stihnout všechny povinnosti. Naši odborníci musí podstupovat různé zkoušky a atestace, při nichž musí vykázat svoji dosavadní práci. A to by bohužel u mě nebylo možné, musel bych laboratorní práci dělat naplno, nelze to dělat napůl.</p><h5><strong>Jaké profese se u vás na oddělení uplatní?</strong></h5><p>Kromě chemiků tu máme genetiky, biology, IT specialisty, odborníky na daktyloskopii, trasologii, balistiku, ruční písmo, na mechanoskopii… Celkem je tu asi 16 odvětví zkoumání.</p><h5><strong>Máte problém sehnat zaměstnance?</strong></h5><p>V dnešní době ano, protože státní sektor pro ně není příliš atraktivní. Přitom u policie se uplatní řada různých profesí, od techniků po ekonomy. Zaměstnanci se dostanou k nejmodernějším přístrojům a metodám. Navíc kariéra u policie je poměrně pestrá, protože tu existují různá odvětví. Výhodou také je, že jde o stabilní práci, nikdo vám nemůže jen tak zrušit místo. Navíc Policie ČR poskytuje řadu výhod a bonusů – šest týdnů dovolené, odchodné, výsluhu, příspěvky na volnočasové aktivity a další. Zaměstnance dlouho připravujeme a dále vzděláváme, proto pak máme zájem, aby u nás pracovali co nejdéle. Přitom se dá říci, že první tři roky není nový zaměstnanec pro pracoviště zásadním přínosem.</p><h5><strong>Jakými případy se nejčastěji zabýváte?</strong></h5><p>Co se konkrétně chemie týče, zhruba 70 % případů tvoří chemická analýza drog. 80 % drog, které se u nás v republice nejvíce užívají, tvoří pervitin, dále pak marihuana a opiáty. Často děláme kvantitativní i kvalitativní analýzu konopí. To znamená, že dokážeme určit, nejen zda jde opravdu o konopí, ale jde nám i o jeho čistotu, resp. o obsah D-9-tetrahydrocanabinolu. U nás v chemické laboratoři se pak také zaměřujeme na analýzu mikro stop, což jsou například úlomky textilních vláken, střepy skel, nátěrové hmoty a podobně. Nátěrové hmoty nám pomáhají při řešení dopravních nehod, textilní vlákna zase třeba při řešení vražd. Další oblastí je požární chemie, kdy hledáme v požářišti zbytky zápalné látky. Není výjimkou, že se nám tu objeví i výbušniny a léčiva. To všechno může sloužit jako důkaz u soudu.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_Martin_Nezadal_Prace_u_Policie_neni_stereotypni_Pracujeme_ale_s_lidskym_nestestim_co_kazdy_neunese_2_a760233656.jpg" alt="VUT v Brně/archiv Martina Nežádala: Kriminalisté mají k dispozici v laboratořích nejmodernější přístroje" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_Martin_Nezadal_Prace_u_Policie_neni_stereotypni_Pracujeme_ale_s_lidskym_nestestim_co_kazdy_neunese_2_a760233656.jpg 245w," sizes="100vw" width="955" height="604"></p><h5><strong>Jaké je vybavení Vaší laboratoře?</strong></h5><p>Využíváme poměrně pokročilé metody a k tomu máme i příslušné přístrojové vybavení, například plynové chromatografy, rentgenové spektrometry, infračervené spektrometry a další. Poměrně často využíváme tenkovrstevnou chromatografii (TLC), což je separační metoda, která rozděluje směsi látek na jednotlivé části. Například když nám přijde na analýzu neznámý bílý prášek, tak se z něj nejdříve udělá etanolový výluh, který se nanáší na speciální desku. Ta má na jedné straně hliník, na druhé vrstvu silica gelu. Deska se pak postaví do nádoby se směsí rozpouštědel. Při vzlínání rozpouštědlo na sebe nabaluje kapičky analyzované směsi, které se zachycují na vrstvě se silica gelem, kde se rozdělují. S jednotlivými kapičkami se pak dále pracuje – analyzují se a porovnávají.</p><h5><strong>Co nejčastěji řešíte?</strong></h5><p>Nejčastějším zločinem z hlediska počtu jsou krádeže a vloupání. Tím pádem nejvytíženějším oborem u nás je oddělení trasologie, které zajišťuje otisky podešví bot, a daktyloskopie. Nejpoužívanější kriminalistickou metodou je v současnosti analýza DNA, která se dnes využívá nejen u vražd, ale i u bagatelních případů, jako je vloupání do sklepa. Velký nárůst požadavků zaznamenáváme také v oblasti počítačových expertiz. Zde zkoumáme nejen klasické počítače, ale i mobilní telefony a jiná elektronická zařízení, jejichž obsah by mohl být z kriminalistického hlediska zajímavý.</p><h5><strong>Jaké zajímavé kriminální případy se u Vás na oddělení objevily? Můžete nějaké jmenovat?</strong></h5><p>Na našem oddělení se zabýváme všemi závažnými trestnými činy spáchanými na jižní Moravě, ale také v rámci Zlínského kraje a Vysočiny. Bývají to vraždy, loupeže nebo třeba znásilnění.</p><p>Například můj poslední případ, na kterém jsem ještě pracoval v laboratoři a který se objevil i v médiích, byla dopravní nehoda v Sebranicích, kdy řidič srazil nad ránem chodce. Zraněný mladík tehdy přeletěl auto a propadl zadním oknem do zavazadlového prostoru automobilu. Řidič si myslel, že je mrtvý, zpanikařil a odvezl zraněného do lesa a nechal ho tam. Chlapec se ale probudil, byl sice těžce raněný, ale podařilo se mu doplazit k nejbližší silnici, kde ho pak našel jiný řidič, který mu zajistil lékařskou pomoc a zachránil mu život. My jsme se konkrétně zabývali analýzou střepů skla, které jsme našli v oděvu toho mladíka, a porovnávali je se střepy rozbitého skla natipovaného automobilu.</p><p>Dalším známým případem byla čtyřnásobná vražda, za kterou byl odsouzen Kevin Dahlgren. Tam se řešila především daktyloskopie, genetika a biologie. Také u nás skončil případ střelce z Uherského Brodu, kde se angažovali hlavně naši balistici, kteří ohledávali místo činu.</p><p>Z poslední doby mohu také jmenovat vraždu dívky v arboretu, kdy byl pachatel zachycen na kamerovém záznamu, který byl ale bohužel nekvalitní. Navíc byl na čin připraven a věděl, kde jsou kamery umístěné, takže měl kapuci. Naštěstí měl ale na těle určitou anomálii, která byla při video analýze detailně popsaná tak, že se stala jedním z velmi důležitých důkazů během soudního řízení.</p><h5><strong>Vaši specialisté tedy nepracují jen v laboratořích, ale musí se někdy vydat do terénu.</strong></h5><p>Přesně tak. Do terénu vyráží kriminalističtí technici, kteří na místě zajišťují stopy. Pokud ale případ od začátku řeší krajská policie, tak se k nim připojuje naše výjezdová skupina, která spadá pod naše pracoviště a má pohotovost 24 hodin denně. Vždy je tam někdo se specializací na biologii, nebo genetiku, pak dokumentarista (daktyloskop, nebo trasolog), který mapuje místo pomocí kamer a další techniky.</p><p style="text-align:center;"><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_Martin_Nezadal_Prace_u_Policie_neni_stereotypni_Pracujeme_ale_s_lidskym_nestestim_co_kazdy_neunese_3_eb23ca132d.jpg" alt="VUT v Brně/archiv Martina Nežádala: Na Odboru kriminalistické techniky a expertiz se věnují celkem 16 oborům kriminalistiky" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_Martin_Nezadal_Prace_u_Policie_neni_stereotypni_Pracujeme_ale_s_lidskym_nestestim_co_kazdy_neunese_3_eb23ca132d.jpg 233w," sizes="100vw" width="796" height="532"></p><h5><strong>Jaká je tendence míry kriminality? Zaznamenáváte její pokles, nebo naopak nárůst?</strong></h5><p>V posledních pěti letech ubývá všech druhů kriminality, zejména pak té násilné.</p><h5><strong>V poslední době se také trochu zabýváte psychologií. O co přesně jde?</strong></h5><p>Jde o kognitivní zkreslení, kdy dochází k nevědomému výběru informací a zjednodušování, což může být ve vědeckém prostředí na obtíž, zvláště pokud se rozhoduje o vině a nevině. Například pokud se ve spise objeví, že pachatel byl na místě činu zajištěn hlídkou, tak už další lidé v procesu vyšetřování mohou k tomuto člověku přistupovat jako k pachateli, i když jím ve skutečnosti být nemusí. Mozek má pak tendenci si naše přesvědčení potvrzovat pomocí získaných výsledků. To je ale obecně známá věc a nic nového, využívá se to například v marketingu. Problém je, když to zasahuje do vědy a kriminalistiky, proto je snaha se kognitivnímu zkreslení vyhnout. Snažíme se tedy toto chybné vnímání minimalizovat tak, že si odborníci navzájem kontrolují výsledky, např. tzv. okružním testováním. Také je v této oblasti vzděláváme a snažíme se jim dávat co nejméně informací ohledně případu, pokud to samozřejmě jde.</p><h5><strong>Spolupracujete i s nějakými výzkumnými institucemi?</strong></h5><p>Ano, máme spolupráci s profesorem Drahanským z Fakulty informačních technologií v oblasti analýzy daktyloskopických systémů a analýzy obrazu. Dokážu si ale představit hlubší spolupráci s vysokými školami například na diplomových a doktorských pracích, zejména v technických oborech, ale i humanitních. U nás totiž není tolik času na vědu, což by mohlo být naopak zajímavé pro studenty, kdybychom mohli zadávat netradiční témata, na kterých by pracovali.</p>

Martin Nežádal: Práce u Policie není stereotypní. Pracujeme ale s lidským neštěstím, co každý neunese

<p><strong>Brno&nbsp;je na světové špičce elektronové mikroskopie. Těží především z dědictví vědce, fyzika a vysokoškolského pedagoga Armina Delonga, jehož odkaz je silný i na Vysokém učení technickém v Brně (VUT), kde světově uznávaný fyzik studoval a v roce 2014 obdržel čestný doktorát. Univerzita elektronovou mikroskopii považuje za svou strategickou oblast a věnuje se jí ve výzkumu, výuce i pomocí popularizačních aktivit.</strong></p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_Armin_Delong_pri_prebirani_cestneho_doktoratu_na_VUT_2014_2e43f52f12.jpg" alt="VUT v Brně: Armin Delong při přebírání čestného doktorátu na VUT, 2014." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_Armin_Delong_pri_prebirani_cestneho_doktoratu_na_VUT_2014_2e43f52f12.jpg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1067"></p><h3><strong>Průkopník techniky a vědy spojený s VUT</strong></h3><p>Armin Delong se narodil 29. ledna 1925 v Bartovicích na Ostravsku a zemřel 5. října 2017 v Brně. K technice ho to táhlo už od mládí, kdy na vlastní pěst<strong> stavěl vysílačky a rádia a prováděl fyzikální pokusy. Jeho život byl velmi úzce spojený s historií VUT.</strong> Hned po válce začal studovat na tehdejší Českoskoslovenské Vysoké škole technické Eduarda Beneše, kde působil jako pomocná vědecká síla a asistent profesora Aleše Bláhy na <strong>Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Fakulty elektrotrechniky a komunikačních technologií (FEKT VUT)</strong>. Zároveň působil jako dlouholetý ředitel Ústavu přístrojové techniky na Československé akademii věd (ČSAV) a mezi lety 1967 až 1971 byl vedoucím Katedry fyziky pevné fáze na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity.</p><p>V rámci oslav 115 výročí založení Vysokého učení technického v Brně mu byl na slavnostním zasedání Vědecké rady VUT 26. listopadu 2014 na návrh FEKT VUT <strong>udělen čestný doktorát</strong>.</p><h3><strong>Zakladatel elektronové mikroskopie v Československu</strong></h3><p><strong>Se spolužáky Vladimírem Drahošem a Ladislavem Zobačem sestrojil Armin Delong v roce 1951 první československý stolní elektronový mikroskop BS 242</strong>, který získal v roce 1958 zlatou medaili na Světové výstavě EXPO v Bruselu. Následně byl v Brně založen Ústav přístrojové techniky ČSAV. <strong>TESLA&nbsp;zavedla jako jednu ze svých nosných aktivit právě výrobu elektronových mikroskopů</strong> a díky Delongovým myšlenkám se tak stala na dvacet let světovou špičkou v oboru.</p><p>Dědictví Armina Delonga přežívá právě v brněnských špičkových firmách a institucích zabývajících se elektronovou mikroskopií – například v Delong Instruments, kde profesor ještě v pokročilém věku pracoval. <strong>„Vychováte-li dobré žáky, pak snad můžete počítat s tím, že vás nechají i po vašem odchodu do důchodu být nablízku oboru, kterému jste věnovali celý život. Mně se to podařilo,“</strong> <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.vut.cz/vut/aktuality-f19528/zemrel-svetove-uznavany-fyzik-armin-delong-d154630">vzpomínal Delong v roce 2015</a>. Na jeho dílo navazuje také <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.tescan.cz/">TESCAN</a>, <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.nenovision.com/">NenoVision</a> nebo firma <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://thermofisher.jobs.cz/">Thermo Fisher Scientific</a>. Ta patří mezi klíčové partnery VUT a v jejím brněnském technologickém centru vznikají špičkové elektronové mikroskopy a spektrometry, které nacházejí uplatnění po celém světě.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_archiv_Ladislava_Zobace_Ladislav_Zobac_Armin_Delong_Miroslav_Anderle_a_Vladimir_Drahos_TESLA_BS_242_af46684cd7.jpg" alt="VUT v Brně/archiv Ladislava Zobače: Ladislav Zobač, Armin Delong, Miroslav Anderle a Vladimír Drahoš; TESLA BS 242." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_archiv_Ladislava_Zobace_Ladislav_Zobac_Armin_Delong_Miroslav_Anderle_a_Vladimir_Drahos_TESLA_BS_242_af46684cd7.jpg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1066"></p><h3><strong>Elektronová mikroskopie na VUT</strong></h3><p>Československá elektronová mikroskopie by nevznikla bez univerzitního zázemí a odkaz Armina Delonga tak přirozeně nese i Vysoké učení technické. <strong>„Technický pokrok a vědecký pokrok se děje na univerzitách a technických vysokých školách. Když se to tam nedělá, je to špatné,”</strong> zdůraznil Delong v rozhovoru v roce 2013.</p><p><strong>VUT elektronovou mikroskopii považuje za svou strategickou oblast.</strong> Univerzita je nedílnou součástí brněnského inovačního ekosystému <i>#brnoregion</i> a dlouhodobě spolupracuje s místními institucemi a firmami na vývoji elektronových mikroskopů, nových metod a jejich aplikací. <strong>„Mikroskopy slouží různým účelům – od studia struktury, velikosti, topografie a morfologie, přes analýzu defektů a lomových ploch, až po kontrolu kvality vyrobených mikro a nanostruktur,“</strong> popsal Petr Lepcio z <strong>CEITEC VUT</strong>, kde <strong>s elektronovými mikroskopy pracují téměř při každém výzkumu a bádání</strong>. Elektronových mikroskopů zde mají celkem sedm a patří <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.zvut.cz/tema/tema-f38144/po-stopach-neviditelneho-aneb-elektronova-mikroskopie-v-brne-d256161">k nejoblíbenějším přístrojům</a> v laboratořích CEITEC Nano.</p><p>Elektronovou mikroskopií se intenzivně zabývají i vědci na <strong>Fakultě strojního inženýrství (FSI VUT)</strong>, kde se jí věnuje <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.fme.vutbr.cz/fakulta/struktura/pracoviste/ufi">Ústav fyzikálního inženýrství</a>, který je s CEITEC VUT blízce provázán. Pomocí programů jako je <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.fme.vutbr.cz/studuj/obory/17447">Fyzikální inženýrství a nanotechnologie</a> nebo <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.fme.vutbr.cz/studuj/obory/17460">Přesná mechanika a optika</a>&nbsp;vychovává špičkové odborníky,&nbsp;mnoho z nichž po dostudování nachází uplatnění ve výše zmíněných firmách. Laboratoře <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.fme.vutbr.cz/fakulta/struktura/pracoviste/umvi">Ústavu materiálových věd a inženýrství</a>&nbsp;FSI VUT mají také od roku 1974 ve vlastnictví <strong>unikátní historický transmisní elektronový mikroskop BS 540</strong>, který dodnes <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.fme.vutbr.cz/fakulta/zfsi/71964">používají ve výuce</a>. Na jeho vývoji a konstrukci se kromě Tesly Brno, VUT a ČSAV podílel právě Armin Delong. Ve své době se jednalo o nejlepší mikroskop, který byl v ČSR vyroben.<strong> „Díky výzkumu na přístroji vzniklo i několik patentů a samozřejmě nepočítaně závěrečných prací, mohly jich být stovky. Důležitý byl ale i pro praxi, měřili jsme pro řadu průmyslových podniků a výrobních závodů,“</strong> popisuje Tomáš Podrábský z FSI VUT.</p><p>Obor má své místo i na Delongově alma mater, <strong>FEKT VUT</strong>. Na Ústavu fyziky se nachází Laboratoř elektronové mikroskopie, kde se provádí <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.ufyz.fekt.vut.cz/laborator-elektronove-mikroskopie">mikroskopická inspekce povrchů a materiálů</a>.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_Jan_Prokopius_Transmisni_elektronovy_mikroskop_Tesla_BS_540_na_FSI_VUT_bea5bf2aa3.jpg" alt="VUT v Brně/Jan Prokopius: Transmisní elektronový mikroskop Tesla BS 540 na FSI VUT." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_Jan_Prokopius_Transmisni_elektronovy_mikroskop_Tesla_BS_540_na_FSI_VUT_bea5bf2aa3.jpg 235w," sizes="100vw" width="800" height="533"></p><h3><strong>Popularizace elektronové mikroskopie</strong></h3><p>VUT z velké části participuje na organizaci festivalu <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://dembrno.cz/"><strong>Dny elektronové mikroskopie</strong></a>&nbsp;(DEM), jehož posláním je už od roku 2017 <strong>popularizovat téma mezi rodinami s dětmi, školami i odbornou veřejností</strong>. Poslední dva ročníky měla pod křídly <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.hvezdarna.cz/">Hvězdárna a planetárium Brno</a>, která spolu s partnery z řad firem, univerzit a dalších institucí otevřela v rámci akce dveře do jinak nepřístupných laboratoří. Loňský ročník <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.vut.cz/vut/aktuality-f19528/dem-si-posviti-na-padouchy-mikrosveta-odhali-je-vedci-z-fsi-a-ceitec-vut-d254408">lákal na padouchy mikrosvěta</a> a zástupci VUT si připravili pro návštěvníky přednášky o elektronových mikroskopech, mikroskopické snímky, praktický workshop, prohlídku čistých laboratoří nebo výstavu virů v nadživotní velikosti.<strong>&nbsp;</strong>Letošní ročník DEM se uskuteční <strong>24.–30. března 2025</strong> s hlavním tématem <strong>„Padouch nebo hrdina“</strong> a symbolem obřího nafukovacího modelu bakteriofágu.<br><br>VUT na DEM pravidelně reprezentují<strong>&nbsp;odborníci&nbsp;z FSI VUT a&nbsp;CEITEC VUT.</strong>&nbsp;Na CEITEC VUT se o popularizaci (nejen) elektronové mikroskopie zejména mezi mladými zasazuje <strong>Stanislav Průša</strong>, který zároveň působí i na FSI VUT a kromě DEM&nbsp;má na starosti také <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.vut.cz/junior">VUT Junior</a>, <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.ceitec.eu/summer-school/">Letní školu CEITEC Student Talent</a>&nbsp;a organizuje&nbsp;prohlídky laboratoří <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://nano.ceitec.cz/">CEITEC Nano</a>.&nbsp;<strong>„</strong><span dir="ltr"><strong>Počty zájemců o přírodovědné a technické obory dlouhodobě stagnují, nebo dokonce klesají. Je v celospolečenském zájmu tento trend obrátit. Studenti a pedagogové středních škol jsou přirozeně v centru našeho zájmu. Poslední výzkumy však ukazují, že je důležité seznamovat s obory jako je právě elektronová mikroskopie také žáky&nbsp;ZŠ a jejich rodiče. Především mladší žáci jsou obecně daleko přístupnější našim podmětům,“&nbsp;</strong>dodává&nbsp;Stanislav Průša.</span><br><br>Na výročí se připravuje i <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.tmbrno.cz/">Technické muzeum v Brně</a>,&nbsp;a to&nbsp;<strong>slavnostním setkáním rodiny, kolegů, žáků a pokračovatelů Armina Delonga.</strong>&nbsp;Fyzika si bude připomínat během celého roku. Veřejnost může navštívit také <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.tmbrno.cz/expozice/optika/">stálou expozici Optika</a>, která&nbsp;nabízí pohled na vývoj mikroskopů&nbsp;a mimo jiné raritu&nbsp;<strong>stolního elektronového mikroskopu BS 242</strong> oceněného na výstavě Expo 58 v Bruselu.&nbsp;</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_CEITEC_VUT_Nejen_elektronovou_mikroskopii_popularizuje_na_CEITEC_VUT_Stanislav_Prusa_df1d891ba0.jpeg" alt="VUT v Brně/CEITEC VUT: (Nejen) elektronovou mikroskopii popularizuje na CEITEC VUT Stanislav Průša." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_CEITEC_VUT_Nejen_elektronovou_mikroskopii_popularizuje_na_CEITEC_VUT_Stanislav_Prusa_df1d891ba0.jpeg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1066"></p><p>Odkaz profesora Armina Delonga zůstává v Brně i na VUT živý i osm let po jeho smrti a Brno je dnes světovým centrem vývoje a výroby elektronových mikroskopů, využívaných například v <strong>NASA nebo na Harvard University.&nbsp;</strong>Delongova slova z roku 2013<strong> „Každý profesor si musí najít ty nadané, ti nesmí utéct jenom tak a musí s nimi pracovat a předat jim vědomosti, nápady a tak dále, aby se to rozšiřovalo“</strong> na VUT stále rezonují. Profesory a studenty inspirují k práci, která následně přispívá k prestiži brněnských firem a posouvá celý obor kupředu.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_CEITEC_VUT_Frozen_pod_sklickem_elektronoveho_mikroskopu_80bf5f6585.jpg" alt="VUT v Brně/CEITEC VUT: „Frozen“ pod sklíčkem elektronového mikroskopu." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_CEITEC_VUT_Frozen_pod_sklickem_elektronoveho_mikroskopu_80bf5f6585.jpg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1065"></p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_Archiv_VUT_Armin_Delong_pri_prebirani_cestneho_doktoratu_na_VUT_2014_83a1c6e3ec.jpg" alt="VUT v Brně/Archiv VUT: Armin Delong při přebírání čestného doktorátu na VUT, 2014." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_Archiv_VUT_Armin_Delong_pri_prebirani_cestneho_doktoratu_na_VUT_2014_83a1c6e3ec.jpg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1066"><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VUT_v_Brne_CEITEC_VUT_Dny_elektronove_mikroskopie_na_CEITEC_VUT_2_52ced0704a.jpeg" alt="VUT v Brně/CEITEC VUT: Dny elektronové mikroskopie na CEITEC VUT. " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VUT_v_Brne_CEITEC_VUT_Dny_elektronove_mikroskopie_na_CEITEC_VUT_2_52ced0704a.jpeg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1067"></p>

Otec československé elektronové mikroskopie Armin Delong by oslavil 100 let

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Vysoké učení technické (VUT) v Brně je česká vysoká škola s více než 120letou tradicí. Nabízí studium na osmi fakultách téměř 19 tisícům posluchačů. Dlouhodobě se umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS Top Universities.

VUT v Brně

DataApex at ISC 2026

Představení přístroje Revo od společnosti Nicoya

Waters at ISC 2026

Informatics series #34 Ready for Self-Documenting Chromatography?

Targeted Hybridization Capture for Antimicrobial Resistance Surveillance in Complex Environmental Samples

Ask the Expert: What to expect from the new Thermo Scientific™ Orbitrap™ Excedion™ Hybrid mass spectrometers