<p>Nové laboratoře a biobanku pro uchovávání environmentálních i lidských vzorků začalo budovat Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (Recetox) Přírodovědecké fakulty MU. Zařízení, které vyroste v bohunickém kampusu, umožní komplexně studovat vliv životního prostředí na člověka a odhalit jeho roli v rozvoji stále častěji se vyskytujících chronických onemocnění.</p>
<p>Vybudování biobanky včetně jejího vybavení bude stát asi 200 milionů korun z evropského Operačního programu Vývoj, výzkum a vzdělávání. Zařízení bude hotové v roce 2020, jeho hlavní část vyroste v podzemí mezi pavilony Recetoxu a Inbitu v severní části kampusu.</p>
<p>Stavba zařízení navazuje na dlouhodobou studii těhotenství a dětství Celspac, ve které vědci sledovali tisíce dětí z Brněnska a Znojemska narozených v roce 1991. V této populační studii jsou data o zdraví sledovaných dětí, ale i socioekonomická data o situaci rodin a řada dalších údajů. Přírodovědci by je rádi rozšířili také o data biologická, z nichž by mohli vyčíst například to, jak se v lidském těle kumulují toxické látky nebo co ovlivňuje vznik nemocí jako diabetes, obezita či autoimunitní choroby.</p>
<p><em>„V následujících letech bychom chtěli pozvat účastníky původní studie na nová vyšetření a odběr biologických vzorků. Před několika lety jsme také začali budovat zcela novou skupinu dětí a rodin z Brna, které chceme dlouhodobě sledovat a opakovaně vyšetřovat, jak se na nich projevuje vystavení různým látkám v životním prostředí. Právě pro uchovávání vzorků a jejich další výzkum potřebujeme vybudovat moderní a kapacitní biobanku,“</em> uvedla ředitelka Recetoxu Jana Klánová.</p>
<p>Pro vzorky, které budou anonymizované, je třeba zajistit vysokou kvalitu skladování, bezchybné značení a robotické ovládání nezatížené možnou chybou lidského faktoru. Nové laboratoře pak budou sloužit například ke studiu mikrobiomu, tedy společenství mikroorganismů, které přirozeně osidlují lidskou kůži, sliznice, ústní dutinu nebo střeva a mohou ovlivňovat imunitní reakce.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/8828f1c7abb943dfbabe404602975d6b/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Biobanka bude pod zemí mezi pavilony Recetoxu a Inbitu."/></p>
<p>Součástí projektu jsou také moderní vyšetřovny, kde budou odborníci dobrovolné účastníky studií sledovat a odebírat od nich různé vzorky například slin či krve. Data z velkých populačních studií však nebudou určeny jen pro výzkumníky z Recetoxu, ale i pro zájemce z celé Masarykovy univerzity a dalších výzkumných institucí.</p>
<p><em>„Ze vzorků a dat můžeme o životě sledovaných dobrovolníků zjistit dopady chemických látek na jejich zdraví, další odborníci pak mohou sledovat vliv psychického stresu nebo životního stylu. Biobanka a studie na velkých skupinách lidí jsou tak cenné právě i kvůli širokým možnostem spolupráce různých vědeckých disciplín,“</em> zdůraznila Klánová.</p>
<p>Recetox je navíc součástí evropského projektu Human Biomonitoring for Europe, který umožní srovnávat nasbírané údaje o populacích různých zemí a využívat je při tvorbě politik na ochranu lidského zdraví.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/1de8a29439d6407f9d2bafb170a3d580/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Biobanka bude pod zemí mezi pavilony Recetoxu a Inbitu."/></p>
<p>Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí letos slaví 35 let své existence. Výzkumné pracoviště pokrývá široké spektrum základního a aplikovaného výzkumu v oblasti toxických látek v prostředí a jejich působení na člověka. Recetox nabízí informace o expozici živých organismů včetně člověka komplexním směsím chemických látek přítomných ve vnějším a vnitřním prostředí, vodě, potravinách a výrobcích a o jejím dopadu na lidské zdraví a ekosystémy. Vyvíjí nové přístupy k integraci dat a zpřístupňuje tato data pro inovativní a kvalifikované rozhodování na všech úrovních.</p>


Univerzita buduje biobanku pro studium vlivů prostředí na člověka

<p>Lidé po celém světě stále více trpí chronickými onemocněními a poruchami, za jejichž rozvojem stojí kombinace genetických predispozic, životního stylu i znečištěného prostředí. Právě na výzkum faktorů ovlivňujících zdraví a stárnutí společnosti se nyní zaměří centrum RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, které se díky spolupráci s nejlepšími evropskými univerzitami a dotaci z evropských fondů ve výši téměř jedné miliardy korun přemění na přední evropský institut.</p>
<p>Jako vůbec první výzkumné organizaci v Evropě se centru RECETOX podařilo uspět ve všech třech výzvách evropského programu Horizon 2020 určených na šíření excelence. Díky tomu budou moci odborníci z centra svůj dosavadní výzkum environmentálních a zdravotních dopadů toxických látek v prostředí rozšířit o vývoj nových diagnostických, preventivních, terapeutických a legislativních nástrojů pro zachování kvality života evropské populace.</p>
<p><em>„Aplikace nových technologií i metod umělé inteligence přispěje k poznání klíčových parametrů rozvoje chronických onemocnění, jako jsou kardiometabolické choroby, snížení plodnosti, poruchy imunity, rozvoj alergií nebo neurodegenerativních onemocnění typu Alzheimerovy choroby. Nové poznatky zlepší prevenci a ochranu zdraví a podpoří vznik nových konceptů zvyšujících kvalitu života stárnoucí populace, což do budoucna pomůže snížit tlak na veřejné rozpočty,“</em> přiblížila ředitelka centra RECETOX Jana Klánová, čím se chtějí zabývat.</p>
<h3><strong>Zdraví obyvatel ve městech</strong></h3>
<p>Ze tří úspěšných projektů odstartuje v září jako první projekt zaměřený na zdraví obyvatel velkých měst podpořený deseti miliony korun z výzvy Twinning. <em>„Počty obyvatel žijících ve městech stále rostou a tito lidé jsou vystaveni celé řadě negativních vlivů. Naše centrum má k dispozici dlouhodobá data o kvalitě ovzduší, způsobu života i zdraví městských populací, ale nemáme dostatek zkušeností a odborníků, abychom z nich mohli vytěžit všechny důležité informace. S tím nám nově pomohou kolegové z University College London a Global Health Institute v Barceloně,“</em> uvedla Klánová.</p>
<blockquote>
<p><strong>RECETOX</strong></p>
</blockquote>
<ul>
<li>neboli Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí vzniklo před 36 lety a věnuje se základnímu i aplikovanému výzkumu. Zabývá se výzkumem toxických látek v prostředí, hledá cesty, kterými se dostávají do lidského těla, a sleduje jejich zdravotní rizika.</li>
<li>Vyvíjí také nové metody pro sledování kontaminace a dopadů různých látek na člověka. Pro komplexní výzkum dopadů znečištění, ale i životního stylu na člověka je potřeba dlouhodobě sledovat velké skupiny lidí, takzvané expozomy, které centrum vytváří, udržuje a uchovává data z těchto epidemiologických studií.</li>
<li>RECETOX také provozuje mezinárodní monitorovací sítě, pro Environmentální program OSN vyvíjí systémy pro sběr dat a spolupracuje se Světovou zdravotnickou organizací. V současnosti realizuje 18 projektů podpořených z evropského programu Horizon 2020.</li>
</ul>
<h3><strong>Vybudování evropského centra</strong></h3>
<p>Ještě významnější podporu zajistil centru úspěch ve výzvě Teaming. Odborníci z Masarykovy univerzity budou vedle University College London spolupracovat i s ETH Curych a sítí evropských biobank BBMRI na komplexní přestavbě centra na moderní evropské výzkumné a vzdělávací pracoviště zaměřené na studium faktorů ovlivňujících lidské zdraví.</p>
<p><em>„Za dlouhodobě rostoucím výskytem chronických onemocnění je třeba hledat kombinaci genetických a environmentálních faktorů zahrnujících sociální prostředí, životní styl jedince, výživu, pití alkoholu nebo kouření, jeho fyzickou aktivitu, metabolismus a stav střevní mikroflóry, ale i znečištění vnitřního a vnějšího prostředí, potravin a vody, odezvu těla na stres, infekci nebo léky. Pro řešení takto komplexního problému je třeba rozvíjet nové metody výzkumu těchto faktorů a využívat je v dlouhodobých epidemiologických a klinických studiích,“</em> zdůraznila ředitelka centra.</p>
<p>Projekt začne v lednu 2020 a potrvá sedm let. Celková dotace přesáhne 750 milionů korun, přičemž investičními náklady na modernizaci výzkumné infrastruktury centra přispěje Česká republika z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.</p>
<h3><strong>Nový výzkumný tým</strong></h3>
<p>Rychlý rozvoj centra podpoří také příchod zahraničního týmu, na který RECETOX získal grant ve výši asi 50 milionů korun z výzvy ERA Chair. <em>„Hledáme zkušeného vědce, který se svým novým týmem nastartuje rychlý rozvoj kapacit centra v oblasti epidemiologie, biostatistiky a bioinformatiky pro populační modely, personalizovanou medicínu a prevenci,“</em> upřesnila Klánová.</p>


Na výzkum faktorů ohrožujících zdraví získala MUNI miliardu korun z EU

<p><strong>Založení vlastní firmy na základě konkrétního vědeckého objevu je v biotechnologiích nejlepší cesta, jak dostat objev z laboratoře na trh. Velké koncerny nechtějí kupovat licence a pak se zabývat dokončením vývoje až k průmyslovému použití, říká Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně.</strong></p>
<h5><strong>E15: Vy jste čistokrevný vědec, přesto jste se na základě svých objevů rozhodl založit dvě firmy, Enantis a CaverSoft, které je mají dotáhnout do komerčních aplikací. Proč jste nešel cestou patentu a prodeje licence?</strong></h5>
<p>S myšlenkou založit firmu přijel kolega Zbyněk Prokop (spoluvlastník společnosti Enantis – pozn. red.) z Nizozemska. Byl na univerzitě v Groningenu v době, kdy tam rozjížděli spin-off firmu. Po jeho návratu jsme si řekli, že to zkusíme také. Výsledky, které jsme v té době v našich laboratořích získali, směřovaly k několika aplikacím. Prokázali jsme, že náš enzym dokáže rozkládat bojový plyn yperit. Rovněž jsme zjistili, že pomocí našich enzymů lze produkovat látky, které se používají ve farmaceutickém průmyslu jako stavební bloky pro přípravu léčiv. Oba tyto výsledky si říkaly o to, abychom se je pokusili dostat do praxe.</p>
<h5><strong>E15: Funguje to tak, že spin-off firma objev dovyvine, aby byl uplatnitelný v praxi, a pak se celá prodá nějaké velké společnosti?</strong></h5>
<p>To je tradiční cesta, jak komercionalizovat výsledky akademického výzkumu v biotechnologiích a biomedicíně. Aby spin-off firma vyrostla v globálního hráče, to se podaří jen malému procentu případů. Snažili jsme se nabízet naše patenty velkým společnostem Roche, Novartis, Sanofi-Aventis, Novozymes. Jejich požadavek však byl, abychom naše produkty a technologie dotáhli.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/faf25aa3722544a0b9fb2eaffdb95279/obrazek.png" alt="E15/Michael Tomeš: Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně"/></p>
<h5><strong>E15: Co se jim nelíbilo?</strong></h5>
<p>Požadovaly, abychom uměli enzymy vyrábět ve větším měřítku. Běžně enzymy připravujeme v množstvích menších než jeden gram. Velké firmy chtějí kilogramy. Dotáhnout výsledek akademické práce do prakticky použitelné technologie nebo produktu trvá i několik let. Na velkoobjemové produkci našich enzymů už dva roky spolupracujeme s Mikrobiologickým ústavem AV ČR.</p>
<h5><strong>E15: Už ta kila enzymů umíte udělat?</strong></h5>
<p>Posunuli jsme se o dva řády. V našich laboratořích enzymy vyrábíme ve fermentoru s objemem 10 litrů, v Mikrobiologickém ústavu ve fermentoru tisícilitrovém. Další část vývoje se týká rozšiřování portfolia molekul, které s enzymy umíme vyrábět. Když jsme začínali s výrobou substancí pro farmaceutický průmysl, uměli jsme vyrobit pět molekul. Dosud jsme otestovali výrobu dalších třiceti sloučenin.</p>
<h5><strong>E15: Ty si vybíráte sami, nebo jejich výrobu testujete na zakázku farmaceutických firem?</strong></h5>
<p>Jdeme oběma cestami. Musíme se strefit do látek, které farmaceutický průmysl potřebuje. Třeba výrobci generických léčiv sledují, jakým molekulám vyprší patentová ochrana. Zhruba pět let před tímto datem už začnou zkoumat, jak tyto molekuly syntetizovat. To je dobrá fáze, kdy nám mohou říct, že by se jim hodila určitá molekula.</p>
<h5><strong>E15: Co ještě vaše enzymy kromě likvidace yperitu a výroby látek do léků dokážou?</strong></h5>
<p>Dají se použít i k likvidaci toxických látek, které jsou v životním prostředí. Další použití je v biosenzorech, ve kterých se enzymy propojí s detekčním systémem. Jednoduché zařízení s biosenzorem se ponoří do vody a zjistí se, jestli v ní je toxická látka přítomna.</p>
<h5><strong>E15: V čem se biosenzory liší od dnes běžně používaných metod?</strong></h5>
<p>Dnes se analýzy provádějí metodami analytické chemie, kdy se odeberou vzorky v prostředí a pak se v laboratoři zkoumají na plynovém chromatografu. Naše senzory poskytnou výsledek přímo v lokalitě. Navíc se dají biosenzory využít až pro sto opakovaných měření. Nám vychází jedna analýza na 30 korun, tradiční analýzy plynovou chromatografií stojí 2500 až tři tisíce korun za jeden vzorek. </p>
<h5><strong>E15: Očekáváte, že z vás jednou bude bohatý člověk?</strong></h5>
<p>Pro mne by bylo velké zadostiučinění, kdyby se výsledky našeho výzkumu opravdu dostaly do použití v praxi. Abychom si jednou mohli říct, že to, co jsme v laboratořích vybádali, slouží lidem.</p>
<h5><strong>E15: Takže když pak firmu prodáte za pár desítek milionů korun, tak to bude jen takový příjemný vedlejší produkt vaší práce?</strong></h5>
<p>Samozřejmě bych byl rád a doma by mě pochválili, ale peníze nebyly motivací k založení firmy. Ve chvíli, kdy se ukáže, že firma je úspěšná, budeme řešit, jestli ji vůbec prodat. Ale tam ještě nejsme.</p>
<h5><strong>E15: Vy jste celý vývoj financovali z toho, co si Enantis vydělal zakázkovým výzkumem. Nikdy jste neuvažovali, že byste se spojili s finančním investorem, který by poskytl peníze na rychlejší rozjezd?</strong></h5>
<p>Neuvažovali. Obor biotechnologií je v tomto ohledu trochu jiný než třeba informační technologie. To je vidět na naší druhé firmě CaverSoft, která vyvíjí software pro analýzu a vizualizaci proteinů. U ní jsme začali s investory komunikovat velmi brzy. Může se stát, že firma rychle investici přijme a půjde cestou rychlého růstu a následně nejspíš i rychlého prodeje. U Enantisu jsme si hned na začátku řekli, že chceme pomalé postupné kroky. Nicméně firma už funguje šest let a omezené finanční zdroje ji začínají brzdit. Za rok či dva se budeme muset nejspíš rozhodnout, zda budeme investora hledat.</p>
<h5><strong>E15: Proč jste se u CaverSoftu nebáli oslovit investory hned na začátku a u Enantis jste vsadili na vlastní síly?</strong></h5>
<p>Rozdíl je ve složení majitelů. U Enantisu jsme dva majitelé společně s docentem Prokopem. Obávali jsme se, že by nám investor říkal, jak rychle má firma postupovat, co má a co nemá dělat. Nejspíš jsme se báli ztráty akademické svobody. U CaverSoftu je vlastníků šest. Firma vyhrála soutěž StarCube a přirozeně se dostala do hledáčku investorů. Informační technologie jsou v Česku z hlediska podpory investorů rozvinutější než biotechnologie.</p>
<h5><strong>E15: Software CaverSoftu umí navrhovat podobu enzymů. V čem je jeho obchodní potenciál, který může být pro investory zajímavý?</strong></h5>
<p>Umožňuje hledat cesty, kterými do enzymu vstupují látky, aby s ním reagovaly. Do enzymu vstupuje substrát, vevnitř v enzymu proběhne reakce a z něj pak vystoupí produkt. Enzym, který tyto vstupní a výstupní cesty nemá optimální, může být v technologickém procesu velmi pomalý. Akademickým výzkumem jsme ukázali, že když začneme vstupní cesty upravovat proteinovým inženýrstvím, tak dokážeme činnost enzymů výrazně zrychlit. </p>
<h5><strong>E15: Takže umíte říct, jak do enzymu navrtat správné díry správným směrem?</strong></h5>
<p>Tak nějak. Jako by byl enzym ementál, do kterého potřebujeme udělat díry požadovaným způsobem. Obchodní potenciál vidíme u firem, které se zabývají výrobou enzymů. Šance jsou i u farmaceutických firem.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/80df36f8adfc4df493655871fc5d4753/obrazek.png" alt="E15/Michael Tomeš: Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně"/></p>
<h5><strong>E15: Enantis jste zakládali v době, kdy se o podobných formách komercionalizace vědeckých objevů v Česku ani nemluvilo. Jak se postavila Masarykova univerzita k tomu, že si dva vědci založí firmu na základě objevu, který udělali jako její zaměstnanci?</strong></h5>
<p>Univerzita nebyla na takovou situaci vůbec připravena. Původní záměr byl, že firma vznikne s majetkovou spoluúčastí univerzity. Na radu vedení univerzity jsme však firmu založili sami, protože Akademický senát nebyl schopen projednávat a schvalovat firemní záležitosti takovou rychlostí, jakou by firma potřebovala. Až na základě naší zkušenosti univerzita začala nastavovat pravidla, jak spin-off firmy zakládat a podílet se na jejich řízení, jak chránit duševní vlastnictví, jak patenty licencovat.</p>
<h5><strong>E15: Bude mít univerzita něco z toho, když se Enantisu bude dařit, nebo když firmu jednou prodáte?</strong></h5>
<p>Vyrovnáváme se průběžně. Patenty vlastní univerzita. Enantis si od ní koupil licence. Finanční vyrovnání se už uskutečnilo jak u patentu na rozklad yperitu, tak u patentu na výrobu opticky čistých látek. V licenci je ustanovení, že jakmile zahájíme prodej enzymů a dalších látek, bude univerzita dostávat procento z tržeb. Ošetřený je i další vývoj. Pokud na univerzitě naklonujeme geny pro nové enzymy, Enantis si k nim kupuje licenční práva. Pro univerzitu je užitečné mít za partnera firmu, která je schopná odebrat výsledky, které je třeba dovyvinout a přenést do praxe.</p>
<h5><strong>E15: Jak se z vašeho pohledu posunula za šest let podnikání podpora přenosu vědeckých objevů do praxe ze strany státu?</strong></h5>
<p>Posun je veliký. Když jsme začínali, řada kolegů to vnímala tak, že není vhodné, aby akademik podnikal. Toto je už minulost. Univerzita se naučila pracovat s ochranou duševního vlastnictví a pomoc Jihomoravského inovačního centra je nedocenitelná. Pokud jde o obchodní příležitosti, je jich zdánlivě více. Ve skutečnosti je tomu ale naopak.</p>
<h5><strong>E15: Proč?</strong></h5>
<p>Vznikla Technologická agentura České republiky (TAČR), která má napomáhat přenosu poznatků výzkumu do praxe. Pro spin-off firmy však není financování TAČR vhodné, protože do projektů musí vkládat peníze na finanční spoluúčast. Dříve vydělával Enantis na výzkumu na zakázku. Teď je příležitostí zakázkového výzkumu mnohem méně, protože pokud nějaký podnik potřebuje udělat výzkum, jde cestou dotovaného projektu. Spin-off firma se do těchto projektů zapojit nemůže, protože nemá dostatek prostředků na nezbytné spolufinancování.</p>
<h5><strong>E15: Co by se mělo změnit, aby přenos myšlenek z výzkumu do praxe byl snazší?</strong></h5>
<p>Partnerů, se kterými můžeme spolupracovat v oblasti biotechnologií, není v Česku mnoho. To se v dohledné době nezmění. Zlikvidovali jsme farmaceutický průmysl, který byl dobře rozvinutý a mohl táhnout nahoru i biotechnologické firmy. V Nizozemsku jsme viděli, že podpora spin-off ze strany státu může být skutečně velká. Když kolegové na Groningenské univerzitě založili firmu, získali zdarma přístup k vybavení univerzity a škola jim v rozjezdové fázi dokonce platila dva zaměstnance. Je samozřejmě nutné, aby akademické instituce byly za úspěšné transfery technologií hodnoceny a měly motivaci i prostředky k jejich podpoře. </p>
<blockquote>
<h4><strong>Jiří Damborský (44)</strong></h4>
<p>Je profesorem biochemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Pracuje v oblasti enzymové katalýzy, proteinového a metabolického inženýrství. Nyní vede třicetičlenný vědecký tým a byl řešitelem nebo spoluředitelem 33 výzkumných grantů. Je spoluzakladatelem první biotechnologické spin-off firmy Masarykovy univerzity Enantis a softwarové společnosti CaverSoft.</p>
</blockquote>


Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

<p>Před časem vyšly najevo alarmující výsledky kontaminace podzemních vod v České republi­ce pesticidy. Ty se do vody dostávají nejčastěji ze zemědělské půdy, u níž se ale výskyt těch­to látek donedávna systematicky nesledoval. Odborníci z <a href="https://www.recetox.muni.cz/">Centra pro výzkum toxických látek v prostředí</a> (Recetox) na Přírodovědecké fakultě MU přitom zjistili, že ve většině orných půd se rezi­dua pesticidů nalézají, a to dokonce jako koktej­ly několika látek současně. </p>
<p>Zkoumali vzorky ze 75 lokalit v celé České re­publice a kolem 60 pesticidů. <strong>Zjistili, že 51 pro­cent sledovaných půd obsahovalo dokonce pět a více pesticidů a 36 procent minimálně tři lát­ky v koncentraci vyšší, než jaké jsou stanovené limity.</strong></p>
<p><em>„Alarmující byly časté nálezy degradačních produktů simazinu a atrazinu, dvou herbicidů zakázaných přes deset let. Prokázali jsme, že si­mazin se do půdy v posledních letech dostává proto, že je povolen jako nečistota v jiném pes­ticidu, který má velmi vysokou roční spotřebu. Tříprocentní povolená nečistota v terbutylazi­nu znamená až desetkrát vyšší vstup simazinu do půdy než před jeho zákazem v roce 2005,“</em> přiblížil výsledky výzkumu vedoucí týmu Jakub Hofman.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/e822e386ad164fc5beb2df54a237a54c/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Jakub Hofman z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (Recetox) MU."/></p>
<p>Odborníci našli v půdě také látky, které vzni­kají z dalšího dlouho zakázaného pesticidu atrazinu, a připisují to jeho velmi vysoké perzi­stenci v životním prostředí. Nejčastěji v půdách přetrvávají určité druhy herbicidů, tedy látek likvidujících plevelné rostliny, a fungicidů, ur­čených k potlačování houbových chorob plodin.</p>
<p><em>„Výsledky průzkumu ukazují, že v orné půdě přetrvávají zbytky těchto látek v daleko vyš­ších koncentracích a směsích, než se očekávalo. Může to souviset s jejich vlastnostmi, jako je malá rozpustnost či dlouhý poločas života, což je doba, za kterou se polovina dané látky rozlo­ží,“</em>uvedl Hofman.</p>
<p>Zdůraznil, že by se koncentrace pesticidů v půdě měly kontrolovat pravidelně. S ohledem na šetrnější hospodaření by se pak podle výsled­ků měla také upravovat pravidla pro aplikování pesticidů, tedy to, v jakých koncentracích je na daném místě používat.</p>


V zemědělských půdách se často vyskytují koktejly ze zbytků pesticidů

<p><strong>Objev polychlorovaných bifenylů a začátek jejich masivního používání ve 30. letech minulého století se zpočátku jevily jako velký průmyslový pokrok. Podniky po celém světě je začaly užívat do kondenzátorů a transformátorů nebo třeba jako hydraulické kapaliny či teplonosná média. Zmíněná skupina syntetických organických sloučenin totiž vykazovala tolik žádanou chemickou stabilitu a zdálo se, že dobré vlastnosti nevykupuje žádnými negativy.</strong></p>
<p>Bylo to však opravdu jen zdání, v 70. letech se zjistilo, že polychlorované bifenyly představují spolu s dalšími látkami s persistentními vlastnostmi vážnou hrozbu pro lidské zdraví. Vědci i vlády jednotlivých zemí od té doby bojují s jejich odstraňováním z životního prostředí.</p>
<p>Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), které se danou problematikou zabývá na Masarykově univerzitě, nyní pomáhá tento problém řešit i dvěma středoasijským zemím. <em>„Jedná se o dva projekty, které řešíme pro Rozvojový program Organizace spojených národů. Využívají českých zkušeností a zkušeností našeho Centra s ohledem na řešení problematiky polychlorovaných bifenylů v Kazachstánu a Kyrgyzstánu,“</em> sdělil ředitel Centra RECETOX Ivan Holoubek.</p>
<p>Oba projekty mají podobnou strukturu. V Kazachstánu i Kyrgyzstánu už se konaly workshopy a diskuse o problematice zmíněných nebezpečných látek s pracovníky ministerstev životního prostředí, zdravotnictví a průmyslu i se zástupci vědecké a průmyslové sféry.</p>
<p>V listopadu se desítka expertů z každé země chystá naopak do Brna. „Budou se u nás seznamovat s problematikou legislativy, odpadového hospodářství, likvidace těchto látek a jejich stanovení ve vzorcích životního prostředí i technických materiálech,“ přiblížil Holoubek.</p>
<h3><strong>Problém? Nedostatečné vybavení</strong></h3>
<p>Ačkoliv se polychlorované bifenyly ani v Kazachstánu ani v Kyrgyzstánu nevyráběly, jejich masivní používání a velmi špatný systém hospodaření s těmito látkami v nedávné minulosti způsobily, že s nimi mají obě země dodnes problémy. <em>„Aby tento problém mohl být řešen, musí existovat odpovídající legislativa. Jen na základě dobrovolnosti něco takového řešit nelze, zvlášť v zemích bývalého Sovětského svazu,“</em> upozornil na jeden aspekt problému Holoubek.</p>
<p>Jiný se týká toho, že se obě země potýkají s nedostatečným přístrojovým vybavením, které by efektivní boj s nebezpečnými látkami umožnilo. <em>„Vzhledem k našemu současnému špičkovému instrumentálnímu vybavení proto možnost spolupráce velmi vítají. Byl to ostatně jeden z hlavních bodů diskusí během mých tamějších návštěv,“</em> naznačil Holoubek.</p>
<p>Podle jeho zkušeností je v obou zemích cítit zájem lidí o prostředí, ve kterém žijí. Odpadové hospodářství je tam však teprve v počátcích a od toho se všechno odvíjí. <em>„V obou zemích stejně jako v Ruské federaci existuje řada zákonů, které však nejsou navzájem funkčně propojeny. Některé se teprve připravují nebo úplně chybí, existuje řada kompetenčních nejasností a všudypřítomné korupční prostředí, které je podle rozhovorů s odborníky vážným problémem,“</em> vyjmenoval Holoubek, jenž však cítí reálnou snahu najít řešení, které za to určitě stojí. <em>„Obě země mají co chránit. Hory v Kyrgyzstánu jsou nádherné a bohaté a v obou zemích jsou nádherná a velmi cenná jezera.“</em></p>


RECETOX pomáhá s odpady v Kyrgyzstánu a Kazachstánu

<p><strong>Janu Klánovou přivedla její odvaha využít nově se otevírající příležitosti až k pozici ředitelky centra RECETOX.</strong></p>
<p>Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Přírodovědecké fakulty MU, které loni oslavilo 35 let své existence, prošlo v posledním desetiletí i pod jejím vedením dynamickým rozvojem a stalo se mezinárodně uznávaným výzkumným a vzdělávacím pracovištěm zaměřeným na studium dopadů znečištěného prostředí na zdraví.</p>
<p><a href="https://www.muni.cz/lide/27680-jana-klanova">Jana Klánová</a> přitom na vědeckou kariéru původně nepomýšlela. <em>„K přírodním vědám mě přivedla láska k logice. Byla jsem líná se učit zpaměti a v matematice nebo chemii jsem viděla prostor pro kreativitu. A protože jsem si mezi nimi nedovedla vybrat, zvolila jsem jejich učitelskou kombinaci,“</em> vzpomíná na studia na Masarykově univerzitě.</p>
<p>Po absolvování však zůstala ve vysokoškolském prostředí a zapojila se do výzkumu na elektrotechnické fakultě VUT. Stihla se ještě přiučit leccos z fyziky i analýzy materiálů, než po třech letech odešla na mateřskou. „Často se mě lidé ptají, jak jsem skloubila kariéru a rodinu, ale já jsem to vlastně nikdy neřešila. Po narození dcer jsem skoro devět let dělala něco úplně jiného,“ říká Klánová.</p>
<p>Spolu s manželem se totiž hned po sametové revoluci rozhodli na čas přesídlit do USA. <em>„Angličtinu jsme se spolu učili po večerech z učebnic pro jazykové školy – školní znalost ruštiny a němčiny nám mnoho platná nebyla.“</em></p>
<p>Se dvěma batolaty a pár kufry se přestěhovali do Michiganu, kde její manžel studoval doktorát. Ani ona však za oceánem nezahálela. Pro početnou komunitu michiganských Čechů a Slováků založily s kamarádkou jazykovou školu. <em>„Potkala jsem tam neuvěřitelnou škálu zajímavých lidí a jsem vděčná za všechny ty pestrobarevné zážitky,“</em> vysvětluje Klánová, která také v univerzitní škole učila děti z celého světa.</p>
<p>Když se rodina začala chystat zpět do Evropy, dostala nabídku vrátit se zpátky k výzkumu v nově založené <a href="https://www.muni.cz/vyzkum/projekty/250">Laboratoři molekulární fyziologie rostlin</a> na Přírodovědecké fakultě MU. <em>„Byl to jeden z prvních skutečně mezinárodních týmů na Masarykově univerzitě.“</em></p>
<p>Po třech letech se Klánová přesunula na své dnešní působiště, kde mohla zúročit předchozí mezioborové zkušenosti z chemie, biologie, matematiky i fyziky. Získala doktorát z environmentální chemie a v týmu tehdejšího ředitele Ivana Holoubka se zapojila do vůbec prvních projektů evropských rámcových programů na univerzitě.</p>
<p><em>„Centrum bylo v té době malé, ale bylo pionýrem v oblasti mezinárodních projektů, spolupráce s průmyslem i státní správou. Bylo aktivní v oblasti mezinárodních úmluv na ochranu lidského zdraví před chemickými látkami a získalo přístup k projektům OSN. Projektová podpora na univerzitě neexistovala, byl to průzkum bojem,“</em> líčí další roky Klánová.</p>
<p>V té době se habilitovala, založila vědecký program a stala se výkonnou ředitelkou projektu budujícího nové kapacity centra v bohunickém kampusu. Počet výzkumníků centra rostl řádově. Znamenalo to mimo jiné vybudovat management a silný tým projektové podpory. Na konci projektu byla Klánová jmenována profesorkou a po mezinárodním výběrovém řízení se stala novou ředitelkou centra.</p>
<p>V loňském roce RECETOX pod jejím vedením uzavřel pětileté období udržitelnosti, v mezičase už ale získal další projekty z operačních programů nebo velké evropské projekty. <em>„Pořád se učím. Centrum musí reagovat na výzvy, otevírat výzkumné a studijní programy. Je mou zodpovědností umožňovat jeho další rozvoj, koordinovat přípravu strategie i souvisejících projektů. Důležitá jsou nová partnerství a prezentace centra na mezinárodním fóru.“</em></p>
<p>Přes časovou náročnost své práce se snaží nezanedbávat rodinu, kulturu ani sport. <em>„Poslední roky jsem zjistila, že potřebuji běhat, abych si vyčistila hlavu. O pohyb se nám stará náš hyperaktivní pes i naše děti,“</em> dodává s úsměvem Klánová, která už se od svých dcer dočkala i vnoučat.</p>


Šla jsem na to obráceně: Napřed děti, až pak věda

<p><strong>Unikátní living lab, neboli živá laboratoř, zaměřená na studium faktorů ovlivňujících lidské zdraví vznikne v příštích letech v Brně díky aktivitám centra <a href="https://www.recetox.muni.cz/">RECETOX</a> Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Aktivita bude založena na partnerství na mezinárodní i místní úrovni s cílem přispět k udržení rovnováhy ve společnosti a zlepšit její vztah k životnímu prostředí.</strong></p>
<p>RECETOX se dlouhodobě věnuje výzkumu toxických látek v prostředí a jejich negativních dopadů na člověka a díky mimořádnému úspěchu hned ve třech výzvách grantového programu Horizon 2020 bude dál posilovat mezioborovou spolupráci napříč univerzitou a s předními evropskými výzkumnými institucemi, jako je University College London a ETH Zurich nebo síť evropských biobank BBMRI. Na souhrnný projekt s oficiálním názvem CETOCOEN Excellence, který byl dnes slavnostně zahájen v Univerzitním kampusu Bohunice, získalo centrum téměř jednu miliardu korun z evropských a národních zdrojů.</p>
<p>V rámci tohoto projektu chce univerzita posilovat také partnerství s městem Brnem, Jihomoravským krajem, fakultními nemocnicemi a dalšími regionálními institucemi. *„Naším cílem je vybudování komunity, která bude společně pracovat na zdravé budoucnosti naší společnosti. Kromě spolupráce s výzkumnými institucemi, státními a regionálními orgány chceme prohloubit vazby s místními podniky a samozřejmě i s obyvateli regionu, kteří nám pomáhají získávat cenná data, a proto by měli nové vědecké poznatky také jako první využívat,“ *uvedl rektor Masarykovy univerzity <a href="https://www.muni.cz/lide/2002-martin-bares">Martin Bareš</a>, který ocenil systematickou práci týmu centra RECETOX v oblasti internacionalizace.</p>
<h3><strong>Jak vznikají chronické nemoci</strong></h3>
<p>Hlavním cílem projektu je hodnocení komplexních dopadů prostředí, v němž žijeme, ale také životního stylu a socio-ekonomického postavení člověka na jeho zdraví. To je možné hodnotit pouze v dlouhodobých epidemiologických a klinických studiích se zapojením tisíců lidí. Zahraniční partneři projektu svými zkušenostmi přispějí k vytěžení dat dostupných z dlouhodobé studie <a href="https://www.celspac.cz/">CELSPAC</a>, která už skoro 30 let sleduje život a zdraví dětí narozených v Brně. Budou se také podílet na jejím dalším rozšíření a propojení s dalšími regionálními zdroji tak, aby nové poznatky přispěly k ochraně prostředí a lidského zdraví i lepší kvalitě života, zejména u citlivých a zranitelných populačních skupin.</p>
<p><em>„Propojení mnohovrstevných dat o výskytu škodlivých látek v prostředí, o jejich účinku na organismus, o zdravotním stavu obyvatel a jejich životním stylu, návycích i sociálním postavení a současná aplikace nejnovějších informačních technologií, metod umělé inteligence a strojového učení přispěje k poznání klíčových parametrů rozvoje chronických onemocnění. Umožní také hledat nejefektivnější cesty jejich prevence a diagnostických i terapeutických nástrojů,“</em> přiblížila ředitelka centra RECETOX <a href="https://www.muni.cz/lide/27680-jana-klanova">Jana Klánová</a>, čím se chtějí zabývat.</p>
<p>Cílem projektu CETOCOEN Excellence je vytvořit dostatečnou kapacitu pro výzkum faktorů, které stojí za rostoucím výskytem chronických onemocnění a poruch. Nejedná se jen o nemoci spojené se stárnutím populace, jako jsou neurodegenerativní onemocnění typu Alzheimerovy choroby nebo kardiometabolické nemoci, ale i poruchy chování a učení u dětí, rozvoj alergií a autoimunitních onemocnění nebo pozorované snížení plodnosti.</p>
<p>Součástí projektu jsou ale i změny ve vzdělávání, které musí být orientované víc mezioborově. Centrum chce proto nastavit nové studijní směry zaměřené na propojení informací o životním prostředí a zdraví a na matematickou biologii a informatiku. V oblasti aplikací plánuje vytváření nových metod i technologií, ale také přenos získaných znalostí či zkušeností do legislativy nebo zajištění otevřeného přístupu k získaným datům.</p>
<h3><strong>Inovační strategie České republiky</strong></h3>
<p>Projekt zapadá do inovační strategie České republiky, kterou dnes v Brně na slavnostním zahájení projektu CETOCOEN okomentoval vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. <em>„Země, které se rozhodly zasvětit budoucnost inovacím, jsou dnes na vrcholu socioekonomického žebříčku. Vizí České republiky je dostat se do roku 2030 mezi dvacet nejvyspělejších ekonomik světa, být v duchu národní hospodářské značky zemí pro budoucnost – <a href="https://www.countryforfuture.com/">Czech Republic: The Country For The Future</a>,“</em> řekl Havlíček.</p>
<p><em>„Pro letošní rok zajistila Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace na vědu a výzkum jen z národních zdrojů rekordní částku ve výši 37,5 miliardy korun – tedy o celé dvě miliardy vyšší, než tomu bylo v roce 2018. Se zaváděním poznatků vědy a výzkumu efektivně pomáhají a pomáhat budou, jak ukazuje právě brněnská živá laboratoř, i evropské programy. Pomáháme také s debyrokratizací či internacionalizací vědy či se zaměstnáváním zahraničních expertů a vědeckých pracovníků,“</em> doplnil ministr.</p>
<p>Další strategické projekty, které nepřímo navazují na aktivity centra RECETOX, dnes představil rektor Martin Bareš také předsedovi vlády Andreji Babišovi. V rámci své návštěvy Brna si premiér v odpoledních hodinách prohlédl Univerzitní kampus Bohunice, kde nejprve jednal s vedením univerzity a zástupci Lékařské fakulty MU o projektu zaměřeném na hledání řešení pro zlepšení zdravotnických služeb s využitím pokročilých informačních technologií, které zajistí maximální bezpečnost. Poté se seznámil s možnostmi budovaného <a href="https://www.med.muni.cz/simu">Simulačního centra</a>, které od příštího akademického roku začne sloužit medikům.</p>


Miliarda z EU promění Brno v centrum výzkumu faktorů ovlivňujících zdraví lidí

<p><strong>V posledním desetiletí se na poli znečišťování Země podařilo dosáhnout mnoha úspěchů, celá řada problémů však stále zůstává nedořešená. Padesát předních světových vědců se i proto sjelo do Brna, aby diskutovali o toxických látkách v prostředí a jejich vlivu na zdraví člověka.</strong></p>
<p><em>„Je třeba si uvědomit, že řada chemických sloučenin přetrvává v  prostředí desítky let, takže zákaz jejich výroby nevede automaticky k  prudkému poklesu jejich koncentrací v prostředí nebo lidských tkáních. Budou ještě dlouho vylučovány z výrobků, které jsou stále v užívání, ze skládek odpadů, recyklačních jednotek či kontaminovaných půd,“</em> řekl Ivan Holoubek, ředitel Centra pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity, které setkání expertů pořádalo.</p>
<p>Vědci diskutovali zejména o tom, zda je současná legislativa dostatečně robustní, aby zabránila výměně jednoho typu toxických látek za jiné, a  zda dostatečně rychle odráží poznatky současné vědy. Vzhledem k  současnému počtu i objemu produkovaných chemikálií se navíc nabízí otázka, zda je individuální toxikologické hodnocení látek vůbec dostatečné a nemělo by být doplněno regulací celkového objemu vyráběných chemikálií.</p>
<h3><strong>Toxicitu není vždy snadné určit</strong></h3>
<p>V této souvislosti se debatovalo i o konceptu „bezpečného životního prostoru pro lidstvo“, jejž nedávno popsal Johan Rockström ze Stockholmské univerzity v časopise Nature. Tento koncept je založen na myšlence, že Země vstoupila do nového geologického věku Anthropocenu, ve kterém se hlavním činitelem globálních environmentálních změn stalo lidstvo. Anthropocen vystřídal období Holocenu, který představoval deset tisíc let stability zemských systémů a umožnil vývoj lidského druhu. Autoři článku tvrdí, že lidstvo je v této chvíli schopné vychýlit Zemi z tohoto stabilního stavu a způsobit nevratné změny. Identifikují devět směrů lidských zásahů do prostředí a pro sedm z nich navrhují hranice, které by v rámci zachování stability neměly být překročeny.</p>
<p>Jednou ze dvou oblastí, pro kterou zatím nepřekročitelné hranice navrženy nebyly, je chemické znečištění Země. V zásadě by tato hranice mohla být definována jako nejvyšší přijatelné množství kontaminantů, které ještě může být vyloučeno, nebo jako největší přijatelná úroveň dopadů znečištění na funkce ekosystému. Ovšem definovat hranici bezpečnou pro život v situaci, kdy seznam komerčně vyráběných látek čítá jen v Evropě 100 tisíc chemikálií, z nichž kolem 2500 je vyráběno ve velkých objemech, je při současném individuálním přístupu k hodnocení chemických látek nadlidským úkolem. Tím spíš, že toxikologické působení těchto chemikálií ve směsích se nedá snadno předpovědět.</p>
<p>K tomu je třeba připočíst špatnou dostupnost globálních dat o výrobě, aplikaci, likvidaci i environmentálních hladinách toxických látek a  neexistenci environmentálních databází. Nemalý problém představují také rozvojové země se zastaralými výrobními i likvidačními technologiemi a  nekontrolovatelným pohybem odpadů. To vše dohromady je problém, se kterým se budou muset vypořádat nejen zákonodárci, ale zejména vědecká komunita.</p>
<h3><strong>Deset let od Stockholmské úmluvy</strong></h3>
<p>Třídenní seminář se uskutečnil v květnu u příležitosti desátého výročí podpisu Stockholmské úmluvy, jejímž cílem je ochrana lidského zdraví a  životního prostředí před škodlivými vlivy perzistentních organických polutantů, tedy toxických látek schopných dlouhodobě setrvávat v  životním prostředí, přenášet se na velké vzdálenosti a kumulovat se v  živých organismech.</p>
<p>Akci uspořádalo Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity pod záštitou Americké chemické společnosti, Evropské asociace chemických a molekulárních věd a  Ministerstva životního prostředí České republiky.</p>
<h3><strong>Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí</strong></h3>
<p>Centrum bylo založeno minulý rok v březnu za podpory projektu z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Svou existencí navazuje na 25 let úspěchů Výzkumného centra pro chemii životního prostředí a  ekotoxikologii (RECETOX).</p>
<p>V současné době Centrum vyvíjí environmentální informační systém GENASIS, který bude veřejně dostupný a bude shromažďovat a propojovat informace o znečištění životního prostředí s epidemiologickými databázemi na národní i mezinárodní úrovni. Umožní tak jejich vizualizaci a interpretaci pro potřeby odborné i laické veřejnosti.</p>
<p>Centrum působí zároveň jako Regionální centrum Stockholmské úmluvy pro budování kapacit a přenos technologií v regionu střední a východní Evropy.</p>
<p>Jana Klánová,<br/>výkonná ředitelka projektu CETOCOEN</p>


Chemické znečištění Země působí nevratné změny

<p><strong>Vědci z Recetoxu získali v kampusu v Bohunicích novou budovu se špičkovým vybavením pro svou práci.</strong></p>
<p>Jako svůj úkol si stanovili ochranu životního prostředí a lidského zdraví. Vědci z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (Recetox) se totiž zabývají tím, jak konkrétně působí škodlivé látky, jež se objevují v půdě, vodě, ovzduší i potravě. Teď k tomu mají ještě lepší podmínky. Od října se totiž postupně stěhují do nového pavilonu, který vznikl díky projektu Cetocoen v bohunickém kampusu.</p>
<p><em>„Snažíme se určit faktory, které mohou nejvíce ovlivnit zdraví populace. Vyvíjíme navíc také nástroje, jež mohou chemické látky kontaminující životní prostředí odbourávat,“</em> přiblížila vizi centra Jana Klánová, výkonná ředitelka projektu, jenž vědcům zajistil nadstandardní možnosti.</p>
<p><em>„V porovnání s tím, co jsme mohli dělat před několika lety, máme teď nesrovnatelné podmínky. Co do komplexnosti by se ve střední Evropě lépe vybavené pracoviště hledalo jen těžko,“</em> podotkla ekotoxikoložka Klára Hilscherová.</p>
<h3><strong>Přístroje za 143 milionů</strong></h3>
<p>Mluví-li vědci o vybavení, myslí tím například nové hmotnostní spektrometry pro odhalování stopových množství různých toxických látek, kultivační zařízení pro experimentální kultury nebo laserovou zábleskovou fotolýzu pro studium mechanismů chemických reakcí.</p>
<p>Investice do nových přístrojů se vyšplhají až na 143 milionů korun. Vybavení pomůže stávajícím výzkumným programům a podporu získají rovněž ty, které se teprve rozvíjejí.</p>
<p>Mezi prvně jmenovanou skupinu patří iniciativy spojené s perzistentními organickými polutanty, což jsou člověkem vyrobené chemické látky, které dlouhou dobu přetrvávají v životním prostředí a hromadí se také v tukových tkáních člověka a živočichů. Jejich dlouhodobé působení může mít vážné následky. Způsobují například nádorová onemocnění, vrozené vývojové vady nebo poruchy imunitního a reprodukčního systému.</p>
<p>Dnes už se po celém světě pracuje na monitoringu těchto látek a podílí se na něm také Recetox. Slouží totiž jako Národní centrum České republiky pro perzistentní organické polutanty a Regionální centrum Stockholmské úmluvy pro budování kapacit a přenos technologií.</p>
<h3><strong>Sinice mohou i pomáhat</strong></h3>
<p>Mezi výzkumná odvětví, která se nově rozvíjí, pak lze započítat výzkum sinic. Pracovníci centra jezdí po vodních nádržích v celém Česku a kontrolují kvalitu vody. Vzorky odebírají i na Brněnské přehradě.</p>
<p><em>„Letos jsme na ní měli problém vůbec nějakou biomasu nabrat. Kvalita vody v nádrži je výrazně lepší, než na jakou jsme byli zvyklí v dřívějších letech,“</em> popsala Hilscherová a potvrdila tak dobré zprávy, které o vodě v přehradě v létě přicházely.</p>
<p>Ačkoliv obecně jsou sinice vnímány jako něco negativního, nejnovější výzkumy ukazují, že to tak být nemusí. <em>„Sinice produkují široké spektrum látek a ukazuje se, že některé z nich mohou být použitelné k ochraně před účinky chemoterapie. Potenciálně by je tedy bylo možné využít ve farmacii,“</em> sdělila Hilscherová.</p>


Toxikologové mají lepší podmínky pro rozvoj

<p><strong>Jana Klánová vede výzkumné centrum Recetox, které se snaží bránit kontaminaci životního prostředí.</strong></p>
<p>Jana Klánová stojí v čele jednoho z nejlepších vědeckých institutů svého druhu v Evropě. Odborníci v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí, zkráceně Recetox, se zabývají hlavně výzkumem toho, co si lidstvo natropilo kontaminací životního prostředí, a hledáním cesty, jak z toho ven.</p>
<p>Otázka, jestli a jak znečištěné prostředí souvisí s horšícím se zdravím lidské populace, je jednou z nejdůležitějších výzev současné vědy, říká Klánová, která je ředitelkou centra dva roky.</p>
<h5><strong>Proč vlastně jako lidstvo vypouštíme do životního prostředí jedovaté látky?</strong></h5>
<p>Děláme si život jednodušší a příjemnější. Když něco vyrábíme, snažíme se být efektivní. Chceme, aby na polích vyrostlo hodně pěkné zeleniny, aby oblečení, které nosíme, nejen dobře vypadalo, ale taky se dobře udržovalo. Stavíme domy, které jsou méně hořlavé a jsou dobře tepelně izolované. Chceme být čistí, voňaví, zdraví. No a k této kvalitě života nám právě pomáhají chemické látky různých kouzelných vlastností, které ale nemusí být vždy úplně bez rizik.</p>
<h5><strong>Takže pro své pohodlí nemyslíme na vedlejší efekty.</strong></h5>
<p>Lidé se vždy snaží hledat především řešení akutních problémů. Třeba najít lék na nemoc nebo něco, co by zabilo komáry, kteří nemoc přenášejí. Dlouhodobé, chronické působení reziduí těchto látek nemusí být hned zřejmé. Je těžké ho studovat v laboratoři, protože takové experimenty musejí být velmi dlouhé, i detekovat v reálných podmínkách, kde nikdy nepůsobí izolovaně jen jedna látka.</p>
<h5><strong>Je znečišťování životního prostředí člověkem otázka až posledních dvou tří set let?</strong></h5>
<p>Ne tak docela. Když uděláte na zahradě oheň, tak taky dostanete do prostředí toxické látky. Děje se to ostatně, i když vypukne lesní požár nebo vybuchne sopka. V posledních letech má však člověk stále více vědomostí a tím i nástrojů, jak si podmanit přírodu, lépe využívat zdroje, zajistit větší komfort. A k nim patří i nové látky, se kterými jsou spojená nová rizika pro životní prostředí. Za posledních pár desítek let se takových látek objevilo víc než v předchozích staletích.</p>
<h5><strong>V Recetoxu se intenzivně zabýváte ochranou životního prostředí. S tím má člověk klasicky spojený ekologický aktivismus. Jak to máte vy? Berete to jako vyšší poslání?</strong></h5>
<p>Poslání a aktivismus jsou ale dvě rozdílné věci. Poslání je o pocitu potřebnosti, práci pro společnost. Věda jako taková je také poslání. Nové vědomosti jsou pro společnost dobré. Některé posunují hranice teoretického poznání, jiné přinášejí nová technická řešení průmyslu. U environmentálních věd je důležitá i rovina společenská. Výsledky našeho výzkumu mohou také vést k novým technologiím, ale zejména by se měly promítnout do společnosti - do environmentální politiky i zodpovědného chování jednotlivců.</p>
<h5><strong>A jaký máte tedy postoj k ekologickému aktivismu?</strong></h5>
<p>Prvořadým úkolem vědců není burcovat veřejné mínění, ale dodávat objektivní argumenty. Tím ale nechci říct, že aktivisté nemají ve společnosti své místo. Mají schopnost přilákat pozornost veřejnosti k aktuálním problémům, mohou významně ovlivnit její názor - ať už pozitivně nebo negativně. Mohou být někdy o krok napřed, protože nejsou tolik svázáni zodpovědností. Mohou si dovolit být populističtí i trochu nekorektní. To my nesmíme. Naše spolupráce ale může být oboustranně užitečná. Pro nás je důležité, že je to jedna z cest, kterou se nové informace o toxických látkách dostávají do povědomí běžných lidí i politiků a je pak větší vůle něco změnit. Nevládním organizacím se zase občas hodíme do projektů, pro které třeba nemají technické zázemí. Vždycky si nicméně vymiňujeme, že zůstáváme v roli nestranných expertů. Věda by neměla být aktivistická a emotivní.</p>
<h5><strong>Co vás samotnou k této práci přivedlo?</strong></h5>
<p>Vystudovala jsem matematiku a chemii, toxickým látkám jsem se kdysi věnovala v diplomové práci, ale pak jsem toto téma na nějakých patnáct let opustila. Zabývala jsem se výzkumem materiálů, nějakou dobu i molekulární biologií, ale pak se obloukem dostala zpátky. Environmentální vědy mají široký záběr a jsou multidisciplinární, a mohla jsem v nich tak uplatnit všechny své předchozí zkušenosti. Přitáhla mě i ta bezprostřední užitečnost, kterou je v tomto oboru cítit. Nechcete prostě dělat věci, za kterými nevidíte smysl.</p>
<blockquote>
<p><em>Věda by neměla být aktivistická a emotivní.</em></p>
</blockquote>
<h5><strong>Vy asi nemusíte moc dokazovat, že to, co děláte, je prospěšné.</strong></h5>
<p>Divil byste se, jak často máme problém dokázat, že jsou naše výstupy společnosti prospěšné. V celé Evropě a u nás snad ještě silněji je momentálně velmi zjednodušený tlak na aplikovaný výzkum: špičkové technologie, lepší a levnější produkty, nové pracovní příležitosti, zkrátka zase ten komfortní život. My ale technologie produkujeme v menší míře. Ve větší poskytujeme informace, které jsou potřebné pro rozhodovací procesy na všech úrovních, abychom chránili člověka a jeho přirozené prostředí. A to se z pohledu aplikací moc necení. Je ale krátkozraké soustředit se jen na podporu ekonomiky. Pokud nám stárne populace a čím dál tím méně dětí se rodí přirozeným způsobem, máme možná větší problém, než je ekonomická krize.</p>
<h5><strong>Existují už dnes důkazy o přímých souvislostech mezi znečištěným životním prostředím a zdravotními potížemi, jako je třeba ona snižující se plodnost, větší množství nádorových onemocnění a tak dále?</strong></h5>
<p>Neexistují. Ony ty souvislosti totiž nejsou tak přímé, ve hře je mnoho faktorů. Nelze říct, že kdo žije ve městě se znečištěným ovzduším, dostane určitý typ rakoviny, pracujeme vždy s pravděpodobností. Každý člověk má jedinečnou genetickou výbavu předurčující jistou citlivost nebo naopak odolnost, ale pohybuje se v prostoru, který má i specifické socioekonomické charakteristiky, jež jej celý život ovlivňují. Čisté nebo znečistěné prostředí je jen jedna z nich. Existuje samozřejmě řada studií, které ukazující vztah mezi expozicí člověka toxickým látkám a rozvojem některých chorob, ale to mluvíme o populační úrovni, o statistice provedené nad vzorkem jisté velikosti. Nehovoříme o konkrétním člověku. Když se nehýbete, kouříte a nezdravě jíte, tak nemůžete čekat, že vás zachrání čistý vzduch v ulicích.</p>
<h5><strong>Předpokládám ale, že není sporu o tom, že nějaké typy třeba znečištění v ovzduší, vedou k určitým zdravotním komplikacím.</strong></h5>
<p>To jistě, souvislost mezi kontaminací atmosféry a výskytem například respiračních onemocnění byla na různých vzorcích populace mnohokrát statisticky prokázána. Já ale mluvím o tom, že jsou ve hře ještě další faktory, které působí současně a spolurozhodují na úrovni jedince o tom, jak moc se u něj konkrétní riziko projeví: dům, ve kterém bydlí nebo pracuje, jídlo, které jí a které může obsahovat další chemické látky, léky a potravní doplňky, kosmetika, zubní výplně či implantáty, způsob života a stres, ale také jeho vlastní imunita, která je tímto vším ovlivněná. Jedna věc je vypozorovat, že vyšší koncentrace vybrané látky v ovzduší zvyšuje pravděpodobnost výskytu onemocnění v populaci. Jiná věc ale je popsat, jak k tomu dochází, co jsou další faktory, které vstupují do hry a jaká je důležitost každého z nich. Tady máme velké mezery. A pak je tu ještě jedna věc, která nám získávání jednoznačných výsledků komplikuje.</p>
<h5><strong>Jaká věc?</strong></h5>
<p>Účinky toxických látek nemůžeme zkoušet na lidech. Takže je testujeme na různých modelových organismech nebo na buňkách. A musíme pak zvažovat, jak jsou takové výsledky relevantní pro člověka. Laboratorně získané informace o toxicitě látek kombinujeme s daty o akumulaci těchto látek v krvi, v moči, ve vlasech či jiných lidských tkáních. S využitím matematických modelů se pak snažíme předpovědět skutečná zdravotní rizika.</p>
<h5><strong>Takže nelze očekávat, že by jednou věda přišla s jednoznačným zjištěním typu, a teď si vymýšlím, za tu a tu rakovinu může dlouhodobý život ve městě plném smogu.</strong></h5>
<p>To je určitě náš cíl. Jenomže k tomu, je potřeba zkoordinovat úsilí v několika směrech. Získat informace o tom, jaké směsi látek na nás působí ve vzduchu, potravinách, kosmetice a výrobcích. Zaměřit se na nové typy laboratorních experimentů testujících specifické mechanismy působení ne jednotlivých látek, ale těchto reálných směsí. A připojit velké populační studie, které by studovaly nejen přímý vztah mezi chemickou expozicí a konkrétním onemocněním, ale i všechny spolupůsobící faktory, které nakonec rozhodnou, zda tělo reaguje nebo ne. To ale potom mluvíme o výzkumu přesahujícím desetiletí i výzkumnou kapacitu jednoho pracoviště. Je třeba zapojení celé řady oborů od analytických chemiků přes biology a toxikology až po epidemiology, lékaře a statistiky. Musíme usilovat spíše o pochopení obecných principů a mechanismů, nemůžeme se jen zaměřovat na některé konkrétní látky, protože průmysl je pořád o krok napřed.</p>
<h5><strong>V jakém smyslu?</strong></h5>
<p>Pokud pustíte do světa informaci, že má nějaká látka nepříznivý vliv na zdraví, vede to v ideálním případě k zákazu nebo aspoň omezení jejího používání. Takže se za ni musí najít náhrada. A ta může mít podobné, anebo třeba taky úplně jiné vedlejší účinky.</p>
<h5><strong>Takže je to vlastně pořád dokola.</strong></h5>
<p>Soutěžíme s průmyslem, který mění technologie a představuje nové typy látek. Nám bohužel obecně dost dlouho trvá, než vůbec zjistíme, že se aplikuje něco nového. Průmysl totiž nemusí vždycky hlásit všechno, co používá. Alespoň u nás ne.</p>
<h5><strong>Přizpůsobujete vy sama svůj život tomu, že máte větší znalosti, co je nebo může být pro zdraví škodlivé?</strong></h5>
<p>Jsem si vědoma toho, že některé produkty jsou rizikovější než jiné, ale nechovám se nijak hystericky. Navíc o látkách, které my měříme, většinou koncentrační údaje na etiketách výrobků nenajdete, takže není jednoduché se před nimi chránit. Nicméně je dobře, že se dnes více lidí zajímá o to, co je ve výrobcích, které používáme, nebo v jídle, které jíme, a řídí tím svoji nákupní strategii. Je to dobrý trend tlačící i producenty k větší otevřenosti a doufejme i větší obezřetnosti.</p>
<h5><strong>Odborně se vaše centrum hodně zabývá takzvanými persistentními organickými látkami. V čem jsou zrádné?</strong></h5>
<p>Perzistentní látky se pomalu rozkládají, a proto zůstávají v prostředí a v organismech až desítky let poté, co se přestaly aplikovat. Patří k nim třeba známé DDT, které se ve velkém používalo hlavně v 50. letech a s následky se ještě stále potýkáme. Řada perzistentních látek je už ale relativně pod kontrolou aspoň v tom smyslu, že se až na výjimky dále nevyrábějí a nepoužívají. V posledních letech se spíše hovoří o problému pseudopersistence. To znamená situaci, kdy chemická látka sice není persistentní a rozkládá se rychle, ale když je do prostředí vnášena denně ve velkých koncentracích, tak tam vlastně také pořád je a může chronicky působit.</p>
<h5><strong>Můžete uvést příklad?</strong></h5>
<p>Jde třeba o léčiva. Jejich zbytky a metabolity se dostávají z těla do odpadních vod a do čističek, jejichž technologie je ne vždy úplně odstraní. Zvyšujeme tak koncentraci aktivních látek v životním prostředí. Podobný problém může být s hormony, umělými sladidly, vonnými substancemi v produktech osobní péče a látkami zajišťujícími bezpečnost a snadnou údržbu vnitřních prostor, kde trávíme většinu svého času. Látek takového typu jsou stovky a kvůli globálnímu trhu často ani nevíme, co nám tady vlastně koluje.</p>
<h5><strong>To nezní moc optimisticky.</strong></h5>
<p>Ale já určitě nechci nikoho strašit a říkat lidem, aby se vrátili do jeskyně. Není možné obrátit vývoj, přinutit lidi vzdát se současné kvality života. Je ale třeba snižovat rizika, která s chemickými látkami souvisí. Ať už se jedná o větší obezřetnost při výrobě a aplikaci nových látek nebo vývoj nových technologií na likvidaci starých zátěží. Základem všeho je ovšem dobrá práce s dostupnými informacemi, jejich sdílení a efektivní využívání. Tenhle aspekt se v posledních letech stává světovou prioritou nejen v našem oboru. A naše centrum je v tomto směru velmi aktivní: na základě smlouvy s ministerstvem životního prostředí předáváme pravidelně k dalšímu využití veškerá relevantní nová data získaná při řešení našich projektů, diplomových i dizertačních prací. Podobným způsobem ale pracujeme i s řadou průmyslových partnerů, kteří si dnes už také dobře uvědomují, že zodpovědný vztah k životnímu prostředí je součástí jejich mediálního obrazu.</p>
<h5><strong>Trend je tedy podle vás pozitivní?</strong></h5>
<p>Regulační a kontrolní mechanismy jsou dnes na slušné úrovni, existují mezinárodní úmluvy omezující výrobu a aplikaci chemických látek s prokazatelně negativním vlivem na zdraví, registrace nových látek podléhá evropské legislativě. Obecné povědomí o tom, že je potřeba s chemickými látkami nakládat opatrně, je také vysoké. Faktem ale zůstává, že zdraví populace se zhoršuje a nemáme jasné odpovědi proč. Jistě, celá řada nemocí se ve zvýšené míře vyskytuje prostě proto, že se dožíváme vyššího věku, ale obecně se na světové úrovni hodně volá po tom, abychom založili dostatečně širokou populační studii, která by nám umožnila získat velkoplošná data, a dodala tak jasnější odpovědi na některé otázky.</p>
<h5><strong>Je reálné, že se to stane?</strong></h5>
<p>Evropská platforma pro výzkum vztahů mezi expozicí člověka chemickým látkám a jeho zdravím vzniká právě v těchto dnech a naše centrum je její součástí. Jedním ze základních cílů je přitom právě sdílení všech dostupných dat. To je zcela v souladu se směrem, kterým se dlouhodobě ubíráme i my. Posledních deset let jsme vyvíjeli veřejný informační systém Genasis zpřístupňující odborné i laické veřejnosti data o znečištění prostředí českých i zahraničních partnerů. Následně jsme podobný systém pro celosvětový monitoring vytvořili i na zakázku Programu pro životní prostředí OSN. S tímto programem a Světovou zdravotnickou organizací spolupracujeme na globálním monitoringu kontaminace mateřského mléka, podporujeme dlouhodobou brněnskou populační studii ELSPAC a od letošního roku máme spolu s Fakultní nemocnicí Bohunice i novou studii zaměřenou na těhotné matky a novorozence. Jsme zkrátka připraveni.</p>


Zdraví lidí se zhoršuje a není jasné proč

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

PFAS

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Měsíčník a zpravodajský portál brněnské Masarykovy univerzity. Informuje o aktuálním dění na univerzitě, vědě a výzkumu, studentském životě i akademickém sportu. Přináší rozhovory s významnými osobnostmi univerzity a se zajímavými absolventy.

Magazín M

Deník E15 patří již od roku 2007 mezi nejrespektovanější názorová média v České republice. Společně s webem E15.cz je komplexním a aktuálním zdrojem zpráv z domácí a světové ekonomiky, politiky, byznysu a financí.

Miliarda z EU promění Brno v centrum výzkumu faktorů ovlivňujících zdraví lidí

Šla jsem na to obráceně: Napřed děti, až pak věda

RECETOX pomáhá s odpady v Kyrgyzstánu a Kazachstánu

V zemědělských půdách se často vyskytují koktejly ze zbytků pesticidů

Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

Na výzkum faktorů ohrožujících zdraví získala MUNI miliardu korun z EU

Univerzita buduje biobanku pro studium vlivů prostředí na člověka

Zdraví lidí se zhoršuje a není jasné proč

Toxikologové mají lepší podmínky pro rozvoj

Chemické znečištění Země působí nevratné změny

Nejbližší akce

27. Škola hmotnostní spektrometrie 2026

Měření alkoholu a kontrola obsahu CO2 a O2 v alkoholických a nealkoholických nápojích

Validace analytické metody a použití programu Excel - 2026

Webináře

Strengthening SPE Workflows for Today’s Laboratory

From Crude to Candidate: Scaling Preparative Chromatography with Confidence

How Do You Tackle Sample Prep for Diverse SVOCs?