Lidé po celém světě stále více trpí chronickými onemocněními a poruchami, za jejichž rozvojem stojí kombinace genetických predispozic, životního stylu i znečištěného prostředí. Právě na výzkum faktorů ovlivňujících zdraví a stárnutí společnosti se nyní zaměří centrum RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, které se díky spolupráci s nejlepšími evropskými univerzitami a dotaci z evropských fondů ve výši téměř jedné miliardy korun přemění na přední evropský institut.
Jako vůbec první výzkumné organizaci v Evropě se centru RECETOX podařilo uspět ve všech třech výzvách evropského programu Horizon 2020 určených na šíření excelence. Díky tomu budou moci odborníci z centra svůj dosavadní výzkum environmentálních a zdravotních dopadů toxických látek v prostředí rozšířit o vývoj nových diagnostických, preventivních, terapeutických a legislativních nástrojů pro zachování kvality života evropské populace.
„Aplikace nových technologií i metod umělé inteligence přispěje k poznání klíčových parametrů rozvoje chronických onemocnění, jako jsou kardiometabolické choroby, snížení plodnosti, poruchy imunity, rozvoj alergií nebo neurodegenerativních onemocnění typu Alzheimerovy choroby. Nové poznatky zlepší prevenci a ochranu zdraví a podpoří vznik nových konceptů zvyšujících kvalitu života stárnoucí populace, což do budoucna pomůže snížit tlak na veřejné rozpočty,“ přiblížila ředitelka centra RECETOX Jana Klánová, čím se chtějí zabývat.
<h3>Zdraví obyvatel ve městech</h3>
Ze tří úspěšných projektů odstartuje v září jako první projekt zaměřený na zdraví obyvatel velkých měst podpořený deseti miliony korun z výzvy Twinning. „Počty obyvatel žijících ve městech stále rostou a tito lidé jsou vystaveni celé řadě negativních vlivů. Naše centrum má k dispozici dlouhodobá data o kvalitě ovzduší, způsobu života i zdraví městských populací, ale nemáme dostatek zkušeností a odborníků, abychom z nich mohli vytěžit všechny důležité informace. S tím nám nově pomohou kolegové z University College London a Global Health Institute v Barceloně,“ uvedla Klánová.
<blockquote>
RECETOX
</blockquote>
<ul>
<li>neboli Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí vzniklo před 36 lety a věnuje se základnímu i aplikovanému výzkumu. Zabývá se výzkumem toxických látek v prostředí, hledá cesty, kterými se dostávají do lidského těla, a sleduje jejich zdravotní rizika.</li>
<li>Vyvíjí také nové metody pro sledování kontaminace a dopadů různých látek na člověka. Pro komplexní výzkum dopadů znečištění, ale i životního stylu na člověka je potřeba dlouhodobě sledovat velké skupiny lidí, takzvané expozomy, které centrum vytváří, udržuje a uchovává data z těchto epidemiologických studií.</li>
<li>RECETOX také provozuje mezinárodní monitorovací sítě, pro Environmentální program OSN vyvíjí systémy pro sběr dat a spolupracuje se Světovou zdravotnickou organizací. V současnosti realizuje 18 projektů podpořených z evropského programu Horizon 2020.</li>
</ul>
<h3>Vybudování evropského centra</h3>
Ještě významnější podporu zajistil centru úspěch ve výzvě Teaming. Odborníci z Masarykovy univerzity budou vedle University College London spolupracovat i s ETH Curych a sítí evropských biobank BBMRI na komplexní přestavbě centra na moderní evropské výzkumné a vzdělávací pracoviště zaměřené na studium faktorů ovlivňujících lidské zdraví.
„Za dlouhodobě rostoucím výskytem chronických onemocnění je třeba hledat kombinaci genetických a environmentálních faktorů zahrnujících sociální prostředí, životní styl jedince, výživu, pití alkoholu nebo kouření, jeho fyzickou aktivitu, metabolismus a stav střevní mikroflóry, ale i znečištění vnitřního a vnějšího prostředí, potravin a vody, odezvu těla na stres, infekci nebo léky. Pro řešení takto komplexního problému je třeba rozvíjet nové metody výzkumu těchto faktorů a využívat je v dlouhodobých epidemiologických a klinických studiích,“ zdůraznila ředitelka centra.
Projekt začne v lednu 2020 a potrvá sedm let. Celková dotace přesáhne 750 milionů korun, přičemž investičními náklady na modernizaci výzkumné infrastruktury centra přispěje Česká republika z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.
<h3>Nový výzkumný tým</h3>
Rychlý rozvoj centra podpoří také příchod zahraničního týmu, na který RECETOX získal grant ve výši asi 50 milionů korun z výzvy ERA Chair. „Hledáme zkušeného vědce, který se svým novým týmem nastartuje rychlý rozvoj kapacit centra v oblasti epidemiologie, biostatistiky a bioinformatiky pro populační modely, personalizovanou medicínu a prevenci,“ upřesnila Klánová.

Na výzkum faktorů ohrožujících zdraví získala MUNI miliardu korun z EU

Absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor analytická chemie. V současnosti působí jako výzkumný pracovník Centrální laboratoře speciálních technik, která je součástí Oddělení funkční genomiky a proteomiky na Ústavu experimentální biologie PřF MU. Ve své práci se zaměřuje na identifikaci proteinů metodami hmotnostní spektrometrie. Ve volném čase účinkuje v několika hudebních tělesech a divadlech jako houslista.
J. Kolářová: vzhledem k tomu, že jste výzkumník, mě zajímá otázka pokusů na zvířatech. provádíte je, nebo používáte náhradních metod. Bohužel nemám momentálně ponětí o Vašem oboru, ale tímto se pokusím více i o Vašem oboru dozvědět prostřednictvím chatu.
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Dobrý večer všem divákům Portu. Jakožto analytický chemik pokusy na zvířatech neprovádím, pouze občas analyzuji vzorky proteinů z takovýchto pokusů pocházející.
Milan, Praha: Dobrý podvečer, viděl jsem Michael´s experiment s aminokyselinami. Není náhodou tot jasný důkaz toho, že opravdu nejsme ve vesmíru sami? Život tedy může vzniknout i jinde ne? Zdravím.
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Vzhledem k dosahu lidského bádání omezeného jen na minimální část kosmu lze těžko existenci života &quot;někde jinde&quot; potvrdit či vyvrátit.
já: Kde jste naposledy účinkoval???
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Naposledy jsem účinkoval s Tišnovským komorním orchestrem na vernisáži k výstavě obrazů malíře Josefa Jambora v Tišnově.
peter: existuju aj nejake ine sposoby ako zistit tvar molekuly a jej zlozenie (myslim pouzitie laseru, nejake qvantove metodiky atd)?
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Tvar molekuly se nejčastěji určuje rentgenovou krystalografií, dále pak i jinými metodami, například pomocí nukleární magnetické rezonance. Tvar molekul lze odvodit i na základě jejich optických vlastností, zde přichází v úvahu použití laserů. Molekuly lze i modelovat na základě kvantově chemických výpočtů. Co se týče složení molekul, zde se nabízí možností ještě daleko více. Za základě druhu molekuly se zvolí vhodná analytická metoda.
Mara: Mám jenom středoškolskou znalost chemie a boologie, takze se omlouvam za pripadnou kravinu, co napisu.. Ale nejjednodussi organoismy se mnozi delenim, jestli se nepletu, pricemz kazda dcerina bunka ma identickou genetickou informaci jako materska. Jak se tedy mohly z jednoduchych organismu stat slozitejsi, dekuji za odpoved a jeste jednou, jestli jsem napsal absolutni nesmysl, tak se omlouvam..
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: DNA není neměnná, &quot;nezranitelná&quot;, v průběhu evoluce se vyskytla řada faktorů ovlivňujících její strukturu.
martina: Dobrý večer, chtěla bych se zeptat, kolik asi tak stojí hmotnostní spektrometr, měla jsem možnost pracovat s fotometrem a vidět práci na iontovém chromatografu, jehož cena se pohybuje v rámci desítek miliónů, a tak by mě to zajímalo, předem děkuji.
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Záleží na druhu hmotnostního spektrometru, tj. jaký druh látek s ním hodláte analyzovat. V případě analýzy peptidů a proteinů se minimální cena pohybuje kolem dvou milionů, zde však počítejte s nižší kvalitou signálu i omezenou citlivostí. Současné požadavky na analýzu proteinů splňují hmotnostní spektrometry s cenou kolem deseti milionů. Vzhledem k rapidnímu vývoji této instrumentace lze pořídit relativně kvalitní hmotnostní spektrometry jako &quot;second hand&quot;.
Erika: pokud bychom chtěli znát látkové složení mozku,jakožto velice specifického orgánu,jak by zněla odpověď?Děkuji
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Zatím nebyl objeven složitější systém než lidský mozek. Jeho složením se zabývá řada vědeckých týmů po celém vyspělém světě, viz například <a href="www.hbpp.org">Human Brain Proteome Project</a>
Duhamel: Je pro Vás hudba více utěšitelka, inspirátorka nebo ... ?
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Hudba někdy i nepřímo inspiruje, během zkoušek a cvičení mě občas napadne řešení nějakého zapeklitého problému v laboratoři. Ale jinak u mě převažuje její utěšující role:-)
peter: Narazam tym na dnesnu cast relacie, kde sa vedci snazia zmapovat vsetky existujuce bielkoviny. Neexistuje nejaka univerzalna a relativne jednoducha metoda? Naznaceny gelovy postup, prip. kremikove vlakno sa mi zdaju dost narocne a pomale. Niekde som zachytil, ze na detekciu urcitych genov sa daju pouzit nejake polovodicove cipy, ktore reaguju s urcitymi genmi. Neexistuje takato moznost (prip. sa na nej pracuje), ktora by urcite casti bielkoviny &quot;zistila&quot; a nasledne by sa poskladal vysledny tvar molekuly bielkoviny?
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Čipové technologie jsou obecně založeny na tom, že víme co hledáme. V případě mapování bílkovin tomu tak není. Rozvoj analytických metod v této oblasti je nesmírně rychlý, pracuje se převážně na zvýšení jejich citlivosti a rychlosti, a samozřejmě na snížení jejich náročnosti, včetně té finanční.
M. Sejk: Dobrý večer. Co všechno Vaše laboratoř zkoumá? Jaký je Váš názor na původ Čechů? Děkuji
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Naše laboratoř se zabývá analýzou DNA, syntézou oligonukleotidů a analýzou proteinů (moje specializace). Dostáváme od různých zadavatelů k analýze proteiny či jejich směsi izolované z různých zdrojů, od bakterií přes rostiny a živočichy až k lidským tělním tekutinám. Naším úkolem je pak proteiny, které naše zadavatele zajímají, identifikovat. Co se týče původu Čechů, nejsem se svou kvalifikací disponován k odbornému názoru na věc.
martina: Má obyčejný student MU možnost pracovat na přístrojích, které bývají prezentovány v různých TV pořadech? Nebo vzhledem k jejich ceně je práce na nich svěřena pouze do rukou odborníků a student se s nimi seznámí max. teoreticky? Chodí k Vám na praktická cvičení studenti?
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Naši studenti se účastní praktických cvičení, při kterých si mohou po řádné teoretické přípravě většinu přístrojů pod odborným dohledem sami vyzkoušet.
Š.E., Praha: Jak se dají využít Vaše dosavadní výsledky k léčbě (nebo prevenci?) Alzheimerovy choroby ? Děkuji Vám za odpověď.
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Naše laboratoř se konkrétně Alzheimerovou metodou nazabývá. Obecně lze říci, že současné postupy umožňují v těle pacientů sledovat čím dál tím více látek a jejich přítomnost či koncentrace je poté dávána do souvislosti s různými chorobami. Na základě rozsáhlých studií je pak možné vytipované látky, tzv. biomarkery, použít pro včasnou diagnostiku nemocí ještě před nástupem jejich klinických projevů, čímž lze výrazně zlepšit průběh léčby.
J. Šebánek: Dobrý den, pane doktore, kde jste se naučil hrát na housle a co hrajete sólově? Máte čas cvičit denně nebo jen příležitostně? A co Vás vlastně víc baví, analytická chemie nebo hudba jako chemie smyslů. J.Šebánek
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Na housle jsem se naučil hrát na ZUŠ v Brně-Žabovřeskách. Cvičim jen příležitostně, sólově proto již téměř navystupuji. Jinak hraju všechno, od renesance až po současnou alternativu. Analytická a chemie a hudba mě baví obě stejně, výborně se tyto aktivity doplňují tím, že nemají skoro nic společného:-)
Volková M.: Jaký výzkum Vás v nejbližší době čeká ? Děkuji za odpověď a zdravím
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: V současné době se rozjíždí několik větších projektů, podílet se budeme např. na studiu regulace růstu rostlin nebo studiu tělních tekutin pacientů postižených mnohačetným myelomem. Podílíme se na vývoji zcela nové techniky spolehlivé identifikace bakterií, nadále zkoumáme proteom bakteriofága...
ing.Pavloušek ,Praha: Je podle Vás léčba bakteriofágy &quot;na spadnutí&quot; - resp. reálná v Česku? Viděl jsem předchozí díl Portu o Polsku, kde se takto už léčí. Co všechno se tak dá léčit? Přeju Vám mnoho úspěchů v chemii i v hudbě. ing. Pavloušek, Praha
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Na tyto otázky by lépe odpověděl můj předchůdce v tomto chatu, doc. Pantůček.
Tomáš H.: Má oddělení, ve kterém pracujete nějakou mezinárodní spolupráci a je něco, co u vás chybí ve vybavení laboratoře v porovnání se zahraničím? Hezký večer a děkuji
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Pokud nepočítám spolupráci se sloveskými kolegy, rozsáhlejší spolupráce se zahraničím je zatím ve stadiu vyjednávání. Naše laboratoř je vybavena na slušné úrovni, vývoj např. v oblasti instrumentace pro hmotnostní spektrometrii však vyžaduje její průběžné &quot;omlazování&quot; a rozšiřování, v čemž máme co dohánět.
martina: A housle jste si vybral sám za odměnu? Nebo Vám je rodiče přidělili za trest?
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Housle jsem si vybral sám ve věku svých šesti let. Myslel jsem si tehdy, že když mají jen čtyři struny, určitě nebude složité na ně hrát.
divák z Prahy 1: Proteomika je nástrojem k objevování takových proteinů, které naznačují určitou chorobu podstatně dříve, než se objeví její příznaky. Tyto proteiny se označují jako biomarkery. Lze je najít v krvi nebo v moči. Vědci už znají biomarkery pro Alzheimerovu chorobu, nebo choroby srdce i ledvin. Poznání proteomu tedy bude velmi důležité pro včasné zjištění nemocí i pro nalezení jejich účinnější léčby. Ptám se tedy, zda už lékaři mohou krevním testem rozpoznat počátek nebo jaké stádium Alzh. nemoci, příp. kterých dalších chorob. Děkuji Vám a přeji mnoho úspěchů.
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Nejsem specialistou na Alzeheimerovu chorobu, každopádně právě v této oblasti bylo v nedávné době publikováno enormní množství prací, které ve kterých byly navrženy možné biomarkery pro určení jejího počátku či stadia. Od těchto prací k rutinní klinické aplikaci vede předlouhá cesta, během níž je nutné daný potenciální biomarker otestovat v tělních tekutinách u rozsáhlého souboru pacientů. Jaký je aktuální stav v případě Alzheimerovy choroby této věci bohužel nesleduji.
Anna V.: Kterého houslistu rád posloucháte např. na cd ? Děkuji Vám.
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Nejraději poslouchám &quot;staré mistry&quot; - Kogan, Menuhin, Oistrach...
Věra R., Praha: Zabýval se výzkum vaší laboratoře TBC anebo problémy s lymfou? Děkuji.
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Výzkumem uvedených problémů se naše laboratoř nazabývala. 
spektrum: Dostal už někdo z vašeho oboru Nobelovu cenu a za jaký objev ?
Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.: Za objev metody hmotnostní spektrometrie s laserovou desorpcí a ionizací za účasti matrice dostal část Nobelovy ceny za chemii v roce 2002 Koiči Tanaka. Tuto metodu často využíváme pro analýzu proteinů, přípravu vzorku, instrumentaci i průběh samotné analýzy jste mohli sledovat v příspěvku.

Chat s osobností - Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.

Středoevropský technologický institut <a href="https://www.ceitec.cz/">Ceitec</a> přinesl do Brna peníze nejen na nové laboratoře, ale také na rozvoj vědeckých týmů a přilákání mladých vědců ze zahraničí, cizinců i úspěšných Čechů. Výzkumný program institutu zaměřený na strukturní biologii vede Vladimír Sklenář, který je jednou z hlavních postav stojících za rozvojem této disciplíny v Česku a patří také mezi nejcitovanější české vědce. Na výročním Dies academicus Masarykovy univerzity dostal začátkem května cenu za celoživotní dílo.
<h5>V posledních desetiletích jsou na vzestupu vědy s předponou bio-, jako je třeba biomedicína. Co za tím je?</h5>
Biologie jako málo exaktní věda a medicína jako vysoce empirická věda potřebovaly v první polovině minulého století získat exaktní základ, aby se mohly dále úspěšně rozvíjet. Tehdy byly na vrcholu matematika a fyzika, které se o to postaraly. Postupně se pak začalo přicházet na to, že medicína může být daleko lepší, než bývala, s pomocí biologie. Abychom totiž mohli lidi dobře léčit, musíme porozumět všem procesům, které v lidském organismu probíhají. S pokrokem a rozvojem nových technologií začalo být takové zkoumání možné, začali jsme chápat procesy nejdřív na buněčné a posléze na molekulární úrovni.
<h5>Tušil jste, že je to tak perspektivní obor, už v době, kdy jste studoval?</h5>
Končil jsem studium v roce 1974 a takhle zřejmé to ještě zdaleka nebylo. Spektroskopie nukleární magnetické rezonance, na jejímž základě lze určit strukturu molekul, byla někde úplně jinde. Její zásadní rozvoj začal až v 80. letech a samotná strukturní biologie, kterou se zabývám, přišla ke slovu po roce 1990. Teprve tehdy se daly začít přesně studovat molekulární struktury velkých bílkovin a nukleových kyselin a začali jsme získávat všechny ty krásné obrázky, jak která molekula vypadá.
<h5>Podařilo se české vědě po pádu železné opony dobře naskočit do těchto nových trendů?</h5>
Ztráta z období před rokem 1990 byla vzhledem k technologickým embargům veliká. Naskočit se nám ale podařilo docela dobře, i když doba přechodu je dlouhá. Museli jsme vychovat celou novou generaci vědců, která se začíná prosazovat až v posledních letech. Češi, kteří dostali vzdělání v 90. letech nebo na přelomu tisíciletí a začali vědecky pracovat, jsou dnes už běžně schopní konkurovat svým kolegům ze Západu. V Ceitecu to moc dobře vidíme. Máme tu celou řadu vedoucích výzkumných skupin, kteří po studiích odešli na dlouhodobé stáže do zahraničí a teď se vracejí už s tím, že vědí, jak to chodí ve světě, a pro budoucnost jsou zárukou toho, že se česká věda dostane na evropskou úroveň v relativně krátké době.
<h5>Nemrzí vás trošku, že do této generace nepatříte?</h5>
To víte, že mě to mrzí, ale zas ne tolik. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se koncem 80. let dostal na prestižní stáž do National Institutes of Health v Bethesdě v USA. Hodně mi to otevřelo dveře do světa. Když o dva roky později přišla revoluce, mohl jsem začít využívat kontakty, které jsem získal. A potom bylo shodou okolností, že děkan přírodovědecké fakulty Jaroslav Jonas získal v polovině 90. let peníze na nákup prvního velkého spektrometru, díky kterému jsme mohli začít budovat laboratoře, jež jsou dnes svým zázemím naprosto srovnatelné s obdobnými zařízeními ve světě.
<h5>Hned v roce 1992 jste slavil velký publikační úspěch s metodou umožňující měření spekter jaderné magnetické rezonance ve vodných roztocích, tedy v přirozeném prostředí biomolekul. Dnes i díky tomu patříte k nejcitovanějším vědcům v Česku. Jak jste se tak těsně po revoluci dostal k něčemu tak zásadnímu?</h5>
Začalo to už dřív díky zmíněné stáži. Byl jsem tam patnáct měsíců a stihl publikovat třináct prací. To, co zmiňujete, mne vlastně napadlo už během pobytu v Bethesdě, ale dotáhl jsem to až v Marion Merrell Dow Research Institute ve Francii, kde jsem tři roky pracoval. Získali jsme tam totiž zařízení, které mělo specifickou součást, takzvanou gradientní jednotku, která umožnila aplikaci metody, kterou jsem navrhl. Publikace měla zajímavý osud. Poslal jsem ji do prestižního časopisu a oni mi ji vrátili s tím, že je to příliš technické. Tak jsem to vzal i se získanými posudky a poslal do Journal of Biomolecular NMR, kde editor text hned akceptoval.
<h5>Čím to, že je práce tolik citovaná?</h5>
Je to opravdu užitečná metoda. Při práci v určitém oboru se jejímu citování prostě nevyhnete. Při vědomí toho je potřeba na tu vysokou citovanost pohlížet. Jde skutečně o metodickou věc. Jiné pro vědu daleko zásadnější výsledky výzkumu zdaleka nemusí být citovány tolik. Já sám si vážím úplně jiné publikace, která má více než sto citací a vznikla z toho, že ve mně, jak se obrazně říká, bouchly saze.
<h5>Jak to?</h5>
Když jsem v Brně po roce 1995 znovu začínal, potřebovali jsme v nové laboratoři ke spektrometru speciální dodatečné zařízení od dodavatelské firmy. Ta za něj ale chtěla spoustu peněz, které jsme tehdy neměli. Přitom jsem této firmě tři roky předtím v podstatě daroval patent. Dozvěděl jsem se to na konferenci ve Spojených státech a cestou nazpět přemýšlel, není-li to možné udělat jinak. A v letadle mne to napadlo. V neděli jsem se vrátil, v pondělí jsem šel do laboratoře a za deset dní odesílal hotový článek do časopisu. Byl okamžitě přijatý a v podstatě způsobil, že se to zařízení přestalo vyrábět. Ukázalo se, že není potřeba.
<h5>To vás asi někteří lidé neměli úplně rádi.</h5>
No, tak to někdy chodí.
<h5>Je běžné, že vědce něco tak zásadního prostě jen tak napadne?</h5>
U mě ano. Často se mi stávalo, že mi někde při poslechu přednášky odplula mysl, protože mě ta část třeba úplně nezajímala, a vznikly z toho ty nejplodnější nápady.
<h5>Bavíme se o tom, čemu se odborně věnujete, dost obecně. Dá se to nějak přiblížit?</h5>
Strukturní biologie, které se věnuji, je zaměřená na to, abychom získali maximum informací o prostorovém uspořádání atomů velkých molekul, které rozhodují o základních životních procesech.
<h5>Můžete i podrobněji.</h5>
Genetická informace, která je zakódovaná v DNA, se odtud přepisuje tak, že vznikají bílkoviny, které jsou zásadní součástí všech živých organismů. Způsobují, že fungujeme... že dýcháme, že vidíme, že se naše ruce hýbou a tak dále. Abychom pochopili, co za tím je, musíme sestoupit na molekulární úroveň, kde vidíme, jak přesně molekula DNA s bílkovinou interaguje a proč je výsledkem to, že se genetická informace přepíše určitým způsobem, a ne jinak. Na to používáme spoustu metod, využíváme třeba zmíněné spektrometry, a získáváme obrázky molekul. To nám ale úplně nestačí, protože je to, jako kdybyste vyfotil sportovce v běhu. Molekuly se pohybují na široké časové škále od několika pikosekund až po minuty. Naše přístupy se tedy snaží mapovat nejen strukturu, ale i její časovou proměnlivost.
<h5>K čemu přesně takové poznání vede?</h5>
Dostáváme se k tomu, že dokážeme určit, jak do těchto procesů zasáhnout. Výsledkem pak může být třeba navržení léčiva, které zabrání nemoci vznikající tak, že se někde vyskytla chyba při přepisu z DNA.
<h5>Jak zatím hodnotíte to, co se Ceitecu daří dělat s vědou v Brně?</h5>
Ceitec do Brna přinesl spoustu peněz nejen na budovy a vybavení, ale i na to, abychom sem přitáhli nové mladé a talentované lidi. Ve strukturní biologii se nám podařilo hned na začátku říct, že k výzkumným skupinám, které jsou tu dlouhodobě etablované, potřebujeme pět nových, a koncipovali jsme je právě tak, aby nalákaly ať už nadané cizince nebo Čechy, kteří strávili delší dobu v zahraničí a stáli by o návrat. A daří se to. Vezměte si třeba Pavla Plevku, který přišel a okamžitě získal prestižní ERC grant, jaký tu zatím ještě nikdo neměl. O jeho budoucnosti nemám pochyb. A lidí podobného formátu tu máme celou řadu.
<h5>Vidíte někde nějaké problémy?</h5>
Co nás trochu trápí, je způsob financování Ceitecu v rámci Masarykovy univerzity. Univerzita je obrovský kolos, ve kterém působí velké množství lidí, kteří se nevěnují přímo vědě ať už v přírodovědné nebo lékařské oblasti. Najít v takovém prostředí mechanismus, který zajistí spravedlivé financování všech součástí, není určitě úplně jednoduché. Současný systém nám bohužel způsobuje řadu problémů. Jsme projektově úspěšní, takže naše odvody na režie instituce jsou skutečně obrovské a občas nás to dostává do finančních stresů. Bude dost zásadní, jak se k tomu univerzita v dalších obdobích udržitelnosti Ceitecu postaví.
<h5>Z některých vědeckých institucí, často z těch pražských, zaznívá kritika center, jako je Ceitec, za to, že se budují na zelené louce, namísto toho, aby se rozvíjely zaběhnuté instituce. Co na to říkáte?</h5>
Tyto hlasy pramení především z neznalosti. V Brně jsme měli množinu vědců, kteří vytvořili kritickou hmotu pro start projektu, a nové výzkumné skupiny jen doplňujeme. Strukturní biologie má dnes třináct skupin, z toho jen čtyři jsou nové díky Ceitecu. K tomu, co tady stejně rostlo, pouze přidáváme další rostlinky tak, aby bylo pole dobře zaseté.
<h5>Výzkumníci přicházející ze zahraničí bývají vůči české vědě docela kritičtí. Stěžují si na neprůhledné prostředí, kde o získání grantu často nerozhoduje ani tak kvalita, jako spíš kdo je s kým kamarád. Souhlasíte s tím?</h5>
Je to bohužel neduh, který vidíte nejen u nás, ale i v dalších okolních zemích, které jsou malé. Hmota vědecké populace není dost velká, všichni se znají a pak dochází k tomu, co jste popsal. Systém financování vědy navíc není optimální. Příkladem je současné chování Grantové agentury ČR, které zdaleka neodpovídá tomu, na co může být zvyklý člověk, který strávil delší čas v zahraničí. Množství peněz, které přichází od vlády, také není dostatečné a to vše způsobuje, že tlaky na získání dotací jsou velké, úspěšnost v získávání je malá a dochází ke třenicím. Věřím ale tomu, že i když se systém nevyvíjí moc rychle, můžeme postupnými kroky dosáhnout toho, že bude situace pro mladé do budoucna lepší.
<h5>Většina vědců popisuje své povolání jako životní styl. Jsou tím pohlcení vlastně 24 hodin denně. Platí to i pro vás?</h5>
Hranice mezi prací a volným časem je opravdu hodně tenká. Večer po práci přijdete domů a stejně si zapnete notebook a vyřizujete e-mailovou korespondenci, čtete články nebo sledujete, co je nového ve vašem oboru. Je to náročné, ale v době globální konkurence a malé úspěšnosti grantových přihlášek to jinak nejde. Proto to také řada kolegů vzdá. Vydrží jen ti nejlepší.
<h5>Co vás udrželo?</h5>
Vždycky tu byla nějaká výzva. Když jsem v roce 1995 přišel na Masarykovu univerzitu, byly tu podmínky nastavené pro to, že jsme mohli s profesorem Jaroslavem Kočou začít budovat laboratoř, jaká neměla v českých podmínkách obdoby. Získali jsme první velkou dotaci a založili laboratoř pro studium struktury a dynamiky biomolekul, další velký grant umožnil vznik Národního centra pro výzkum biomolekul a další v řadě ho pomohl udržet do roku 2011, mezitím se začal připravovat Ceitec... To všechno mě hnalo kupředu až tam, kde se nacházíme dnes
<h5>Jak vidíte budoucnost?</h5>
Vzhledem k tomu, že jsem už v důchodovém věku, tak osobní ambice moc nemám. Všechny hory, které jsem mohl přelézt, už jsem zdolal a žádný Mount Everest před sebou nevidím. Byl bych rád, aby to, co tady vzniklo jako zárodek, fungovalo dál a aby Ceitec jako celek přežil a byl centrem excelentní vědy a bylo o nás slyšet nejen v rámci České republiky, ale také v Evropě a vůbec ve světě.
<h5>Nemáte nějakou vysněnou záhadu k rozluštění?</h5>
Kdybych chtěl být povrchní, tak bych řekl, že by bylo báječné, abychom uměli léčit rakovinu. Ale vzhledem k tomu, kolik je nádorových onemocnění a jak jsou různorodá, není univerzální lék asi moc pravděpodobný. Problémů, které může věda vyřešit, je ale tolik, že pokud se podaří vyřešit aspoň nějaké, tak to bude skvělé. Základní věda musí přinést daleko více poznatků, abychom se dostali dál.
<h5>Hodně to převádíte do té aplikované sféry. Nemáte v sobě jen to poznávání pro poznání?</h5>
Naopak, poznání nás pohání nejvíc. Ale aplikační výzkumy jsou důležité pro společnost a nakonec vždycky přijdou. Jestli si však někdo myslí, že se dá říct, že se teď vrhneme na nějaký praktický problém a vyřešíme ho, tak ho musím vyvést z omylu. Věda takhle zpravidla nefunguje. Musíte připravit základní sumu znalostí, ze které teprve vyrostou rostliny, které ponesou plody. A získávání základních informací se nedá moc řídit. Jsou tu tendence vědu tahle vidět, ale není to cesta nejlepším směrem. Vědu je potřeba podporovat v celé šíři a teprve čas ukáže, co je jak moc užitečné. Tak to fungovalo v minulosti a mělo by i v budoucnu.

Nastupující generace vědců se ve světě neztratí

Co se děje s lékem, který se dostane do pacientova těla? Nezničí náhodou kromě původců nemoci i zdravé buňky? A jak se dostanou jeho zbytky z těla ven? 
Stanovení metabolismu léčiv je jednou z hlavních součástí jejich vývoje a testování. K tomu ale výzkumníci potřebují celou řadu ověřovacích metod. Na celé sadě obecně uplatnitelných postupů pracuje i Roman Řemínek z metabolomické skupiny Mendelova centra genomiky a proteomiky rostlin Středoevropského technologického institutu Ceitec.
Hledá nové možnosti testování reakce léčiv s cytochromy P450, které se právě na metabolismu léků významně podílejí. „V literatuře se uvádí, že přes devadesát procent léčiv je metabolizováno těmito enzymy. Léčivo, které už splnilo svůj účel, se v játrech činností cytochromů P450 oxiduje, stává se rozpustnější a dá se tedy snadněji vyloučit z těla,“ popsal oblast svého zájmu Řemínek. Rychlost této přeměny je klíčová mimo jiné pro stanovení potřebných dávek léků.
Biochemik zkoumá postupy sledování metabolismu léčiv s využitím takzvané kapilární elektroforézy. Je to separační metoda, která k analýze látek využívá rozdílného pohybu jejich nabitých částic v elektrickém poli. Vzorky se separují v kapiláře o vnitřním průměru 50 až 100 mikrometrů připojené k elektrodám s vloženým napětím až 30 kilovoltů.
Konkrétně například vyvinul metodu, která umožňuje stanovit stabilitu potenciálních léčiv v játrech. „Většinou se podobná měření provádějí tak, že se smíchá testovaná látka s enzymem, nechá se proběhnout reakce a pak se měří, kolik ubylo původního substance anebo kolik vzniklo produktu. Při vývoji léčiv se ale mohou testovat až desetitisíce látek a měřit rychlost jejich metabolismu tímto způsobem by bylo obtížné. Soustředili jsme se proto na stanovení rychlosti spotřeby jediné látky - koenyzmu NADPH, který se vyskytuje u všech reakcí bez ohledu na testovanou látku,“ uvedl Řemínek. Metoda tak nesleduje, co při přeměně vniká, ale jak je tento proces rychlý.
Biochemici se zabývali také takzvanými online kapilárně elektroforetickými metodami, kdy sledované reakce probíhají přímo v kapiláře. „Tuto možnost dřív omezoval fakt, že do kapiláry musíte nadávkovat odděleně zkoumanou látku a enzym a smíchat je až uvnitř. Vzhledem k některým fyzikálním vlastnostem látek to není jednoduché, proto jsme rozvinuli dříve publikované principy míchání látek pomocí difuze a už umíme bez problémů smíchat v kapiláře cokoliv a studovat tak metabolismus léčiv v nanolitrových objemech,“ podotkl Řemínek.
Nové měřicí metody mohou podle něj především urychlit a zlevnit testování léčiv v preklinické fázi jejich přípravy. Mnohé čtenáře jistě potěší i skutečnost, že se tím výrazně omezuje potřeba pokusů na laboratorních zvířatech. Ekonomická úspora je daná tím, že při kapilární elektroforéze je výrazně nižší spotřeba testovaných látek i enzymů než například u kapalinové chromatografie, která se v současnosti ve farmacii využívá.
„Chromatografie představuje zavedenou separační techniku používanou jak pro rutinní analýzy, tak i ve výzkumu. Přesto věřím, že v budoucnu může elektroforéza hrát stejně důležitou roli jako chromatografie,“ zdůraznil Řemínek, který patřil mezi první studenty analytické biochemie na Masarykově univerzitě.
Řemínek získal letos za svou práci cenu rektora a obdržel také ocenění za výzkumnou práci za farmacii, kterou převzal na francouzském velvyslanectví z rukou nositele Nobelovy ceny za chemii Jean-Marie Lehna. „Ve farmacii představuje cena udělovaná společností Sanofi jednu z nejprestižnějších u nás a její zisk potvrzuje vysoký praktický potenciál našeho výzkumu. Osobní setkání s profesorem Lehnem pak bylo pro mě velice inspirativní a převzetí ceny bylo tou pomyslnou třešničkou na dortu,“ uzavřel Řemínek.

Biochemik hledá způsoby, jak studovat metabolismus léčiv

Před časem vyšly najevo alarmující výsledky kontaminace podzemních vod v České republi­ce pesticidy. Ty se do vody dostávají nejčastěji ze zemědělské půdy, u níž se ale výskyt těch­to látek donedávna systematicky nesledoval. Odborníci z <a href="https://www.recetox.muni.cz/">Centra pro výzkum toxických látek v prostředí</a> (Recetox) na Přírodovědecké fakultě MU přitom zjistili, že ve většině orných půd se rezi­dua pesticidů nalézají, a to dokonce jako koktej­ly několika látek současně. 
Zkoumali vzorky ze 75 lokalit v celé České re­publice a kolem 60 pesticidů. Zjistili, že 51 pro­cent sledovaných půd obsahovalo dokonce pět a více pesticidů a 36 procent minimálně tři lát­ky v koncentraci vyšší, než jaké jsou stanovené limity.
„Alarmující byly časté nálezy degradačních produktů simazinu a atrazinu, dvou herbicidů zakázaných přes deset let. Prokázali jsme, že si­mazin se do půdy v posledních letech dostává proto, že je povolen jako nečistota v jiném pes­ticidu, který má velmi vysokou roční spotřebu. Tříprocentní povolená nečistota v terbutylazi­nu znamená až desetkrát vyšší vstup simazinu do půdy než před jeho zákazem v roce 2005,“ přiblížil výsledky výzkumu vedoucí týmu Jakub Hofman.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/e822e386ad164fc5beb2df54a237a54c/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Jakub Hofman z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (Recetox) MU."/>
Odborníci našli v půdě také látky, které vzni­kají z dalšího dlouho zakázaného pesticidu atrazinu, a připisují to jeho velmi vysoké perzi­stenci v životním prostředí. Nejčastěji v půdách přetrvávají určité druhy herbicidů, tedy látek likvidujících plevelné rostliny, a fungicidů, ur­čených k potlačování houbových chorob plodin.
„Výsledky průzkumu ukazují, že v orné půdě přetrvávají zbytky těchto látek v daleko vyš­ších koncentracích a směsích, než se očekávalo. Může to souviset s jejich vlastnostmi, jako je malá rozpustnost či dlouhý poločas života, což je doba, za kterou se polovina dané látky rozlo­ží,“uvedl Hofman.
Zdůraznil, že by se koncentrace pesticidů v půdě měly kontrolovat pravidelně. S ohledem na šetrnější hospodaření by se pak podle výsled­ků měla také upravovat pravidla pro aplikování pesticidů, tedy to, v jakých koncentracích je na daném místě používat.

V zemědělských půdách se často vyskytují koktejly ze zbytků pesticidů

Objev polychlorovaných bifenylů a začátek jejich masivního používání ve 30. letech minulého století se zpočátku jevily jako velký průmyslový pokrok. Podniky po celém světě je začaly užívat do kondenzátorů a transformátorů nebo třeba jako hydraulické kapaliny či teplonosná média. Zmíněná skupina syntetických organických sloučenin totiž vykazovala tolik žádanou chemickou stabilitu a zdálo se, že dobré vlastnosti nevykupuje žádnými negativy.
Bylo to však opravdu jen zdání, v 70. letech se zjistilo, že polychlorované bifenyly představují spolu s dalšími látkami s persistentními vlastnostmi vážnou hrozbu pro lidské zdraví. Vědci i vlády jednotlivých zemí od té doby bojují s jejich odstraňováním z životního prostředí.
Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), které se danou problematikou zabývá na Masarykově univerzitě, nyní pomáhá tento problém řešit i dvěma středoasijským zemím. „Jedná se o dva projekty, které řešíme pro Rozvojový program Organizace spojených národů. Využívají českých zkušeností a zkušeností našeho Centra s ohledem na řešení problematiky polychlorovaných bifenylů v Kazachstánu a Kyrgyzstánu,“ sdělil ředitel Centra RECETOX Ivan Holoubek.
Oba projekty mají podobnou strukturu. V Kazachstánu i Kyrgyzstánu už se konaly workshopy a diskuse o problematice zmíněných nebezpečných látek s pracovníky ministerstev životního prostředí, zdravotnictví a průmyslu i se zástupci vědecké a průmyslové sféry.
V listopadu se desítka expertů z každé země chystá naopak do Brna. „Budou se u nás seznamovat s problematikou legislativy, odpadového hospodářství, likvidace těchto látek a jejich stanovení ve vzorcích životního prostředí i technických materiálech,“ přiblížil Holoubek.
<h3>Problém? Nedostatečné vybavení</h3>
Ačkoliv se polychlorované bifenyly ani v Kazachstánu ani v Kyrgyzstánu nevyráběly, jejich masivní používání a velmi špatný systém hospodaření s těmito látkami v nedávné minulosti způsobily, že s nimi mají obě země dodnes problémy. „Aby tento problém mohl být řešen, musí existovat odpovídající legislativa. Jen na základě dobrovolnosti něco takového řešit nelze, zvlášť v zemích bývalého Sovětského svazu,“ upozornil na jeden aspekt problému Holoubek.
Jiný se týká toho, že se obě země potýkají s nedostatečným přístrojovým vybavením, které by efektivní boj s nebezpečnými látkami umožnilo. „Vzhledem k našemu současnému špičkovému instrumentálnímu vybavení proto možnost spolupráce velmi vítají. Byl to ostatně jeden z hlavních bodů diskusí během mých tamějších návštěv,“ naznačil Holoubek.
Podle jeho zkušeností je v obou zemích cítit zájem lidí o prostředí, ve kterém žijí. Odpadové hospodářství je tam však teprve v počátcích a od toho se všechno odvíjí. „V obou zemích stejně jako v Ruské federaci existuje řada zákonů, které však nejsou navzájem funkčně propojeny. Některé se teprve připravují nebo úplně chybí, existuje řada kompetenčních nejasností a všudypřítomné korupční prostředí, které je podle rozhovorů s odborníky vážným problémem,“ vyjmenoval Holoubek, jenž však cítí reálnou snahu najít řešení, které za to určitě stojí. „Obě země mají co chránit. Hory v Kyrgyzstánu jsou nádherné a bohaté a v obou zemích jsou nádherná a velmi cenná jezera.“

RECETOX pomáhá s odpady v Kyrgyzstánu a Kazachstánu

Janu Klánovou přivedla její odvaha využít nově se otevírající příležitosti až k pozici ředitelky centra RECETOX.
Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Přírodovědecké fakulty MU, které loni oslavilo 35 let své existence, prošlo v posledním desetiletí i pod jejím vedením dynamickým rozvojem a stalo se mezinárodně uznávaným výzkumným a vzdělávacím pracovištěm zaměřeným na studium dopadů znečištěného prostředí na zdraví.
<a href="https://www.muni.cz/lide/27680-jana-klanova">Jana Klánová</a> přitom na vědeckou kariéru původně nepomýšlela. „K přírodním vědám mě přivedla láska k logice. Byla jsem líná se učit zpaměti a v matematice nebo chemii jsem viděla prostor pro kreativitu. A protože jsem si mezi nimi nedovedla vybrat, zvolila jsem jejich učitelskou kombinaci,“ vzpomíná na studia na Masarykově univerzitě.
Po absolvování však zůstala ve vysokoškolském prostředí a zapojila se do výzkumu na elektrotechnické fakultě VUT. Stihla se ještě přiučit leccos z fyziky i analýzy materiálů, než po třech letech odešla na mateřskou. „Často se mě lidé ptají, jak jsem skloubila kariéru a rodinu, ale já jsem to vlastně nikdy neřešila. Po narození dcer jsem skoro devět let dělala něco úplně jiného,“ říká Klánová.
Spolu s manželem se totiž hned po sametové revoluci rozhodli na čas přesídlit do USA. „Angličtinu jsme se spolu učili po večerech z učebnic pro jazykové školy – školní znalost ruštiny a němčiny nám mnoho platná nebyla.“
Se dvěma batolaty a pár kufry se přestěhovali do Michiganu, kde její manžel studoval doktorát. Ani ona však za oceánem nezahálela. Pro početnou komunitu michiganských Čechů a Slováků založily s kamarádkou jazykovou školu. „Potkala jsem tam neuvěřitelnou škálu zajímavých lidí a jsem vděčná za všechny ty pestrobarevné zážitky,“ vysvětluje Klánová, která také v univerzitní škole učila děti z celého světa.
Když se rodina začala chystat zpět do Evropy, dostala nabídku vrátit se zpátky k výzkumu v nově založené <a href="https://www.muni.cz/vyzkum/projekty/250">Laboratoři molekulární fyziologie rostlin</a> na Přírodovědecké fakultě MU. „Byl to jeden z prvních skutečně mezinárodních týmů na Masarykově univerzitě.“
Po třech letech se Klánová přesunula na své dnešní působiště, kde mohla zúročit předchozí mezioborové zkušenosti z chemie, biologie, matematiky i fyziky. Získala doktorát z environmentální chemie a v týmu tehdejšího ředitele Ivana Holoubka se zapojila do vůbec prvních projektů evropských rámcových programů na univerzitě.
„Centrum bylo v té době malé, ale bylo pionýrem v oblasti mezinárodních projektů, spolupráce s průmyslem i státní správou. Bylo aktivní v oblasti mezinárodních úmluv na ochranu lidského zdraví před chemickými látkami a získalo přístup k projektům OSN. Projektová podpora na univerzitě neexistovala, byl to průzkum bojem,“ líčí další roky Klánová.
V té době se habilitovala, založila vědecký program a stala se výkonnou ředitelkou projektu budujícího nové kapacity centra v bohunickém kampusu. Počet výzkumníků centra rostl řádově. Znamenalo to mimo jiné vybudovat management a silný tým projektové podpory. Na konci projektu byla Klánová jmenována profesorkou a po mezinárodním výběrovém řízení se stala novou ředitelkou centra.
V loňském roce RECETOX pod jejím vedením uzavřel pětileté období udržitelnosti, v mezičase už ale získal další projekty z operačních programů nebo velké evropské projekty. „Pořád se učím. Centrum musí reagovat na výzvy, otevírat výzkumné a studijní programy. Je mou zodpovědností umožňovat jeho další rozvoj, koordinovat přípravu strategie i souvisejících projektů. Důležitá jsou nová partnerství a prezentace centra na mezinárodním fóru.“
Přes časovou náročnost své práce se snaží nezanedbávat rodinu, kulturu ani sport. „Poslední roky jsem zjistila, že potřebuji běhat, abych si vyčistila hlavu. O pohyb se nám stará náš hyperaktivní pes i naše děti,“ dodává s úsměvem Klánová, která už se od svých dcer dočkala i vnoučat.

Šla jsem na to obráceně: Napřed děti, až pak věda

Od výzkumu vztahů Česka a Ruska, přes historickou klimatologii až po řešení rezistence bakterií vůči antibiotikům. O objevech vědců z Masarykovy univerzity jsme v minulém roce napsali desítky článků, níže najdete malý výběr - odkazy na celé texty jsou vždy v podnadpisu. 
<h3>Zdraví</h3>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11634-kmenove-bunky-jsou-o-krok-bliz-nasazeni-v-lecbe">Kmenové buňky jsou o krok blíž nasazení v léčbě</a>
Odborníci z Lékařské fakulty MU a dalších institucí začali pracovat na přípravě linií lidských embryonálních kmenových buněk v kvalitě, která umožní jejich aplikaci na člověka. Lidské embryonální kmenové buňky mají svůj původ v časném lidském zárodku. V něm ze zdrojových buněk vznikne jejich vývojem celý organismus s nespočtem různých buněk složených v orgány s rozdílnou funkcí. Tuto vývojovou schopnost si ponechávají i lidské embryonální kmenové buňky rostoucí v „Petriho misce“, jsou tak svým způsobem zázračné a medicína do nich proto vkládá velké naděje – mohly by totiž být využitelné pro léčbu celé řady nemocí či vážných poranění.
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11968-virtualni-realita-pomuze-lidem-s-neurologickymi-problemy">Virtuální realita pomůže lidem s neurologickými problémy</a>
Trénink dovedností, vytváření modelů aut či domů, ale především počítačové hry. Tam všude se využívá technologie virtuální reality. Odborníci z Lékařské fakulty MU a z Fakultní nemocnice u sv. Anny teď zkouší, zda by ji nešlo použít také k léčbě pacientů, kteří mají neurologické problémy. Moderní technologie by šla využít k tomu, aby se zbavili některých projevů nemoci. Díky simulaci ve virtuální realitě se učí ovládat svou reakci na stres.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/b7eae283439547519733177f1aab5cc2/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Využití VR v psychiatrii není novinka, ale větší možnosti pro aplikace se ale objevují až v posledních letech, kdy se technologie staly dostupnější."/>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11724-virologove-zborili-stare-predstavy-o-pronikani-viru-do-bunek">Pronikání virů do buněk? Jinak než se čekalo</a>
Desetiletí panující představy o tom, jak probíhá infikování buněk enteroviry, vyvrátil David Buchta spolu s kolegy z výzkumných skupin Pavla Plevky a Roberta Váchy z institutu CEITEC MU. Enteroviry způsobují řadu onemocnění, od běžného nachlazení až po encefalitidu či dětskou obrnu. Aby se mohly množit a onemocnění vyvolat, potřebují buňky, do nichž propašují svou genetickou informaci, která slouží jako návod pro produkci nových virových částic. Vědci odhalili mechanismus tohoto infikování, který může v budoucnu pomoci v návrhu nových antivirových léčiv.
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12274-s-antibiotickou-rezistenci-pomuzou-bakteriofagy">S antibiotickou rezistencí pomůžou bakteriofágy</a>
Stále větší počet bakterií odolává léčbě antibiotiky, a tak se vytvářejí nové a nové generace těchto léčiv. Výsledkem však je, že už existují bakterie, na které žádné léky nezabírají. V boji s nimi mohou lidem pomoci fágy, což jsou bakteriální viry, které je dokáží zlikvidovat. A právě vědci z institutu CEITEC Masarykovy univerzity popsali strukturu fága P68, který ničí bakterie zlatého stafylokoka, jenž může způsobovat i život ohrožující infekce.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/c669848f873c4cea8cfdb07c25472ad3/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Umělecké zobrazení struktur bakteriofága P68 v různých fázích jeho životního cyklu."/>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12066-seniorum-by-ke-zdravi-mohly-pomoct-technologie-neumi-je-ale-pouzivat">Seniorům by ke zdraví mohly pomoct technologie. Neumí je ale používat</a>
Na pozitivní zahraniční zkušenosti s využitím elektronických pomůcek a mobilních aplikací pro zvýšení pohybové aktivity seniorů se rozhodli navázat psychologové z Fakulty sociálních studií MU. Tým pod vedením Steriani Elavsky mapoval, jak jsou na tom čeští senioři s pohybovou aktivitou a jak jsou ochotni využívat elektronické pomůcky k jejímu navýšení. Přišli ale na to, že možnost jejich použití je v Česku zatím omezená. Tuzemští senioři mají z technologií respekt a využívají je jen málo.
<h3>Příroda</h3>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11618-brazdil-zmenu-klimatu-vyctete-i-ze-starych-kronik">Změnu klimatu vyčtete i ze starých kronik</a>
Většina klimatologů pracuje s daty naměřenými moderními přístroji. Rudolf Brázdil z Přírodovědecké fakulty MU na to jde jinak. Hydrometeorologické údaje hledá třeba v dopisech nebo ekonomických pramenech za posledních tisíc let a pomáhá skládat mozaiku změn klimatu v českých zemích. &quot;Pro odhady budoucího vývoje klimatu musíme dobře poznat minulost, takže data z těchto období jsou naprosto klíčová,&quot; říká Brázdil v rozhovoru pro Magazín M.
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12194-biochemici-vyvijeji-pristroj-odhalujici-nemoci-vcel">Biochemici vyvíjejí přístroj odhalující nemoci včel</a>
Hnilobu a mor včelího plodu bude rychleji a přímo v terénu detekovat nové zařízení vyvinuté odborníky z institutu CEITEC Masarykovy univerzity v čele se Zdeňkem Farkou. Když se obě nemoci ve včelstvu objeví, musí jej včelař podle českých zákonů nechat zlikvidovat, tedy spálit. Jenže bakterie, které nemoci vyvolávají, přežívají dlouho a včely je navíc mohou šířit mezi úly. Čím dříve se tedy podaří poznat, že jsou včely nakažené, tím menší škody vzniknou.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/76c0c87f8ca14e2c9b97d90d0de964b2/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Zdeněk Farka."/>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11988-botanici-zmapovali-druhove-bohatstvi-evropskych-lesu">Botanici zmapovali druhové bohatství evropských lesů</a>
Rozpoznat ubývání druhů nebo vlivy, které to způsobují, nejde bez znalostí toho, jaká je druhová rozmanitost v současné krajině. Botanici z Masarykovy univerzity se proto zaměřili na popis rostlinné biodiverzity v evropských lesích. Tým více než tří desítek odborníků z 16 zemí vedený z MUNI, porovnal data ze 73 tisíc lesních lokalit s geografickými informacemi, informacemi o využití krajiny a historickými proměnnými. Vědci zjistili, že na rostlinnou diverzitu mají vliv především přírodní podmínky, jako je nadmořská výška a členitost terénu, srážky, plocha lesů v okolí nebo třeba geologické podloží.
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12244-rostliny-menime-uz-tisice-let-dnes-jen-presneji">Rostliny měníme už tisíce let. Dnes jen přesněji</a>
Podle Karla Říhy z institutu CEITEC Masarykovy univerzity nastala zlatá éra biologie. Evropští vědci, kteří se věnují genetice rostlin, mají ale podle Říhy trochu smůlu, protože instituce Evropské unie hledí přísněji na editování genů než řada zemí mimo unii. Je potřeba obnovit racionální debatu, aby evropské vědě neujel vlak, říká v rozhovoru v pro Magazín M.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/ae79ee25fb5446b98207662b68fbcc0c/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Karel Říha"/>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11548-vedci-zmapovali-genom-krenu-a-potocnice">Vědci zmapovali genom křenu a potočnice</a>
Vysoký obsah vitamínů, významné léčebné účinky a také známá pochutina. Takové jsou vlastnosti dvou rostlin - křenu selského, který je u nás oblíbenou přílohou, a potočnice lékařské, která se ve Velké Británii, Francii a dalších západoevropských zemích hojně využívá nejen do salátů. Na první pohled odlišné brukvovité rostliny jsou ve skutečnosti blízce příbuzné, a protože jde o hospodářsky významné plodiny, podívali se biologové z institutu CEITEC Masarykovy univerzity na jejich genom.
<h3>Společnost</h3>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11704-psychologove-shrnuji-jake-jsou-dnesni-ceske-mamy">Jaké jsou dnešní české mámy? Nejisté v tom, co je správně</a>
Tým z Fakulty sociálních studií MU dokončil nejobsáhlejší porevoluční výzkum rodičovství v Česku. Za pomoci dotazníků rozesílaných od třetího trimestru těhotenství do tří let věku dítěte se rodičů ptal na nejrůznější aspekty mateřství a rodičovství. V první vlně odpovědí získali vědci téměř 1200 respondentů a k tomu udělali řadu osobních rozhovorů a vyšetření. Přečtěte si, na co přišli.
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12054-cesky-vztah-k-rusku-je-barometr-kondice-zapadu">Český vztah k Rusku je barometr kondice Západu</a>
Přítel, nebo nepřítel? V takových kategoriích se tři roky dívali odborníci z celé Masarykovy univerzity na Rusko jako zahraniční mocnost, která výrazně ovlivňuje tuzemské dění. Vzešla z toho kniha s názvem České bezpečnostní dilema: Rusko jako přítel, nebo nepřítel? Otazník je v názvu knihy záměrně. Komplikovanost vztahu totiž nespočívá ani tak v tom, co východní gigant dělá, ale jaká situace zrovna panuje v České republice.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/305a97b8642c475a94773433ea1285fa/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Magazín M, CC-BY: Východ-Západ-Nevím"/>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/11712-vyzkum-lidi-nejvic-manipuluje-strach-dotyka-se-to-i-vnimani-eu">Lidi nejvíc manipuluje strach. Dotýká se to i vnímání EU</a>
Výzkum zaměřený na sledování manipulativních technik v mediálních sděleních, jejich účinku a úrovně informační gramotnosti před několik dny ukončili politologové z Masarykovy univerzity. V laboratorním šetření ověřovali, jaké formy mediální manipulace, na jejichž existenci upozornili už v předchozím výzkumu, mají na účastníky největší vliv. Zjistili, že nejvíc fungují ty útočící na emoce. V Česku se to odráží na pokřiveném vnímání Evropské unie.
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12220-zivot-v-sudetech-ovlivnuje-vyhnani-nemcu-i-po-70-letech">Život v Sudetech ovlivňuje vyhnání Němců i po 70 letech</a>
Jak moc se odrážejí historické události v současném životě? Prozkoumat se to rozhodli výzkumníci z Ekonomicko-správní fakulty MU. Zjišťovali, jak se projevila výměna obyvatelstva v bývalých Sudetech na životě v tamních obcích. Svou prací chtěli prověřit teorie o tom, jak spolu souvisí investice do sociálního kapitálu, tedy vztahů s ostatními lidmi, a migrace. Výsledkem jejich bádání je doklad toho, že i sedmdesát let staré události mají stále vliv na současnou míru stěhování nebo na společenský život obyvatel.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/f908b06b4d044860b27abae998716697/obrazek.png" alt="Masarykova univerzita, Ivan Svárovský, Magazín M, CC-BY"/>
<a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12251-vyzkum-zakazovat-pouzivani-mobilu-o-skolnich-prestavkach-neni-potreba">Zakazovat mobily</a> ve školách nemá cenu. Je také dobré brzy** <a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/12042-vyzkum-cim-drive-deti-zacnou-pracovat-s-pocitaci-tim-lepe-je-pozdeji-ovladaji">pustit děti k technologiím.</a>
Povolení či zakazování mobilů o přestávkách ve škole nesouvisí podle výzkumu psychologů z Fakulty sociálních studií MU s problematickým chováním dětí. &quot;Dospívající v našem výzkumném souboru se o přestávce baví se spolužáky bez ohledu na to, zda mají povoleno, nebo zakázáno mobilní telefon používat,“uvedl David Šmahel. Povolení nebo zákaz mobilů o přestávce nezvyšuje ani nesnižuje čas, který dospívající na internetu celkově za týden stráví.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/536eef3906694ee080c8f1907c58dc24/obrazek.png" alt="Pixabay/Thomas Quinn: Děti a technologie"/>
Podobně zase odborníci z Filozofické fakulty MU svým výzkumem dat z 21 evropských zemí ukázali pozitiva využívání technologií v raném věku. Čím dříve s používáním IT začnou, tím lépe v 15 letech hodnotí svoji schopnost ovládat počítače a také technologie více zapojují do svého života. „Často se setkáváme s míněním, že děti a adolescenti neustále jen bez užitku koukají do počítačů a telefonů, ale to je krátkozraký odsudek. Právě volnost v experimentování nebo vhodná hra jsou pro osvojování dovedností velice důležité. Zůstává ale na rodičích, aby takové aktivity moderovali,“ vysvětlil vedoucí výzkumného týmu Jiří Zounek.

15 témat o vědě na MUNI, která byste si měli přečíst

Unikátní living lab, neboli živá laboratoř, zaměřená na studium faktorů ovlivňujících lidské zdraví vznikne v příštích letech v Brně díky aktivitám centra <a href="https://www.recetox.muni.cz/">RECETOX</a> Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Aktivita bude založena na partnerství na mezinárodní i místní úrovni s cílem přispět k udržení rovnováhy ve společnosti a zlepšit její vztah k životnímu prostředí.
RECETOX se dlouhodobě věnuje výzkumu toxických látek v prostředí a jejich negativních dopadů na člověka a díky mimořádnému úspěchu hned ve třech výzvách grantového programu Horizon 2020 bude dál posilovat mezioborovou spolupráci napříč univerzitou a s předními evropskými výzkumnými institucemi, jako je University College London a ETH Zurich nebo síť evropských biobank BBMRI. Na souhrnný projekt s oficiálním názvem CETOCOEN Excellence, který byl dnes slavnostně zahájen v Univerzitním kampusu Bohunice, získalo centrum téměř jednu miliardu korun z evropských a národních zdrojů.
V rámci tohoto projektu chce univerzita posilovat také partnerství s městem Brnem, Jihomoravským krajem, fakultními nemocnicemi a dalšími regionálními institucemi. *„Naším cílem je vybudování komunity, která bude společně pracovat na zdravé budoucnosti naší společnosti. Kromě spolupráce s výzkumnými institucemi, státními a regionálními orgány chceme prohloubit vazby s místními podniky a samozřejmě i s obyvateli regionu, kteří nám pomáhají získávat cenná data, a proto by měli nové vědecké poznatky také jako první využívat,“ *uvedl rektor Masarykovy univerzity <a href="https://www.muni.cz/lide/2002-martin-bares">Martin Bareš</a>, který ocenil systematickou práci týmu centra RECETOX v oblasti internacionalizace.
<h3>Jak vznikají chronické nemoci</h3>
Hlavním cílem projektu je hodnocení komplexních dopadů prostředí, v němž žijeme, ale také životního stylu a socio-ekonomického postavení člověka na jeho zdraví. To je možné hodnotit pouze v dlouhodobých epidemiologických a klinických studiích se zapojením tisíců lidí. Zahraniční partneři projektu svými zkušenostmi přispějí k vytěžení dat dostupných z dlouhodobé studie <a href="https://www.celspac.cz/">CELSPAC</a>, která už skoro 30 let sleduje život a zdraví dětí narozených v Brně. Budou se také podílet na jejím dalším rozšíření a propojení s dalšími regionálními zdroji tak, aby nové poznatky přispěly k ochraně prostředí a lidského zdraví i lepší kvalitě života, zejména u citlivých a zranitelných populačních skupin.
„Propojení mnohovrstevných dat o výskytu škodlivých látek v prostředí, o jejich účinku na organismus, o zdravotním stavu obyvatel a jejich životním stylu, návycích i sociálním postavení a současná aplikace nejnovějších informačních technologií, metod umělé inteligence a strojového učení přispěje k poznání klíčových parametrů rozvoje chronických onemocnění. Umožní také hledat nejefektivnější cesty jejich prevence a diagnostických i terapeutických nástrojů,“ přiblížila ředitelka centra RECETOX <a href="https://www.muni.cz/lide/27680-jana-klanova">Jana Klánová</a>, čím se chtějí zabývat.
Cílem projektu CETOCOEN Excellence je vytvořit dostatečnou kapacitu pro výzkum faktorů, které stojí za rostoucím výskytem chronických onemocnění a poruch. Nejedná se jen o nemoci spojené se stárnutím populace, jako jsou neurodegenerativní onemocnění typu Alzheimerovy choroby nebo kardiometabolické nemoci, ale i poruchy chování a učení u dětí, rozvoj alergií a autoimunitních onemocnění nebo pozorované snížení plodnosti.
Součástí projektu jsou ale i změny ve vzdělávání, které musí být orientované víc mezioborově. Centrum chce proto nastavit nové studijní směry zaměřené na propojení informací o životním prostředí a zdraví a na matematickou biologii a informatiku. V oblasti aplikací plánuje vytváření nových metod i technologií, ale také přenos získaných znalostí či zkušeností do legislativy nebo zajištění otevřeného přístupu k získaným datům.
<h3>Inovační strategie České republiky</h3>
Projekt zapadá do inovační strategie České republiky, kterou dnes v Brně na slavnostním zahájení projektu CETOCOEN okomentoval vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. „Země, které se rozhodly zasvětit budoucnost inovacím, jsou dnes na vrcholu socioekonomického žebříčku. Vizí České republiky je dostat se do roku 2030 mezi dvacet nejvyspělejších ekonomik světa, být v duchu národní hospodářské značky zemí pro budoucnost – <a href="https://www.countryforfuture.com/">Czech Republic: The Country For The Future</a>,“ řekl Havlíček.
„Pro letošní rok zajistila Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace na vědu a výzkum jen z národních zdrojů rekordní částku ve výši 37,5 miliardy korun – tedy o celé dvě miliardy vyšší, než tomu bylo v roce 2018. Se zaváděním poznatků vědy a výzkumu efektivně pomáhají a pomáhat budou, jak ukazuje právě brněnská živá laboratoř, i evropské programy. Pomáháme také s debyrokratizací či internacionalizací vědy či se zaměstnáváním zahraničních expertů a vědeckých pracovníků,“ doplnil ministr.
Další strategické projekty, které nepřímo navazují na aktivity centra RECETOX, dnes představil rektor Martin Bareš také předsedovi vlády Andreji Babišovi. V rámci své návštěvy Brna si premiér v odpoledních hodinách prohlédl Univerzitní kampus Bohunice, kde nejprve jednal s vedením univerzity a zástupci Lékařské fakulty MU o projektu zaměřeném na hledání řešení pro zlepšení zdravotnických služeb s využitím pokročilých informačních technologií, které zajistí maximální bezpečnost. Poté se seznámil s možnostmi budovaného <a href="https://www.med.muni.cz/simu">Simulačního centra</a>, které od příštího akademického roku začne sloužit medikům.

Miliarda z EU promění Brno v centrum výzkumu faktorů ovlivňujících zdraví lidí

Tým kolem <a href="https://www.muni.cz/lide/108413-kamil-paruch">Parucha</a>, který působí na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, se zaměřuje na výzkum chemických sloučenin se slibnou biologickou aktivitou – konkrétně vyvíjejí látky, které mohou být využitelné v léčbě některých nádorových a kardiovaskulárních onemocnění.
Se svými kolegy je autorem řady mezinárodních patentů a <a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/10304-firma-artios-pharma-uzavre-s-muni-licenci-na-slouceniny-pro-nadorovou-terapii">s britskou inovativní firmou Artios Pharma</a> pracuje na dvou výzkumných programech. Další nadějné sloučeniny se snaží dotáhnout až do stádia, kdy o ně mohou projevit zájem farmaceutické firmy, a to v rámci <a href="https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/10818-vedci-vyuziji-stomilionovy-grant-na-vyzkum-protinadorovych-latek">stomilionového grantu</a> z evropských fondů.
<h5>Strávil jste asi 13 let ve Spojených státech v univerzitním i firemním prostředí, což je pořád ještě delší doba než jste zpátky v tuzemsku. Jaký máte z té dekády v Česku pocit?</h5>
Dost smíšený. Na úrovni výzkumné skupiny se nám daří, na české poměry až nadprůměrně dobře. Máme výsledky, které zajímají i kolegy v zahraničí, což se odráží ve spolupracích. Co se ale týče systému české vědy a celkového prostředí, tam je to spíš opačné.
<h5>Před dvěma lety jste s kolegou Lumírem Krejčím, se kterým úzce spolupracujete na většině velkých projektů, napsali kritický text, který varoval před hrozící paralýzou české vědy. V čem spočívá? Je to ta často zmiňovaná administrativní zátěž vědců?</h5>
Určitě ano. Ona bohužel souvisí s celkovým mentálním nastavením české společnosti a projevuje se i u lidí, kteří rozhodují o financování vědy, ať už se to týká grantových agentur, nebo administrace peněz jdoucích z evropských strukturálních fondů. Bohužel to pro vědce není moc veselý obrázek a skoro bych řekl, že v některých ohledech to, co se řadě českých výzkumníků daří, je spíše navzdory systému než díky jeho podpoře. Bohužel jsme si tu vytvořili prostředí, kde záleží hlavně na tom, aby bylo všechno papírově v pořádku, ale skutečná podstata věci je až na druhém místě. Frustrace vědců ze stále odpornější byrokracie je opravdu silná.
<h5>V čem konkrétně je háček?</h5>
Jedna věc je určitě to, že musíte do projektových žádostí vyplňovat hromadu nesmyslů. Když to řeknu polopatě: Do projektu nestačí napsat a popsat, co a proč se chystáte zkoumat, a když to půjde dobře, že z toho mohou být kvalitní výsledky, které ve finále mohou vést například až k léčivu. Musíte to opepřit a okořenit různými slohovými cvičeními na téma socio-ekonomický impakt a analýza rizik, tvorba nových pracovních příležitostí a podobně. Jenže to je ve vědě úplný nesmysl. V podstatě to pak dopadá tak, že na tato slohová cvičení, která mnohdy rozhodnou o tom, jestli peníze dostanete, nebo ne, si musíte najmout specializovanou firmu. Žádný normální vědec to nevyplodí. My sami s kolegy jsme přesně tohle museli udělat, abychom dosáhli na stomilionový grant z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. A k dokreslení: Jen na objednávání spotřebního materiálu jsme museli najmout dvě nové administrativní posily a u každé objednávky podepisuji, že nejsem ve střetu zájmů.
<blockquote>
Kamil Paruch (1972)
</blockquote>
<blockquote>
po studiích na Masarykově univerzitě odešel na doktorát do Spojených států na Columbia University. Poté osm let pracoval ve farmaceutické firmě Schering-Plough. Na svoji alma mater se vrátil v roce 2009 a byl podpořen programem SoMoPro Jihomoravského kraje, který lákal špičkové vědce ze zahraničí. Zabývá se především výzkumem v oblasti syntézy nových organických sloučenin s cílenou biologickou aktivitou.
</blockquote>
<h5>Řada vědců dnes zmiňuje fenomén „tajných“ projektů, na kterých postupně pracují díky financování z dílčích grantů, které jsou ale vlastně na něco úplně jiného a slouží tak trochu jako zástěrka.</h5>
To je v české vědě podle mě poměrně běžná věc, která souvisí s našimi grantovými agenturami. Shodou okolností jsme nedávno dokončili jeden projekt, na kterém jsme pracovali sedm osm let, dostali jsme ve finále výsledky, které vedly k americkému a japonskému patentu, publikovali jsme ve velmi dobrém periodiku, ale minimálně do poloviny té práce to byl projekt, jehož financování jsme lepili z různých vedlejších zdrojů, protože něco takového mělo šanci vzniknout jen v časovém rámci, který je absolutně nekompatibilní s jakýmkoliv schématem typu GAČR, TAČR nebo AZV (pozn. redakce: Grantová agentura ČR, Technologická agentura ČR, Agentura pro zdravotnický výzkum ČR). Tam po vás po třech letech chtějí X článků, a když to nesplníte, tak máte obrovský problém. Jenže to není kompatibilní s kvalitní mezinárodně kompetitivní vědou.
Před časem o tom hezky psal profesor Josef Michl ve svém oficiálním dopisu předsednictvu GAČR, kde vyloženě doporučuje flexibilitu, aby bylo možné u nějaké části projektů nedospět k publikaci nebo minimálně ne v daném termínu. Ono to totiž neznamená, že je něco špatně – naopak to může znamenat, že jste narazili na něco zajímavého a komplikovaného. Ideálně přece chcete objevit něco nového a to nenaplánujete. Bohužel to vypadá, že nastavení většiny lidí je jiné a mají představu, že budete odborné články sekat jak Baťa cvičky.
<h5>Je to problém jen českého systému?</h5>
Pohyboval jsem se delší dobu ve Spojených státech a teď jsem delší dobu v České republice, takže informace z jiných zemí mám spíše zprostředkované, ale obecně si myslím, že v Evropě jsme ve srovnání s USA nebo i s Velkou Británií dost sešroubovaní. Jednak administrativně, jednak stran různých výše zmíněných slohových cvičení. V těch dvou zmíněných zemích se mi zdá, že víc záleží na substanci a kvalitě než na tom, jak vybásníte projektovou žádost.
<h5>V Česku se chystá nové hodnocení vědy, metodika 17+. Udělal jste si už na to názor?</h5>
Nejsem na tohle žádný expert, takže to nemůžu podrobně komentovat. Zatím z toho nemám pocit, že bychom se zbavovali slohových cvičení, ale strašně rád bych se mýlil. Nicméně ať tu máte jakýkoliv systém, ve finále vždycky záleží, jací jsou lidé, kteří ho aplikují. Sebelepší systém není odolný vůči těm, kteří ho budou chtít zkroutit třeba tak, aby se měli dobře především ti průměrní, místo abychom výrazně podporovali a dále motivovali ty, kteří jsou nadprůměrní.
<h5>Co s tím?</h5>
To je jak se zaváděním demokracie. Nemyslím si, že existuje nějaká kouzelná sada opatření, která by se dala udělat, a něco se dramaticky zlepšilo z roku na rok. Jeden můj kolega by vám určitě řekl, že jediná šance je začít skutečně masivně podporovat příchod mladých lidí se zahraniční zkušeností z míst, která jsou na tom podstatně líp než my, a tím systém měnit zdola. Bohužel jakkoliv se spousta věcí zlepšila, tak to pořád není dost a dostat do České republiky nebo do Brna špičkového doktorského studenta nebo postdoka je pořád oříšek. Obecně špatná situace je i na pozici, které říkáme odborný asistent, což je podle mě sám o sobě hrozně nešťastný název. Vzbuzuje totiž dojem, že je to někdo, kdo má někomu asistovat. Přitom to má být pozice, kde už je člověk samostatný vedoucí týmu a zcela plnoprávný člen akademické komunity – takto je to zcela běžné a přirozené na kvalitních institucích v zahraničí. A vypadá to, že většina našich akademických pracovišť se ani nijak zvlášť nesnaží získat opravdu co možná nejlepší kandidáty na tyto pozice – nabízejí průměrné až podprůměrné startovní podmínky, čemuž poté logicky odpovídá výsledek.
A pak by měl člověk taky začít sám u sebe, snažit se a nezapomínat na to, jak je důležité aktivně se účastnit rozhodování o tom, kdo bude stát v našem čele. Lidé, kteří jsou v top managementu, ať už státním, firemním nebo univerzitním, opravdu musí být profesionálové a respektované osobnosti, protože jejich zodpovědnost je nemalá. Když udělají špatná rozhodnutí, dopadne to na všechny. Na nižších stupních se pak můžete zbláznit a stejně řadu věcí nespravíte.
<h5>Tušil jste, do čeho jdete, když jste se před deseti lety vracel do České republiky?</h5>
Neměl jsem velké iluze, ale musím říct, že realita často překonala i některá má poměrně pesimistická očekávání. To, o čem tu mluvíme, není dobrý trend a hlavně my jako Česká republika si ho nemůžeme dovolit. Nejsme rozhodně v pozici, kdy bychom byli o pár let napřed před celým světem. Naopak máme co dělat, abychom se aspoň v některých oborech drželi slušného průměru nebo lehkého nadprůměru. Mnohé věci, které jsou esenciální, řešíme formálně, nebo pomalu a cimrmanovsky komplikovaně vymýšlíme vlastní řešení, místo abychom aplikovali to, co na kvalitních zahraničních institucích dávno funguje.
<h5>U vás byl návrat motivovaný osobními důvody. Jinak byste o tom neuvažoval?</h5>
Kdybych se oprostil od všech emocionálních aspektů, jakože má člověk manželku Češku, děti a nějaké vazby na domov, a rozhodoval se úplně pragmaticky, tak bych velmi pravděpodobně zůstal v zahraničí.
<h5>Co vás tu příjemně překvapilo?</h5>
Myslím, že se velmi dobře povedlo naplnit jednu z vizí ohledně Univerzitního kampusu Bohunice – minimálně v té oblasti, do které nejvíc vidím, tedy v propojení chemie a biologie. Tady skutečně dochází k synergiím několika oborů bez ohledu na to, kam organizačně patří. Jsme pod jednou střechou, denně se můžeme potkávat, zajít na oběd a probrat společné projekty. To je skvělá věc, kterou nám někdy kolegové i ze špičkových zahraničních institucí docela závidí.
A také mám radost z toho, že se nám podařilo pár vysoce nadprůměrných studentů chemie dostat na doktorské studium na opravdu elitní instituce, jako je Oxford, Harvard a Columbia University.
<h5>Vy jste po návratu začínal na Masarykově univerzitě v podstatě od nuly.</h5>
Můj případ je trochu atypický v tom, že jsem dlouho před návratem do České republiky pracoval ve firemní sféře, takže jsem si neměl moc co přivézt. Projekty, na kterých jsem pracoval ve firmě, zůstaly tam. Musel jsem si ve svých téměř 40 letech vymyslet nové projekty, měl jsem prázdnou laboratoř a v podstatě žádné zdroje. K tomu, abych se vůbec mohl smysluplně rozjet, byla zásadní podpora několika málo mých kolegů – konkrétně Petra Dvořáka, Aleše Hampla a Lumíra Krejčího, kterým bych rád tímto zpětně poděkoval.
<h5>Když se ale člověk podívá na časovou osu toho, co jste dokázali, působí to tak, že si dost jdete za svým. Přicházíte do Brna, začínáte pracovat na nových biologicky aktivních sloučeninách, mluvíte o tom, že ve vzdálenějším horizontu budete potřebovat partnera z komerční sféry, abyste to posunuli do praxe, a po dalších pár letech sloučeniny máte v takové fázi, že spolu s kolegy uzavíráte na české poměry poměrně unikátní partnerství s inovační firmou. Takhle to zní skoro pohádkově.</h5>
V podstatě to tak nějak je, ale shrnul jste do jedné věty skoro deset let tvrdé práce. Jen bych možná ještě doplnil, že komerční spolupráce, kterou máme s Lumírem Krejčím s firmou Artios, není ještě tak daleko, že bychom měli sloučeniny, které jsou připravené jít do klinického testování a za pár let se dostat do praxe. Jsme pořád ještě ve fázi základního výzkumu, který stojí na našem chemicko-biologickém know-how a na to konto byla uzavřena exkluzivní licenční smlouva. Shodou okolností ale máme v tuto chvíli jiný program ve spolupráci s Vítězslavem Bryjou z ústavu experimentální biologie a tam už jsme se dostali ke sloučeninám, které mají velký potenciál ke klinickému testování. Ve spolupráci s Centrem pro transfer technologií MU teď intenzivně přemýšlíme, že bychom zkusili založit spin-off firmu se spoluúčastí univerzity a s investorem a vybranou sloučeninu bychom protlačili až do fáze klinického testování.
<h5>Jak to, že firma jako Artios je ochotná podpořit výzkum, když není jisté, že z toho něco bude?</h5>
Jednak samozřejmě nejsme jediní, do koho investují, a jednak je to inovativní firma v biotechnologickém a farmaceutickém průmyslu se vším všudy. Je z investorského prostředí, které je na to zvyklé. Finančně je to tedy velký risk, ale o to větší může být zisk. Jak se říká anglicky: high risk, high gain. Doporučoval bych toto prostředí pořádně poznat všem, kteří šermují termíny inovace, vysoká přidaná hodnota, excelence, průmysl 4.0, chytré město a dalšími „buzzwords“, kterých má plnou pusu kdekdo, ale reálných příkladů kolem sebe vidíme pořád strašně málo.
Čím to je?
Vyžaduje to velké časové investice, značné peníze a hlavně velký kus intenzivní práce, abychom něčeho skutečně relevantního dosáhli.
<h5>Jak dlouho může trvat, než se vědec dostane s biologicky aktivní sloučeninou z laboratoře k pacientovi?</h5>
Záleží také na tom, jak velkou dávku štěstí máte a do jak moc nových věcí se pouštíte. To, co děláme my s Artiosem, je úplně nová biologie, nová třída enzymů, která zatím nebyla farmakologicky využita, což se promítá do daleko větší časové náročnosti. Když vyvíjíte něco, co je v zásadě známé a ozkoušené, a vy chcete například „jenom“ udělat o něco účinnější nebo selektivnější sloučeninu, je vaše startovní pozice snazší. I v takovém případě se ale bavíme o několika letech. V našem případě, pokud do toho započtete komponentu základního výzkumu, na kterém pracoval kolega Krejčí, jsme přibližně na deseti letech a u pacienta ještě zdaleka nejsme.
<h5>Jak se povede domluvit na spolupráci s takovou inovativní firmou?</h5>
Jedině skutečně kvalitní prací, nic jiného za tím není. Na startu vám může pomoct, když je za vámi nějaká silná značka typu Oxford nebo MIT (což není náš případ), pomůže vám taky historie úspěšných spoluprací a jiných úspěšných projektů, které jsou pro investora určitou zárukou. To vše otevírá dveře, nakonec za vás ale mluví jen vaše výsledky.
<h5>Použil jste opakovaně termín základní výzkum. Jak se stavíte k dělení vůči aplikovanému?</h5>
Podle mě je tohle dělení bullshit a to mě klidně můžete citovat. Náš projekt s Artiosem je toho krásný doklad. Vy můžete dělat něco, co je podle někoho „základní“ výzkum, ale jeden kousek dat, který nově získáte, vás rázem může překlopit do „aplikovaného“; a naopak. Takže nějak se na toto dělení upínat je nesmysl. Chytají se toho často někteří lidé a firmy, které se holedbají tím, že to oni dělají ten aplikovaný výzkum, ale ve skutečnosti fungují jen díky tomu, že si dokážou sáhnout na některé typy grantů a na jejich práci není žádná inovativnost – schovávají se za to aktivity, které jsou v řadě případů rutinní servis a měření. Ale ve výkazech to vypadá hezky, protože je to snadno plánovatelné – plníte indikátory, počty měření a počty uživatelů.
<h5>Co vás osobně na vědě baví? Proč to děláte?</h5>
Všechny projekty, kterým se věnujeme, jsou orientované do oblasti onkologie. Už od dob, kdy jsem dělal v USA v byznysu, jsem chtěl být v terapeutické oblasti, kde když se zadaří, může to mít reálný dopad a pomoci lidem. Ve Spojených státech ve firmě jsem měl možnost přejít z onkologické oblasti do metabolické a řešit obezitu. Bylo to kariérně lákavé, ale nepřicházelo to pro mě v úvahu, protože bych nenašel vnitřní motivaci to dělat.
Druhá velká motivace je pro mě intelektuální. Vývoj biologicky aktivních sloučenin je pořád hodně nepředvídatelný. Je to intuitivní záležitost, nedá se to přesně spočítat, musí vás to prostě napadnout – pětkrát to nezafunguje, pošesté ano, dostanete data a vidíte reálnou biologickou aktivitu. Kdyby šlo na superpočítači zcela spolehlivě spočítat, že je potřeba připravit jedinou konkrétní sloučeninu a ona bude hned optimálně fungovat, tak by to pro mě ztratilo velké kouzlo. Tak to ale není a myslím si, že ještě nějakou dobu nebude.

Opravdu kvalitní věda se nedá naplánovat do tabulek

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

PFAS

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Česká televize je jedinou českou veřejnoprávní televizí poskytující své vysílání celoplošně na území Česka. Jako médium veřejné služby má zajišťovat všem občanům přístup k informacím, kultuře, vzdělání a zábavě.

Česká televize

Měsíčník a zpravodajský portál brněnské Masarykovy univerzity. Informuje o aktuálním dění na univerzitě, vědě a výzkumu, studentském životě i akademickém sportu. Přináší rozhovory s významnými osobnostmi univerzity a se zajímavými absolventy.

Opravdu kvalitní věda se nedá naplánovat do tabulek

Miliarda z EU promění Brno v centrum výzkumu faktorů ovlivňujících zdraví lidí

15 témat o vědě na MUNI, která byste si měli přečíst

Šla jsem na to obráceně: Napřed děti, až pak věda

RECETOX pomáhá s odpady v Kyrgyzstánu a Kazachstánu

V zemědělských půdách se často vyskytují koktejly ze zbytků pesticidů

Biochemik hledá způsoby, jak studovat metabolismus léčiv

Nastupující generace vědců se ve světě neztratí

Chat s osobností - Mgr. Ondrej Šedo, Ph.D.

Na výzkum faktorů ohrožujících zdraví získala MUNI miliardu korun z EU

Nejbližší akce

Měření alkoholu a kontrola obsahu CO2 a O2 v alkoholických a nealkoholických nápojích

27. Škola hmotnostní spektrometrie 2026

Validace analytické metody a použití programu Excel - 2026

Webináře

Extending the power of LC MS/MS: advanced workflows with QTRAP®

Liner selection and injection techniques in GC

Future Days: Catalysts, What Will Define the Next Decade of Catalysis?