<p><strong>Ing. Jelena Alexandrovna Prokudina, Ph.D., se narodila v roce 1980 v ruské Jaroslavli. Magisterské studium absolvovala na VŠCHT Praha na Fakultě potravinářské a biochemické technologie v oboru chemie přírodních látek, kde úspěšně obhájila doktorský titul. Působí jako odborná asistentka v Ústavu chemie přírodních látek, ve své výzkumné práci se již od magisterského studia zaměřuje na detekci isoflavonoidů v rostlinách a je zapojena do projektu na detekci anabolických steroidů.</strong></p>
<h5><strong>Mohla byste, paní doktorko, krátce vysvětlit, čemu se ve svém výzkumu věnujete?</strong></h5>
<p>Během doktorského studia jsem se zabývala analýzou isoflavonoidů, konkrétně imunoafinitní chromatografií isoflavonoidů, jejich analýzou a přítomností v rostlinách. Isoflavonoidy mají hodně zajímavých farmakologických vlastností a účinků. Například účinek rostlinných přípravků k úlevě od příznaků menopauzy je založen právě na přítomnosti isoflavonoidů v použitých rostlinách, přičemž působí jako estrogeny. Postupně jsem se začala zabývat analýzou anabolických steroidů a v tom nyní pokračuji.</p>
<h5><strong>Jak konkrétně váš výzkum probíhá?</strong></h5>
<p>Co se týká výzkumu isoflavonoidů, vytipovali jsme zajímavou rostlinu a zkoumali jsme, zda jsou v ní tyto látky přítomny, a pokud ne, zkoumali jsme rostliny příbuzné. Většinou jsou to léčivky. Na výzkum anabolických steroidů máme projekt zaměřený na vývoj imunologických metod pro jejich detekci. Zabýváme se pak vývojem analytické metody a následně zkoumáme, jestli ji lze aplikovat na reálné vzorky.</p>
<h5><strong>K čemu se steroidy dnes používají?</strong></h5>
<p>Anabolické steroidy se používají k medicínským účelům, například při léčbě osteoporózy, chudokrevnosti, při poúrazových stavech. Zároveň jsou tyto látky často zneužívány ve sportu, v kulturistice, což je pochopitelně nelegální, je to doping. Na černém trhu se prodávají výrobky, které mohou být falšované. Mohou obsahovat neuvedenou látku a jejich použití může mít závažné zdravotní důsledky. Navíc dlouhodobé užívání anabolických steroidů také vede k zdravotním komplikacím. Cílem našeho výzkumu je vývoj metod, které lze aplikovat při detekci anabolických steroidů v doplňkové stravě a falšovaných přípravcích.</p>
<h5><strong>Co vás na vašem výzkumném tématu a oboru, který jste si vybrala, nejvíce baví?</strong></h5>
<p>Baví mě výzkumná práce jako taková. Ráda se věnuji analytice, jedním z mých koníčků je například hmotnostní spektrometrie. Vědecká práce je jako zajímavý příběh, skoro detektivka. Když má člověk něco vymyslet a najít, využívá k tomu různé přístroje a zdroje. Máte něco před sebou, musíte to prozkoumat a vyřešit. Občas se to nepovede, musíte najít příčiny a něco změnit, a nakonec, když řešení najdete, je to něco neuvěřitelného. To je potom moc příjemný pocit. Právě i proto mě zaujal obor chemie přírodních látek.</p>
<h5><strong>Jak jste si představovala svoji budoucí kariéru v době, kdy jste začala studovat vysokou školu? Věděla jste už, že budete pokračovat v doktorském studiu a dáte se na vědeckou dráhu?</strong></h5>
<p>Ve své diplomové práci jsem se již věnovala imunoafinitní chromatografii a někdy ke konci pátého ročníku jsem začala mít pocit, že je to nedokončené, že jsem s tím jenom začala, nechtěla jsem toho nechat na půl cesty. Rozhodla jsem se tedy pokračovat v doktorském studiu. O své budoucí kariéře jsem ale moc nepřemýšlela. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že v akademickém prostředí nezůstanu. V průběhu doktorského studia jsem odešla a zkusila jsem práci v komerčním sektoru, ve firmě, která se zabývala kontrolou kvality. Po roce jsem se ale vrátila a dnes vím jistě, že jsem se rozhodla správně. Samozřejmě nemůže člověka bavit v práci vše, ale mě moje práce baví neuvěřitelným způsobem.</p>
<h5><strong>Proč jste se rozhodla ze školy odejít? Měla jste pocit, že chcete zkusit něco jiného?</strong></h5>
<p>Ano, chtěla jsem zkusit něco jiného. Ale nebylo to jednoduché rozhodnutí. Hodně jsem se v té firmě naučila a tyto zkušenosti se hodí i ve vědecké práci.</p>
<h5><strong>Navázala jste po návratu z mateřské dovolené na svoji práci na výzkumném projektu?</strong></h5>
<p>Už když jsem dokončovala doktorát, zapojila jsem se do projektu se steroidy. Mám velké štěstí, protože ještě před odchodem na mateřskou dovolenou jsme se s vedoucím domluvili, kdy se přibližně k práci vrátím. Už když jsem odcházela, plánovala jsem trošku rychlejší návrat.</p>
<p>Z mateřské dovolené jsem se vrátila velmi brzy, doktorskou práci jsem obhájila v říjnu 2013, na mateřskou jsem odešla v prosinci a vrátila jsem se ani ne za rok, v říjnu 2014. Pracuji na poloviční úvazek, zároveň jsem i na rodičovské, protože syn je ještě malý a je potřeba s ním být více v kontaktu. Musím ale říct, že od svého vedoucího, pana profesora, cítím opravdu velkou podporu, všichni u nás v práci mají pochopení pro situaci, kdy musím kombinovat práci s rodinou.</p>
<h5><strong>Říkáte, že berete svoji práci jako koníček a že je pro vás náplní života. Dalo by se říct, že je pro vás vědecká práce posláním?</strong></h5>
<p>Ano, moje práce je pro mě koníčkem, ale samozřejmě to není jediná náplň mého života. Já si vlastně zatím vůbec nepřipadám, že bych byla vědkyně, ještě z nějakého důvodu váhám, když mám to slovo použít, necítím se jako vědkyně… Ale asi jsem, opravdu mě věda baví.</p>
<h5><strong>Jak si představujete vědce nebo vědkyni? Jaké by měli mít vlastnosti nebo schopnosti?</strong></h5>
<p>Základ je, aby je bavilo, co dělají, musí mít nadšení.</p>
<h5><strong>Jaké osobní vlastnosti vám pomohly dosáhnout úspěchů, například toho, že jste dokončila doktorát?</strong></h5>
<p>Právě to nadšení… Mě když něco zaujme, když něco řeším, je to skoro jako droga.    </p>
<h5><strong>Od kdy je váš život vlastně spojen s VŠCHT?</strong></h5>
<p>Začala jsem studovat později, v jedenadvaceti letech. Přijela jsem rovnou na magisterské studium. Hodně jsem totiž cestovala, už během střední školy. Jsem původem z Ruska, kde jsem studovala střední školu, a v té době jsem byla na dvou výměnných pobytech v zahraničí. Jeden rok jsem strávila ve Spojených státech amerických a jeden rok v Belgii. Po ukončení střední školy jsem znovu jela do Spojených států, kde jsem dva roky studovala na Potomac State College obor Business Administration. V té době jsem vůbec netušila, co chci v životě dělat, takže to byla nejjednodušší volba. Tam jsem právě pochopila, že by mě zajímala chemie a biochemie. Následně jsem se dostala do Česka, tady jsem se naučila asi za rok češtinu a udělala jsem přijímačky na VŠCHT.</p>
<h5><strong>Proč jste si vybrala zrovna Českou republiku, Prahu a VŠCHT?</strong></h5>
<p>Českou republiku z rodinných důvodů, protože se sem už dříve odstěhovali moji rodiče. Jela jsem za nimi na návštěvu, a jelikož to už bylo po tom, co jsem absolvovala College ve Spojených státech, rozhlížela jsem se, co vůbec dál dělat. Napadla mě chemie a připadalo mi jako výborná myšlenka studovat ji právě v České republice. Vysoká škola chemicko-technologická mě zaujala, když jsem byla několikrát na dni otevřených dveří, to mě přilákalo. Byla jsem tu rok, učila se češtinu, opakovala jsem si i chemii, protože to byly skoro tři roky, co jsem ji na střední škole naposledy viděla.</p>
<h5><strong>Změnily se podle vás za tu dobu, co na VŠCHT působíte, prostředí nebo podmínky pro studium?</strong></h5>
<p>Tak samozřejmě, za tu dobu se podmínky pro studium změnily hodně, teď je tu technická knihovna, ale nejenom tady, obecně se změnily podmínky pro studium. Dnes je možnost využívat různé elektronické přístroje a pomůcky, například tablety, můžete z nich promítat, vyhledávání se také posunulo na úplně jinou úroveň…</p>
<h5><strong>Jací jsou mladí lidé, kteří dnes přicházejí studovat na VŠCHT, nebo ti, kteří se rozhodnou pokračovat v doktorském studiu?</strong></h5>
<p>Když už se člověk rozhodne jít na doktorát, má pro to většinou i předpoklady a přistupuje k tomu zodpovědně. Také se mi studenti zdají být sebejistější, což je dobře.</p>
<h5><strong>Vnímáte v tomto ohledu nějaké rozdíly mezi dívkami a chlapci?</strong></h5>
<p>Momentálně neučím, tudíž se se studenty potkávám hlavně v laboratoři, kde jim pomáhám při řešení jejich bakalářských či magisterských prací. Velký rozdíl nevidím, spíše se mi zdá, že celkově rozdíly začínají být menší. Jistě, určité jsou v rozdělení práce, jsou „typické“ práce, které baví více dívky, a jiné zase chlapce. Říká se, že většinou se dívky nebo ženy věnují takové práci, která vyžaduje trpělivost a preciznost, činnosti, u níž je potřeba déle „zůstat na místě“. Jednou jsem slyšela zajímavou větu (nebylo to tady na VŠCHT), že na analytickou práci v  laboratoři, kde se dělá rutinní práce, se kluci nehodí. Opravdu mě překvapilo, že někdo takto uvažuje.</p>
<h5><strong>Setkala jste se někdy i tady na VŠCHT s takovými stereotypy, s tvrzením, že se na něco hodí více ženy a na něco muži?</strong></h5>
<p>Tady na VŠCHT jsem se s tím nesetkala, nemám takovou zkušenost. Buď mám štěstí, nebo to nevidím. Já jsem trošku snílek, občas, když se nad něčím zamyslím, tak nevidím, neslyším nic, co se děje okolo mě. To je velice výhodné: když potřebuju pracovat a někdo pracuje vedle mě, vůbec si toho nevšímám. Má to své výhody, ale také nevýhody v tom, že občas něco prostě nevidím.</p>
<h5><strong>Jaká je situace ve vašem oboru, sledujete například posun v tom, kolik dívek jej studuje, kolik žen u vás vědecky působí?</strong></h5>
<p>Zdá se mi, že žen přibývá a pracovní týmy u nás na ústavu jsou z tohoto pohledu docela rozmanité. To je dobře, je to určitě přínosné. Když to řeknu zjednodušeně, muži a ženy většinou přemýšlejí jinak, způsob myšlení je u každého jiný. Ale v životě to není tak černobílé, každý člověk je originál. Nelze říct, že by se muži nebo ženy obecně hodili více na určitý druh práce (pokud nemluvíme opravdu o fyziologii, protože muži jsou silnější). Podle mě je důležitější osobnost člověka, více záleží na tom, co člověka baví, jakým způsobem je zvyklý uvažovat. Rozmanitost v týmu je dobrá nejen z hlediska pohlaví, ale také proto, že se v něm sejdou různé lidské povahy. A určitě je hodně důležité, aby spolu lidé v kolektivu vycházeli. Myslím, že u nás na ústavu to funguje docela dobře.     </p>
<h5><strong>Rozmanitost se určitě týká i toho, že sem přicházejí i lidé z jiných zemí, z jiných kultur. Vy sama jste původem z Ruska. Jak vnímáte ze své zkušenosti prostředí na VŠCHT, je přátelské vůči cizincům a cizinkám?</strong></h5>
<p>Tady na VŠCHT jsem se nikdy přímo nesetkala s nějakými negativními nebo nepříjemnými reakcemi. Mimo prostředí VŠCHT ano, to samozřejmě. Když jsem začala studovat magisterské studium, bylo zde poměrně málo cizinců, vlastně jsem osobně žádného neznala. To se velmi proměnilo, teď je tu mnohem více cizojazyčných studentů a také těch, kteří hovoří rusky. Nevím přesně, odkud pocházejí, ale určitě slýchávám ruštinu více než dřív. Velký vliv na to mají programy Erasmus. K nám na ústav přijíždějí lidé i na doktorské studium, například z Itálie nebo Běloruska, kde máme nastavenou spolupráci. Pak se vracejí, nezůstávají na VŠCHT, ale spolupráce je navázaná.</p>
<h5><strong>Kdybychom se ještě vrátily k tématu postavení žen a mužů: na VŠCHT stále není mnoho žen ve vedoucích pozicích a v rozhodovacích orgánech. Proč myslíte, že tomu tak je?</strong></h5>
<p>Myslím, že se to časem změní, že se to bude vyvíjet a žen tam bude víc. Já to vidím optimisticky. Určitě je lepší, pokud je zastoupení mužů a žen vyrovnané, ale zároveň je důležité, aby na těch pozicích byli schopní lidé. To je nejdůležitější, aby to byli lidé „na svém místě“.       </p>
<h5><strong>Jaké máte vy osobně ambice, profesní cíle a plány? Nyní jste rok po doktorátu, plánujete habilitaci, docenturu?</strong></h5>
<p>Habilitací a docenturou se teď ještě nezabývám. Zatím jsem ve stavu, kdy se snažím všechno stihnout. Asi se k otázce ambicí vrátím za pár let, až se všechno uklidní, až se naučím zvládat jak svoji práci, tak i péči o dítě. Zvládám to i teď a musím říct, že jsem spokojená s tím, jak to teď je, ale k plnění profesních cílů mi zatím chybí čas. Habilitace by určitě za několik let asi byla možná, je to jedna z možností, které před sebou vidím.   </p>
<h5><strong>Jak to tedy řešíte, jak zvládáte práci a zároveň péči o malé, rok a půl staré dítě?</strong></h5>
<p>Mám obrovské štěstí, protože jedna z babiček má čas hlídat, takže nemusím řešit jesličky.</p>
<h5><strong>Váš manžel je také vědec? A jak se zapojuje?</strong></h5>
<p>Vědec to není. Pomáhá skvěle a hodně se zapojuje.</p>
<h5><strong>Je možné stihnout na poloviční úvazek všechno, co byste chtěla?</strong></h5>
<p>Moc ne. Mně se zdá, že ne, ale samozřejmě to není nastálo a doufám, že se to časem změní. Vidím to optimisticky.</p>
<h5><strong>Máte už představu, kdy se chcete vracet na celý úvazek?</strong></h5>
<p>To nemám. Zatím to také neplánuji, protože jsem právě s mateřstvím pochopila, že nejde všechno plánovat.</p>
<h5>**Je něco, co byste uvítala, čemu by se škola měla více věnovat v oblasti podpory profesního, kariérního rozvoje vědeckých a pedagogických pracovníků a pracovnic?   **</h5>
<p>Myslím si, že když už si člověk vybere jako profesi vědu, musí se neustále vzdělávat, to je samozřejmost. Určitě je zapotřebí mít více možností k zvýšení pedagogických dovedností mladých vědeckých pracovníků. Učení je důležitou součástí vědecké práce, tedy aspoň na vysoké škole tomu tak je. Tento rok běží jeden společný projekt ČZU a VŠCHT, který je zaměřen přímo na toto téma. Z mého hlediska je skvělé, že ta možnost tady je, že se o tom začalo diskutovat.</p>
<h5><strong>Co vás kromě vědy baví, co ráda děláte ve volném čase?</strong></h5>
<p>Vždy jsem moc ráda cestovala, což byl právě jeden z důvodů, proč jsem „mládí“ procestovala. Ale potom, co jsem přijela do České republiky, jsem se už cítila trochu „přecestovaná“ a neměla jsem chuť jet na další Erasmus nebo jiný výměnný program. Teď už ano, ale situace se změnila s dítětem. Jinak také moc ráda čtu. Ovšem volného času moc nemám.</p>
<h5><strong>Ani během doktorského studia jste nebyla na stáži v zahraničí?</strong></h5>
<p>V zahraničí na stáži jsem nebyla. Do zahraničí jsem jezdila jenom na konference. Vím, že by bylo dobré zase někam na stáž odcestovat, aspoň na chvilku, ale v současné době to nepřipadá v úvahu. Podle mě je to určitě dobrá zkušenost – podívat se do jiných laboratoří, zároveň navázat další kontakty a spolupráci, je to jenom plus.</p>
<h5><strong>Co byste vzkázala nebo poradila mladým ženám, které jsou úplně na začátku vědecké dráhy nebo o vědecké profesi teprve uvažují?</strong></h5>
<p>Lze říct, že i já jsem úplně na začátku. Vzkázala bych jim, aby si našly ten správný obor a zaměření, které by je opravdu bavilo. Samozřejmě ne všechno je bude bavit, ale většinu času by měly trávit oblíbenou prací.</p>
<h3><strong>Kniha je v tištěné verzi dostupná na Oddělení pro vědu a výzkum VŠCHT Praha a na NKC gender a věda, její elektronickou verzi si můžete stáhnout na webu http://gro.vscht.cz/ či http://www.genderaveda.cz/.</strong></h3>


Ing. Jelena Alexandrovna Prokudina, Ph.D.

<p><strong>V poslední době se množí dotazy, jak je to vlastně s tím všudypřítomným koronavirem SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc COVID-19 v pitné vodě či odpadních vodách. Hrozí nám nákaza v blízkosti čistíren? Můžeme se nakazit pitím kohoutkové vody? Jakým způsobem se virus z vody odstraní, pokud vůbec? Tak si to pojďme shrnout.</strong></p>
<h3><strong>Koronavirus v pitné vodě</strong></h3>
<p>Přítomnost viru SARS-CoV-2 ani jiných podobných virů nebyla detegována v zásobování pitnou vodou nikde na světě a na základě současných poznatků je riziko zásobování jím kontaminovanou vodou <strong>naprosto mizivé, spíše nulové</strong>. Na tom se shodují mezinárodní organizace jako WHO, Global Water Research Coalition (1), ale i národní výzkumné či profesní organizace, například holandská KWR Water (2) nebo American Water Works Association (3), či stanovisko Národního referenčního centra pro pitnou vodu Státního zdravotního ústavu (4). Kontaminace vod viry by přicházela v úvahu jen u povrchových vod, přičemž většina našich velkokapacitních zdrojů jsou vodárenské nádrže v horních částech toků. Pokud by snad došlo ke kontaminaci povrchových zdrojů viry, pak jsou standardní úpravárenské a desinfekční procesy na úpravnách vod vůči němu účinné, tedy virus není odstraňován jen desinfekcí, ale i předcházejícími procesy. Z pohledu životaschopnosti koronavirů je důležité, že mají slabou tukovou a proteinovou obálku (Obr. 1) a jsou velmi <strong>snadno ve finále deaktivovány desinfekčními postupy jako je například běžná chlorace, ozonizace či UV záření. Úpravny pitné vody nemusí z hlediska efektivity vůči odstranění/inaktivaci SARS-CoV-2 nic měnit na své současné praxi.</strong></p>
<h3><strong>Koronavirus v odpadní vodě a ve vyčištěných odpadních vodách</strong></h3>
<p>Situace s městskými odpadními vodami a odtoky z čistíren odpadních vod (ČOV) není samozřejmě tak jednoduchá jako v případě pitné vody, protože se jedná o daleko složitější matrici. Některé studie ukazují, že přinejmenším fragmenty genů SARS-CoV-2, ne-li virus sám, mohou být přítomny ve splaškové vodě; na odtocích z ČOV však toto prokázáno zatím nebylo (5). Ani přenos fekálně-orální cestou dosud nebyl potvrzen (6). Přesto, nebo právě proto, nejsou splaškové odpadní vody a vyčištěné odpadní vody v současnosti považovány za epidemiologické riziko. Pokud jde o odpadní vody ze zdravotnických zařízení, kde lze předpokládat vyšší míru kontaminace SARS-CoV-2, ty je podle nové normy ČSN 75 6406 Nakládání s odpadními vodami ze zdravotnických zařízení vypouštěnými do stokové sítě pro veřejnou potřebu (únor 2020) zapotřebí předčistit - desinfikovat. Desinfekce, která se obecně jeví jako přiměřená prevence pro vyčištěné odpadní vody, u nás doposud není standardním krokem. Kauza SARS-CoV-2 snad odstartuje povinnost desinfikovat vyčištěné odpadní vody na odtocích z ČOV před jejich vypuštěním do povrchových vod stejně, jak je již dnes vyžadováno u jejich recyklace. Z tohoto důvodu není nutné se obávat recyklovaných odpadních vod, jak městských, tak šedých, neboť základní operací přípravy recyklované odpadní vody je vždy její desinfekce.</p>
<p>Pracovníci, kteří přicházejí do styku s odpadními vodami, by měli v každém případě používat ochranné pomůcky a dodržovat doporučená hygienická opatření (7). A to hlavně z důvodu obecných zdravotních a bezpečnostních rizik při nakládání s odpadními vodami.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2f51d028a0f84696a06faf6fc1b5af94/obrazek-(3).png" alt="VŠCHT Praha/Wikimedia Commons: Obr. 1. Struktura koronaviru"/></p>
<p>Výskyt koronaviru SARS-CoV-2 v odpadních vodách v různých místech stokové sítě by mohl sloužit i k indikaci epidemiologické situace v dané lokalitě. Objevují se i studie naznačující, že sledování výskytu tohoto viru v odpadních vodách by mohlo fungovat jako jakýsi systém včasného varování, že v dané lokalitě žije větší počet lidí s nemocí Covid-19 (8). Podobné studie se připravují i v ČR.</p>


Koronavirus ve vodách aneb hrozí nám „nákaza z vody“?

Prof. Ing. Jana Dostálová, CSc.

Doc. Ing. Petra Lipovová, Ph.D.

Prof. Ing. Blanka Králová, CSc.

<p><strong>Ing. Lenka Honetschlägerová, Ph.D., se narodila v roce 1982 v Plzni. V roce 2009 absolvovala Fakultu technologie ochrany prostředí na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde po pěti letech úspěšně obhájila doktorát v oboru chemie a technologie ochrany životního prostředí. Od ledna 2015 působí jako odborná asistentka v Ústavu chemie ochrany prostředí. Ve svém výzkumu se věnuje in situ oxidačním a redukčním technologiím, vede kurzy Contaminated soil treatment, Informační systémy a Základy toxikologie.</strong></p>
<p><strong>Jaká byla vaše cesta k chemii a na VŠCHT?</strong></p>
<p>Na začátku to byla shoda okolností, i to, jak jsem se dostala na VŠCHT. Moje cesta nevedla přímo k chemii. Po gymnáziu jsem moc nevěděla, co chci dělat. Cestovala jsem, jeden rok jsem žila ve Španělsku, a když jsem se vrátila, nebylo úplně jednoduché najít práci, protože jsem měla jenom gymnázium a žádnou praxi. Pracovala jsem jako asistentka, potom jsem učila angličtinu na základní škole. A pak jsem se rozhodla, že takto tedy ne, že čekám od života něco víc, a rozhodla jsem se jít studovat vysokou školu. Na VŠCHT jsem se dostala náhodou, protože ten rok byly přijímačky bez zkoušek. Ale od první chvíle mě to začalo strašně bavit a potom už byla cesta plynulá a všechno šlo hladce.</p>
<h5><strong>Proč jste se rozhodla pro studium technologie životního prostředí?</strong></h5>
<p>Od počátku jsem chtěla studovat obor zaměřený na ochranu životního prostředí, protože to je pro mne důležité téma; a také jsem věděla, že se dostanu i do praxe, viděla jsem větší spojitost se soukromým sektorem a lepší aplikovatelnost výsledků než u jiných oborů. Ke svému výzkumnému tématu, kterým je stabilizace elementárního nanoželeza, jsem se dostala během psaní diplomové práce a při práci na disertaci jsem metodu dále rozvíjela. U nás v ústavu o tom nikdo nic moc nevěděl, moje práce se týkala i nanotechnologií. Proto pro mě byla důležitá možnost dostat se k elektronovým mikroskopům a přístrojům, které se u nás v ústavu běžně nepoužívají. Tak jsem obíhala různé ústavy na VŠCHT, ale i na Akademii věd v Řeži a podobně. Z tohoto pohledu to bylo náročnější.</p>
<h5><strong>Mohla byste blíže vysvětlit, čemu se ve svém výzkumu věnujete?</strong></h5>
<p>Věnuji se možnostem využití elementárního nanoželeza při sanaci podzemních vod. Elementární nanoželezo je v poslední době ve velké míře využíváno při odstraňování halogenovaných kontaminujících látek z horninového prostředí, zejména pak ze znečištěných podzemních vod. Tento způsob použití vychází z jeho schopnosti vyvázat z molekuly kontaminantu halogen a přeměnit tak tuto látku na produkty s nízkou nebo nulovou toxicitou. Praktické využití této schopnosti potom spočívá v aplikaci elementárního nanoželeza pomocí aplikačních vrtů do horninového prostředí, kde dochází k jeho kontaktu s kontaminovanou podzemní vodou. Moje disertační práce se věnovala zejména stabilizaci elementárního nanoželeza vůči agregaci. V důsledku agregace dochází k shlukování nanorozměrných částic do mikroskopických útvarů, které snižují mobilitu elementárního nanoželeza v horninovém prostředí, a tudíž i jeho účinnost. V současné době se věnuji možnostem synergetického působení elementárního nanoželeza a mikroorganismů při odstraňování chlorovaných ethylenů z horninového prostředí. Zabývám se možnostmi aplikovat do horninového prostředí kulturu, která by byla uměle vypěstovaná v laboratoři, aby docházelo ke společnému působení elementárního železa a mikroorganismů při odstraňování látek, které jsou buď již prokázanými, nebo potenciálními karcinogeny. Jsou to látky, které jsou zdraví škodlivé, a zároveň je velmi těžké je z horninového prostředí dostat.</p>
<h5><strong>Jakou jste měla představu o své budoucí kariéře, když jste začala studovat VŠCHT? Už jste věděla, že se chcete věnovat vědecké práci?</strong></h5>
<p>To asi ne. Pro mě byl rozhodujícím momentem půlroční pobyt ve Stockholmu na Royal Institute of Technology, kde jsem byla v prvním ročníku magisterského studia. To byl mezník, najednou jsem se rozkoukala a začala si říkat, že bych chtěla ve vědě zůstat, že jsem konečně našla to, co mě opravdu baví. Osamostatnila jsem se tam, odtrhla jsem se od rodičů, přestala se stydět a naučila se spoustu dalších věcí, které jsem v budoucnu využila, jako třeba pracovat s informacemi nebo dokázat se spolehnout sama na sebe. Do té doby jsem byla spíše zaraženější člověk bez větší sebedůvěry, a tam jsem musela komunikovat s úplně cizími lidmi, ještě v cizím jazyce. To mě donutilo přestat se stydět.</p>
<h5><strong>Naplnily se vaše představy o vědecké práci?</strong></h5>
<p>Především mě moje práce opravdu hodně baví a naplňuje. Je flexibilní, různorodá a rozhodně ne nudná. Člověk se neustále dostává do kontaktu s novými věcmi a informacemi. Mám ale určité výhrady k tomu, jak u nás vědecká práce funguje. Například v našem ústavu ve srovnání s jinými není tolik kladen důraz na publikační činnost. To je podle mě škoda, protože se tím snižuje naše konkurenceschopnost oproti ostatním pracovištím u nás i v zahraničí. Samozřejmě, kdyby šlo do vědy trochu více peněz, bylo by to lepší, i v ohodnocení studentů doktorského studia, které zatím v některých případech podle mě není úplně adekvátní. My to s kolegy probíráme, máme tu dobrou partu mladých lidí, kteří mají nějaké vize, a chceme to změnit. Chceme stoupnout v očích ostatních fakult, myslím si totiž, že naše fakulta i náš ústav jsou právě kvůli nízké publikační činnosti trochu podceňovány.</p>
<h5><strong>Jak se díváte na současný systém hodnocení vědecká práce?</strong></h5>
<p>Publikační činnost je důležitá, ale není to vše. Nicméně to je standard i celosvětově uznávané měřítko úspěšnosti. Když chce někdo žádat například o evropský grant, pohlíží se právě na publikační činnost a excelenci. Ale nejsem si jista, zda je to ten správný postup hodnocení vědecké práce. Myslím si, že jsem do své práce dala hodně, bylo to těžké – shánění kontaktů, měření na jiných pracovištích a tak dále, a než mi přijali první článek, trvalo to téměř dva roky. Velkou roli podle mě hraje právě to, že nemáme moc velkou publikační historii a vybudované jméno celého týmu, který za prací každého stojí. Navíc mám dojem, že přijímání článků se často odvíjí od známostí, pak může být hodnocení práce jenom na základě počtu publikací v některých případech subjektivní.</p>
<h5><strong>Co vás na vědecké práci nejvíce baví?</strong></h5>
<p>Fascinuje mě, že neustále vidím pokrok v tom, co dělám, že stále objevuji něco nového a zajímavého a také že to může někomu nebo něčemu pomoci. Experimenty, které dělám, mají jasný cíl, ale také variabilitu, experiment nevyjde vždy podle očekávání a člověk musí najít důvod, proč k tomu došlo, nebo najít jinou cestu. Různorodost práce je pro mě zásadní.</p>
<h5><strong>Velmi vás ovlivnil studijní pobyt ve Švédsku. Máte v plánu někam vyjet i jako postdoktorandka?</strong></h5>
<p>Zrovna teď uvažuji o tom, že bych odjela do Trentu, kde bych mohla doplnit tým. Zároveň jsem se dohodla s jedním panem profesorem z Politecnico di Torino, který se věnuje studiu transportu koloidních látek v horninovém prostředí. Souhlasil s tím, že by byl mým supervizorem a že spolu zažádáme o stipendium Marie Curie.</p>
<h5><strong>A na jak dlouho by to bylo?</strong></h5>
<p>Minimální doba je jeden rok, maximální tři. Já bych chtěla na dva roky, protože mám čtyřletého syna a ráda bych, aby chodil do první třídy v Čechách. Moje maminka půjde v lednu do důchodu, takže by mohla jet třeba na dva měsíce se mnou a s tím začátkem by mi pomohla. Pak už bych to zvládla sama. V Torinu mám právě ze Stockholmu čtyři kamarády a i po konzultaci s nimi jsem dospěla k názoru, že by tam syn mohl chodit do školky, nebyl by to vůbec problém.</p>
<h5><strong>Vnímáte dostatek podpory ze strany svého vedoucího?</strong></h5>
<p>Podpora od mého školitele, pana docenta Kubala, je obrovská, mimo jiné i v tom, že chápe, že se starám o malého syna. Mám možnost s ním přijít a být s ním v práci, případně není problém občas pracovat z domova. Pan docent mi hodně pomáhá i při navazování kontaktů v zahraničí. Ale protože je v podstatě sám na celý ústav, nemá tolik času na nás na všechny, někdy je to složitější, ale rozhodně si nemůžu stěžovat. Právě i teď, v souvislosti s mým plánovaným výjezdem, cítím podporu – řekl mi, že by mi zachoval místo, než se vrátím, že mám dveře otevřené. Každopádně ale vždy záleží na konkrétním člověku, na tom, jaký je školitel. Pan docent Kubal je velkou oporou, vždy se snažil zajistit úvazky pro všechny nebo i práci na projektech také pro doktorandy, aby měli něco „na přilepšenou“ ke stipendiu.</p>
<h5><strong>Jak to probíhalo v době, kdy jste odcházela na mateřskou dovolenou, a po návratu do školy?</strong></h5>
<p>U mě to bylo docela dost nestandardní, protože jsem otěhotněla ve druhém ročníku doktorského studia a vrátila jsem se velmi brzy, už po půl roce. Sehnala jsem si paní na hlídání, která ke mně chodila na dva dny v týdnu, také mi hodně pomohli rodiče. V té době jsem měla stipendium a postupem času, když nám vyšel projekt, jsem získala i poloviční úvazek. Od dvou let syn mohl začít chodit do Zkumavky, dětského koutku na VŠCHT, což pro mě byla také velká pomoc. Po večerech jsem pracovala z domova, to jsem se věnovala především teoretické práci, rešerším a studiu dalších materiálů jak pro projekt, tak pro svou disertaci. Ze začátku to bylo náročnější a myslím si, že to i trochu ovlivnilo můj osobní život. Ale měla jsem obrovskou touhu to dokončit. Jsem ráda, že jsem šla touto cestou a že jsme to nakonec zvládli.</p>
<h5><strong>Co považujete za svůj největší úspěch v profesním životě?</strong></h5>
<p>Zatím jsem žádné velké ocenění nezískala, ale velkým úspěchem pro mě bylo sepsání disertace, fakt, že jsem to zvládla i pod tlakem a v tak náročné situaci. A také to, že jsem se odhodlala jako jedna z mála u nás v ústavu napsat ji v angličtině. Podařilo se mi z ní i něco publikovat.</p>
<h5><strong>Jaké vlastnosti nebo schopnosti vám pomohly toho dosáhnout?</strong></h5>
<p>Mám hodně silnou vůli. Když se rozhodnu za něčím jít, jdu si za tím, což je někdy i na škodu (smích). Ale myslím si, že v tomto případě to byl ten nejdůležitější faktor, který mě dovedl až k úspěšnému dokončení doktorátu.</p>
<h5><strong>Kdo se podle vás může stát vynikajícím vědcem nebo vědkyní? Jaké musí mít schopnosti nebo vlastnosti?</strong></h5>
<p>Samozřejmě člověk, který má určité znalosti, ale který je zároveň umí použít, umí pracovat s informacemi a umí komunikovat s lidmi. Ten, kdo chce neustále rozvíjet jak svoji práci, tak práci svých studentů a má zájem jim pomáhat, aby dosáhli svých cílů.</p>
<h5><strong>Jaké jsou vaše pedagogické zkušenosti?</strong></h5>
<p>Učím už tři roky kurz Contaminated soil treatment, který je pro studenty programu Erasmus, učím i další předměty, takže zkušenosti mám. Teď mám před sebou velkou výzvu, protože budeme s dvěma dalšími kolegy přebírat předmět Základy toxikologie po paní doktorce Punčochářové a panu docentu Kafkovi, kteří svůj obrovský přehled umějí skvěle podat a mají za ta léta praxe spoustu vynikajících „historek“. Ale mě to moc baví. Myslím si, že předávání informací někomu dalšímu je součást vědecké práce. I v tomto byl pro mě velkým mezníkem pobyt ve Stockholmu, kde byl přístup k učení úplně jiný. Dnes, kdy má člověk díky internetu přístup k obrovskému množství informací, je důležité umět se v nich zorientovat a pracovat s nimi. A to je také to, v čem pomáhám svým studentům. Protože ne každý se vědcem nebo odborníkem narodí. I já jsem ve svém životě potkala pár lidí, kteří mi pomohli a byli pro mě důležití, takže si myslím, že bych to měla oplatit a pomáhat někomu dalšímu.</p>
<h5><strong>Jak hodnotíte možnosti profesního uplatnění žen na VŠCHT?</strong></h5>
<p>Podle mě hodně záleží na tom, jakého máte vedoucího nebo s jakými lidmi člověk ve škole pracuje. Já jsem se nikdy nesetkala s tím, že bych měla v práci problém proto, že jsem žena. I když někdy s kolegyní, která má také malé dítě, zaslechneme: „Ona už je s ním zase doma…“ Samozřejmě, že je to někdy těžké skloubit, mám jednoho syna a nedokážu si představit, že bych třeba měla ještě další dítě. Protože jsem sama, bylo by hodně složité mít dvě děti a dál dělat kariéru. Ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by někdo vyjádřil vyloženě negativní názor na to, že jsem žena nebo máma. Stalo se mi to v osobním životě, kdy mi někdo řekl, že žena buď musí být doma a pečovat o rodinný krb, anebo dělat kariéru, ale nejde dělat obě dvě věci najednou.</p>
<h5><strong>Jak to vidíte vy, je možné dělat kariéru a zároveň být matkou?</strong></h5>
<p>Podle mě se to skloubit dá. Je to těžší a je fakt, že na můj osobní život mi pak už moc času nezbývá. A najít partnera, který by akceptoval, že mám dítě a zároveň svou kariéru, není jednoduché. Práce mi vezme hodně času, ale myslím, že můj syn má všechno stejné jako jiné děti, čteme, kreslíme, děláme všechno, dokonce mu i peču a vařím… Zdá se mi, že to zvládáme. Já jsem ale nikdy nebyla úplně „typická máma“. Nedokázala bych celý den sedět na pískovišti a bavit se jen o dětech. Také jsem se z mateřské vrátila poměrně brzy do práce. Už když jsem otěhotněla, věděla jsem, že zároveň chci dodělat doktorát a že práce je pro mě důležitá. Nedokázala jsem si představit, že bych byla tři roky doma a nepracovala.</p>
<h5><strong>Jaké je postavení nebo zastoupení žen ve vašem oboru? Mění se to?</strong></h5>
<p>U nás je to asi tak půl na půl. Mám pocit, že od té doby, co jsem tu, je to vyvážené. V praxi je to někdy složitější. Dříve jsem často jezdila do terénu, kde člověk musí jednat se zaměstnanci sanačních firem, to jsou většinou chlapi z dílny, ale nikdy jsem s nikým neměla problém. Myslím si, že takový ten kamarádštější přístup je nejlepší, a ten já při jednání s lidmi mám. A když bylo třeba tahat nějaké hadice a vzorkovací zařízení, což bylo složitější a fyzicky náročné, vždy nás tam na to bylo více nebo se mnou jeli kolegové, kteří mi pomohli. Nebo jsem to zvládla sama.</p>
<h5><strong>Jinak je tomu v případě vedoucích pozic. V rozhodovacích orgánech či mezi vedoucími ústavů je velmi nízké zastoupení žen. U vás je to obdobné?</strong></h5>
<p>U nás jsou to samí muži. Myslím, že ženy si tolik nevěří, ani se nechtějí dostat do vedoucích pozic. Je také velmi těžké spojit pozici vedoucího ústavu s vědeckou činností. Nemůžu to úplně vysvětlit, nikdy jsem se o takovou pozici neucházela a ani nemám pocit, že by po tom u nás v ústavu některá z žen toužila… Není to jen o prostředí, ale i o tom, jestli ženy chtějí, nebo ne.</p>
<h5><strong>Je to podle vás otázka, která by se měla řešit?</strong></h5>
<p>Mělo by to být vyrovnané, ale to nejde řešit nějakým zásahem zvenku, mělo by to mít svůj vlastní vývoj. Zároveň i samy ženy by se měly snažit o to, aby ve vedoucích pozicích byly, mohly se podílet na rozhodování a měly vliv na změny ve škole, například co se týče výuky a obecně směřování ústavů, fakult, školy… Já třeba doufám, že jednou budu mít takovou možnost. Zatím jsem jenom doktorka, ale časem bych si ráda udělala docenturu a potom bych měla zájem se rozhodování účastnit a věnovat se i práci jiného charakteru.</p>
<h5><strong>Je podle vás důležitá diverzita v týmech?</strong></h5>
<p>Ano, protože každý máme jiný přístup k životu i práci a vzájemně se můžeme doplňovat, každý do týmu přinese něco jiného. A nezáleží jenom na tom, jestli je to muž nebo žena. Proto je také pro mě tak důležitá zahraniční zkušenost, po návratu můžu přinést do týmu i nové přístupy k práci, které člověk získá v jiném týmu, na jiném pracovišti. V zahraničí se člověk dostane do kontaktu s jinou kulturou a návrat zpátky přinese nový „vítr“ a nové poznatky. A stejně tak tomu je, když někdo ze zahraničí přijede studovat nebo pracovat k nám. Integrace je velmi důležitým faktorem, mně je to blízké. Je to velké obohacení.</p>
<h5><strong>Jaké jsou vaše další plány v profesním životě?</strong></h5>
<p>Ráda bych se samozřejmě dostala k docentuře. I to, že jsem se sama rozhodla vyjet do zahraničí, je součástí mého plánu. Doufám, že oba pobyty vyjdou a tím se zvýší i moje publikační činnost a pravděpodobnost habilitace. Teď mám rok po doktorátu, takže plánuji, že tak do šesti let bych to mohla zvládnout.</p>
<h5><strong>Co ráda děláte ve volném čase?</strong></h5>
<p>Samozřejmě ráda trávím svůj volný čas se synem, je to pro mě nejdůležitější člověk v mém životě a asi vždycky bude. Rádi cestujeme, jezdíme na hory, kde se cítím hodně dobře, rádi lyžujeme.</p>
<h5><strong>Daří se vám najít si čas jenom sama pro sebe?</strong></h5>
<p>Díky podpoře rodičů, kteří syna občas hlídají, a jeho táty, který si ho vezme k sobě, mám čas i pro sebe, ten potom ráda trávím se svými přáteli.</p>
<h5><strong>Co byste na závěr vzkázala ženám, které jsou na začátku vědecké dráhy nebo teprve o vědecké profesi uvažují?</strong></h5>
<p>Ať se toho nebojí, ať vydrží a jdou za tím, po čem touží, ať mají pevnou vůli.</p>
<h3><strong>Kniha je v tištěné verzi dostupná na Oddělení pro vědu a výzkum VŠCHT Praha a na NKC gender a věda, její elektronickou verzi si můžete stáhnout na webu http://gro.vscht.cz/ či http://www.genderaveda.cz/.</strong></h3>


Ing. Lenka Honetschlägerová, Ph.D.

Prof. RNDr. Olga Valentová, CSc.

<p>V souvislosti s šířením onemocnění COVID-19 po celém světě se postupně vyjevuje řada problémů, které je nutné řešit za pochodu. Jedním z nich je oprávněná obava, že s přibývajícím množstvím prováděných testů ve velkých zemích budou komerční testovací soupravy, které umožňují diagnostikovat koronavirus v těle, jednoduše nedostupné či dojdou. Proto se početná skupina tuzemských vědců spojila do neformálního konsorcia, v jehož čele stojí Ústav organické chemie a biochemie AVČR, za účelem vývoje alternativních diagnostických sad. Součástí konsorcia jsou i zástupci VŠCHT Praha, kteří v našich laboratořích připravují dva enzymy, jež jsou základem stanovení koronaviru, nebo přesněji řečeno stanovení jeho genetické informace v odebraném vzorku.</p>
<p><em>„Škola se bohužel nemohla zapojit přímo do klinického testování. Ačkoliv bychom to technicky v pohodě zvládli, protože podobné metody běžně děláme a máme na ně na Ústavu biotechnologie a Ústavu biochemie a mikrobiologie technické vybavení, nemáme příslušnou laboratoř s vyšším stupněm biologického zabezpečení BSL3 ani vysokokapacitní zařízení. Nicméně, VŠCHT si našla cestu, jak se zapojit,“</em> říká docentka Michaela Rumlová, jež se problematikou virů dlouhodobě zabývá.</p>
<h5><strong>Jakým způsobem se dala skupina českých vědců dohromady?</strong></h5>
<p>Lze říci, že prvotní „konsorcium“ se vytvořilo spontánně, jako reakce na vývoj koronavirové pandemie. V rámci tohoto uskupení probíhají velmi živé diskuse o tom, jak současné testy vylepšit, zjednodušit, zrychlit, zpřesnit, zlevnit. Tuto skupinu, nebo spíše internetový kanál založil 19. března Mgr. Filip Franko z BIOCEV za účelem kontaktovat vědce a akademiky, kteří jsou ochotni přímo se fyzicky podílet na testování či napomáhat zkušenostmi a know-how. Těch lidí je aktuálně přes 60 z celé republiky, jsou ze všech možných institucí. Za všechny bych jmenovala Honzu Konvalinku (ÚOCHB AV ČR a UK), Petra Bartůňka (ÚMG), Ruth Tachezy (BIOCEV, UK). Do detailu se rozebírají nejrůznější aspekty od sběru vzorků, možnosti izolace koronavirové RNA, administrativní aspekty povolení k testování, zkušenosti z testování ze zahraničí atd.</p>
<h5><strong>Co je hnací silou konsorcia?</strong></h5>
<p>Řekla bych, že je to zejména snaha vědecké obce nabídnout pomoc, zodpovědnost vůči společnosti. A také obavy. Všichni jsme si uvědomovali, že je nutné testovat a jedině testování přítomnosti koronaviru (a samozřejmě dodržování zostřených hygienických návyků) nás může odvrátit od katastrof, které zažívají v Itálii, Španělsku a USA. Řada akademických pracovišť se velmi rychle zapojila a dostala od Státního zdravotnického ústavu povolení pro klinické testování. Další iniciativou vědců a akademiků je vznik nového portálu <a href="https://www.laboratore-proti-koronaviru.cz/">Laboratoře proti koronaviru</a>, který rozjela Akademie věd ČR minulý týden (3. 4. 2020) z iniciativy profesora Lukeše. Smyslem je propojení diagnostických, akademických, vysokoškolských či soukromých laboratoří, které se podílejí na testování.</p>
<h5><strong>Jakou roli hraje v konsorciu VŠCHT Praha?</strong></h5>
<p>Jak už jsem avizovala, škola se bohužel přímo do klinického testování zapojit nemůže, ale našli jsme si vlastní způsob, jak pomoci. Testovací soupravy, které umožňují diagnostikovat koronavirus v těle, budou dříve či později nedostupné nebo dojdou. Naštěstí, moderní molekulárně biologicky vybavené laboratoře jsou schopné stanovit koronavirus ve vzorku i bez komerčních testovacích souprav. K tomu ale samozřejmě potřebují komponenty, které jsou pro stanovení nezbytné. A přípravou klíčových komponent pro stanovení koronaviru ve vzorku se zabývá naše laboratoř.</p>
<h5><strong>Můžete přiblížit, jak ony klíčové komponenty připravujete?</strong></h5>
<p>Na VŠCHT připravujeme dva enzymy – reverzní transkriptasu a Taq DNA polymerasu, které jsou základem stanovení koronaviru, nebo přesněji řečeno stanovení jeho genetické informace. Na přípravě se podílí Laboratoř molekulární biologie na Ústavu biotechnologie, konkrétně všichni moji doktorandi Ivana Křížová, Alžběta Dostálková a Filip Kaufman. Je až neuvěřitelné, s jakou vervou a chutí se do práce pustili. Další přístup k testování iniciuje profesor Ruml, který zprostředkoval možnost pro zavedení jiného typu testování pomocí izotermální PCR, tedy PCR, která probíhá při laboratorní teplotě. Této metodice se budou věnovat pracovníci Ústavu biochemie a mikrobiologie.</p>
<h5><strong>Metoda přípravy enzymů je nová, nebo ji využíváte standardně?</strong></h5>
<p>Purifikace proteinů je náš denní chleba. Samozřejmě, každý nově purifikovaný protein má svá úskalí a musí se přijít na to, co protein „chce“, aby zůstal aktivní a stabilní. Naše práce v tomto oboru navazuje na řadu předchozích projektů Grantové agentury ČR zaměřených na výzkum retrovirů a na můj současný projekt GAČR a MŠMT, týkající se inhibitorů HIV, a také na jiný GAČR projekt zaměřený na flaviviry, zejména na virus klíšťové encefalitidy a Dengue, který řešíme ve spolupráci se skupinou profesora Grubhoffera z Biologického centra AV ČR a jehož jsem spoluřešitelkou.</p>
<h5><strong>Je k tomu, co děláte, potřeba specifické vybavení laboratoří?</strong></h5>
<p>Enzymy produkujeme v bakteriálních buňkách, do nichž jsme vložili vektory s geny pro příslušné enzymy. Tyto vektory jsme v rámci konsorcia obdrželi od doktora Tomáše Moravce (UEB) a na jeden z nich dostali přímé svolení od jeho „konstruktéra“ doktora Alexe Klenova z York University v Kanadě. Přímo k produkci enzymů potřebujeme jen běžné zařízení jako inkubátory, odstředivky, chromatografie. Pro testování čistoty, kvality a aktivity purifikovaných enzymů pak používáme elektroforézy, western bloty, termocyklery a real-time PCR. Všechna tato zařízení byla na Ústav biotechnologie pořízena z projektu KVALAB.</p>
<h5><strong>Kdy je reálné, že budou sady připraveny k výrobě? Kde evidujete největší problémy?</strong></h5>
<p>Sada pro testování přítomnosti koronaviru, ke které připravujeme specifické komponenty, je založená na detekci virové genetické informace. Ta je uložena ve formě RNA a musí se ze vzorku, který je z testovaného jedince odebrán stěrem z nosu a krku, nejprve izolovat. Protože je jí málo, musí se namnožit a ještě k tomu „rozsvítit “ fluorescenční značkou pro snadnou a citlivou detekci. V naší laboratoři připravujeme nezbytné proteinové komponenty pro tu část testu, kdy se virová genetická informace – RNA – musí namnožit. To probíhá dvěma kroky: nejprve je nutné virovou RNA přeložit do řeči, ve kterém jsou geny standardně ukládány, tedy do DNA; a druhým krokem je namnožení této DNA polymerázovou řetězovou reakcí, PCR na prokazatelné množství. Paradoxní je, že ten první krok je prováděn enzymem, reverzní transkriptasou, která pochází ze zástupce jiné virové rodiny – retrovirů. Takže detailní znalost jednoho viru nám pomáhá stanovit jiný! K provedení druhého kroku je kromě výkonného termostatu zapotřebí enzym DNA polymerasa, který vydrží vysoké teploty kolem 90°C. Oba tyto enzymy v laboratoři připravujeme, prozatím máme materiál na zhruba 35 000 testů. To, co nás teď čeká, je optimalizace reakčních podmínek vhodných pro kombinaci obou enzymů – aby byl test tzv. jednokrokový.</p>
<h5><strong>Kudy by se měli vydat zájemci, kteří by se chtěli v budoucnu odborně věnovat podobně záslužné činnosti?</strong></h5>
<p>Můj výzkum nejvíce vystihuje pojem molekulární biologie, což je také předmět, který přednáším, ale souvisí například s obory z oblastí genetiky, biochemie a virologie. Nejvíce studentů v mé laboratoři je z oboru Biotechnologie léčiv, občas máme i studenty oboru Chemie. Studenti mají o bakalářské a diplomové práce v naší laboratoři obrovský zájem, takže mne moc rmoutí, že musím některé z nich odmítat. Do laboratoře se všichni nevejdou a jejich přijetí by hraničilo s pravidly bezpečnosti práce.</p>


Doc. Rumlová: Našli jsme si cestu, jak pomoci

Ing. Irena Kučerová, Ph.D.

<p><strong>Ústav analytické chemie spolu s Ústavem biotechnologie odhalil odvěkou neznámou - proč nám přijde opačné pohlaví atraktivnější, pijeme-li pivo?</strong></p>


Nejnovější výzkum - pivo zkrášluje!

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

PFAS

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Měření alkoholu a kontrola obsahu CO2 a O2 v alkoholických a nealkoholických nápojích

Validace analytické metody a použití programu Excel - 2026

27. Škola hmotnostní spektrometrie 2026

Probing Structure, Ion Dynamics and Interfacial Reactivity in Energy-Storage Materials by Solid-State NMR

Improving Efficiency in Routine PFAS Analysis Using EPA Methods 533 and 1633A

Future Days: Catalysts, What Will Define the Next Decade of Catalysis?