Ne každé zakoncentrování vzorku lze provádět za zvýšené teploty – a ne každý koncentrátor, který si dobře poradí s ohřevem, dokáže stejně dobře pracovat i při nízkých teplotách. <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://labrulez.com/cs-cz/all/products/2441">Chlazené odstředivé vakuové koncentrátory</a> mají své opodstatnění: proteiny, RNA, enzymy a syntetické peptidy mohou při tepelném namáhání rychle degradovat a běžné koncentrátory spoléhající pouze na ohřev mohou narušit integritu vzorku ještě před dokončením odpařování. Porovnali jsme dva přední chlazené systémy – Labconco Refrigerated CentriVap a <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://labrulez.com/cs-cz/all/products/2611">Thermo Fisher Refrigerated SpeedVac SRF110</a> –, abychom zjistili, jak si vedou v laboratořích, kde je zachování integrity vzorků zásadní.<blockquote><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://explore.organomation.com/labconco-refrigerated-centrivap-vs-thermo-fisher-refrigerated-speedvac">Stáhněte si kompletní srovnání včetně cen!</a></blockquote><h3>Jaký problém chlazení skutečně řeší</h3>Jedna podstatná skutečnost se při srovnávání technických specifikací často přehlíží: při provozu <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://labrulez.com/cs-cz/lcms/products?manufacturerItems=540&amp;search=centrivap">vakuového koncentrátoru</a> bez regulace teploty se může vzorek nadměrně ochladit. Při odpařování rozpouštědla za vakua se ze vzorku odebírá latentní teplo – jde o stejný princip ochlazování při odpařování, díky němuž odpařující se pot působí chladivě. U tepelně stabilního rozpouštědla to není podstatné. U biomolekul citlivých na teplotu však může teplota vzorku klesnout natolik, že během procesu hrozí nežádoucí zamrznutí nebo sublimace.Technická dokumentace společnosti Labconco k chlazenému systému CentriVap tento princip popisuje přímo: přístroj kombinuje chladicí systém s ohřevem, takže obsluha může udržovat přesně nastavenou teplotu a zabránit sublimaci vzorků způsobené ochlazováním při odpařování. Právě proto tato kategorie přístrojů existuje a je dobré tomu porozumět ještě před porovnáváním jednotlivých technických parametrů.<h3>Cena: Výraznější rozdíl v nejvyšší cenové kategorii</h3>Cena přístroje Labconco Refrigerated CentriVap se obvykle pohybuje kolem 13 000 USD. Thermo Fisher SRF110 je dražší, jeho cena se zpravidla pohybuje mezi 15 000 a 17 000 USD, a to ještě před započtením jednotlivých součástí modulární sestavy. Do celkové ceny je totiž třeba zahrnout také samostatný vakuový systém, rotor, lapač par a teplonosnou kapalinu.Cenový rozdíl mezi těmito dvěma chlazenými systémy je výraznější než u jejich nechlazených protějšků, které jsme porovnávali dříve. V této cenové kategorii tak ještě více vyniká cenová výhodnost systému CentriVap.<h3>Kapacita: Rozdíl, na kterém teď záleží nejvíce</h3>Právě zde se oba systémy liší nejvýrazněji – a tento rozdíl zároveň odpovídá směru, kterým se vyvíjejí požadavky laboratoří. Chlazený CentriVap dokáže zpracovat až 312 vzorků v jednom cyklu, zatímco SRF110 maximálně 132. Oba systémy pracují s objemy až 50 ml, takže na rozdíl od našeho předchozího srovnání zde nejde o kompromis z hlediska objemu vzorku. CentriVap má jednoduše výraznou výhodu v počtu vzorků zpracovaných během jednoho cyklu.Tento rozdíl je důležitý, protože <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://peptidestaff.com/industry-trends/peptide-therapy-market-forecast-2026/">léčiva na bázi peptidů</a> se stala jednou z nejrychleji rostoucích skupin léčiv ve farmaceutickém průmyslu a za hlavní překážku dalšího rozvoje tohoto odvětví je často označována výrobní kapacita, nikoli poptávka. Zejména <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://labrulez.com/cs-cz/all/article/7540">programy GLP-1</a> vedou <a>výrobce peptidů</a> k přechodu na industrializované platformy pro velkoobjemovou výrobu namísto práce s jednotlivými výrobními šaržemi.Rostoucí nároky na výrobní kapacitu se přímo promítají také do <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/">přípravy vzorků</a>: každý purifikační cyklus, každá HPLC frakce i každý koncentrační krok se musí škálovat společně s chemickým procesem. Koncentrátor, který během jednoho cyklu zpracuje více než dvojnásobný počet vzorků, jako je Refrigerated CentriVap, má proto pro laboratoře zabývající se syntézou nebo purifikací peptidů podstatně větší význam než před pěti lety.<h3>Teplotní rozsah: Jak nízko lze jít</h3>CentriVap dokáže chladit až na -10 °C, zatímco nejnižší teplota systému SRF110 je -4 °C. Oba přístroje umožňují ohřev až na +100 °C. Rozdíl šesti stupňů na spodní hranici teplotního rozsahu nemusí na první pohled působit významně, ale u peptidů a enzymů s vysokou citlivostí na teplo poskytuje nižší dosažitelná teplota obsluze větší rezervu pro ochranu vzorku. To může být důležité zejména při delších cyklech, během nichž se může účinek ochlazování při odpařování výrazněji projevit.<h3>Otáčky rotoru a mechanická flexibilita</h3>CentriVap umožňuje nastavit otáčky rotoru v rozsahu 500 až 1 800 ot./min, zatímco SRF110 dosahuje maximálně 1 725 ot./min. Větší význam má v tomto případě především nižší spodní hranice u systému CentriVap. Křehké, rozměrnější nebo na smykové namáhání citlivé vzorky, například intaktní proteiny nebo větší peptidové struktury, mohou vyžadovat nižší otáčky rotoru, aby se omezilo jejich mechanické namáhání. CentriVap tak nabízí širší možnosti nastavení nejen na horní, ale i na dolní hranici rozsahu.<h3>Materiál víka: Viditelnost vs. odolnost</h3>Chlazený CentriVap je vybaven skleněným víkem, které umožňuje během procesu sledovat obsah komory. SRF110 používá hliníkové víko s epoxidovým povlakem, které nabízí vyšší mechanickou odolnost, ale neumožňuje přímý pohled do komory.Pro laboratoře zpracovávající vizuálně odlišné série vzorků – například barevné pufry, vzorky z různých projektů nebo HPLC frakce odebírané v různých časových bodech – může mít možnost zkontrolovat obsah komory bez přerušení cyklu skutečný praktický význam. To platí zejména pro sdílená přístrojová pracoviště, kde jeden přístroj využívá více výzkumných skupin.<h3>Co to znamená pro sdílená přístrojová pracoviště</h3>Sdílená přístrojová pracoviště vnímají omezení z hlediska kapacity zpracování vzorků a práce při nízkých teplotách jinak než laboratoře jedné výzkumné skupiny. <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://blog.organomation.com/blog/an-appreciation-for-academic-core-labs">Pracoviště zpracovávající vzorky od více výzkumných skupin</a> – z nichž některé například provádějí rutinní čištění RNA, zatímco jiné zpracovávají tepelně labilní peptidové frakce po HPLC purifikaci – potřebuje přístroj, který nebude omezovat ani kapacitu zpracování, ani možnosti práce při nízkých teplotách.Kombinace vyšší kapacity na jeden cyklus a nižší dosažitelné teploty dává systému CentriVap větší flexibilitu při různorodém využití přístroje, aniž by všechny výzkumné skupiny musely používat stejně konzervativní nastavení, jaké by vyžadoval méně flexibilní systém.<h3>Podobné prostorové nároky</h3>Oba přístroje jsou rozměrově vhodné pro umístění v digestoři. CentriVap má rozměry 15,0 × 27,2 × 13,9 palce, zatímco SRF110 měří 16,62 × 25 × 13,75 palce. Rozdíly jsou natolik malé, že prostorové uspořádání laboratoře pravděpodobně nebude při výběru rozhodujícím faktorem. Na oba systémy se vztahuje standardní jednoletá záruka.<h3>Závěr</h3>Pro laboratoře, které ve větším měřítku koncentrují proteiny, RNA, enzymy nebo peptidové frakce – zejména pro pracoviště podílející se na vývoji peptidových léčiv, kde je výrobní kapacita již nyní hlavním omezením v celém odvětví – představuje Labconco Refrigerated CentriVap díky kombinaci vyšší kapacity zpracování vzorků, nižší minimální teploty a nižší ceny vhodnější volbu.SRF110 zůstává dobrou volbou pro laboratoře, které zpracovávají menší série vzorků a již standardně využívají modulární vakuový systém Thermo Fisher.Společnost Organomation distribuuje kompletní řadu Labconco CentriVap, včetně modelů Refrigerated a Refrigerated Pro. Kontaktujte náš tým na adrese <a href="mailto:sales@organomation.com">sales@organomation.com</a> a proberte s námi konfiguraci rotoru, výběr vhodné chladicí pasti a plánování kapacity zpracování vzorků pro vaši laboratoř.<blockquote><h5><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://explore.organomation.com/labconco-refrigerated-centrivap-vs-thermo-fisher-refrigerated-speedvac">Stáhněte si kompletní srovnání včetně cen!</a></h5></blockquote>

Chlazený SpeedVac SRF110 vs. CentriVap: Proč je kapacita zpracování vzorků pro laboratoře pracující s peptidy a proteiny důležitější než kdy dříve

<div><div>Transkripční faktory jsou proteiny, které v buněčném jádře rozpoznávají určité úseky DNA a vážou se na ně. Fungují jako důležité spínače genové exprese: mohou zahájit nebo utlumit přepis genetické informace z DNA do RNA a tím ovlivňovat tvorbu proteinů. Hrají zásadní roli ve vývoji organismu, fungování buněk, metabolismu i v reakcích na změny okolního prostředí.</div></div><div>Článek Kateřiny Faltejskové, Josefa Šulce a <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://bioinformatics.group.uochb.cz/cs">Jiřího Vondráška</a> z ÚOCHB, který byl <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://doi.org/10.1093/nar/gkag514">publikován</a> v prestižním časopise Nucleic Acids Research, přináší nové klíčové poznatky o tom, jak je navazování transkripčních faktorů zakódováno přímo v dědičné informaci.DNA si můžeme představit jako rozsáhlou kuchařku, v níž transkripční faktory pomáhají vyhledat konkrétní recepty. Tradiční pohled předpokládá, že každý transkripční faktor hledá v DNA svůj vazebný motiv, určité „slovo“ tvořené šesti až dvanácti „písmeny“, nukleotidy. Nová práce však ukazuje, že informace důležitá pro vazbu transkripčních faktorů je v DNA zakódována v mnohem širším měřítku.Vazebná místa se nacházejí v oblastech, kde je DNA flexibilnější a otevřenější, a tedy lépe připravená k navázání transkripčního faktoru. V okolí vazebných míst, přibližně 1000 až 1500 „písmen“ od místa kontaktu DNA s transkripčním faktorem, dochází k systematickým změnám v sekvenci DNA, v pořadí jednotlivých „písmen“ i jejich frekvenci. Výpočetní modely ukazují, že změny sekvence v této oblasti úzce souvisejí se změnami tvaru dvoušroubovice.DNA je dvoušroubovice a jednotlivá „písmena“ se k sobě selektivně párují pomocí svých bází. Rozsáhlejší úseky DNA se liší zastoupením jednotlivých párů bází, zejména guaninu a cytosinu (GC). Vědci zjistili, že změny zastoupení GC párů vytvářejí jakési majáky, které směrují transkripční faktory k vazebnému místu. Rozhodující přitom není samotný podíl GC párů, ale především jeho lokální změna v okolí vazebného místa.Změny v sekvenci písmen tak kolem vazebného místa vytvářejí jednoduchý naváděcí systém, který pomáhá transkripčnímu faktoru najít správný cíl. V okolí vazebného místa se proměňuje „krajina“ DNA a transkripční faktor je jemně směrován k místu, na které se má navázat. Namísto náhodného trojrozměrného pohybu v přeplněném buněčném jádře tak může využívat mnohem efektivnější kombinaci klouzání a krátkých skoků podél DNA.Výzkum vědců z ÚOCHB odhaluje dosud nedoceněný navigační systém zakódovaný v dědičné informaci. DNA podle nových poznatků není jen kuchařkou plnou receptů, ale také důmyslnou navigací, která své čtenáře v podobě transkripčních faktorů navádí ke správnému cíli.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/UOCHB_Skryte_signaly_v_DNA_pomahaji_transkripcnim_faktorum_najit_jejich_vazebna_mista_05fae17ade.webp" alt="ÚOCHB: Skryté signály v DNA pomáhají transkripčním faktorům najít jejich vazebná místa" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_UOCHB_Skryte_signaly_v_DNA_pomahaji_transkripcnim_faktorum_najit_jejich_vazebna_mista_05fae17ade.webp 245w," sizes="100vw" width="810" height="424"><blockquote><h4>Původní článek</h4><h4><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.uochb.cz/cs/novinky/814/skryte-signaly-v-dna-pomahaji-transkripcnim-faktorum-najit-jejich-vazebna-mista">Nekonsenzuální sekvence o délce stovek párů bází v okolí vazebných míst in vivo: statistické majáky pro vyhledávání v DNA transkripčními faktory</a></h4>Faltejsková, K.; Šulc, J.; Vondrášek, J.Nucleic Acids Research 2026, 54 (14), gkag514<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://doi.org/10.1093/nar/gkag514">https://doi.org/10.1093/nar/gkag514</a><h6>licencováno pod<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://creativecommons.org/licenses/by-nc/4.0/"> CC-BY 4.0</a></h6></blockquote></div>

Skryté signály v DNA pomáhají transkripčním faktorům najít jejich vazebná místa

Antibiotická rezistence patří mezi nejzávažnější zdravotní hrozby současnosti a její důsledky zasahují daleko za samotnou léčbu infekcí. Ovlivňuje možnosti chirurgie, transplantací, onkologické péče i léčby chronických onemocnění. Jednou z cest k novým účinným antibiotikům může být návrat k mimořádné chemické rozmanitosti přírodních látek – v kombinaci s moderní organickou syntézou. Právě tomuto tématu se na konferenci „<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://labrulez.com/cs-cz/all/events/888">Antibiotická rezistence v ČR: Jak společně zastavit nezastavitelné</a>“ věnoval Mgr. Ondřej Kováč, Ph.D. z Univerzity Palackého v Olomouci.Přednáška „<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://labrulez.com/cs-cz/all/paper/34060">Organická syntéza přírodních látek jako nástroj proti antibiotické rezistenci</a>“ zazněla v rámci bloku Přístupy a strategie v boji proti AMR a ukázala, proč zůstávají přírodní produkty jedním z nejvýznamnějších zdrojů inspirace pro vývoj nových antibiotik a jak může organická syntéza pomoci překonat omezení jejich přirozeného získávání.<blockquote>Konference CZEPAR 2026<ul><li>10. - 11. listopadu 2026</li><li>Hotel Clarion, České Budějovice</li></ul>👉<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdfFVYYWFWCXmECSeAk2Gtwk019OLpqUSr5f4rdQBaBdqCt1g/viewform">Early bird registrace do 20. září</a><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CZEPAR_early_bird_registrace_998a197cd5.jpg" alt="CZEPAR: CZEPAR 2026 - Early bird registrace" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CZEPAR_early_bird_registrace_998a197cd5.jpg 245w," sizes="100vw" width="1920" height="1080"></blockquote><h4>Příroda jako zdroj antibiotik</h4>Historie antibiotik je s přírodními látkami úzce propojena. Mikroorganismy, jako jsou zástupci rodů Streptomyces, Kitasatospora či Penicillium, i další přírodní zdroje produkují strukturálně rozmanité molekuly s biologickou aktivitou.Přibližně 70–80 % antibiotik je přírodního původu. Do této skupiny nebo mezi látky inspirované přírodními produkty patří například peniciliny, aminoglykosidy, tetracykliny, makrolidy, glykopeptidy, cefalosporiny, linkosamidy, karbapenemy, lipopeptidy či pleuromutiliny.Příroda tak nabízí mimořádně bohatou „knihovnu“ chemických struktur, které mohou sloužit přímo jako antibiotika nebo jako výchozí bod pro vývoj nových molekul. Samotné objevení zajímavého přírodního produktu však ještě nemusí znamenat, že je možné jej jednoduše převést do dalšího vývoje.<h4>Když nestačí látku pouze izolovat</h4>Jedním z problémů přírodních produktů může být jejich omezená dostupnost. Příkladem může být platensimycin, inhibitor FabF, jehož izolace poskytovala pouze přibližně 1–2 mg látky z 10–20 litrů fermentační kultury.Právě zde získává zásadní význam organická syntéza. Tu můžeme přirovnat k tzv. „molekulárnímu puzzle“. Chemik rozloží komplexní strukturu na jednodušší části a následně hledá cestu, jak je efektivně spojit do výsledné molekuly.Tento přístup může řešit hned několik problémů. Umožňuje potvrdit strukturu přírodního produktu, připravit větší množství látky pro další biologické testování a především vytvářet její modifikované analogy. Právě změnou jednotlivých částí molekuly lze následně hledat varianty s vyšší antibakteriální aktivitou nebo jinými výhodnými vlastnostmi.<h4>Iboxamycin: od známé třídy antibiotik k nové molekule</h4>Význam syntetické modifikace přírodních struktur Ondřej Kováč demonstroval na příběhu iboxamycinu (<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.nature.com/articles/s41586-021-04045-6">Nature 2021, 599, 507–512</a>)Výchozí inspiraci představovala linkosamidová antibiotika lincomycin a clindamycin. Prostřednictvím syntézy a cílených strukturních modifikací vznikl iboxamycin – molekula, která podle prezentovaných výsledků vykazovala aktivitu proti širokému spektru bakteriálních patogenů včetně zástupců skupiny ESKAPE.U iboxamycinu byly prezentovány také výsledky týkající se překonávání některých mechanismů rezistence, nového způsobu vazby a účinnosti v myších modelech. Ve srovnání s předchozími molekulami se zároveň podařilo rozšířit antibakteriální aktivitu i směrem ke gramnegativním bakteriím.Příklad iboxamycinu tak ukazuje, že chemická syntéza nemusí pouze reprodukovat molekulu vytvořenou přírodou. Může umožnit její zásadnější přetvoření a otevřít prostor k vlastnostem, které původní látka neměla.<h4>Od iboxamycinu k BT-33</h4>Vývoj přitom iboxamycinem neskončil. Dalším příkladem je molekula BT-33, připravená v roce 2025 (<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/40055575/">Nat. Chem. 2025, 17, 582–589</a> a <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39394994/">J. Am. Chem. Soc. 2024, 146, 29135–29139</a>)BT-33 vznikla další syntetickou modifikací struktury iboxamycinu. Prezentovaná data ukazovala mimo jiné účinnost vůči řadě bakteriálních kmenů a zlepšení některých vlastností důležitých pro další vývoj.Mezi vyzdvižené charakteristiky patřilo potlačení rezistence, delší poločas rozpadu, výsledky v myších modelech a postup do preklinického hodnocení. Farmakokinetická data zároveň ukazovala delší poločas BT-33 ve srovnání s iboxamycinem.Vývoj od lincomycinu a clindamycinu přes iboxamycin až k BT-33 dobře ilustruje princip postupného zdokonalování biologicky aktivní molekuly pomocí syntetické chemie: přírodní struktura nebo struktura od ní odvozená poskytne základ, který lze dále systematicky modifikovat a testovat.<h4>Molekulární „pásová výroba“</h4>Vlastní přístup laboratoře Ondřeje Kováče je popsán jako „molekulární pásová výroba“. Myšlenkou je sestavovat složité molekuly z jednodušších stavebních bloků způsobem, který umožňuje nejen přípravu cílového přírodního produktu, ale také jeho následnou modifikaci.Taková strategie může zpřístupnit komplexní struktury, které jsou z přírodních zdrojů dostupné pouze v malém množství, a současně vytvořit prostor pro přípravu celé série analogů.Jako příklady přírodních látek souvisejících s tímto přístupem je uváděn například nocardiopsin D, vykazující aktivitu proti MRSA a VRSA, a simocyclinone D8, u něhož je uveden mechanismus účinku spojený s DNA gyrázou.Organická syntéza se tak stává nejen metodou pro přípravu známých molekul, ale také prostředkem pro systematické hledání nových biologicky aktivních struktur.<h4>Nová antibiotika nevzniknou v jediné laboratoři</h4>Organická syntéza dokáže vytvořit molekulu, připravit její analogy a cíleně měnit její strukturu a vlastnosti. Sama o sobě však nestačí. Aby bylo možné posoudit skutečný potenciál nové látky, musí se propojit s mikrobiologií, biologickým testováním, medicinální chemií, farmakologií a dalšími obory.Právě na tomto mezioborovém přístupu stojí také výzkum <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://kovaclab.com/">Kovac Lab</a>, který propojuje syntetickou organickou chemii, medicinální chemii a chemickou biologii. Významnou inspirací jsou přitom přírodní produkty – molekuly s mimořádně rozmanitými chemickými strukturami a biologickými účinky, které mohou představovat výchozí body pro objevování nových léčiv.Moderní organická syntéza umožňuje tyto komplexní molekuly nejen připravit, ale také navrhovat a vytvářet jejich analogy, optimalizovat jejich vlastnosti a hledat efektivnější cesty jejich syntézy. Propojení chemických a enzymatických přístupů pak dále rozšiřuje možnosti, jak se k biologicky aktivním látkám dostat a jak je využít jako potenciální vedoucí struktury při vývoji léčiv nebo jako nástroje ke studiu biologických procesů.V oblasti antibiotik se tak potkávají tři zásadní prvky: příroda jako zdroj inspirace, syntetická chemie jako nástroj pro tvorbu a optimalizaci molekul a biologické a antimikrobiální testování jako cesta k ověření jejich skutečného potenciálu.Právě jejich propojení může otevírat nové možnosti v době, kdy účinnost stávajících antibiotik stále více omezuje rostoucí rezistence. Příroda přitom nabízí obrovské množství chemických řešení, která ještě nemusíme znát nebo plně využívat – a moderní chemie nám dává nástroje, jak je objevovat, upravovat a postupně posouvat směrem k potenciálním novým antibiotikům.

Organická syntéza přírodních látek jako nástroj proti antibiotické rezistenci

Přednáška

Věda a výzkum

Video

Článek

Produkt

ÚOCHB AV ČR je přední mezinárodně uznávaná vědecká instituce, jejímž hlavním posláním je základní výzkum v oblasti chemické biologie a medicinální chemie, organické a materiálové chemie, chemie přírodních látek, biochemie a molekulární biologie, fyzikální chemie, teoretické chemie a analytické chemie.

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

Cílem CZEPAR je vytvářet prostor pro diskusi, sdílení informací a mezioborovou spolupráci. Chceme přinášet vědomostní základnu pro státní správu při hledání regulatorního rámce, který umožní účinný boj proti šíření antibiotické rezistence ve společnosti.

CZEPAR - Česká platforma antibiotické rezistence

Společnost Organomation, založená v roce 1959, navrhuje a vyrábí vysoce kvalitní dusíkové koncentrátory a extrakční systémy. Jejich laboratorní přístroje, známé svou inovativností a odolností, se používají po celém světě pro efektivní přípravu vzorků a jsou doprovázeny silnou zákaznickou podporou.

Bazar produkty zaměřené na HPLC ve stavu viditelně poškozené od Shimadzu - strana 1

Mohlo by Vás zajímat

Skryté signály v DNA pomáhají transkripčním faktorům najít jejich vazebná místa

Organická syntéza přírodních látek jako nástroj proti antibiotické rezistenci

Chlazený SpeedVac SRF110 vs. CentriVap: Proč je kapacita zpracování vzorků pro laboratoře pracující s peptidy a proteiny důležitější než kdy dříve