Díky spolupráci České společnosti pro hmotnostní spektrometrii a lokální pobočky firmy Thermo Fisher Scientific se v roce 2012 podařilo připravit publikaci složenou z přímých výpovědí žijících účastníků raného vývoje hmotnostní spektrometrie v Česku i na Slovensku.
<blockquote>
Pokud jste měli v té době něco znamenat v oblasti reakcí iontů s molekulami, museli jste být podepsání na jisté stěně v Praze.
<h5>R. Graham Cooks</h5>
<h5>Purdue University</h5>
</blockquote>
Hlavní poděkování za vznik publikace patří především zbývajícím pamětníkům, kteří se převedení svých vzpomínek do psané podoby zhostili s velkým nadšením a zodpovědností. Nutno také podotknout, že nápad uspořádat takovouto kompilaci příspěvků zajiskřil poprvé nad sklenicí dobrého ležáku mezi elektrodami hlav Petra Vernera a Jaroslava Póla. Původní idea byla shromáždit žijící koryfeje československé hmotnostní spektrometrie do jedné uzavřené místnosti o známé teplotě a tlaku, do které by se kontrolovaně zaváděly alkoholické nápoje, a nechat je reagovat. V čase T0 by se potom debata začala zaznamenávat. Experiment byl plánován jako celonoční a výsledky se měly následně přepsat a opublikovat. Tato nesmírně originální (Petrova) myšlenka byla ale později zavržena a nahrazena více konzervativní off-line technikou při které byli pamětníci osloveni, aby sami připravili vlastní text formou kapitoly o libovolném stylu. Seznam oslovených pamětníků, kteří působili vesměs na pracovištích v Praze, v Bratislavě a v Pardubicích, navrhl na naši žádost František Tureček a doplnil jej Vladimír Havlíček, oběma tedy patří ještě zvláštní poděkování. Rádi bychom také poděkovali Helence a Pavlovi Řehulkovým, kteří ochotně pomohli s konečnou jazykovou úpravou textu.
Příspěvků se nám nakonec sešlo od dvanácti pamětníků. Ty předkládáme tak, jak jsme je obdrželi, pouze s minimální pravopisnou korekturou, abychom nechali plně zaznít originalitu autorova výraziva. Příspěvky autorů z Bratislavy jsme ponechali ve slovenském jazyce. Na závěr knihy jsme zařadili kresby známých postav světové hmotnostní spektrometrie od Zdeňka Hermana, které podle našeho názoru nejen symbolicky dotvářejí obraz provázanosti českoslovanské a světové hmotnostní spektrometrie. Pomyslný most, po kterém bude čtenář kráčet, vede od 50. let minulého století až do současnosti a poskytne příležitost nahlédnout do dění a vývoje v hmotnostně-spektrometrické komunitě.
Československá hmotnostní spektrometrie vděčí za svůj vznik nadhledu a světovosti Jaroslava Heyrovského. Byl to on, kdo mladé talentované aspiranty svého ústavu vyzval k tomu, aby se namísto elektrochemii, která v té době pochopitelně tvořila hlavní náplň ústavu, začali věnovat zcela jinému výzkumnému směru. Schopnost dohlédnout dále než ke dveřím vlastní laboratoře, katedry či ústavu je známkou vědecké osobnosti, jaké se v naší malé zemi nevyskytují ve vysokých koncentracích. Právě takový byl ale Jaroslav Heyrovský, který umožnil vznik československé hmotnostně-spektrometrické školy v rámci svého pracoviště. Podrobnosti může laskavý čtenář nalézt v samotném textu publikace, především pak v kapitole napsané Zdeňkem Hermanem. I přesto ale považujeme za správné i v této předmluvě zdůraznit, že některé práce hmotnostně-spektrometrické skupiny na Heyrovského ústavu, například jedno z prvních zařízení pro ionizaci málo těkavých látek, patřily ve své době k naprosto průlomovým a nijak nezaostávaly za výzkumem v nejlepších světových laboratořích své doby, a dokonce ho v některých oblastech předbíhaly. O tom svědčí i výše uvedený výrok Graham Cookse, který se vztahuje ke stěnám laboratoře v Heyrovského ústavu, na které se podepisovali světově významní představitelé oboru při četných návštěvách tohoto vědeckého pracoviště. (Původní sbírka podpisů z let 1966-1988 existovala na stropě staré laboratoře v Máchově ulici. Ta ale zanikla při stěhování ústavu a dnes existuje již jen na fotografiích).
Vzpomínky jsou zároveň výpovědí o vědě ve zcela jiné době a za zcela jiných podmínek. Nejmladším čtenářům z řad studentů mohou zmínky o poválečném využití kořistného materiálu na stavbu hmotnostního spektrometru v padesátých letech či o problémech s cestováním do zahraničí, znít stejně jako vzpomínky na chronický nedostatek banánů či dokonce na dobu kamennou. Základní popis vědecké práce v oboru hmotnostní spektrometrie ovšem zůstává stejný. Z tohoto hlediska by nás všechny mohli Vladimír Čermák či Vladimír Hanuš rozhodně učit i dnes.
V současnosti zažívá česká, a věříme že i slovenská, hmotnostní spektrometrie období velkého rozvoje, který v podstatě kopíruje vítězné tažení hmotnostní spektrometrie všude ve světě. Díky přílivu peněz do výzkumu se dnes na českých a slovenských pracovištích již zavedly, nebo v současnosti zavádějí, nejmodernější hmotnostní spektrometry, které slouží v celé řadě aplikačních odvětví. Ovládání hmotnostních spektrometrů se naprosto zásadním způsobem zjednodušilo a na hmotnostních spektrometrech dnes pracují nejen specialisté, ale třeba i biologové, farmaceuti a v některých oblastech i lékaři. I z tohoto hlediska je zajímavá exkurze do doby, kdy byla hmotnostní spektrometrie instrumentálně náročnou disciplínou a doménou expertů, ne-li přímo mágů. Ne náhodou vzniklo vysvětlení zkratky MS jako magické signály. Rostoucí popularita hmotnostní spektrometrie v naší zemi budiž také doložena odborně-společenskými akcemi jako je již tradiční Škola hmotnostní spektrometrie a, nedávno vzniklá, Česká konference hmotnostní spektrometrie.
Jsouce pouhými juniory nemůžeme se k minulosti našeho oboru sami vyjadřovat. S radostným úsilím, se kterým jsme se do práce na této knize zakousli, si pouze dovolujeme vzdát obrovskou úctu zakladatelům naší hmotnostní spektrometrie, ať již to byli Češi nebo Slováci. Ti často pracovali v obtížných podmínkách daných nejen situací v tehdejší ČSSR, ale i situací v hmotnostní spektrometrii obecně. Stojí za zmínku, že v době, o níž publikace pojednává, řada instrumentálních konceptů, které dnes v hmotnostní spektrometrii používáme a které považujeme za samozřejmé, buď vůbec neexistovala, nebo byla ve svých počátcích. Naopak se používala řada technik, které jsou dnes zapomenuty. Líčení Františka Turečka o jeho soubojích s pyrolýzní sondou, vyrobenou dnes již legendárním panem Protivou, nechť hovoří za vše.
Přijměte tedy prosím tento poněkud neobvyklý nakladatelský počin jako snahu uchovat písemný a obrazový doklad o snažení celé řady nadšených výzkumníků, díky které máme dnes v České i Slovenské republice na co navazovat.
Příjemné čtení.
<h5>Jaroslav Pól</h5>
Thermo Fisher Scientific, Praha
<h5>Michael Volný</h5>
University of Washington, Seattle
<blockquote>
Tato kniha vznikla za vzájemné spolupráce <a href="https://lcms.cz/companies/21">České společnosti pro hmotnostní spektrometrii</a> a české pobočky firmy Thermo Fisher Scientific. Vydání bylo realizováno za sponzorského přispění firem Thermo Fisher Scientific. Vydání této knihy dále podpořili QUINTA-ANALYTICA a Qprinter.cz.
</blockquote>
<blockquote>
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CSHS_Ceska_spolecnost_pro_hmotnostni_spektrometrii_ceska_pobocka_firmy_Thermo_Fisher_Scientific_QUINTA_ANALYTICA_a_Qprinter_cz_6de78e9c1d/CSHS-Ceska-spolecnost-pro-hmotnostni-spektrometrii-ceska-pobocka-firmy-Thermo-Fisher-Scientific-QUINTA-ANALYTICA-a-Qprinter.cz.webp" alt="ČSHS: Česká společnost pro hmotnostní spektrometrii, česká pobočka firmy Thermo Fisher Scientific, QUINTA-ANALYTICA a Qprinter.cz"/>
</blockquote>
<h3>Obsah seriálu o počátcích a historii Československé hmotnostní spektrometrie</h3>
<ol>
<li>Zdeněk Herman: Začátky hmotnostní spektrometrie u nás a hmotnostní spektrometrie v Ústavu fyzikální chemie Akademie věd</li>
<li>Zdeněk Dolejšek: Přesmyky iontů a má spolupráce s Vladimírem Hanušem v Ústavu fyzikální chemie ČSAV (1957-1964)</li>
<li>Vladislav Kubelka: První kombinovaný přístroj GC- MS v Česku</li>
<li>Pavel Matoušek: Počátky hmotnostní spektrometrie v Pardubicích</li>
<li>Miroslav Ryska: Hmotnostní spektrometrie – můj osud</li>
<li>Vladimír Kováčik: História hmotnostnej spektrometrie v Slovenskej Akadémii vied</li>
<li>Tibor Jakubík: História hmotnostnej spektrometrie na Fakulte chemickej a potravinárskej technológie STU v Bratislave</li>
<li>Robert Mistrik: MS story</li>
<li>Karel Ubik: Historie hmotnostní spektrometrie v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR</li>
<li>Petr Verner: Hmotová spektrometrie ve Fakultní nemocnici Univerzity Karlovy</li>
<li>František Tureček: Pohledy zpět na dění kolem hmotové spektrometrie v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie ČSAV v 70.-80. letech</li>
<li>Vladimír Havlíček: Molekulární struktura v Mikrobiologickém ústavu</li>
</ol>
<h3>PŘEDMLUVA</h3>
Pro společnost Thermo Scientific je velkou výsadou a potěšením podílet se jako sponzor na vydání teto knihy, která se vám dostává do rukou.
Podobně, jako tato kniha přibližuje historii hmotnostní spektrometrie (MS) v Čechách a na Slovensku, tak je historie firmy Thermo součásti světové historie MS. Součástí skupiny Thermo jsou výrobci jako Finnigan (první kvadrupólový GCMS, první kompletně počítačově řízený MS, první komerční iontová past), MAT (sektorové MS systémy pro organickou i anorganickou a isotopovou analýzu, první z nich v roce 1948 sektorový CH1 s magnetem usazeným na dřevěném rámu) nebo Proxeon (zařízení pro nano-ESI a proteomiku). Každá z těchto firem byla u toho, když se psaly dějiny MS. Ovšem i Thermo, jako jednotící prvek, je společností veskrze historickou. Vzniká krátce po 2. světové válce, kdy zakladatel firmy pan Hatsopoulos, který získal první podnikatelské zkušenosti výrobou rádiových přijímačů se zakázanou frekvenci VKV na území Německem okupovaného Řecka, přesídlil do USA kde založil firmu Thermo. Firma potom prošla různými peripetiemi vývoje, aby vznikla globální skupina, zahrnující tak rozdílné komerční aktivity, jako je vývoj, prodej a podpora hmotnostních spektrometru na jedné straně, dodávky rozsáhlých technologických celků pro testování kvality na straně druhé a výroba a dodávky reagencii, rozpouštědel či drobných laboratorních potřeb.
Přes tento globální rozměr mateřské firmy si česká pobočka zachovala filozofii malé, téměř rodinné firmy Spectronex, ze které vznikla. Filosofii orientace na zákazníka a jeho potřeby, na dodávky kompletních řešení, zahrnujících často i subdodávky třetích firem, a na doplnění nabídky o aplikační podporu na počátku a spolehlivý servis po celou dobu provozu dodaného systému.
Jsme rádi, že jsme mohli být, osobně i jako firma, u toho, když se historie MS tvořila. Jsme rádi, že i dnes jsme u toho, když se píší její nové stránky, například stránky o analyzátoru FTMS Orbitrap. A můžeme jen popřát čtenářům, aby jim tato kniha přiblížila kořeny, ze kterých MS v Čechách a na Slovensku vyrostla do současné podoby. Jak říká Cicero: Historie je učitelkou života. A jak dodává Indira Ghandi ....Učitelkou nejlepší s obzvlášť nepozornými žáky.
Ať jsme těmi pozornými.
<h5>Ing. Petr Verner, CSc.</h5>
jednatel firmy Thermo Fisher Scientific (Praha) s.r.o.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CSHS_Venovano_pamatce_Vladimira_Cermaka_1920_1980_a_Vladimira_Hanuse_1923_2009_6f12ea46fc/CSHS-Venovano-pamatce-Vladimira-Cermaka-(19201980)-a-Vladimira-Hanuse-(19232009).webp" alt="ČSHS: Věnováno památce Vladimíra Čermáka (1920–1980) a Vladimíra Hanuše (1923–2009)"/>

Počátky a historie Československé hmotnostní spektrometrie

Zdeněk Herman: Začátky hmotnostní spektrometrie u nás a hmotnostní spektrometrie v Ústavu fyzikální chemie Akademie věd

Zdeněk Dolejšek se narodil 21. dubna 1932 v Praze. Je absolventem matematicko--fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzikální chemie (1952-57). Od r. 1957 je zaměstnán v Ústavu fyzikální chemie ČSAV (nyní Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v.v.i.), kde také vypracoval diplomovou práci z oboru hmotnostní spektrometrie. Věnoval se hmotnostní spektrometrii organických molekul a přesmykům iontů (s Dr. Hanušem). Během stipendijního pobytu v National Research Council v Kanadě (1964-66) se zabýval u Dr. Lossinga hmotnostní spektrometrií volných radikálů. Po návratu do Prahy se jeho práce týkala využití hmotnostní spektrometrie ve studiu katalýzy. Později se účastnil také prací na dynamice chemických reakcí iontů a interakcí iontů s povrchy pevných látek.
Do laboratoře hmotnostní spektrometrie tehdejšího Ústavu fyzikální chemie ČSAV jsem přišel v roce 1956 jako diplomant, končící studium fyzikální chemie. Chemické studium bylo tehdy součástí Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy. Námětem mé diplomové práce bylo dokončení konstrukce malého hmotnostního spektrometru Dempsterova typu. Laboratoř byla tehdy umístěna ve sklepě budovy chemických ústavů UK na Albertově, v poměrně velké klenuté místnosti, kterou sdíleli všichni, kdo tehdy ve skupině pracovali: Dr. Vladimír Čermák, Dr. Vladimír Hanuš, laborantka Jitka Fleischhansová-Jegorová a občas z dílny přicházel i pan Josef Protiva, vynikající jemný mechanik. Hlavním objektem v laboratoři byl ovšem hmotnostní spektrometr Nierova typu, první hmotník postavený v zemi krátce před tím.
Diplomová práce (1) na uvádění do chodu Dempstera pokračovala dobře. Jádro tohoto přístroje, nazývaného někdy spektrometr Dempsterova-Siriho typu, byl magnetický hmotnostní spektrometr s úhlem odklonu paprsku 180°, poloměrem R=50 mm a rozlišovací schopností okolo m/Δm asi 30. Celá mosazná komora byla zanořena do permanentního magnetu (Obrázek 1). Po dalších malých úpravách sloužil přístroj k měření vzorků izotopicky značkovaných látek z katalytických experimentů, až do dovozu sovětských malých hmotnostních spektrometrů v šedesátých létech.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CSHS_Obrazek_1_Cela_sestava_hmotnostniho_spektrometru_Dempsterova_6cd176a5a5/CSHS-Obrazek-1-Cela-sestava-hmotnostniho-spektrometru-Dempsterova.webp" alt="ČSHS: Obrázek 1: Celá sestava hmotnostního spektrometru Dempsterova"/>
V r. 1957 bylo hotovo, diplomovou práci jsem obhájil, složil závěrečné zkoušky a v létě 1957 jsem byl přijat, spolu se Zdeňkem Hermanem, jako inženýr-asistent do ústavu a do oddělení hmotnostní spektrometrie. Pracovali jsme tehdy všichni společně na hmotníku a na jeho využití ve speciálních analýzách. To byla na příklad analýza vzácných plynů z Moravských chemických závodů na čistotu a příměsi vzduchu, izotopická analýza výsledků biologických experimentů se vzorky značkovanými ¹⁵N na poměr ¹⁵N / ¹⁴N, první analýzy par organických látek (kaprolaktám pro Ústav makromolekulární chemie ČSAV) a podobně. 
Laboratoř tehdy pozorně sledovala vše, co se ve světě v hmotnostní spektrometrii dělo a fotokopie všech dostupných publikací, případně vyžádané separáty se pečlivě ukládaly v budované laboratorní knihovně. Dnes to zní neuvěřitelně, ale tehdy bylo opravdu možno registrovat prakticky vše podstatné, co se v celé oblasti hmotnostní spektrometrie publikovalo.
V roce 1957 upoutala Vláďu Hanuše série článků amerických autorů Meyersona, Rylandera a spolupracovníků o přesmyku iontů alkylbenzenů na ion tropylia (2). Autoři na základě intenzit iontů ve spektrech, srovnáním se spektrem cykloheptatrienu, metastabilních přechodů a výsledků izotopického značení navrhli, že uhlíkový cyklus benzenu se rozšíří na sedmičlený zabudováním uhlíku z CH₂ skupiny bočního alkylového řetězce v – poloze a vzniklý ion má strukturu tropylia C₇H₇⁺, energeticky stabilnějšího než ion bezylia C₆H₅-CH₂⁺.
Obrovský rozhled Vládi Hanuše po celé chemii a organické chemii zvlášť jej hned přivedl na myšlenku organické podobnosti benzenu a thiofenu a k nápadu, že podobně by se mohly chovat sloučeniny substituovaných thiofenů. Spolu s Vladimírem Čermákem pak změřili hmotnostní spektra thiofenu a řady alkyl-substituovaných thiofenů a skutečně ukázali, že ve spektrech substituovaných thiofenů byl zvláště intenzivní ion C₅H₅S⁺, který naznačoval, že všechny se při ionizaci chovaly podobně a přesmykovaly se na šestičlenný kruh relativně stabilního thiopyriliového kationtu, obsahující síru se zabudovaným uhlíkem z postranního řetězce, v analogii s tvorbou tropylia (3).
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CSHS_Obrazek_2_Dr_Meyerson_a_autor_behem_navstevy_v_Praze_v_r_1993_d1da68e897/CSHS-Obrazek-2-Dr.-Meyerson-a-autor-behem-navstevy-v-Praze-v-r.-1993.webp" alt="ČSHS: Obrázek 2: Dr. Meyerson a autor během návštěvy v Praze v r. 1993"/>
Později se naše práce v laboratoři začala specializovat, Čermák s Hermanem se stále více věnovali studiu srážkových procesů iontů, a já jsem začal spolupracovat blíže s Vláďou Hanušem na měření spekter organických molekul a otázkách přesmyku iontů. V jedné z prvních studií jsme se vrátili k hmotnostním spektrům molekul, při nichž by mohlo docházet k tvorbě tropyliového iontu. Šlo o sérii izo-merů metylbenzenu C₇H₈, které vedle této látky (A) zahrnovaly ještě, spiro(2,4)-heptadien-(1,3) (B), cykloheptatrien (C), a bicyklo-(2,2,1)--heptadien-(2,4) (D) a ethinylcyklopenten-(1) (E).
Spektra všech těchto molekul si byla velmi podobná, s výraznou největší intenzitou iontu C₇H₇⁺ a to naznačovalo, že při ionizaci všech těchto izomerů C₇H₈ docházelo k přesmyku na tropyliový ion (4,5). Také metastabilní přechody ve spektrech potvrzovaly, že hlavní posloupnost rozpadu molekulových iontů probíhá převážně řadou m/z 92 (C₇H₈⁺) 91(C₇H₇⁺) 65 (C₅H₅⁺) 39 (C₃H₃⁺). U látky E byl nadto přesmyk molekulového iontu na C₇H₇⁺ potvrzen izotopickým značkováním. Všechny experimenty jsme tehdy prováděli na Dědkovi, v té době jediném spektrometru v laboratoři, na němž jsme se po ukončení uzavřené série měření střídali s Čermákem a Hermanem.
Později jsme tuto práci doplnili měřením ještě dalších izomerů C₇H₈ (6). Tehdy už byl v laboratoři k disposici komerční hmotník sovětské výroby MCH 1303, který dorazil z Leningradu a na nějž jsme se s Hanušem plně přestěhovali s organickou hmotnostní spektrometrií a uvolnili Dědka pro práci na srážkových procesech. Na tomto stroji jsme také uskutečnili naši další práci o hmotnostních spektrech adamantanů (7) i poslední společnou práci o fragmentačních mechanismech ve spektrech deuteriem značených vyšších 1-alkynů (1-butyn až 1-heptyn). Ta byla jádrem našeho příspěvku (8) na Mezinárodní konfrenci o hmotnostní spektrometrii v Paříži r. 1964, odkud jsem pak odejel na dvouletý stipendijní pobyt v Kanadě v National Research Council v laboratoři Freda Lossinga.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CSHS_Obrazek_3_Dr_Seymour_Meyerson_vlevo_autor_a_Dr_Vladimir_Hanus_10fc92c2dc/CSHS-Obrazek-3-Dr.-Seymour-Meyerson-(vlevo)-autor-a-Dr.-Vladimir-Hanus.webp" alt="ČSHS: Obrázek 3: Dr. Seymour Meyerson (vlevo), autor a Dr. Vladimír Hanuš"/>
Krátce po zveřejnění našich výsledků o přesmyku izomérů C₇H₈ jsme dostali dopis od Dr. Meyersona s žádostí o separát a se zájmem o naši práci. Odtud se vyvinulo dlouholeté přátelství se Seymourem Meyersonem a bohatá korespondence s ním. Jeho celá vědecká kariéra byla spojena s laboratořemi Standard Oil Company (později Amoco Corporation), kde pracoval 37 let až do svého odchodu do důchodu v roce 1986. V r. 1993 byl jeho významný přínos k rozvoji hmotnostní spektrometrie oceněn Cenou F.H. Fielda a J.L. Franklina, kterou uděluje Americká chemická společnost. Dlouholeté styky s ním vyvrcholily jeho návštěvou v Praze v roce 1993. To byla vzácná příležitost jak pro Vláďu Hanuše tak pro mne. Setkat se s ním a jeho manželkou konečně i u nás (Obrázek 2, Obrázek 3).
Děkuji kolegovi Zdeňku Hermanovi za vydatnou pomoc při osvěžování paměti.

Zdeněk Dolejšek: Přesmyky iontů a má spolupráce s Vladimírem Hanušem v Ústavu fyzikální chemie ČSAV (1957-1964)

Vladislav Kubelka, narozen 22.7.1940 v Praze, absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK tamtéž v roce 1962 obhajobou diplomové práce s názvem „Změny výstupní práce vybraných přechodových kovů v důsledku preadsorbce cyklopropanu. V roce 1967 obhájil na ÚTZCHT ČSAV kandidátskou práci s názvem „Výměna vodíků některých aromatických látek katalyzovaná paladiem. V prosinci 1967 nastoupil na VŠCHT do Centrálních laboratoří, kde vedl laboratoř hmotnostní spektrometrie. V roce 1998 přešel do VÚFB a od roku 2000 do 2012 byl zaměstnán v Zentivě v laboratoř hmotnostní spektrometrie. Je autorem nebo spoluautorem 121 publikací a 62 patentů.
Na VŠCHT Praha v roce 1967 byla hojně rozvíjena myšlenka, že je nutné zlepšit stávající analytické vybavení školy a tak zkvalitnit diplomové a kandidátské práce popřípadě i publikace pracovníků školy. Nejvíce tuto potřebu pociťovaly katedry, které ve svém výzkumném programu měly především za úkol charakterizovat směsi látek. Byly to katedry organická chemie, ropa a petrochemie, chemie zkoušení potravin a to nejsou zdaleka všechny, ale určitě ty nejvýznamnější. Díky společnému úsilí a hlavně za vydatné intervence prof. Mosteckého tehdy náměstka ministerstva chemického průmyslu byly zajištěny devisové prostředky a tím se otevřelo zcela jiné pole uvažování, než doposud bylo, při nákupu přístrojů. Po dlouhých diskusích bylo rozhodnuto o zakoupení kombinovaného přístroje GC-MS i přes odpor některých funkcionářů, kteří prosazovali jen zařízení ze zemí RVHP. Samotný výběr vhodného GC-MS nebyl zdaleka tak jednoduchý, jak je tomu v současné době.
Tehdy na trhu existovaly tyto přístroje, ale byly vyráběny americkými nebo japonskými firmami, ale ty byly pro nás vzhledem k embargu zcela nepřístupné. Jediným možným a pro nás v té době dostupným byl přístroj švédské firmy LKB pod typovým označením LKB-9000. Tento přístroj měl tu „výhodu“, že neměl žádné embargované komponenty (např. zdroje vysokého napětí byly zcela založeny na elektronkách a nebyly zde ani použity transistory a další elektrické součástky považované za progresivní). Jedinou výjimku představoval zápis hmotnostního spektra, pomocí Honeywell recorder, který byl založen na citlivém galvanometru a záznamu jím odraženého UV světla na citlivý fotografický papír. Po určitém papírovém úsilí byla i tato překážka odstraněna a přístroj byl v lednu 1968 instalován na VŠCHT.
Vzhledem k významné zásluze prof. Mosteckého byl tento přístroj plně v gesci katedry ropy a petrochemie a první analýzy, které na něm byly dělány byly analýzy různých typů benzínů a motorové nafty. Tenkrát totiž převládala v odborných kruzích idea, že musí existovat korelace mezi detailním složením benzínové frakce a jeho výkonnostními parametry při spalovacím procesu v motoru. Výsledky studií ve světových laboratořích však poměrně brzy prokázaly, že pokud nějaká korelace vůbec je, pak zdaleka není přímočará tak jak bylo původně doufáno. V době nákupu přístroje už pomalu začínala převládat myšlenka, že ne detailní analýza individuálních uhlovodíků přítomných v benzínech a motorových naftách, ale tak zvané jejich skupinové složení (vyjádřené procenty obsahu parafínu cyklánů a aromátů v dané frakci) je tím správným informativním parametrem. Proto bylo požadováno, aby přístroj měl zařízení pro přímé dávkování vzorků benzínů do iontového zdroje a to bez analytické diskriminace (co do bodu varu a molekulové hmotnosti) jednotlivých složek. Byl to vyhřívaný (do teploty přes 200 °C) rezervoár jehož stěny byly z katalyticky neaktivní ocele, bylo jej možno evakuovat, jak nízkým, tak i vysokým vakuem. V místě, kde byla připojena k němu transfer trubka, převádějící páry vzorku do iontového zdroje byl adjustován molekulární lak vyrobený ze zlata, který nediskriminovaný nátok vzorku do iontového zdroje zaručoval. 
Vlastní hmotnostní spektrometr byl jedno-fokusační, s magnetickým rozvojem hmotové škály. Magnet byl tvořen cívkami, kterými protékal proud a kovovým jádrem, děleným z plechů a vybavený Hallovou sondou, umožňující odečíst hodnotu m/z iontu v zaznamenaném spektru s přesností na jednotku. Iontový zdroj byl běžného typu, ionizace elektrony, za vzniku převážně positivních iontů. Svou konstrukcí a kvůli použitým napájecím zdrojům nedovoloval jiné typy ionizace např. chemickou ionizaci atd. Detektorem iontů byl elektronový násobič, schopný zaznamenat jen kladné ionty.
K iontovému zdroji byly kromě rezervoáru, jako dávkovacího zařízení připojen i plynový chromatograf a vakuový závěr umožňující pomocí vyhřívané sondy dávkovat pevné a málo těkavé kapalné látky přímo do iontového zdroje.
Spojení plynového chromatografu, který byl původně navržen pro pouze plněné chromatografické kolony s iontovým zdrojem, bylo přes separátor nosného plynu (typu Becker-Riehage), zaručující dobré vakuum v iontovém zdroji a současně odpovídající tlakové poměry na chromatografické koloně. Použití kapilárních kolon na tomto zařízení vyžadovalo v místě výstupu z kapilární kolony přídavek nosného plynu paralelní větví. Vakuový systém přístroje se sestával ze dvou rotačních pump a dvou difusních pump. Rotační pumpy byly od firmy Edwards a to 250 l a 180 l. Jedna difúzní pumpa byla rtuťová a druhá měla olejovou náplň – konvalex.
Na VŠCHT, která byla vždy citlivá na vymezování kompetencí a vlivu, začaly po nákupu přístroje diskuse, kam nově vzniklou laboratoř hmotnostní spektrometrie začlenit v rámci existujících struktur. Logika věci by napovídala, že bude součástí útvaru centrálních laboratoří, jako stroj s celoškolskou analytickou působností. Stalo se tak sice, ale pouze formálně.
Od samého začátku bylo však dáno, že za odbornou činnost a i faktickou existenci laboratoře bude odpovídat téměř výhradně vedoucí katedry ropy a petrochemie prof. Mostecký. Tato dominance vlivu se projevila i v personálním obsazení laboratoře. Vedoucím byl ustanoven Julius Eyem, dlouholetý pracovník katedry, jeho zástupcem Naděžda Holubová, bývalá vedoucí oddělení na ministerstvu chemického průmyslu, další pracovníci Jiří Mitera a Vladislav Kubelka byli už na VŠCHT zcela noví bez jakýchkoliv vazeb. 
Na začátku řešila laboratoř problematiku určování struktury uhlovodíků ve vybraných frakcích ropy. Hlavně v počátcích jsme dost často konsultovali naše návrhy s Dr. Hanušem. Postupně se přidávala i problematika z jiných kateder a začala i spolupráce s průmyslem. Spolupráce s průmyslem byla totiž naplněním představ prof. Mosteckého k čemu taková laboratoř vůbec je. V letech 1969 a1970 emigrovali do zahraničí jak Eyem, tak i Holubová a v laboratoři zbyli pouze Mitera a Kubelka. Během sedmdesátých let se laboratoř rozrostla o další pracovníky a to Janu Šetsovou, Irenu Faloutovou, Radmilu Sbolovou, Jaromíra Nováka a Pavla Zachaře. S vzrůstajícím počtem pracovníků se rozšiřovala i problematika, kterou se laboratoř zabývala.
Práce pro řadu pracovišť školy se stala běžnou a promítla se i v řadě publikací uveřejněných nejen v českých, ale i též v mezinárodních odborných časopisech. Jako příklad lze uvést publikace v Journal of Chromatography, Organic Mass Spectrometry, Chemical Letters, Angewante Chemie atd.
Na začátku druhé poloviny sedmdesátých let byl koupen pro laboratoř další hmotnostní spektrometr od firmy Kratos a to MS-9, kvůli nedostatku peněz bohužel již jako použitý a jeho instalace v laboratoři než dosáhl specifikovaných parametrů trvala více než rok, ale i pak měl značné výpadky kvůli závadám. Změřit spektrum nebo provést jednoduchý MS/MS experiment vyžadovalo veliké úsilí a pořádnou dávku štěstí. V druhé polovině sedmdesátých let se podstatnou měrou rozšířila spolupráce s průmyslem.
Pod taktovkou prof. Mosteckého portfolio firem, které s laboratoří hmotnostní spektrometrie spolupracovalo podstatně narostlo i o firmy strojírenské, stavební, hutě, sklářské, podniky vyrábějící porcelán a keramiku atd. Smyslem bylo zanalyzovat chemické přípravky používané při výrobních procesech, které byly z dovozu a nahradit je přípravky z tuzemských surovin. V řadě případů se to zdařilo a v některých závodech, pokud nebyly zrušeny fungují dodnes.
Jako nejúspěšnější lze bezesporu považovat nahrazení dovozního veterinárního přípravku cloprostenol, který sloužil k synchronizaci říje hlavně u hovězího dobytka a prasat. Velkochovy těchto zvířat šetřily značné finanční prostředky jeho aplikací, ale dovoz přípravku od firmy ICI představoval přitom pro tehdejší hospodářství značné devizové zatížení. Více než rok trvající spolupráce pracovníků VŠCHT (včetně laboratoře hmotnostní spektrometrie) a Spolany Neratovice vyústila v nalezení patentově čistého originálního způsobu přípravy a následně i výroby identické látky se stejnými fyziologickými účinky. Udělení státní ceny Klementa Gottwalda pro řešitelský kolektiv nejlépe vystihuje význam, který byl tehdy přisuzován.
Byly i prohry na tomto poli. Jednou z nejmarkantnějších byla studie silážního konzervačního přípravku allylisokyanátu a jeho degradačních produktů, která i přes pozitivní výsledky odmítla zcela jednoznačně odmítla zemědělská i veterinární odborná veřejnost. 
Novou personální akvizicí koncem sedmdesátých let do laboratoře byl Ivan Víden, který však pracoval na katedře zkoušení potravin, jako odborný asistent, takže se běžného života laboratoře zúčastňoval jen sporadicky.
Významnou událostí v životě laboratoře v osmdesátých letech byl nákup tentokrát nového dvou-fokusačního hmotnostního spektrometru od firmy Jeol. Tento stroj s typový označením Jeol DX-9, využívající Mattsuda geometrii dráhy iontů, byl velice spolehlivý, měl iontový zdroj nejen pro přímou elektronovou ionizaci, ale dovoloval získat spektra za podmínek chemické ionizace. Pro tehdy přísné podmínky embarga na výpočetní techniku byl jeho data systém značně i na tehdejší dobu obsoletní a poměrně poruchový. Neopravitelná porucha data systému byla příčinou likvidace celého stroje. Japonská firma Jeol sice nabídla řešení formou kompletní inovace celého datového systému, ale cena byla tak nekřesťanská, že se blížila téměř ceně na trhu dostupného nového přístroje.
Devadesátá léta nebyla, lze-li to tak říci šťastnou dobou laboratoře. Postupně odcházeli její kmenoví zaměstnanci nejdříve J. Novák následovaný J. Miterou, I. Faloutovou, R. Sbolovou a v závěru pak i P. Zachař a V. Kubelka. Laboratoř se úplně rozpadla a z celého původního osazenstva zbyl pouze I. Víden.

Vladislav Kubelka: První kombinovaný přístroj GC-MS v Česku

Pavel Matoušek: Počátky hmotnostní spektrometrie v Pardubicích

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Cílem společnosti je napomáhat rozvoji hmotnostní spektrometrie v České republice, poskytovat svým členům a dalším osobám se zájmem o hmotnostní spektrometrii podporu v získávání znalostí v oboru, prezentovat dosažené pokroky a rozšiřovat obecné povědomí o hmotnostní spektrometrii ve společnosti. ČSHS bude spolupracovat se zahraničními společnostmi zaměřenými na hmotnostní spektrometrii, přispívat ke zvyšování odborné úrovně svých členů, organizovat semináře, konference a vědecká setkání.

Česká společnost pro hmotnostní spektrometrii

Shimadzu at ISC 2026

DataApex at ISC 2026

Waters at ISC 2026

Managing 4D-STEM data with smarter acquisition

Spatial Proteomics for Translational Research

Streamlining Endotoxin Testing: Automated Sample Preparation and Audit-Ready Workflows for QC Laboratories