<h5><strong>10.5 Nukleární magnetická rezonance</strong></h5>
<ul>
<li><p>10.5.1 Princip metody</p>
</li>
<li><p>10.5.2 Instrumentace</p>
</li>
<li><p>10.5.3 Interpretace spekter</p>
<ul>
<li>10.5.3.1 Příklad interpretace 1D spekter</li>
<li>10.5.3.2 Příklad interpretace 2D spekter</li>
</ul>
</li>
<li><p>10.5.4 ¹⁵N NMR spektroskopie</p>
</li>
<li><p>10.5.5 Způsoby měření ¹⁵N NMR spekter v roztoku</p>
<ul>
<li>10.5.5.1 Přístrojové vybavení pro měření 15N NMR spekter</li>
<li>10.5.5.2 Standardy v ¹⁵N NMR</li>
</ul>
</li>
<li><p>10.5.6 Interpretace ¹⁵N NMR spekter</p>
</li>
<li><p>10.5.7 Speciální kvantitativní analýza</p>
</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Nukleární magnetická rezonance</strong></h3>
<h4><strong>Princip metody</strong></h4>
<p>Spektroskopie <strong>nukleární magnetické rezonance</strong> (<strong>NMR</strong>) představuje příklad propojení různých vědních oborů. Z pohledu fyziky jde o změnu orientace jaderného spinu v magnetickém poli, přičemž magnetické pole vytváří supravodivá cívka ochlazená na teplotu kapalného helia. Chemici a biochemici používají NMR pro studium struktury malých molekul až biomakromolekul. V lékařství se kromě dnes už běžného zobrazování měkkých tkání rozšiřuje i využití spektroskopie magnetické rezonance k detekci metabolitů přímo v živých tkáních. U spektroskopie NMR se stejně jako u dalších spektroskopických technik sleduje, jak při přechodu mezi energetickými hladinami dochází k absorpci či emisi záření o různých hodnotách energie. U spektroskopie NMR je ovšem na rozdíl od jiných technik nutnou podmínkou, aby byl vzorek umístěn v <strong>magnetickém poli</strong> a aby obsahoval <strong>magneticky aktivní jádra</strong>, tj. izotopy s nenulovým spinovým kvantovým číslem. Jsou to všechna jádra vyjma takových, která obsahují sudý počet protonů a zároveň sudý počet neutronů (např. ¹⁶O s 8 protony a 8 neutrony nebo C se 6 protony a 6 neutrony). U každého prvku existují izotopy, které podmínku nenulového spinu splňují, ne vždy jsou to ovšem izotopy s největším zastoupením. U nejčastěji měřeného prvku, vodíku, jsou měřitelné všechny tři izotopy (tedy jak převažující  ¹H, tak deuterium i tritium). Ovšem u dalšího často běžně sledovaného prvku, uhlíku, je tedy izotop ¹²C s přirozeným výskytem 99 % neměřitelný a musí se měřit izotop ¹³C, jehož přirozené zastoupení je pouze 1 %.  </p>
<h4><strong>Instrumentace</strong></h4>
<p>Pro vlastní měření se řádově miligramy pevné nebo kapalné látky rozpustí v deuterovaném rozpouštědle (chloroform, voda, dimethylsulfoxid aj.) a převede do NMR kyvety, což je skleněná zkumavka o průměru většinou 5 mm. Pro běžná měření není analyt třeba navažovat, ani není třeba přesně odměřovat objem rozpouštědla, který bývá kolem 0,5 ml.</p>
<p>Koncentrace látky určuje dobu potřebnou pro změření spektra s danou kvalitou (tj. pro daný poměr signálu k šumu). Platí totiž, že pro získání stejně kvalitního spektra je potřebný měřící čas nepřímo úměrný druhé mocnině koncentrace. Tak např. při poloviční koncentraci je tedy třeba čtyřnásobného času. Přitom měřící čas pro měření spekter ¹³C je řádově 10000-krát delší než pro měření vodíkových spekter. Měřící čas narůstá i u 2D spekter. Jelikož se jedná o látkovou koncentraci, závisí samozřejmě také na molekulové hmotnosti látky. I z 1 mg běžné organické látky o relativní molekulové hmotnosti kolem 500 lze na dnešních spektrometrech změřit základní spektra NMR.</p>
<h4><strong>Interpretace spekter</strong></h4>
<p>Magnetické pole, kterému je vystaveno dané jádro atomu, je hlavně dáno konstantním vnějším magnetickým polem vytvářeným supravodivou cívkou přístroje. Kromě něj však působí na atomy též magnetická pole vyvolaná vazebnými elektrony a dále magnetická pole okolních jader. Magnetická pole okolních vazebných elektronů a okolních jader mají sice podstatně menší velikost než vnější magnetické pole, ale jsou obecně různá pro různé atomy v molekule. Výsledkem je, že celkové magnetické pole, kterému jsou vystaveny jednotlivé atomy, se poněkud liší. Tím pádem se poněkud liší i energetický rozdíl mezi hladinami jaderných spinů, a tedy i odpovídající hodnoty energie. Tyto velmi malé změny hodnoty absorbované energie se ve spektroskopii NMR sledují. Různě prostorově uspořádaným atomům v molekule pak odpovídají různé signály ve spektru a naopak: každý signál ve spektru odpovídá jednomu či více atomům v molekule, které jsou stejně uspořádané, tj. zaměnitelné v rámci molekuly.</p>
<p>Tak např. v molekule benzenu je všech šest atomů vodíku stejných, všechny jsou vystaveny stejným vlivům okolních vazeb a okolních atomů čili stejnému celkovému magnetickému poli. Stejná je i energie odpovídající změně orientace jaderných spinů v magnetickém poli a všech šest atomů vodíku dává tedy jediný signál ve vodíkovém spektru. Totéž platí pro šest atomů uhlíku v molekule benzenu. V molekule acetonu je vlivem rychlé rotace methylových skupin navzájem zaměnitelných všech šest atomů vodíku, zatímco ze tří uhlíkových atomů jsou stejné pouze dva uhlíky v methylových skupinách a uhlík karbonylu se od nich liší. Vzhled spektra NMR lze na základě struktury a symetrie molekuly předpovědět. Nejen počet signálů, např. jediný signál ve vodíkovém spektru acetonu a dva signály v uhlíkovém spektru acetonu, ale také pozici signálů, neboť ta se liší pro signály alifatické, aromatické a je ovlivněna sousedícími atomy. Intenzita signálů odpovídá zase počtům atomů s daným uspořádáním. Signály ve vodíkovém spektru vykazují navíc běžně tzv. multiplicitu, která souvisí s tím, jak jsou uspořádány vodíky na sousedních atomech. Interpretace spektra potom spočívá v tom, že se signály ve spektru zpětně přiřazují atomům v molekule s ohledem na typ okolních vazeb a na sousedící atomy, až se dostane propojení všech atomů, tedy konstituce molekuly. Jednodušší je situace, kdy se jedná o ověření struktury předem známé látky.</p>
<p>Vzhled spektra NMR lze na základě struktury a symetrie molekuly předpovědět. Nejen <strong>počet</strong> signálů, např. jediný signál ve vodíkovém spektru acetonu a dva signály v uhlíkovém spektru acetonu, ale také <strong>pozici signálů</strong>, neboť ta se liší pro signály alifatické, aromatické a je ovlivněna sousedícími atomy. <strong>Intenzita</strong> signálů odpovídá zase počtům atomů s daným uspořádáním. Signály ve vodíkovém spektru vykazují navíc běžně tzv. <strong>multiplicitu</strong>, která souvisí s tím, jak jsou uspořádány vodíky na sousedních atomech.</p>
<h5><strong>Příklad interpretace 1D spekter</strong></h5>
<p>Postup interpretace spektra neznámé látky bude ukázán na následujícím Obr. </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Protonove_vodikove_spektrum_NMR_80c573e45a/2-THETA-Obr.-Protonove-(vodikove)-spektrum-NMR.jpg" alt="2 THETA: Obr. Protonové (vodíkové) spektrum NMR"/></p>
<p>Co se z něj dá vyčíst? Ve spektru je vidět celkem pět signálů (tj. uskupení jedné či více linií) v různých pozicích na vodorovné ose. Veličinou na vodorovné ose je tzv. chemický posun (sigma). Je to relativní změna rezonanční frekvence signálu oproti rezonanční frekvenci standardu. Tato změna je číslo řádu 10¯⁶ (zkratkou ppm) - tak relativně málo se totiž liší magnetická pole, která působí na jednotlivá jádra. Typické hodnoty chemických posunů atomů ¹H a ¹³C uvádí následující tabulka.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Hodnoty_chemickych_posunu_jader_1_H_a_13_C_7ca95d320c/2-THETA-Obr.-Hodnoty-chemickych-posunu-jader-1H-a-13C.jpg" alt="2 THETA: Obr. Hodnoty chemických posunů jader ¹H a ¹³C"/></p>
<h5><strong>Příklad interpretace 2D spekter</strong></h5>
<p>Ke kompletnímu přiřazení signálů ve vodíkovém a uhlíkovém spektru atomům ve struktuře molekuly je třeba informace ze spekter 1D doplnit i informacemi z dvoudimenzionálních (2D) spekter.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Priklad_interpretace_2_D_spekter_9eee9caeb4/2-THETA-Obr.-Priklad-interpretace-2D-spekter.jpg" alt="2 THETA: Obr. Příklad interpretace 2D spekter"/></p>
<p>Uvedená látka obsahuje z pohledu NMR šest navzájem různých skupin CH₂ (1 až 6), skupinu OH, COOH (8) a pak další kvartérní uhlík COO (7). Tato molekula není symetrická, takže ve vodíkovém i uhlíkovém spektru očekáváme šest různých signálů skupin CH₂, k tomu ve vodíkovém spektru signály OH a COOH. V uhlíkovém spektru pak očekáváme kromě šesti signálů pro skupiny CH₂ ještě další signály pro uhlíky ze skupin COO a COOH.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_H_NRM_spektrum_e2df82cbf2/2-THETA-Obr.-H-NRM-spektrum.jpg" alt="2 THETA: Obr. ¹H NRM-spektrum"/></p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Alifaticka_cast_1_H_NRM_spektra_f455f617ab/2-THETA-Obr.-Alifaticka-cast-1H-NRM-spektra.jpg" alt="2 THETA: Obr. Alifatická část ¹H NRM-spektra"/></p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_13_C_NMR_spektrum_d3a1e3433a/2-THETA-Obr.13C-NMR-spektrum.jpg" alt="2 THETA: Obr. ¹³C NMR-spektrum"/></p>
<p>Vodíky ze skupiny OH a COOH jsou u 7 ppm ve vodíkovém spektru vidět v jediném širokém signálu. Fakt, že hlavně signály skupin OH bývají v důsledku disociace a chemické výměny rozšířeny, někdy až tak, že nejsou vůbec pozorovatelné, je naprosto běžný a při interpretaci spekter NMR se s tím počítá. Jednotlivé dvojice vodíků ze čtyř skupin CH₂O dávají čtyři signály v oblasti 3,5-4,5 ppm, každý s integrální intenzitou 2. U 2,5 ppm je pak vidět signál s intenzitou 4 náležející vodíkům ze dvou různých skupin CH₂CO, které jsou si<br/>strukturně v rámci molekuly hodně blízké, takže jejich signály splynuly do jednoho. Signál bez údaje o integrální intenzitě nejvíce vlevo náleží zbytkovému vodíku z použitého deuterovaného rozpouštědla CDCl₃.</p>
<p>Vedle vodíkového a uhlíkového spektra máme k dispozici také tři základní 2D spektra, a sice:</p>
<ol>
<li><p><strong>homokorelované spektrum</strong> (<strong>COSY</strong>), které obsahuje informaci o interakci atomů vodíku na sousedních uhlících</p>
</li>
<li><p><strong>heterokorelované</strong> (<strong>HSQC</strong>) <strong>spektrum</strong> s interakcemi vodíků přímo vázaných na jednotlivých uhlících (prostřednictvím 1<em>J</em>( ¹³C a ¹H ))</p>
</li>
<li><p><strong>heterokorelované spektrum</strong> s korelacemi na větší vzdálenost (HMBC)</p>
</li>
</ol>
<p>Dvoudimenzionální spektra vypadají jako grafy x-y, kde na ose x je zobrazeno vodíkové spektrum a na ose y buď opět spektrum vodíkové (u COSY), nebo spektrum uhlíkové v případě <strong>HSQC</strong> a <strong>HMBC</strong>. Interakce jaderných spinů příslušejících daným atomům, je v grafu x-y zaznamenána jako signál (v hrubém přiblížení kolečko), jehož poloha na osách obou os odpovídá chemickým posunům interagujících jader neboli jejich signálům v jednodimenzionálních spektrech.</p>
<h4><strong>¹⁵N NMR spektroskopie</strong></h4>
<p>Dusík je velmi častým a významným atomem jak v anorganických, organických tak i v organokovových sloučeninách. Hraje velmi významnou roli v biologicky aktivních sloučeninách a biochemických procesech. Dusík se slučuje téměř se všemi prvky periodické tabulky prvků, přičemž existuje v oxidačních stavech –III, 0, I, II, III, IV a V, vytváří funkční skupiny s řádem vazby 1-3, je schopen vytvářet koordinační sloučeniny s koordinačním číslem 1-6, atd. Velkou většinu těchto vlastností je možné postihnout analýzou dusíkových NMR spekter. Dusík existuje v přirozeném zastoupení jako směs dvou izotopů: ¹⁴N a ¹⁵N. </p>
<p>Nukleární magnetická rezonance je ve srovnání s jinými spektrálními metodami málo citlivá, a tudíž relativní citlivost je důležitá při rozhodování, zda použijeme ke studiu vzorků ¹⁴N nebo ¹⁵N NMR spektroskopie. Ze srovnání relativní citlivosti vyplývá, že přednost by měla dostat ¹⁴N NMR spektroskopie, která je formálně přibližně třistakrát citlivější.</p>
<h4><strong>Způsoby měření ¹⁵N NMR spekter v roztoku</strong></h4>
<ol>
<li><p><strong>Přímá detekce:</strong> původní a základní způsob měření, který je velmi náročný na experimentální čas.</p>
</li>
<li><p><strong>Techniky s přenosem polarizace (INEPT, DEPT):</strong> tyto techniky přinesly výrazné zkrácení doby měření ¹⁵N NMR spekter a) zvýšením citlivosti a b) skutečností, že dlouhé relaxační časy izotopu ¹⁵N byly nahrazeny mnohem kratšími relaxačními časy ¹H.</p>
</li>
<li><p><strong>Nepřímá (protonová) detekce:</strong> nejvyšší možná citlivost, v současnosti nejpoužívanější způsob měření ¹⁵N NMR spekter.</p>
</li>
</ol>
<h4><strong>Interpretace ¹⁵N NMR spekter</strong></h4>
<p>Rozsah ¹⁵N chemických posunů je výrazně větší než je tomu u ¹H (obvykle 25 ppm) a ¹³C chemických posunů (obvykle 250 ppm) a číselně vyjádřený dosahuje hodnot pro diamagnetické látky okolo 1000 ppm. Vezmeme-li v úvahu, že pološířky signálů w1/2 v ¹⁵N NMR spektru jsou obvykle menší než 0,05 ppm, je zjevné, že pomocí ¹⁵N NMR spekter je možné studovat velmi nepatrné změny ve struktuře látek. Navíc, ¹⁵N chemické posuny jednotlivých funkčních skupin jsou většinou od sebe dostatečně izolované.</p>
<h4><strong>Speciální kvantitativní analýza</strong></h4>
<p>Klasická kvantitativní analýza, jak ji známe z použití u ¹H, resp. ¹³C NMR spekter, tj. integrace signálů s cílem využít relativní integrální intenzity, je u izotopu ¹⁵N prakticky nepoužitelná, protože relaxační mechanismy jsou v případě izotopu ¹⁵N velmi složité a záporná hodnota gyromagnetického poměru γ situaci rovněž komplikuje.</p>
<h4><strong>Závěr</strong></h4>
<p>Z následujícího seznamu literatury je zjevné, že literární odkazy týkající se ¹⁵N NMR spekter jsou poměrně staršího data, protože novější prakticky neexistují. Je to dáno tím, že v minulosti se měřením ¹⁵N NMR spekter zabývali zejména specialisté. Opačný trend je pozorovatelný v případě, kdy se zaměříme na počet publikovaných prací. Tam zjistíme obrovský nárůst počtu publikací v posledních letech, který je dán zvýšením citlivosti a dostupnosti NMR spektrometrů. Měření ¹⁵N NMR spekter se stává rutinní záležitostí. Domnívám se, že ¹⁵N NMR spektra najdou uplatnění zejména v případech, kdy jejich prostřednictvím můžeme získat originální výsledky a údaje, které jsou nedostupné pomocí jiných spektrálních metod, které tak ospravedlní obvykle výrazně větší časové nároky na jejich získání oproti mnohem rutinnějším a častěji používaným ¹H a ¹³C NMR spektrům.</p>


Organická analýza - Nukleární magnetická rezonance

<h4><strong>11 MOBILNÍ SPEKTRÁLNÍ ANALYZÁTORY</strong></h4>
<h5><strong>11.1 Členění podle technik a vybraných aplikací</strong></h5>
<h5><strong>11.2 Ramanova spektrometrie</strong></h5>
<ul>
<li>11.2.1 Nejrozšířenější aplikace mobilních Ramanových spektrometrů<ul>
<li>11.2.1.1 Bezpečnostní aplikace – detekce nebezpečných látek</li>
<li>11.2.1.2 Mobilní detekce narkotik a jejich prekurzorů</li>
<li>11.2.1.3 Kontrola pozitivní shody vstupních surovin ve farmac. a kosmetickém průmyslu</li>
<li>11.2.1.4 Detekce padělků léčiv</li>
<li>11.2.1.5 Rychlá kvantitativní analýza v terénu a v provozech</li>
</ul>
</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Mobilní spektrální analyzátory</strong></h3>
<p>V současné době se stále více setkáváme s přesunem analýz mimo laboratoře, zejména do terénu nebo pro přímou analýzu ve skladech a ve výrobních provozech. Je to dáno jednak požadavky přicházejícími z praxe a jednak rychlým vývojem nových technologii, které nám tento přesun mimo laboratoř umožňují.</p>
<p>Požadavek na přenesení některých analýz mimo laboratoře je logický a může přinášet významné zkvalitnění získaných dat nebo velké finanční úspory. Velmi častým přínosem je pak rychlost získání důležitých informací. Typickými příklady jsou bezpečnostní aplikace, kdy například při ekologických haváriích je zapotřebí získat velmi rychle výsledky, na jejichž základě se vyhlašují příslušná opatření. V jiných případech hrozí zase ztráta informací z prodlení (analýza plynných zplodin vznikajících při požárech, analýza povýbuchových zplodin apod.). Jiným příkladem mohou být forenzní analýzy, kdy nám mobilní analyzátory umožňují analýzu velkého počtu vzorků přímo na místě činu a možnost cíleného vzorkování pro následné laboratorní analýzy. Dalšími typickými příklady je přesun kontroly kvality potravin přímo do terénu, terénní analýza narkotik a kontrolovaných látek, detekce padělků léčiv nebo analýza polymerů ve stavebních materiálech. Ve všech těchto případech nám terénní metody umožňují dělat okamžitá rozhodnutí a současně kontrolovat velká množství vzorků, což je v případě transportu vzorků do laboratoří prakticky nemožné. Samostatnou kapitolou jsou pak průmyslové aplikace, kdy mobilní spektrometry umožňují přesun některých analýz přímo do skladů vstupních surovin nebo do výrobních provozů. To přináší jednak snížení nákladů, v řadě případů ale také výrazné zvýšení produktivity (není nutné klasické vzorkování a transport vzorků do laboratoří). Největšího rozšíření bylo dosaženo zejména ve farmaceutickém průmyslu a v některých oborech automobilového, chemického, potravinářského a kosmetického průmyslu.</p>
<p>Všechny výše uvedené důvody vedly k masivním investicím do vývoje nových technologii, které by umožnily výrobu malých, přenosných spektrometrů, které by ale současně nabídly výkon na úrovni laboratorních systémů. </p>
<h4><strong>Členění podle technik a vybraných aplikací</strong></h4>
<p>Z technik se nejčastěji uplatňují metody založené na vibrační spektroskopii (nejvíce se využívá Ramanova spektrometrie a infračervená spektrometrie – zejména FT-IR a NIR) a metody hmotnostní spektrometrie, případně metody optické luminiscenční spektrometrie, včetně časově rozlišených metod. Ty například umožňují ultrastopovou detekci výbušnin, kdy je možné spolehlivě detegovat 100 femtogramů TNT. Můžeme se také setkat s miniaturizovanými NMR spektrometry, které jsou schopny měřit přítomnost protilátek. Nově je k dispozici technika schopná přímo v terénu rychle diagnostikovat tuberkulózu z dechu pacienta nebo provádět komplexní tribotechnickou diagnostiku olejů.</p>
<h4><strong>Ramanova spektrometrie</strong></h4>
<p>V poslední době se v oblasti mobilních analyzátorů (zejména ručních přístrojů) významně rozšířily Ramanovy spektrometry. Využívají principu disperzní Ramanovy spektrometrie, měří se spektra Ramanova rozptylu, která přináší informaci o molekulárním složení analyzovaného vzorku. Tyto spektrometry se typicky používají pro analýzu pevných vzorků, prášků, past, gelů nebo kapalin. Běžně dostupné přístroje nejsou vhodné pro analýzu plynných vzorků nebo složitých směsí. Ve standardním uspořádání nejsou také vhodné pro analýzu nízkých koncentrací, zejména ve složitějších směsích. Typickou aplikací je identifikační analýza jednokomponentních vzorků nebo směsí do čtyř až pěti hlavních komponent. Speciální algoritmy umožňují i identifikaci vybraných látek ve složitějších směsích nebo například identifikaci falsifikátů i velmi složitých multikomponentních systémů jako jsou léčiva. Pro analýzu nízkých a velmi nízkých koncentrací se dá využít technika povrchem zesíleného Ramanova rozptylu – <strong>SERS</strong> (<strong>Surface–Enhanced Raman Scattering</strong>), která využívá zesílení Ramanova signálu v přítomnosti nanostruktur zlata nebo stříbra. Technika SERS se s úspěchem používá i k analýze vzorků s vysokou vlastní fluorescencí (fluorescenční spektrum překrývá Ramanovo spektrum), protože na povrchu nanostruktur dochází nejen k zesílení Ramanova rozptylu, ale současně také ke zhášení fluorescence. Vývoj nových cenově dostupných SERS substrátů pronikl i do oblasti mobilních spektrometrů, kde se s úspěchem již využívají při analýze narkotik, detekci anabolických steroidů ve výživových přípravcích nebo například pro identifikaci herbicidů na povrchu různých plodů.</p>
<p>Disperzní uspořádání spektrometrů umožňuje konstrukci miniaturizovaných spektrometrů s velmi vysokou robustností. Typické uspořádání miniaturizovaného disperzního Ramanova spektrometru je na obrázku níže.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_mobilniho_disperzniho_Ramanova_spektrometru_s_opticky_stabilizovanym_laserem_075555222c/2-THETA-Schema-mobilniho-disperzniho-Ramanova-spektrometru-s-opticky-stabilizovanym-laserem.jpg" alt="2 THETA: Schéma mobilního disperzního Ramanova spektrometru s opticky stabilizovaným laserem"/></p>
<p>Velmi důležitou součástí spektrometrů je i integrovaná Ramanova sonda, ta je tvořena optickou soustavou, jejímž úkolem je přivézt záření laseru na vzorek, sběr vznikajícího rozptylového záření, jeho vedení přes filtr pro ořez záření vlnové délky laseru (elastický rozptyl) a dále jeho fokusaci na vstupní štěrbinu spektrografu. Moderní Ramanovy sondy u mobilních spektrometrů využívají konfokální optiky, kdy je záření laseru nejprve defokusováno na svazek o velkém průměru (například 10 mm) a následně opět fokusováno do definovaného bodu, ve kterém dochází k buzení Ramanova signálu. Tento princip je znázorněn na obrázku níže. </p>
<h5>Toto uspořádání má tři výhody:</h5>
<ol>
<li>umožňuje měření bez přímého kontaktu se vzorkem </li>
<li>umožňuje měření i přes transparentní a semitransparentní obaly</li>
<li>třetí významnou výhodou je bezpečnost.</li>
</ol>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Ramanova_sonda_s_konfokalni_optikou_a_defokusaci_paprsku_prevzato_z_materialu_firmy_Thermo_Scientific_0d753636bf/2-THETA-Ramanova-sonda-s-konfokalni-optikou-a-defokusaci-paprsku-(prevzato-z-materialu-firmy-Thermo-Scientific).jpg" alt="2 THETA: Ramanova sonda s konfokální optikou a defokusací paprsku (převzato z materiálů firmy Thermo Scientific)"/></p>
<p>Samostatnou kategorii tvoří spektrometry určené pro práci v náročných podmínkách (vojenské aplikace, analýza výbušnin, záchranné týmy – hasiči, likvidace havárií atd.). Zde jsou kladeny vysoké nároky na odolnost a schopnost pracovat v širokém teplotním rozsahu. Spektrometry musí být také konstruovány tak, aby byly prachotěsné i vodotěsné a odolávaly i běžným dekontaminačním prostředkům (spektrometr musí umožňovat snadnou dekontaminaci od toxických látek). Všechny tyto požadavky shrnují normy americké armády MIL 810G nebo MIL 810F. Tyto normy se běžně využívají i v dalších oborech a jejich splnění zaručuje, že daný přístroj bude použitelný i za níže uvedených náročných podmínek.</p>
<p>Stand OFF Ramanovy spektrometry jsou konstruovány pro bezkontaktní detekci bez manipulace se vzorkem. Obrovskou výhodou Stand OFF Ramanových spektrometrů je možnost snadné integrace na mobilní roboty, robotická ramena nebo drony.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obecne_schema_Stand_OFF_Ramanova_spektrometru_ce381d4a8b/2-THETA-Obecne-schema-Stand-OFF-Ramanova-spektrometru.jpg" alt="2 THETA: Obecné schéma Stand OFF Ramanova spektrometru"/></p>
<h4><strong>Nejrozšířenější aplikace mobilních Ramanových spektrometrů</strong></h4>
<h5><strong>BEZPEČNOSTNÍ APLIKACE – DETEKCE NEBEZPEČNÝCH LÁTEK</strong></h5>
<p>Bezpečnostní aplikace byly hlavním iniciátorem vývoje mobilních Ramanových spektrometrů v té formě, s jakou se dnes setkáváme. Situace po 11. září 2001 přinesla intenzivní investice do vývoje nových detekčních technologií, který umožnil vývoj ručních Ramanových spektrometrů založených na miniaturizovaných termoelektricky stabilizovaných laserech a miniaturizovaných spektrometrech a nových algoritmech. Zejména vývoj nových algoritmů a firmware byl zásadním pokrokem, umožnil totiž zcela automatizovaný záznam Ramanových spekter i v náročných podmínkách, zásadně odlišných od měření za laboratorních podmínek a velmi spolehlivé vyhledávání ve spektrálních knihovnách, včetně automatické identifikace směsí. Moderní spektrometry dostupné v současné době mají databáze integrované přímo v paměti spektrometru s počtem látek významně přesahujícím deset tisíc, databáze navíc v některých případech obsahují pro každou látku i komplexní informace o vlastnostech látek, alternativních názvech, CAS kódech, bezpečnostních informací a podobně.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Ukazka_Ramanovych_spekter_nekterych_peroxidovych_vybusnin_zaznamenanych_na_mobilnim_Ramanove_32beefda99/2-THETA-Ukazka-Ramanovych-spekter-nekterych-peroxidovych-vybusnin-zaznamenanych-na-mobilnim-Ramanove.jpg" alt="2 THETA: Ukázka Ramanových spekter některých peroxidových výbušnin zaznamenaných na mobilním Ramanově"/></p>
<h5><strong>MOBILNÍ DETEKCE NARKOTIK A JEJICH PREKURZORŮ</strong></h5>
<p>Rychlá mobilní a spolehlivá identifikace narkotik a jejich prekurzorů je rozšířenou aplikací mobilních Ramanových spektrometrů. V posledních letech se na drogovou scénu rychle dostávají stále nové typy syntetických narkotik, navíc se tato narkotika stávají poměrně snadno dostupná. Tradiční detekční technologie, založené na detekčních sadách a sprejích, nejsou schopné na tyto rychlé změny reagovat, navíc se s rostoucím sortimentem látek stávají neefektivní. Řešením je použití miniaturizovaných Ramanových spektrometrů se specializovaným software pro tuto aplikaci. Zásadním problémem je analýza reálných tzv. „uličních“ vzorků. Zpravidla se nejedná o čisté látky, velmi často jsou to složité směsi, které obsahují jen určitou koncentraci sledované látky. Detekční algoritmy tak musí fungovat na odlišném principu, než je běžné prohledávání spektrálních knihoven založené na tradičním HQI algoritmu nebo chemometrickém algoritmu založeném na výpočtu p-hodnoty. Algoritmus musí být schopen nalézt sledovanou látku i v komplikované směsi, navíc jeho funkčnost musí být zpravidla odladěna a následně ověřena na větším počtu reálných vzorků získaných z drogové scény. Pouze tak je možné v konečné fázi získat spektrometr, který poskytne vysoce robustní a správné výsledky i běžnému policistovi pracujícímu v terénních podmínkách. Analýza pak skutečně probíhá v několika jednoduchých krocích – přiložení vzorku ke spektrometru, spuštění analýzy, automatická akvizice spektra a následná automatická identifikace. Celá analýza zpravidla trvá méně jak 60 sekund. Spektrometry kromě narkotik identifikují také prekurzory a typická maskující činidla. </p>
<h5><strong>KONTROLA POZITIVNÍ SHODY VSTUPNÍCH SUROVIN VE FARMACEUTICKÉM A KOSMETICKÉM PRŮMYSLU</strong></h5>
<p>Významného rozšíření zaznamenaly mobilní Ramanovy spektrometry v posledních deseti letech také ve farmaceutickém průmyslu. Zde se používají hlavně pro kontrolu vstupních surovin a pro mezioperační kontrolu. Zejména při kontrole tzv. pozitivní materiálové shody vstupních surovin došlo k takřka lavinovitému rozšíření. Vstupní suroviny jsou ve farmaceutickém průmyslu testovány na shodu (vyloučení záměny), zpravidla při vstupu do skladů. Příslušné balení se musí přesunout do čistých prostor, teprve zde se může otevřít a odebrat vzorek. Ten se musí následně zanalyzovat. </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Ukazka_Ramanovych_spekter_nekterych_farmaceutickych_surovin_zaznamenanych_na_spektrometru_a02676a3b3/2-THETA-Ukazka-Ramanovych-spekter-nekterych-farmaceutickych-surovin-zaznamenanych-na-spektrometru.jpg" alt="2 THETA: Ukázka Ramanových spekter některých farmaceutických surovin zaznamenaných na spektrometru s rozlišením 7–9 cm¯¹ a laserem 785 nm"/></p>
<h5><strong>DETEKCE PADĚLKŮ LÉČIV</strong></h5>
<p>Ramanova spektrometrie je schopna také rychle a s vysokou citlivostí detegovat padělky léčiv nebo nestandardní produkty (například po degradaci způsobenou špatným skladováním). Je tak možné provádět rychlou analýzu přímo v terénu, což je důležité z hlediska okamžitého zajištění případných padělků.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Ramananova_spektra_originalniho_vyrobku_VIAGRA_d1f34666d7/2-THETA-Ramananova-spektra-originalniho-vyrobku-VIAGRA.jpg" alt="2 THETA Ramananova spektra originálního výrobku VIAGRA a jeho hlavních složek zaznamenané na mobilním spektrometru TruScan RM (převzato z materiálů firmy Thermo Scientific)"/></p>
<h5><strong>RYCHLÁ KVANTITATIVNÍ ANALÝZA V TERÉNU A V PROVOZECH</strong></h5>
<p>Další možností využití mobilních Ramanových spektrometrů je rychlá kvantitativní analýza přímo v terénu nebo v provozních podmínkách. Konstrukce běžných ručních Ramanových spektrometrů většinou neumožňuje reprodukovatelnou kvantitativní analýzu z důvodu horší stability výkonu laserů nebo dokonce absence možnosti kalibrace výstupního výkonu. Výkon laseru ovlivňuje intenzitu generovaného Ramanova signálu.</p>
<p>Spektrometry mají velmi kompaktní rozměry a bezdrátovou komunikaci s aplikacemi v noteboocích, tabletech nebo mobilních telefonech. Vzhledem k příznivé ceně se otevírají zcela nové možnosti v oblasti kvantitativní analýzy nápojů, potravin a dalších aplikacích.</p>


Organická analýza - Mobilní spektrální analyzátory, Ramanova spektrometrie

<h4><strong>12 ORGANICKÁ ELEMENTÁRNÍ ANALÝZA</strong></h4>
<h5><strong>12.1 Princip metod organické elementární analýzy</strong></h5>
<h5><strong>12.2 Stanovení celkového organického uhlíku (TOC) a forem uhlíku</strong></h5>
<ul>
<li>12.2.1 Základní pojmy a rozdělení metod</li>
<li>12.2.2 Stanovení TOC suchým spalováním</li>
<li>12.2.3 Stanovení TOC oxidační mineralizací s UV zářením</li>
<li>12.2.4 Stanovení forem uhlíku postupným termickým rozkladem</li>
</ul>
<h5><strong>12.3 Stanovení organického dusíku</strong></h5>
<ul>
<li>12.3.1 Stanovení dusíku podle Dumase</li>
<li>12.3.2 Stanovení dusíku podle Kjeldahla</li>
<li>12.3.3 Stanovení vázaného dusíku (TNb)</li>
<li>12.3.4 Další metody stanovení dusíku</li>
</ul>
<h5><strong>12.4 Stanovení fosforu</strong></h5>
<h5><strong>12.5 Stanovení síry</strong></h5>
<h5><strong>12.6 Stanovení halogenů</strong></h5>
<ul>
<li>12.6.1 Základní pojmy a rozdělení metod</li>
<li>12.6.2 Analyzátor organicky vázaných halogenů</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Organická elementární analýza</strong></h3>
<p>Stanovení obsahu jednotlivých prvků nebo jejich skupin (halogeny) v organických látkách je významnou částí organické analýzy. Dřívější použití organické elementární analýzy jako významného kroku při identifikaci  organických sloučenin je v současné době nahrazováno hmotnostní spektrometrií, chromatografickými, elektroseparačními a spektrálními metodami a jejich kombinacemi. Elementární analýza v kombinaci s vhodnou instrumentací (automatické analyzátory, mikrovlnné mineralizátory) nabývá na významu při sledování složek životního prostředí (vody, půdy, sedimenty) a vlivu člověka na něj (odpadní vody, pevné odpady, bioodpad, kaly,...). Obsah řady prvků v přírodních vzorcích a odpadech je sledovaným parametrem. U výrobků nebo surovin slouží organická elementární analýza ke stanovení některých jakostních ukazatelů (potraviny, krmiva, suroviny).</p>
<p><strong>Stanovení TOC</strong> poskytuje informaci o obsahu organických látek ve vzorku. V současnosti často nahrazuje (nebodoplňuje) metody, které hodnotily obsah organických látek podle spotřeby kyslíku (oxidovatelnosti) – <strong>Kubelova metoda</strong> (<strong>CHSKMn</strong>), <strong>chemická spotřeba kyslíku dichromanem</strong> (<strong>CHSKCr</strong>), <strong>oxidovatelný uhlík</strong> (<strong>Cox</strong>), nebo z <strong>úbytku hmotnosti při spalování</strong> (<strong>ztráta žíháním</strong>). Výhodou proti výše uvedeným metodám je rychlost analýzy při využití automatických analyzátorů s autosamplerem. Nevýhodou je vyšší investiční náročnost. Metoda se ¨používá pro stanovení TOC ve vodách (pitné, koupací, povrchové, odpadní a technologické), v půdách, sedimentech, kalech a pevných odpadech. Pro výběr vhodné metody je rozhodující složení matrice.</p>
<h4><strong>Základní pojmy a rozdělení metod</strong></h4>
<ul>
<li><strong>TC</strong> – celkový uhlík: všechny formy uhlíku (organický, anorganický a elementární).</li>
<li><strong>TIC</strong>– celkový anorganický uhlík: uhlík elementární a všech forem CO₂.<br/>uhlík, který se v kyselém prostředí uvolňuje jako CO₂ (označovaný i jako <strong>IC</strong>). <strong>TOC</strong> – celkový organický uhlík: uhlík vázaný v organických sloučeninách. uhlík, který se při spalování přemění na CO₂ a neuvolňuje se jako CO₂ v kyselém prostředí.</li>
<li><strong>NPOC</strong> (<strong>NVOC</strong>) – netěkavý organický uhlík: uhlík vázaný v netěkavých sloučeninách (za podmínek stanovení).</li>
<li><strong>POC</strong> (<strong>VOC</strong>) – těkavý organický uhlík: uhlík v těkavých sloučeninách (za podmínek stanovení).</li>
<li><strong>DOC</strong> – rozpuštěný organický uhlík: uhlík vázaný v organických sloučeninách rozpuštěných ve vodě.</li>
</ul>
<p>Z různých definic <strong>TOC</strong> a <strong>TIC</strong> (převzatých z technických norem) je zřejmé, že rutinně používané metody a přístroje nejsou schopny rozlišit všechny formy anorganického uhlíku od organického uhlíku. Podle způsobu rozkladu se metody stanovení TOC dělí na suché spalování a oxidační mineralizaci s UV zářením. Druhá metoda se používá pouze pro vody.</p>
<h5>Postupy stanovení jsou dva:</h5>
<ul>
<li><strong>Nepřímý postup:</strong> Hodnota TOC se získá jako rozdíl stanovení TC a TIC.</li>
<li><strong>Přímý postup:</strong> Ze vzorku se okyselením odstraní uhličitany a CO₂ po oxidaci udává přímo hodnotu TOC.</li>
</ul>
<h4><strong>Stanovení TOC suchým spalováním</strong></h4>
<p>Vzorek se spálí v peci v proudu kyslíku nebo vzduchu (bez uhlovodíků a CO₂). Ze spalin se odstraní voda a halogenidy a obsah CO₂ se stanoví spektrometricky v infračervené oblasti (NDIR detektor). Metodu používá řada komerčních analyzátorů. Většina analyzátorů umožňuje kromě TC stanovit i formy uhlíku (TIC, NPOC, POC). To umožňuje volit přímý nebo nepřímý postup stanovení. Analyzátory lze vybavit podavačem vzorků, který umožní automatickou analýzu velkých sérií vzorků. Metoda je vhodná pro pevné i kapalné vzorky. Přímý postup (<strong>TOC = NPOC</strong>): Vzorek se před stanovením okyselí a uhličitanový uhlík se uvolní jako CO₂. Uvolněný CO₂ se před spálením vytěsní z kapalných vzorků proudem nosného plynu a z pevných vzorků odvětráním s mírným zahřátím. Postup nelze použít u vzorků, které obsahují těkavé organické sloučeniny. Přímý postup je vhodný pro stanovení TOC v matrici s převažujícím podílem uhličitanového uhlíku. Nepřímý postup: Ve vzorku se stanoví TC spálením (bez okyselení). TIC se stanoví po reakci vzorku s nadbytkem kyseliny. Uvolněný CO₂ se vytěsní proudem nosného plynu a převede na detektor. Postup není vhodný pro matrice, ve kterých převažuje uhličitanový uhlík. U pevných vzorků s dominantním obsahem uhličitanového uhlíku (např. vápenec) se používá stanovení TOC v suspenzi. Jemně rozemletý vzorek se suspenduje ve zředěné HCl, uvolněný CO₂ se vytěsní nosným plynem a TOC se stanoví přímým postupem. Stanovení rozpuštěného organického uhlíku (DOC) se týká pouze vzorků vody. Vzorek se před analýzou filtruje filtrem o předepsané velikosti pórů. Lze použít přímý i nepřímý postup stanovení. Metoda z principu neumožňuje rozlišit elementární uhlík, který je zahnut do TOC. Pro rozklad pevných vzorků se používá teplota pece až 1 500 °C, která umožňuje stanovení i velmi stabilních uhličitanů (BaCO₃) a karbidů (CaC₂).</p>
<h4><strong>Stanovení TOC oxidační mineralizací s UV zářením</strong></h4>
<p>Organický uhlík ve vodě se oxiduje na CO₂ zahřátím s oxidačním činidlem (např. Na₂S₂O₈) a působením UV záření (UV-C 185 a 254 nm). Uvolněný CO₂ se vytěsní nosným plynem (N₂, Ar) a stanoví spektrometricky v infračervené oblasti (NDIR detektor). Při stanovení TIC se vzorek okyselí a uvolněný CO₂ se nosným plynem převede do detektoru. Metoda se používá pro čisté vody bez nerozpuštěných látek a s nízkým obsahem uhlíku. Lze použít přímý i nepřímý postup stanovení. Výhodou metody je větší objem vzorku a tím podstatně nižší mez stanovitelnosti než u stanovení suchým spalováním.</p>
<h4><strong>Stanovení forem uhlíku postupným termickým rozkladem</strong></h4>
<p>Nemožnost rozlišení TOC a elementárního uhlíku metodou suchého spalování řeší (i když jen částečně) metoda stanovení forem uhlíku postupným termickým rozkladem.</p>
<h5>Metoda používá 2 postupy:</h5>
<p>a) spalování v kyslíkové atmosféře,<br/>b) kombinaci spalování v kyslíkové atmosféře a termický rozklad v inertní atmosféře. Metoda se používá pro pevné vzorky životního prostředí, pro odpady a suroviny.<br/>a) Spalování v kyslíkové atmosféře: Suchý vzorek se spaluje v proudu kyslíku při teplotách 150 – 400; 400 – 600 a 600 – 900 °C.</p>
<p>b) Kombinace spalování a rozkladu v inertní atmosféře: Suchý vzorek se spaluje v proudu kyslíku při teplotě 150 – 400 °C, potom se kyslík zamění za inertní plyn (N2, Ar) a v rozmezí teplot 400 – 900 °C probíhá termický rozklad, následně se nosný plyn zamění za kyslík a při 900 °C pokračuje spalování. CO₂ v nosném plynu se stanoví CO₂ detektorem (zpravidla NDIR) Tímto postupem se stanoví tři formy uhlíku.</p>
<ul>
<li><p><strong>TOC₄₀₀</strong> – uhlík, který je stanovený při spalování v rozmezí teplot 150 – 400 °C. (Cca TOC)</p>
</li>
<li><p><strong>ROC</strong> reziduální (zbytkový) organický uhlík – uhlík, který se stanoví při spalování mezi 400 – 600 °C - postup ad a) nebo po stanovení TIC při spalování při 900 °C – postup ad b). Za těchto podmínek se stanoví především elementární uhlík (TEC) a těžce spalitelné polykondenzované aromatické uhlovodíky (uhlí, saze,...).</p>
</li>
<li><p><strong>TIC₉₀₀</strong> – uhlík, který se stanoví při spalování mezi 600 až 900°C - postup ad a) nebo termickým rozkladem mezi 400 - 900 °C – postup ad b)</p>
</li>
</ul>
<p>Celkový uhlík (TC) se získá jako součet všech tří forem. Metoda termického rozkladu je náročnější na přístrojové vybavení a na čas. I u této metody se vyskytuji rušivé vlivy, které neumožňují 100% rozlišení jednotlivých forem uhlíku. Karbidy se nestanoví (např. karbid vápníku CaC₂ reaguje s kyslíkem až při teplotě kolem 1 200 °C). Řada uhličitanů se rozkládá při teplotách mimo rozmezí pro TIC. Při nižších teplotách zvyšují hodnotu TOC (např. MnCO₃, PbCO₃) a naopak při vyšších<br/>unikají stanovení (např. BaCO₃, SrCO₃).</p>
<h4><strong>Stanovení organického dusíku</strong></h4>
<p>Pro stanovení dusíku v organických látkách byla vyvinuta řada metod. Kromě stanovení organického nebo veškerého (bez elementárního) dusíku se tyto metody ve specifických matricích využívají ke stanovení dusíkatých sloučenin (stanovení organického dusíku se používá ke stanovení obsahu bílkovin v potravinářství a zemědělství). Většině metod se nedostalo širšího uplatnění a byly postupně opuštěny. Důvodem byla především pracnost, případně nízká univerzálnost metod. Pro volbu vhodné metody je potřebné alespoň orientačně znát složení matrice.</p>
<h4>Nejrozšířenější jsou metody:</h4>
<ul>
<li><strong>Dumasova</strong>, která je nejuniverzálnější. Pro rozklad používá oxidaci vzorku na suché cestě (spalování).</li>
<li><strong>Kjedahlova</strong>, která má řadu modifikací. Pro mineralizaci používá rozklad na mokré cestě.</li>
<li><strong>Stanovení vázaného dusíku</strong> (<strong>TNb</strong>). Novější metoda, která stanoví dusík ve vzorku spálením a převedením na oxidy dusíku.</li>
</ul>
<h4><strong>Stanovení dusíku podle Dumase</strong></h4>
<p>Univerzální metoda. Stanoví veškerý organický dusík bez ohledu na funkční skupiny, ve kterých je vázán, i dusík v anorganických sloučeninách (amoniakální, dusičnanový a dusitanový). Jistá nevýhoda postupu je, že zároveň stanoví i elementární dusík, který je vzhledem k atmosférickému dusíku (a jeho rozpustnosti ve vodě) téměř všudypřítomný. Metoda je vhodná pro pevné i kapalné vzorky.</p>
<h4><strong>Stanovení dusíku podle Kjeldahla</strong></h4>
<p>Vzorek se mineralizuje za varu v prostředí koncentrované kyseliny sírové za přítomnosti katalyzátorů a síranu draselného (lze použít i Na₂SO₄), který slouží ke zvýšení teploty rozkladu. Organicky vázaný dusík přejde na amonné ionty. Po skončení mineralizace se směs zalkalizuje a amoniak se přežene vodní parou (nebo předestiluje) do předlohy s okyselenou vodou. Vysoké koncentrace se stanoví acidimetricky, nízké fotometricky. Metoda je vhodná pro pevné i kapalné vzorky.</p>
<h4><strong>Stanovení vázaného dusíku (TNb)</strong></h4>
<p>Vzorek se spaluje v kyslíkové atmosféře za přítomnosti katalyzátoru (nejčastěji Pt). Dusík vázaný v organických a anorganických sloučeninách se převede na oxidy dusíku. Spaliny s nosným plynem se vyčistí od nežádoucích složek a převedou na detektor. Oxidy dusíku se stanoví elektrochemickým nebo chemiluminiscenčním detektorem. Metoda je vhodná pro vodné vzorky. Pro pevné vzorky (a kaly) se nepoužívá, protože výtěžnost metody je silně ovlivněna matricí vzorku. (Vázaný dusík v pevných matricích lze stanovit ve vodné suspenzi. Zde je matriční efekt pevné matrice potlačen vodou. Výtěžnost pro konkrétní matrici je nutné ověřit.) Metoda nestanoví kvantitativně některé sloučeniny dusíku (např. diaziny a triaziny).</p>
<h4><strong>Další metody stanovení dusíku</strong></h4>
<h5><strong>Stanovení dusíku oxidační mineralizací s peroxodisíranem</strong></h5>
<p>Vodný vzorek se zahřívá s peroxodisíranem v uzavřené nádobě v mírně alkalickém prostředí. Amoniak, dusitany a organicky vázaný dusík se oxidují na dusičnany. Metoda se používá pro vodné vzorky. Není vhodná pro vody s vysokým obsahem nerozpuštěných látek a organických látek. Organické sloučeniny s dvojnou nebo trojnou vazbou dusíku mají nízkou výtěžnost. Vzniklé dusičnany se stanoví přímo např. iontovou chromatografií s detekcí vodivostním nebo fotometrickým detektorem, nebo spektrofotometricky měřením absorbance v UV oblasti (při 210 nm). Nepřímo se stanoví po redukci na dusitany. K redukci dochází průchodem kolonou s poměděným kadmiem nebo redukcí hydrazinem. Dusitany se stanoví spektrofotometricky. </p>
<h5><strong>Stanovení celkového dusíku po rozkladu UV zářením.</strong></h5>
<p>Toto je varianta předchozí metody. Dusíkaté sloučeniny ve vodném vzorku se oxidují na dusičnany peroxodisíranem za zvýšené teploty a účinkem UV záření. Dusičnany se stanoví průtokovou injekční analýzou (FIA) nebo kontinuální průtokovou analýzou (CFA) spektrofotometricky po redukci na dusitany. Metoda není vhodná pro vody s obsahem nerozpuštěných látek a s vysokým obsahem organických látek.</p>
<p>Tyto dvě metody se používají k stanovení sumy organického a anorganického dusíku v automatických analyzátorech.</p>
<h5><strong>Stanovení fosforu</strong></h5>
<p>Při stanovení fosforu se veškerý fosfor převede do roztoku oxidací v kyselém prostředí na mokré cestě. Rozklad probíhá v otevřeném systému nebo jako mikrovlnný rozklad v uzavřeném systému za zvýšeného tlaku a teploty. Oxidační činidla a podmínky rozkladu se volí podle matrice. (Rozklad alkalickým tavením se pro vysokou pracnost běžně nepoužívá.) Rozpuštěný fosfor se stanoví metodou ICP, nebo se fosforečnany stanoví spektrofotometricky jako fosfomolybdenová modř (při 880 nm, anebo 700 nm, měření při 700 nm má asi o 1/3 nižší citlivost).</p>
<h5><strong>Stanovení síry</strong></h5>
<p>Pro stanovení síry se běžně používá, jak rozklad na mokré cestě, tak suchá cesta – spalování. Při rozkladu mokrou cestou se vzorek mineralizuje oxidačními činidly v kyselém prostředí. Síra se převede na sírany, které se stanoví (iontovou chromatografií, kapilární elektroforézou, metodou ICP-OES, převedením na nerozpustný BaSO₄ a jeho stanovení gravimetricky nebo turbidimetricky). Metoda se používá pro kapalné i pevné vzorky. Při spalování se vzorek spálí v proudu kyslíku a vzniklý oxid siřičitý se stanoví metodou NDIR nebo tepelně vodivostním detektorem. Tato metoda se používá pro stanovení tzv. spalitelné síry v automatických analyzátorech.</p>
<h5><strong>Stanovení halogenů</strong></h5>
<p>Skupinové parametry organicky vázaných halogenů patří dnes k velice sledovaným ukazatelům při analýze vzorků životního prostředí. Pro sledování těchto ukazatelů hovoří jednak neustále narůstající počet individuálních halogenovaných sloučenin, produkovaných průmyslem, zemědělstvím a ostatní lidskou činností, a také relativní jednoduchost a rychlost stanovení a velmi dobrá reprodukovatelnost celého jejich analytického stanovení.</p>


Organická analýza - Organická elementární analýza

Organická analýza - Elektroseparační metody

<h5><strong>8.2 Afinitní kapilární elektroforéza</strong></h5>
<ul>
<li>8.2.1 Úvod</li>
<li>8.2.2 Princip ACE</li>
<li>8.2.3 Vyhodnocení naměřených dat – Scatchardův graf</li>
<li>8.2.4 Techniky ACE<ul>
<li>8.2.4.1 Analýza rovnovážných směsí</li>
<li>8.2.4.2 Analýza založená na změně elektroforetických mobilit</li>
<li>8.2.4.3 ACE s imobilizovaným ligandem</li>
</ul>
</li>
<li>8.2.5 Aplikace ACE</li>
<li>8.2.6 Závěr</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Afinitní kapilární elektroforéza</strong></h3>
<h4><strong>Úvod</strong></h4>
<p><strong>Afinitní kapilární elektroforéza</strong> (<strong>ACE</strong>) zahrnuje kapilárně elektroforetické metody dělení látek, u kterých se v určité míře uplatňují selektivní, popřípadě i neselektivní interakce, například interakce léčiv (ligandů) s proteiny (receptory) nebo jinými makromolekulárními látkami [1]. Tyto interakce se mohou uplatňovat jak mimo separační kapiláru (např. po smíchání látek tvořících komplex v reakční viálce), tak přímo během separace v separační kapiláře. Nezbytným předpokladem je účinné oddělení volných a vázaných forem interagujících látek, čehož je dosaženo díky vysoké účinnosti a vysoké rozlišovací schopnosti kapilární elektroforézy. Výhodou ACE oproti klasické gelové elektroforéze je to, že se většinou používá separační elektrolyt (BGE), který nezpůsobuje denaturaci molekul a jeho složení se blíží fyziologickým roztokům. Nedochází tak k významnému ovlivnění přirozených rovnováh v systému [2]. ACE lze využít především pro kvantifikaci a identifikaci vazeb mezi studovanými molekulami (například interakce léčiv s proteiny, antigenů s protilátkami atd.), výpočet vazebných konstant a vazebných energií, měření enzymatických aktivit, charakterizaci efektivního náboje proteinů atd.</p>
<h4><strong>Princip ACE</strong></h4>
<p>Kapilární elektroforéza (CE) využívá dělení látek v elektrickém poli na základě jejich rozdílné velikosti a náboje [3]. V případě, kdy jsou v roztoku přítomny látky R a L (například protein a léčivo), mající rozdílné elektroforetické mobility a tvořící spolu komplex R-L, dochází v průběhu separace k ovlivnění migračních časů jednotlivých látek. Vhodnou volbou separačního systému a podmínek ACE je možné měřit jejich vzájemnou interakci právě na základě změn migračních časů. Příklad interakce receptor-ligand je schematicky znázorněn na Obr. níže.  V nepřítomnosti ligandu, L, migruje zóna molekul receptoru, R (např. protein) v separační kapiláře určitou rychlostí (µR) a její migrační čas odpovídá času tR. V přítomnosti ligandu, který s molekulou receptoru interaguje, dochází k ovlivnění migrační rychlosti zóny analytu a jejímu zpomalování, v závislosti na koncentračním poměru R a L. V případě vysycení koncentračních poměrů a vytvoření komplexu R-L budou migrační rychlost a migrační čas odpovídat μR-Lmax a tR-Lmax.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Vliv_interakce_receptor_ligand_na_migracni_cas_receptoru_a_vznikleho_komplexu_67f2a0211e/2-THETA-Obr.-Vliv-interakce-receptor-ligand-na-migracni-cas-receptoru-a-vznikleho-komplexu.jpg" alt="2 THETA: Obr. Vliv interakce receptor-ligand na migrační čas receptoru a vzniklého komplexu"/></p>
<h4><strong>Techniky ACE</strong></h4>
<p>Z praktického hlediska rozlišujeme tři uspořádání, ve kterých je možné ACE provádět [7]. Pokud dochází k interakci v kapalné fázi, jedná se o ACE v homogenním roztoku. Pokud je jedna z interagujích složek imobilizována na stěnách kapiláry, případně na nosiči, jedná se o ACE s imobilizovaným ligandem. Obr 8.20 Rozdělení technik ACE. Techniky ACE prováděné v homogenním roztoku jsou poměrně rozšířené, vzhledem k jejich jednoduchosti, malé spotřebě vzorků (analytů) a jednoduchém vyhodnocení. Jsou použitelné za předpokladu, že dochází k dostatečné separaci volných složek od vznikajících komplexů. V závislosti na stabilitě vzniklého komplexu lze použít buď Analýzu rovnovážných směsí nebo Analýzu založenou na změně elektroforetických mobilit. Na druhou stranu, techniky ACE využívající imobilizace ligandu nebo receptoru na stěny kapiláry nebo na pevném nosiči (kapilární gelová afinitní elektroforéza, kapilární afinitní elektrochromatografie) jsou používány méně často, protože kromě některých výhod (maximální účinnost interakcí) mají také některé nevýhody jako obtížná detekce nízkých koncentrací ligandů, možnosti změny procesu interakce v důsledku imobilizace a obtížná regenerace povrchu s navázaným ligandem.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Rozdeleni_technik_ACE_99f69f0feb/2-THETA-Obr.-Rozdeleni-technik-ACE.jpg" alt="2 THETA: Obr. Rozdělení technik ACE"/></p>
<h5><strong>ANALÝZA ROVNOVÁŽNÝCH SMĚSÍ</strong></h5>
<p>Toto uspořádání je vhodné pro systémy s pomalou kinetikou (obvykle stabilní interakce s vysokou afinitou receptor-ligand), u kterých lze jak vzniklý komplex, tak jednotlivé formy interagujícíh látek detekovat pomocí standardních detekčních metod (UV-VIS, LIF). Nutnou podmínkou je dostatečná separace jednotlivých složek směsi (ligand, receptor, komplex) a stabilita vzniklého komplexu. Při splnění podmínky tvorby stabilního komplexu se reakce provádí mimo separační kapiláru a CE slouží pouze k oddělení složek směsi. V praxi se postupuje tak, že jsou receptor a ligand nejprve smíchány v reakční viálce. Postupně se připraví několik směsí s různými koncentracemi látek a všechny tyto směsi se postupně analyzují pomocí CE. </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Schema_postupu_analyzy_rovnovaznych_smesi_d793febf2c/2-THETA-Obr.-Schema-postupu-analyzy-rovnovaznych-smesi.jpg" alt="2 THETA Obr. Schéma postupu analýzy rovnovážných směsí.  Receptor a ligand jsou smíchány mimo separační kapiláru, vzniklý komplex s nezreagovanými analyty je nadávkován na separační kapiláru a složky směsi analyzovány."/></p>
<p>Separační kapilára je naplněna separačním elektrolytem (BGE) bez přídavku receptoru nebo ligandu. Během analýzy dochází k elektromigračnímu oddělení zón receptoru, ligandu a vzniklého komplexu, které jsou detekovány ve formě píků. Plocha píků odpovídá koncentraci jednotlivých složek (je nutno předem provést kalibraci). Pokud je komplex dostatečně stabilní a CE analýza rychlá, nedochází v průběhu separace ke znatelnému rozpadu komplexu. I když k takovému rozpadu komplexu během CE analýzy dojde, koncentrace původních látek (ligand, receptor) se během analýzy nemění, protože jsou od komplexu separovány. </p>
<h5><strong>Kontinuální frontální analýza</strong></h5>
<p>Kontinuální frontální analýza [8] představuje variantu předchozí techniky analýzy rovnovážných směsí. Separační kapilára je také v tomto případě naplněna BGE bez přídavku receptoru a ligandu. Metodu lze použít pouze u reakcí s pomalou kinetikou a je opět potřeba splnit podmínku, že disociace vzniklého komplexu musí být pomalejší než doba analýzy.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Schema_provedeni_kontinualni_frontalni_analyzy_zaznam_z_detektoru_f729b4fbfd/2-THETA-Obr.-Schema-provedeni-kontinualni-frontalni-analyzy-zaznam-z-detektoru.jpg" alt="2 THETA: Obr. Schéma provedení kontinuální frontální analýzy, záznam z detektoru"/></p>
<h5><strong>Metoda částečného plnění</strong></h5>
<p>V tomto uspořádání je kapilára opět naplněna separačním elektrolytem a postupně se nadávkuje malý objem roztoku obsahujícího ligand a roztoku obsahující receptor a dva markery. Oba nadávkované vzorky jsou od sebe odděleny separačním elektrolytem. Markery slouží pro korekci migračního času receptoru, který může být ovlivněn například změnou EOF apod.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Metoda_castecneho_plneni_50fc9d1000/2-THETA-Obr.-Metoda-castecneho-plneni.jpg" alt="2 THETA: Obr. Metoda částečného plnění"/></p>
<h5><strong>ANALÝZA ZALOŽENÁ NA ZMĚNĚ ELEKTROFORETICKÝCH MOBILIT</strong></h5>
<p> V tomto uspořádání je receptor (nebo ligand) přidán do separačního elektrolytu (BGE). Většinou se volí separační systém tak, aby větší molekula (např. receptor/protein) byla přidána do BGE a menší, interagující látka (ligand/léčivo) se nadávkuje do separační kapiláry. V důsledku interakce ligandu s receptorem přítomným v BGE dochází ke změně migračního času ligandu, a to právě v závislosti na koncentraci receptoru v BGE. Toto uspořádání je vhodné použít pro systémy, kdy je vytvořený komplex málo stabilní (afinita R-L je nízká), ale kinetika tvorby komplexu je rychlá.</p>
<h5><strong>Metoda Hummel-Dreyerova</strong></h5>
<p>Hummel-Dreyerova metoda v ACE (původně vyvinutá v roce 1962 pro analýzu gelovou chromatografií) spočívá v provedení série analýz, kdy je kapilára naplněna BGE s měnící se koncentrací nízkomolekulárního ligandu (L) a dávkuje se malé množství receptoru(R).</p>
<h5><strong>Vakantní metoda</strong></h5>
<p>Metoda vyvinutá v roce 1997 [11] spočívá v naplnění kapiláry BGE, receptorem a ligandem. Provede se série analýz se stálou koncentrací receptoru (R) a měnící se koncentrací ligandu (L). Přítomnost receptoru a ligandu způsobuje vysokou absorbanci BGE. Dávkuje se malé množství BGE neobsahující ani L ani R.</p>
<p><strong>ACE S IMOBILIZOVANÝM LIGANDEM</strong></p>
<p>V tomto uspořádání je ligand imobilizován na stěnu separační kapiláry nebo na nosič (částice, polymerní materiály). Molekuly receptoru přítomné v roztoku se při průchodu separační kapilárou navážou na imobilizovaný ligand. V závislosti na afinitě vůči imobilizovanému ligandu dochází ke zpomalování molekul receptoru, zatímco neinteragující látky migrují bez změny rychlosti. Porovnáním pohyblivosti jednotlivých látek v systému bez ligandu lze určit, které molekuly mají afinitu k použitému ligandu a ze stupně retardace a koncentrace imobilizovaného ligandu lze stanovit též disociační konstantu komplexu separovaná látka - ligand. Tato technika je ale v praxi méně používaná, z důvodu obtížné detekce nízkých koncentrací ligandů, možnosti změny procesu interakce v důsledku imobilizace a obtížné regenerace povrchu s navázaným ligandem. Využívá se však například pro specifický záchyt a obohacení vybraných látek (receptorů). </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Obr_Technika_ACE_s_imobilizovanym_ligandem_c331933f4a/2-THETA-Obr.-Technika-ACE-s-imobilizovanym-ligandem.jpg" alt="2 THETA: Obr. Technika ACE s imobilizovaným ligandem"/></p>
<h4><strong>Aplikace ACE</strong></h4>
<p>ACE nachází využití především pro kvantifikaci a identifikaci vazeb mezi studovanými molekulami, dále k výpočtu vazebných energií, stanovení vazebných konstant, měření enzymatických aktivit, charakterizaci efektivního náboje protein atd. Hlavní uplatnění nachází ACE při studiu interakcí léčiv (léčivo-protein, léčivo glycoprotein, interakce antibiotik, DNA), studiu interakcí typu enzym—inhibitor, enzym-substrát, antigen-protilátka, hormon-receptor, lektin-sacharid, atd. Významné jsou studie například z hlediska farmakologického, protože umožňují sledovat například účinnost nasazené léčby, monitorovat koncentraci aktivní formy léčiva (volné, vázané) v biologických tekutinách a studium selektivních biologických procesů. Využití ACE bylo shrnuto v několika nedávných přehledných článcích [7, 12, 13]. Vybrané příklady studovaných interakcí jsou shrnuty v Tabulce níže. </p>
<h5>Tabulka: Příklady studovaných interakcí</h5>
<ul>
<li><strong>Studovaná interakce</strong> / <strong>Technika</strong></li>
<li><strong>Interakce HSA s léčivy (warfarin, antihistaminy, Hg, chloroquine, atd.)</strong> / <strong>ACE, FACE</strong></li>
<li><strong>Interakce BSA s léčivy</strong> / <strong>ACE</strong> </li>
<li><strong>Interakce proteinů s heparinem</strong> / <strong>ACE</strong> </li>
<li><strong>Interakce protilátka-antigen</strong> / <strong>ACE</strong> </li>
<li><strong>Interakce proteinů s malými molekulami</strong> / <strong>ACE, PFACE</strong></li>
<li><strong>Interakce proteinů s kovy</strong> / <strong>ACE</strong>  </li>
<li><strong>Interakce polymer-polymer</strong> / <strong>ACE</strong> </li>
<li><strong>Interakce DNA-polymer</strong> / <strong>ACE</strong> </li>
<li><strong>Interakce cyklodextrinů s malými molekulami</strong> / <strong>ACE</strong></li>
</ul>
<h3><strong>Závěr</strong></h3>
<p>ACE je vysoce účinná separační metoda vhodná ke studiu interakcí, především ke stanovení disociačních a vazebných konstant a stechiometrie reakcí. Její výhodou je vysoké rozlišení, krátká doba analýzy (vhodné pro méně stabilní rovnováhy) a malá spotřeba vzorku spojená s nízkými náklady na celkovou analýzu. Výhodou je také možnost simultánního stanovení více látek v jedné analýze a studium jejich interakce se stejným ligandem. ACE je vhodnou komplementární technikou k afinitní HPLC a dalším technikám (ELISA, radioimunologické metody, NMR, gelová elektroforéza atd.), které se používají ke studiu interakcí látek. Lze očekávat, že s rozvojem kapilárně elektroforetických metod si ACE zachová statut významné techniky vhodné k určování struktury a interakcí biologicky aktivních látek. Vývoj nových technologií (mikročipová elektroforéza, vtištěné polymery, monolytické nosiče) a vývoj citlivých detekčních metod bude mít pro využití aplikačního potenciálu ACE v budoucnosti velký význam.</p>


Organická analýza - Elektroseparační metody (ACE)

Organická analýza - Gelová elektroforéza (GE)

<h3><strong>6 HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE</strong></h3>
<h5><strong>6.1 Teoretické základy</strong></h5>
<h5><strong>6.2 Konstrukce hmotnostního spektrometru</strong></h5>
<ul>
<li>6.2.1 Ionizační techniky<ul>
<li>6.2.1.1 Elektronová ionizace (EI)</li>
<li>6.2.1.2 Chemická ionizace (CI)</li>
<li>6.2.1.3 Elektrosprej</li>
<li>6.2.1.4 Chemická ionizace za atmosférického tlaku</li>
<li>6.2.1.5 Fotoionizace za atmosférického tlaku (APPI)</li>
<li>6.2.1.6 MALDI</li>
<li>6.2.1.7 Indukčně vázané plazma (ICP)</li>
<li>6.2.1.8 Iontové zdroje pro přímou analýzu vzorku</li>
</ul>
</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Teoretické základy</strong></h3>
<p><strong>Hmotnostní spektrometrie</strong> je analytická metoda založená na interakci iontů s elektrickým, případně magnetickým polem. Pojmem „pole“ (případně „fyzikální pole“) se rozumí oblast v prostoru, která silově působí na specie schopné s tímto polem interagovat. </p>
<p><strong>Elektrické pole</strong> je vytvářeno elektricky nabitým tělesem. Podle závislosti na čase lze definovat nestacionární (časově proměnné) a stacionární (časově neměnné) elektrické pole. Tvar elektrického pole (a tedy i směr působení síly) je popisován siločárami, které vycházejí z kladné elektrody a vstupují do záporné, přičemž tečny v jednotlivých bodech ukazují směr působení elektrického pole. Dvěma základními tvary jsou homogenní (siločáry probíhají rovnoběžně) a radiální elektrické pole (siločáry vycházejí z jednoho bodu nebo do něj vstupují). V hmotnostní spektrometrii se využívá homogenní elektrostatické pole, které je vytvářeno vkládáním stejnosměrného napětí na dvě deskové elektrody, které mohou být rovinné nebo zakřivené. V tomto případě bývá elektrostatické pole stacionární. Nestacionární elektrické pole se využívá v analyzátorech s tyčovými nebo prstencovými elektrodami.</p>
<p><strong>Magnetické pole</strong> je vyvoláno pohybujícím se elektrickým nábojem (tedy elektrickým proudem), lze jej tedy pozorovat okolo elektrických vodičů. Orientaci siločar magnetického pole v okolí přímého vodiče určuje Ampérovo pravidlo pravé ruky: položíme-li ruku na vodič tak, že palec ukazuje směr protékajícího proudu (od kladného pólu k zápornému), pak zahnuté prsty ukazují orientaci siločar magnetického pole. U permanentních magnetů je magnetické pole vytvářeno tzv. vázanými elektrickými proudy. V hmotnostní spektrometrii je magnetické pole generováno pomocí elektromagnetů tvořených cívkou. Pro zesílení je do cívky vkládáno jádro z magneticky měkkého materiálu (magnetický efekt vykazuje pouze při průchodu proudu).</p>
<h3><strong>Konstrukce hmotnostního spektrometru</strong></h3>
<p>Základní části hmotnostního spektrometru jsou:</p>
<ul>
<li>(i) iontový zdroj, sloužící k převedení neutrálních molekul na ionty;</li>
<li>(ii) analyzátor, sloužící k rozdělení iontů v plynné fázi za vysokého vakua podle poměru hmotnosti a náboje (m/z);</li>
<li>(iii) detektor převádějící intenzitu jednotlivých fragmentů na elektrický signál;</li>
<li>(iv) vakuový systém, udržující ve spektrometru požadovanou úroveň vakua, podle typu analyzátoru 10¯³ až 10¯¹¹ Pa; </li>
<li>(v) systém pro řízení hmotnostního spektrometru a pro sběr a zpracování naměřených dat.</li>
</ul>
<h4><strong>Ionizační techniky</strong></h4>
<p>Základním předpokladem úspěchu hmotnostně spektrometrického experimentů je úspěšná ionizace vzorku. První ionizační technikou v hmotnostní spektrometrii, dnes už nevyužívanou, byl elektrický výboj v plynech [1]. Během vývoje byla ionizačním technikám věnována značná pozornost a postupně byla navržena řada různých uspořádání, z nichž pouze malá část se v současnosti využívá. Ty budou v následujícím textu podrobněji popsány.<br/>V organické hmotnostní spektrometrii lze ionizovat vzorky ve všech třech skupenstvích. Pro plynné vzorky se nejčastěji využívá elektronová ionizace (<strong>EI, Electron Ionization</strong>), případně ionizace chemická (<strong>CI, <a href="https://gcms.cz/library?instrumentationItems=3&amp;search=Chemical+Ionization">Chemical Ionization</a></strong>). Pro vzorky kapalné jsou využívány tzv. sprejovací techniky za atmosférického stavu: elektrosprej (<strong>ESI, <a href="https://gcms.cz/library?instrumentationItems=3&amp;search=Electron+Ionization">Electrospray Ionization</a></strong>), chemická ionizace za atmosférického tlaku (<strong>APCI, <a href="https://lcms.cz/library?instrumentationItems=31&amp;search=Atmospheric+Pressure+Chemical+Ionization">Atmospheric Pressure Chemical Ionization</a></strong>) a fotoionizace za atmosférického tlaku (<strong>APPI, <a href="https://lcms.cz/library?instrumentationItems=31&amp;search=Atmospheric+Pressure+Photoionization">Atmospheric Pressure Photoionization</a></strong>). Pro vzorky pevné je nejdůležitější ionizační technikou MALDI (<strong><a href="https://lcms.cz/library?instrumentationItems=25">Matrix Assisted Laser Desorption/Ionization</a></strong>). Pro prvkovou analýzu organických i organokovových sloučenin je pak využívána <a href="https://icpms.cz/library?instrumentationItems=83"><strong>ionizace pomocí indukčně vázaného plazmatu</strong></a> (<strong>ICP</strong>).</p>
<h5><strong>ELEKTRONOVÁ IONIZACE (EI)</strong></h5>
<p>Tato technika je podle starší terminologie označována jako „ionizace nárazem elektronu“ (<strong>Electron Impact Ionization</strong>). Poprvé ji popsal H. D. Smyth roku 1922 jako metodu pro určování ionizačních potenciálů látek [2], ale záhy ji použil pro ionizaci plynných prvků – např. dusíku [3], vodíku [4], oxidu uhličitého [5] a řady dalších. Principem je interakce elektronů urychlených na kinetickou energii 70 eV s neutrálními molekulami, při které dochází k vyražení elektronu z elektronového obalu molekuly za vzniku radikálkationtu, označovaného též jako molekulový ion:</p>
<p>M + 𝑒⁻ → M⁻▪ + 2 𝑒⁻</p>
<p>Nadbytek energie předaný při interakci (ionizační energie organických sloučenin se nejčastěji pohybuje v rozmezí 8–14 eV) pak vede k fragmentaci molekulového iontu za vzniku nabitých fragmentů F (nejčastěji se sudým počtem elektronů) a neutrálních ztrát N (nejčastěji ve formě radikálů):</p>
<p>M⁻▪ → F₁ + N₁▪ + F₂ + N₂▪ + ...</p>
<p>Vzhledem k velkému množství energie předávanému ionizované spécii při interakci s ionizujícím elektronem je elektronová ionizace označována jako tvrdá ionizační technika. Při EI jsou produkovány pouze kationty. </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_iontoveho_zdroje_pri_elektronove_ionizaci_3ddade67dc/2-THETA-Schema-iontoveho-zdroje-pri-elektronove-ionizaci.jpg" alt="2 THETA: Schéma iontového zdroje při elektronové ionizaci. Vzorek je přiváděn kolmo k směru ionizujících elektronů (kolmo na plochu papíru)"/></p>
<p>Schéma iontového zdroje pro elektronovou ionizaci je uvedeno výše. Elektrony jsou emitovány ze žhaveného vlákna nazývaného filament (česky vlákno), a jsou přitahovány k protilehlé elektrodě označované jako trap (česky lapáček). Elektrické pole jim uděluje kinetickou energii 70 eV (1 eV = 1,602.10¯¹⁹J). Permanentní magnet přispívá k prodloužení dráhy letu ionizujících elektronů tím, že z přímé trajektorie vytváří šroubovici, a tím zvyšuje pravděpodobnost jejich interakce s neutrální molekulou. Elektroda označovaná jako repeler (vytěsňovací elektroda) pak slouží k vypuzení vzniklých iontů směrem k analyzátoru. V iontovém zdroji je udržováno vakuum na úrovni 10¯³ Pa, čímž se zabrání kolizím vzniklých iontů, ať již mezi sebou nebo s neutrálními molekulami.</p>
<p>Fragmentace při energii ionizujících elektronů 70 eV je reprodukovatelná. Díky tomu má elektronová ionizace jedinečnou výhodu, kterou je možnost vytváření rozsáhlých knihoven hmotnostních spekter (obsahujících dnes přes půl milionu záznamů). Neznámou sloučeninu lze pak identifikovat porovnáním experimentálního spektra s knihovnou. Další výhodou je velmi dobrá znalost fragmentačních mechanismů jednotlivých tříd sloučenin [6], umožňující vyřešení struktury analyzované sloučeniny v případě selhání identifikace pomocí knihovny. Nevýhodou elektronové ionizace je omezená použitelnost pouze pro těkavé a termostabilní sloučeniny, a v některých případech i malá intenzita nebo úplná absence molekulárního iontu nesoucího informaci o molekulové hmotnosti analyzované sloučeniny. </p>
<h5><strong>CHEMICKÁ IONIZACE (CI)</strong></h5>
<p>Chemická ionizace byla poprvé popsána roku 1966 Munsonem a Fieldem [7], jevy související s touto technikou byly však pozorovány podstatně dříve. Již roku 1916 pozoroval Dempster v hmotnostním spektru vodíku pík s m/z = 3, který vysvětlil jako H⁺₃ [8]. Roku 1952 sovětský vědec Viktor Lvovič Talrose pozoroval ve spektru methanu neobvykle intenzivní ion s m/z = 17 a objasnil jeho vznik ion-molekulární reakcí radikálkationtu a neutrální molekuly methanu [9]:</p>
<p>CH₄⁺▪ + CH₄   → CH₅⁺ + CH₃▪</p>
<p>Výše uvedené jevy byly způsobeny nedostatečně kvalitním vakuem v iontovém zdroji, kdy docházelo ke kolizím vzniklých iontů s neutrálními molekulami. Tento princip byl pak využit při chemické ionizaci, kdy v prvním kroku je elektronovou ionizací ionizován reakční plyn (např. methan, isobutan, amoniak), kterého je v iontovém zdroji výrazně více než analyzované látky (v poměru cca 10⁴:1). Tlak v iontovém zdroji je v důsledku nátoku reakčního plynu podstatně vyšší než při elektronové ionizaci (obvykle v rozmezí 10–100 Pa), takže ion-molekulárními reakcemi dochází ke vzniku reaktivních spécií.</p>
<h5><strong>ELEKTROSPREJ</strong></h5>
<p>Elektrosprej je hodnocen jako jedna z nejvýznamnějších ionizačních technik posledního období. V podstatě se nejedná o ionizační techniku v pravém slova smyslu, ale o metodu převodu iontů z kapalné do plynné fáze. Tato technika byla ve funkci hmotnostně spektrometrického iontového zdroje poprvé využita roku 1968, kdy Malcolm Dole takto úspěšně analyzoval polystyren s molekulovou hmotností přesahující 50 kDa [10]. Pro analýzu organických látek byl elektrosprej poprvé využit roku 1984 [11], rok poté byla tato technika využita pro sekvenování peptidů [12]. Významným mezníkem ve využití elektrospreje bylo objevení jeho schopnosti mnohonásobně nabíjet biopolymery (peptidy, proteiny a další), což umožnilo analyzovat makromolekuly na přístrojích se standardním hmotnostním rozsahem [13]. Za tento objev obdržel jeho autor John B. Fenn roku 2002 Nobelovu cenu za chemii.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_elektrospreje_502f60c8c0/2-THETA-Schema-elektrospreje.jpg" alt="2 THETA: Schéma elektrospreje"/></p>
<p>Schéma klasického elektrospreje je uvedeno na výše. Vzorek je přiváděn do sprejovací kapiláry (zpravidla nerezové), na kterou je vkládáno vysoké napětí (typicky 4 kV); protielektrodou je vstup do hmotnostního spektrometru. Působením elektrostatických sil dojde k vytvoření tzv. Taylorova kužele, z jehož vrcholku jsou sprejovány mnohonásobně nabité kapénky roztoku vzorku. Odpařováním rozpouštědla v důsledku zvýšené teploty ve sprejovacím prostoru (zpravidla je využíván sušící plyn s teplotou nad 300 °C) dochází ke zmenšování kapének, což vede ke zvyšování odpudivých sil mezi souhlasně nabitými molekulami vzorku. Proti těmto silám působí povrchové napětí kapaliny, které se snaží udržet kapénku vcelku. Mez, kdy se tyto síly vyrovnají, je označována jako Rayleighův limit. Po jeho překročení dochází k tzv. Coulombické explozi, kdy se kapénka rozpadne na řadu menších, a proces se opakuje až do uvolnění individuálních iontů</p>
<p>Sprejování pomocí elektrostatického pole se využívá v nanoelektrospreji, kde jsou velmi nízké průtoky (jednotky až stovky nL/min). Při spojení s kapalinovou chromatografií, kde průtok mobilní fáze je podstatně vyšší, je zapotřebí použít podpůrného sprejovacího mechanismu, kterým je dnes nejčastěji pneumatické zmlžování, kdy zmlžovací plyn (nejčastěji dusík) se přivádí kapilárou soustředně umístěnou vně kapiláry sprejovací. Někdy se pro pneumaticky podporovaný elektrosprej používá označení „ionspray“,</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Pneumaticky_podporovany_elektrosprej_Ionspray_bocni_prurez_a6ab66786e/2-THETA-Pneumaticky-podporovany-elektrosprej-(Ionspray)-bocni-prurez.jpg" alt="2 THETA: Pneumaticky podporovaný elektrosprej (Ionspray) – boční průřez"/></p>
<h5><strong>CHEMICKÁ IONIZACE ZA ATMOSFÉRICKÉHO TLAKU</strong></h5>
<p>Tuto ionizační techniku poprvé použil E.C. Horning v roce 1974 [15]. Schéma tohoto iontového zdroje je uvedeno na níže. Vzorek je pneumaticky zmlžován do vyhřívané odpařovací komůrky, páry rozpouštědla a analyzovaných látek jsou vedeny do prostoru koronového výboje vytvářeného napětím vkládaným mezi koronovou jehlu a vstupní kapiláru. Zde dochází k ionizaci par rozpouštědla (které jsou ve velkém přebytku), a vzniklé reaktivní produkty pak ion-molekulárními reakcemi ionizují molekuly analyzovaných látek.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Chemicka_ionizace_za_atmosferickeho_tlaku_APCI_ad403156a1/2-THETA-Chemicka-ionizace-za-atmosferickeho-tlaku-(APCI).jpg" alt="2 THETA: Chemická ionizace za atmosférického tlaku (APCI)"/></p>
<h5><strong>FOTOIONIZACE ZA ATMOSFÉRICKÉHO TLAKU (APPI)</strong></h5>
<p>Tato technika byla poprvé popsán roku 2000 [16]. Konstrukčně je tento iontový zdroj prakticky shodný s APCI, pouze namísto koronové jehly je zde umístěn zdroj UV-záření, jehož fotony poskytují energii pro ionizaci.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Fotoionizace_za_atmosferickeho_tlaku_APPI_218a4ea59b/2-THETA-Fotoionizace-za-atmosferickeho-tlaku-(APPI).jpg" alt="2 THETA: Fotoionizace za atmosférického tlaku (APPI)"/></p>
<h5><strong>MALDI</strong></h5>
<p>Technika MALDI (<strong>Matrix Assisted Laser Desorption/Ionization</strong>, desorpce/ionizace laserem za účasti matrice) ionizuje z pevného stavu. Je vhodná pro ionizaci makromolekul – biopolymerů i syntetických polymerů s molekulovou hmotností přesahující 1 MDa. Tato technika byla poprvé publikována v roce 1988; Koichi Tanaka se spolupracovníky využili kapalné matrice – glycerínu s ultrajemným práškovým kobaltem [17], zatímco Karas s Hillenkampem použili jako matrice pevnou látku – kyselinu nikotinovou [18]. Tanaka byl za objev MALDI oceněn jednou čtvrtinou Nobelovy ceny za chemii v roce 2002.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_iontoveho_zdroje_MALDI_a405873198/2-THETA-Schema-iontoveho-zdroje-MALDI.jpg" alt="2 THETA: Schéma iontového zdroje MALDI"/></p>
<p>Technika MALDI má celou řadu modifikací:</p>
<ul>
<li><strong>LDI</strong> (<strong>Laser Desorption/Ionization</strong>) je technika ionizace laserovým pulsem bez přítomnosti matrice, která je použitelná pro molekuly schopné absorbovat v UV oblasti (např. polycyklické aromatické uhlovodíky).</li>
<li><strong>SELDI</strong> (<strong>Surface-Enhanced Laser Desorption/Ionization</strong>) využívá terčíků s chemicky modifikovaným povrchem, na který jsou specifickými interakcemi vázány sledované sloučeniny. Po nanesení vzorku a jeho vysušení se terčík opláchne, čímž se odstraní nežádoucí příměsi, a po nanesení matrice následuje analýza [19].</li>
<li><strong>SALDI</strong> (<strong>Surface-Assisted Laser Desorption/Ionization</strong>) využívá desorpce peptidů a proteinů laserem z grafitového povrchu [20].</li>
<li><strong>NALDI</strong> (<strong>Nanostructure-Assisted Laser Desorption/Ionization</strong>) využívá k podpoře desorpce a ionizace pomocí laseru nanočástic [21].</li>
<li><strong>SPALDI</strong> (<strong>Silicon Nanoparticle Assisted Laser Desorption/Ionization</strong>) je variantou předchozí techniky, která využívá křemíkových nanočástic [22].</li>
<li><strong>DIOS</strong> (<strong>Desorption-Ionization on Porous Silicon</strong>) je založena na využití terčíků pokrytých porézním křemíkem [23].</li>
</ul>
<h5><strong>INDUKČNĚ VÁZANÉ PLAZMA (ICP)</strong></h5>
<p>Pro prvkovou analýzu zejména organokovových sloučenin je jako iontový zdroj využíváno indukčně vázané plazma. Vzorek ve formě aerosolu se vnáší do plazmové hlavice, ve které je ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli udržováno argonové plazma o teplotě 6 000 – 10 000 K. Do analytického kanálu plazmatu je vnášen aerosol vzorku, který je vysušen a účinně atomizován. Uvolněné atomy jsou excitovány a ionizovány; díky vlastnostem ICP dochází přednostně k ionizaci do prvního stupně.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Indukcne_vazane_plasma_3d0e1c04d7/2-THETA-Indukcne-vazane-plasma.jpg" alt="2 THETA: Indukčně vázané plasma"/></p>
<h5><strong>IONTOVÉ ZDROJE PRO PŘÍMOU ANALÝZU VZORKU</strong></h5>
<ul>
<li><p><strong>DART</strong> (<strong>Direct Analysis in Real Time</strong>) pracuje za atmosférického tlaku. K ionizaci využívá elektronicky nebo vibronicky excitované atomy helia, které jsou generovány (spolu s ionty) pomocí doutnavého výboje mezi jehlovou elektrodou a protilehlou diskovou elektrodou</p>
</li>
<li><p><strong>Desorpční elektrosprej</strong> (<strong>Desorption electrospray, DESI</strong>) [25] využívá obdobně jako MALDI destičku s terčíky, na nichž jsou naneseny vzorky.</p>
</li>
<li><p><strong>Desorpční fotoionizace za atmosférického tlaku</strong> (<strong>Desorption Atmospheric Pressure Photoionization, DAPPI</strong>) [27] je ionizační technika, při které je vzorek „ofukován“ horkými parami rozpouštědla a zároveň ozařován UV zářením.</p>
</li>
<li><p><strong>Měkká ionizace chemickou reakcí při přenosu</strong> (<strong>Soft Ionization by Chemical Reaction in Transfer, SICRIT</strong>) [28] je pravděpodobně nejnovější ambientní ionizační technikou. Vzorek je ionizován v kapiláře umístěné přímo před vstup do hmotnostního spektrometru působením dielektrického bariérového výboje generujícího studené plazma.</p>
</li>
</ul>


Organická analýza - Hmotnostní spektrometrie (základy, konstrukce MS)

<h3><strong>6 HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE</strong></h3>
<h5><strong>6.2 Konstrukce hmotnostního spektrometru</strong></h5>
<ul>
<li><p>6.2.2 Analyzátory</p>
<ul>
<li>6.2.2.1 Magnetický analyzátor (B)</li>
<li>6.2.2.2 Elektrostatický analyzátor (ESA, E)</li>
<li>6.2.2.3 Spektrometry s dvojitou fokusací</li>
<li>6.2.2.4 Kvadrupól (Q)</li>
<li>6.2.2.5 Sférická iontová past (3D-IT)</li>
<li>6.2.2.6 Lineární iontová past (LIT)</li>
<li>6.2.2.7 Průletový analyzátor (TIME-OF-FLIGHT, TOF)</li>
<li>6.2.2.8 Iontová cyklotronová rezonance s Fourierovou transformací (FT-ICR)</li>
<li>6.2.2.9 Orbitrap</li>
</ul>
</li>
<li><p>6.2.3 Detektory</p>
</li>
<li><p>6.2.4 Vakuový systém</p>
<ul>
<li>6.2.4.1 Mechanické vývěvy</li>
</ul>
</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h4><strong>Analyzátory</strong></h4>
<p>Pro rozdělení jednotlivých iontů podle jejich poměru hmotnosti a náboje <em>m/z</em> (označovaného též jako efektivní hmotnost) slouží analyzátory, které využívají čtyř základních fyzikálních principů:</p>
<ol>
<li><p>odchýlení trajektorie v magnetickém a elektrickém poli (sektorové analyzátory)</p>
</li>
<li><p>oscilace v elektrickém poli vytvářeném kombinací stejnosměrného a vysokofrekvenčního střídavého napětí (kvadrupól, sférická iontová past, lineární iontová past)</p>
</li>
<li><p>měření doby letu (analyzátor doby letu)</p>
</li>
<li><p>absorpce energie při cykloidálním pohybu v elektrickém (orbitrap) nebo magnetickém poli (iontová cyklotronová rezonance)</p>
</li>
</ol>
<p>Důležitou charakteristikou analyzátorů je <strong>rozlišení</strong> (<strong>resolution</strong>), které je definováno buď pomocí dvou píků hmotností <em>m₁</em> a <em>m₂</em> stejné výšky nacházejících se ve spektru vedle sebe s překryvem ve výši 10 %, nebo na základě jednoho píku pomocí jeho hmotnosti <em>m</em> a šířky píku <em>∆m</em>, nejčastěji v polovině výšky (FWHM – Full Width at Half of Maximum). Pro gaussovské píky platí, že 𝑅𝐹𝑊𝐻𝑀⁄𝑅 = 1,8.</p>
<h5><strong>MAGNETICKÝ ANALYZÁTOR (B)</strong></h5>
<p>Magnetický analyzátor je tvořen výsečí homogenního magnetického pole generovaného elektromagnetem, které mění trajektorii iontů o určitý úhel. Ionty o hmotnosti m s nábojem z jsou před vstupem do analyzátoru urychleny elektrickým polem s napětím V.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Magneticky_sektor_dcc1114b74/2-THETA-Magneticky-sektor.jpg" alt="2 THETA: Magnetický sektor"/></p>
<h5><strong>ELEKTROSTATICKÝ ANALYZÁTOR (ESA, E)</strong></h5>
<p>Elektrostatický analyzátor je tvořen dvěma sférickými deskovými elektrodami připojenými ke zdroji vysokého napětí V.</p>
<h5><strong>ANALYZÁTORY S DVOJITOU FOKUSACÍ</strong></h5>
<p>Většina iontových zdrojů generuje ionty s jistým rozptylem kinetických energií, takže pomocí magnetického analyzátoru nelze získat hmotnostní spektrum s vyšším rozlišením. Tento problém řeší zařazení elektrostatického sektoru (E) před magnetický analyzátor (B). Ve spektrometrech je používáno několik<br/>geometrií typu EB:</p>
<ol>
<li>Geometrie Nier-Johnsonova používá 90° elektrostatický a 60° magnetický sektor, výstupní paprsek je stále zaostřen pro daný poloměr r. Geometrie je vhodná pro skenovací spektrometry.</li>
<li>Reverzní Nier-Johnsonova má magnetický sektor předřazený před elektrostatickým sektorem (geometrie BE).</li>
<li>Geometrie Mattauch-Herzogova používá 31,8° elektrostatický a 90° magnetický sektor. Výstupní paprsek je zaostřen do jedné fokální roviny pro všechny hmotnosti. Uspořádání je vhodné pro záznam spektra na fotografickou desku nebo pomocí multikanálového detektoru.</li>
<li>Geometrie podle Matsudy má 85° elektrostatický sektor následovaný 72,5° magnetickým sektorem. Pro speciální účely jsou využívány i vícesektorové analyzátory geometrie např. EBE, BEB, EBEB apod.</li>
</ol>
<h5><strong>KVADRUPÓL (Q)</strong></h5>
<p>Kvadrupólový hmotnostní analyzátor byl poprvé popsán roku 1953 [30]. Konstrukčně je poměrně jednoduchý – je tvořen čtyřmi paralelními tyčemi kruhového nebo hyperbolického průřezu. Dráha letu iontů je v tomto analyzátoru ovlivňována pouze v rovině kolmé na tyče, ve směru rovnoběžně s tyčemi ionty uchovávají kinetickou energii udělenou jim před vstupem do kvadrupólu. Vždy dvě protilehlé tyče jsou vodivě spojeny a je na ně vkládáno radiofrekvenční napětí V se superponovanou stejnosměrnou složkou U; poměr těchto dvou napětí se při skenu udržuje konstantní. Kvadrupól pracuje jako filtr, kterým mohou projít jen ionty o určitém poměru <em>m/z</em>, přičemž propouštěná hmotnost (resp. <em>m/z</em>) je lineárně závislá na elektrickém potenciálu elektrod. Jeho změnou je tak umožněno jednoduché a rychlé skenování přes zvolený rozsah <em>m/z</em>. Funkci kvadrupólu si lze představit tak, že ionty po vlétnutí mezi tyče začnou v důsledku elektrostatického přitahování a odpuzování opisovat šroubovice. Průměr této šroubovice se buď nezvyšuje – tyto ionty jsou na stabilní trajektorii, procházejí kvadrupólem a dopadají na detektor, nebo se zvyšuje, a tyto ionty pak dopadnou na tyče kvadrupólu nebo prolétnou prostorem mezi nimi.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_kvadrupolu_7ae1002c23/2-THETA-Schema-kvadrupolu.jpg" alt="2 THETA: Schéma kvadrupólu.jpg"/></p>
<h5><strong>SFÉRICKÁ IONTOVÁ PAST (3D-IT)</strong></h5>
<p>Sférická iontová past (před objevem lineární iontové pasti označovaná pouze jako iontová past), někdy též kvadrupólová iontová past, byla navržena paralelně s kvadrupólem jako alternativní uspořádání elektrod [31]. Nicméně jako hmotnostně spektrometrický analyzátor začala být využívána až po objevu možnosti uvedení iontů na nestabilní trajektorie [32]. Kvadrupólová iontová past je tvořena třemi elektrodami s hyperbolickými povrchy; jedna je prstencová a dvě jsou krycí. Ty jsou opatřeny otvory pro vstup a výstup iontů. Vnitřní prostor iontové pasti uzavřený zmíněnými elektrodami je typicky poměrně malý – přes 1 ml. Na prstencovou elektrodu se vkládá základní radiofrekvenční napětí, které uvnitř pasti vytváří kvadrupolární elektrické pole. Na krycí elektrody je pak dle potřeby vkládáno pomocné radiofrekvenční napětí sloužící různým účelům. Do iontové pasti se kontinuálně přivádí malé množství helia, které slouží ke koliznímu chlazení po napuštění iontů nebo k jejich kolizní aktivaci v režimu tandemové hmotnostní spektrometrie.</p>
<p>Sférická iontová past se vyznačuje několika slabinami, které je zapotřebí mít na zřeteli při jejím využívání:</p>
<ul>
<li><p><strong>Náchylnost ke vzniku prostorového náboje</strong> je dána malým vnitřním objemem tohoto zařízení. </p>
</li>
<li><p><strong>Efektivita záchytu iontů při napouštění</strong> je dosti malá – pouze asi 5 % iontů vstupujících do iontové pasti je zachyceno na stabilních trajektoriích. </p>
</li>
<li><p><strong>Při skenování</strong> by ionty měly opustit prostor iontové pasti výstupním otvorem a dopadnout na konverzní dynodu.</p>
</li>
<li><p><strong>Pravidlo 70:30</strong> praví, že při MS/MS je v pasti možno stabilizovat fragmenty s hmotnostní o 70 % menší než zvolený prekurzor.</p>
</li>
</ul>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Sfericka_iontova_past_prurez_17a25c97dc/2-THETA-Sfericka-iontova-past-prurez.jpg" alt="2 THETA: Sférická iontová past průřez"/></p>
<h5><strong>LINEÁRNÍ IONTOVÁ PAST (LIT)</strong></h5>
<p>Lineární iontová past (někdy též označovaná jako dvourozměrná nebo 2D-iontová past) je v podstatě kvadrupól, který je schopen uchovávat ionty. Ve směru radiálním je toho dosaženo využitím „Rf-only“ modu (tj. na tyče kvadrupólu je vkládáno pouze radiofrekvenční napětí, bez stejnosměrné složky), ve směru axiálním (rovnoběžně s tyčemi kvadrupólu) se k omezení pohybu iontů využívá stejnosměrné napětí, vkládané buď na vstupní a výstupní kruhovou elektrodu nebo na segmenty tyčí kvadrupólu. V prvním případě se využívá axiálního vypuzení iontů z pasti [33], v druhém případě je ejekce radiální přes podlouhlé štěrbiny ve středních segmentech dvou protilehlých elektrod [34]. V obojím případě se toho dosahuje zvyšováním amplitudy radiofrekvenčního napětí vkládaného na tyče kvadrupólu, u segmentovaného kvadrupólu pouze na střední segment.</p>
<h5><strong>ANALYZÁTOR DOBY LETU (TIME-OF-FLIGHT, TOF)</strong></h5>
<p>Princip separace iontů na základě doby letu je znám již od roku 1946 [35]. Konstrukčně je TOF velmi jednoduchý, jedná se o evakuovanou trubici bez pole, nicméně k přesnému určení hodnoty <em>m/z</em> na základě velmi krátkých dob letu iontů je zapotřebí kvalitní elektroniky. Proto se dlouhou dobu tento analyzátor využíval pouze omezeně, až v posledních zhruba třech desítkách let lze pozorovat výraznou změnu. </p>
<h5><strong>IONTOVÁ CYKLOTRONOVÁ REZONANCE S FOURIEROVOU TRANSFORMACÍ (FT-ICR)</strong></h5>
<p>Tento analyzátor, poprvé popsaný roku 1974 [37], je výjimečný dosahovaným rozlišením (až řádu 106), ale i velikostí, pořizovacími a provozními náklady, požadavky na kvalitu vakua i nároky na obsluhu. Měřící cela umístěná v silném magnetickém poli B generovaném elektromagnety udržovanými v supravodivém stavu pomocí kapalného helia sestává ze 4 segmentů; vždy dva protilehlé jsou shodné – vysílač E a přijímač D. Ionty přivedené do této cely začnou v silném magnetickém poli vykonávat kruhový pohyb s tzv. cyklotronovou frekvencí.</p>
<h5><strong>ORBITRAP</strong></h5>
<p>Orbitrap je nejnovějším přírůstkem mezi hmotnostně spektrometrickými analyzátory; odborné veřejnosti byl představen roku 2000 [38]. Sestává ze dvou elektrod: vnější soudečkovité a vnitřní vřetenovité. Na tyto dvě elektrody je vkládáno napětí 3,5 – 5 kV, přičemž vnější elektroda bývá uzemněná. Dávka iontů je asymetricky přivedena do prostoru mezi elektrodami, ionty začnou opisovat kruhové dráhy, přičemž frekvence oscilace podél osy <em>z</em> je charakteristická pro každý poměr <em>m/z</em>. Oscilující ionty generují ve snímacích elektrodách proud, jehož frekvence nese informaci o poměru m/z a amplituda o množství iontů. Fourierovou transformací se pak záznam překlopí z domény časové do domény frekvenční.</p>
<h4><strong>Detektory</strong></h4>
<p>Detektory slouží k převodu intenzity iontového toku na elektricky měřitelnou a zpracovatelnou veličinu. V přístrojích pro organickou hmotnostní spektrometrii se používají následující typy detektorů:</p>
<ul>
<li><p><strong>Elektronásobič s kontinuální dynodou</strong> (continuous dynode electron multiplier, CEM, channeltron) je většinou skleněná trubice s vrstvou polovodivého PbO uvnitř. Vysoké napětí vkládané na polovodivou vrstvu vytváří potenciálový gradient (elektrické pole) podél trubice. Ion dopadající na polovodičovou vrstvu z ní vyrazí elektron, který je urychlený elektrickým polem a při dopadu na stěnu z ní vyrazí alespoň dva elektrony, a tento jev se opakuje po celé délce trubice. Toto zařízení se vyznačuje vysokou citlivostí a krátkou časovou konstantou, ale relativně krátkou životností.</p>
</li>
<li><p><strong>Elektronásobič s diskrétními dynodami</strong> má rovněž vysokou citlivost a relativně malou časovou konstantu. Proti channeltronu a MCP detektoru má dlouhou životnost. Dosahované zesílení závisí na napájecím napětí, řádově bývá 10⁶. Paralelně je možné měřit v analogovém režimu (signály s vysokou intenzitou)<br/>a v režimu čítání impulzů.</p>
</li>
<li><p><strong>Mikrokanálková destička</strong> (Microchannel plate detector, MCP) je vyrobena z vysoce odporového materiálu (nejčastěji skla) obvykle 1 mm silného o průměru 1–10 cm s velkým počtem (až miliony) drobných trubiček (microchannels) s průměrem přibližně 10 µm.</p>
</li>
</ul>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Mikrokanalova_desticka_3cce6e6b33/2-THETA-Mikrokanalova-desticka.jpg" alt="2 THETA: Mikrokanálková destička"/></p>
<h4><strong>Vakuový systém</strong></h4>
<p>Vzniká-li v nějakém uzavřeném prostoru podtlak zpravidla menší než 100 Pa, hovoříme o vakuu v daném prostoru. Stupeň vakua není terminologicky ustálen, rozlišujeme však nízké vakuum (předvakuum cca do 0,1 Pa), vysoké vakuum (do 10⁻⁴ Pa) a ultravysoké vakuum (od 10⁻⁶ Pa). Podle kinetické teorie plynů je tlak<br/>v nádobě způsoben nárazy molekul, případně atomů plynu, na její stěny. Čím menší je tedy tlak v nádobě, tím méně molekul nebo atomů plynu je přítomno. To je velmi důležité pro správnou funkci hmotnostních analyzátorů a detektorů iontů, případně i některých iontových zdrojů hmotnostních spektrometrů. V těchto přístrojích se pohybují ionty po poměrně dlouhých drahách řádu decimetrů až metrů a každá srážka s molekulou plynu v nádobě přístroje vyvolá ztrátu energie a rozptyl částic. Střední volná dráha těchto částic je definovaná jako aritmetický střed velkého počtu délek drah částice mezi dvěma po sobě  následujícími srážkami.</p>
<h5><strong>MECHANICKÉ VÝVĚVY</strong></h5>
<p>Nejrozšířenější mechanickou vývěvou je rotační olejová vývěva. Vývěvu tvoří dutý ocelový válec, ve kterém se otáčí válcový píst s osou rotace posunutou proti ose válce. V pístu se nachází drážka, do které jsou zasunuty dvě ocelové planžety roztahované proti stěně válce ocelovou pružinou, takže neustále přiléhají ke stěně. Ty působí jako písty a tlačí molekuly plynu ve směru otáčení. Celé těleso válce je ponořeno do speciálního minerálního oleje s nízkou tenzí par, který působí jako vakuové těsnění a mazivo. Rotační olejová vývěva může pracovat proti atmosférickému tlaku a používá se hlavně na vytvoření nízkého vakua cca 10¯¹ Pa a předvakua pro další čerpání.</p>
<p><strong>Molekulární vývěva</strong> je podobná svou konstrukcí rotační olejové vývěvě, ale asymetricky umístěný rotor nemá žádné planžety a molekulám čerpaného plynu je předán impuls ve směru čerpání rychle se pohybujícím pevným povrchem. Otáčky rotoru tohoto čerpadla jsou extrémně vysoké (16-20 000 ot/min), rotor<br/>musí být dokonale vyvážený a jeho hřídel je uložený v magnetické levitaci. Mezní tlak je kolem 10¯⁴ Pa, čerpací rychlost je malá.</p>
<p><strong>Turbomolekulární vývěva</strong> pracuje na stejném principu, jen s tím rozdílem, že molekuly plynu jsou odráženy ve směru čerpání pomocí rotoru s lopatkami. Tento typ vývěvy je velmi náročný na výrobu a tudíž drahý, ale dokáže čerpat od velmi nízkého vakua až do hodnot řádu 10¯¹¹ Pa, čerpací rychlost je do tisíců l/s, vakuum je velmi čisté. Molekulární vývěva nemůže pracovat proti atmosférickém tlaku, protože lopatky rotoru by se silným třením o čerpaný plyn zahřály a zničily, proto je používána v kombinaci s primární vývěvou (např. olejová rotační).</p>
<p>První 2 obrázky zleva - Rotační olejová vývěva (1-stator; 2-rotor; 3,4,5-části komory; 6,7-lopatky; 8-pružina; 9-výstupní ventil; 10-zachycovač oleje;11-filtr; 12,13-boční kryty; 14-osa; 15-hladina oleje), dále je Molekulární vývěva (1-stator; 2-rotor; 3,4,5-pracovní mezera) a na posledním obrázku je vyobrazen Rotor a stator turbomolekulární vývěvy.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Mechanicke_vyvevy_65dde12e96/2-THETA-Mechanicke-vyvevy.jpg" alt="2 THETA: Mechanické vývěvy"/></p>


Organická analýza - Hmotnostní spektrometrie (Analyzátory, Detektory, Vákuum)

<h3><strong>6 HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE</strong></h3>
<h5><strong>6.3 Tandemová hmotnostní spektrometrie</strong></h5>
<ul>
<li>6.3.1 Tandemové hmotnostní spektrometry na bázi sektorových analyzátorů</li>
<li>6.3.2 Trojitý kvadrupól (QQQ, QqQ)</li>
<li>6.3.3 Tandem TOF-TOF</li>
<li>6.3.4 Trojitý kvadrupól s lineární iontovou pastí (QqQLIT)</li>
<li>6.3.5 Q-TOF</li>
</ul>
<h5><strong>6.4 Mobilní hmotnostní spektrometrie</strong></h5>
<h5><strong>6.5 Hmotnostní spektrometrie izotopových poměrů (IRMS)</strong></h5>
<ul>
<li>6.5.1 Princip IRMS</li>
<li>6.5.2 Využití IRMS</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Kniha obsahuje přehled metod analýzy organických látek: Analytikům prohloubí jejich znalosti používaných metod a vedoucím pracovníkům poskytne podklady pro řešení úkolů jejich laboratoře. Je určena také pro studenty a vyučující univerzit a vědecké pracovníky.</strong></p>
</blockquote>
<blockquote>
<p>💡 <strong>Kompletní obsah naleznete v odborné publikaci <a href="https://lcms.cz/products/634">Organická analýza</a>, kterou můžete zakoupit přímo u vydavatele 2 THETA, prostřednictvím LabRulez nebo v mnoha knihkupectvích.</strong></p>
</blockquote>
<h3><strong>Tandemová hmotnostní spektrometrie</strong></h3>
<p>Principem tandemové hmotnostní spektrometrie je izolace zvoleného iontu (tzv. prekurzoru, dříve rodičovského iontu) v prvním stupni, vyvolání jeho fragmentace dodáním energie v reakční oblasti a registrace produktového (dříve dceřiného) hmotnostního spektra. Toto spektrum se vztahuje pouze ke zvolenému prekurzoru, může tedy přispět k objasnění jeho struktury. Tandemová hmotnostní spektrometrie se začala rozvíjet od počátku 60. let minulého století v souvislosti se zkoumáním tzv. metastabilních iontů (tj. iontů, které se rozpadají během letu hmotnostním spektrometrem), jejichž zastoupení bylo uměle zvyšováno kolizemi s inertním plynem cíleně přiváděným do určité oblasti hmotnostního spektrometru. Za zakládající publikací této disciplíny je považována kniha R.G. Cookse a kol. „Metastable Ions“ z roku 1973 [39]. Základní tři kroky tandemové hmotnostní spektrometrie se mohou odehrávat buď v prostoru (ionty prolétávají určenou trajektorii, jednotlivé kroky probíhají simultánně), nebo v čase (ionty zůstávají ve stejném místě, jednotlivé kroky probíhají v časové posloupnosti). Do první skupiny patří přístroje využívající sektorových analyzátorů, kvadrupólů a průletových analyzátorů, do druhé pak analyzátory uchovávající ionty – iontové pasti. a iontová cyklotronová rezonance. Hybridní systémy pak využívají současně analyzátory z obou skupin.</p>
<h5>V MS/MS se využívají čtyři základní experimenty:</h5>
<ul>
<li>Sken produktů (Product scan)</li>
<li>Sken prekurzorů (Precursor Scan)</li>
<li>Sken konstantní neutrální ztráty (Constant Neutral Loss Scan)</li>
<li>Sledování vybrané fragmentace / vybraných fragmentací (MRM – Multiple Reaction Monitoring)</li>
</ul>
<h4><strong>Tandemové hmotnostní spektrometry na bázi sektorových analyzátorů</strong></h4>
<p>První experimenty s tandemovou hmotnostní spektrometrií byly prováděny na dvousektorových analyzátorech s obrácenou geometrií (BE). Tato technika se označuje jako MIKES (Mass-analyzed Ion Kinetic Energy Spectrometry). </p>
<h4><strong>Trojitý kvadrupól (QQQ, QqQ)</strong></h4>
<p>Trojitý kvadrupól je využíván v tandemové hmotnostně spektrometrické analýze organických sloučenin již od roku 1979 [41]. Klíčem k jeho využití byl objev možnosti kolizně indukované disociace iontů v kvadrupolu operovaném v Rf-only modu [42]. Schéma tohoto uspořádání je na Obrázku níže. První kvadrupól Q1 nejčastěji slouží k výběru prekurzoru – iontu, který má být podrobněji studován, druhý Q2 slouží jako kolizní cela, do které je přiváděn terčový plyn (nejčastěji Ar nebo N₂) a dochází zde ke kolizně indukované disociaci (srážky iontů a neutrálních molekul terčového plynu vyvolávají fragmentaci iontů). Poslední Q3 pak provádí skenování produktů nebo sleduje pouze vybraný fragment charakteristický pro analyzovanou sloučeninu.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Trojity_kvadrupol_5db8291656/2-THETA-Trojity-kvadrupol.jpg" alt="2 THETA: Trojitý kvadrupól"/></p>
<p>Trojitý kvadrupól je velmi oblíben ve spojení s chromatografickými separačními technikami. Zejména v modu MRM umožňuje dosažení velice dobrých mezí detekce.</p>
<h4><strong>Tandem TOF-TOF</strong></h4>
<p>Dva průletové analyzátory za sebou našly svoje uplatnění zejména ve spojení s ionizační technikou MALDI. První analyzátor fungující v lineárním modu slouží k výběru prekurzoru, který je iontovou bránou vpuštěn do kolizní cely a odtud do druhého analyzátoru s reflektronem. Tyto systémy našly svoje uplatnění zejména v proteomice při sekvenování biopolymerů. Vyznačují se naprosto minimálními nároky na množství vzorku – k měření postačí attomoly analyzované substance. </p>
<h4><strong>Trojitý kvadrupól s lineární iontovou pastí (QqQLIT)</strong></h4>
<p>Tento hybridní analyzátor je v podstatě trojitým kvadrupólem, kde namísto třetího kvadrupólu je lineární iontová past. Tento systém může fungovat jako plnohodnotný trojitý kvadrupól, s využitím možností lineární iontové pasti je možno provádět i MS³ . Systémy tohoto typu nacházejí svoje uplatnění v proteomice, analýze životního prostředí, kontrole potravin a v dalších aplikacích.</p>
<h4><strong>Q-TOF</strong></h4>
<p>Tento systém opět vychází z trojitého kvadrupólu, kde třetí kvadrupól je nahrazen ortogonálně zařazeným analyzátorem doby letu. První a druhý kvadrupól fungují standardním způsobem, ionty vycházející z kolizní cely jsou pulsní elektrodou s nastavenou frekvencí vystřelovány v kolmém směru do průletového analyzátoru s jedním reflektronem (V-trajektorie), případně dvěma (W-trajektorie). Oproti trojitému kvadrupólu tento systém umožňuje analýzu produktů s vysokým rozlišením, díky vlastnostem analyzátoru TOF je možno registrovat plná produktová spektra s citlivostí charakteristickou pro MRM mód trojitého kvadrupólu. Tyto systémy nacházejí uplatnění v metabolomice, proteomice, biofarmaceutickém a farmaceutickém výzkumu, při kontrole bezpečnosti potravin, v toxikologii, v kriminalistice i v dalších oblastech.</p>
<h3><strong>Mobilní hmotnostní spektrometrie</strong></h3>
<p>Miniaturizace našla svoje uplatnění i v oblasti hmotnostní spektrometrie, díky čemuž lze dnes využít tuto techniku i přímo v místě odběru vzorku. Jako příklad lze uvést přístroj MX908 firmy 908devices (Boston, Ma, USA), jehož hmotnost (4,3 kg) i malé rozměry dovolují držet jej v rukách. Přístroj využívá elektronové ionizace a miniaturní sférické iontové pasti operované za horšího vakua, než je ve standardních analyzátorech (tzv. HPMS – High Pressure Mass Spectrometry), a je napájen z baterií. Po zapnutí je přístroj připraven k měření zhruba za 1 minutu. Přístroj může analyzovat pevné, kapalné i plynné vzorky včetně aerosolů. Jeho ovládání je mimořádně jednoduché a díky vestavěné knihovně hmotnostních spekter je možno spolehlivě identifikovat celou řadu sloučenin ze skupiny výbušnin, bojových chemických látek, drog a nebezpečných chemikálií, a to na koncentrační hladině podstatně nižší než u FTIR nebo Ramanovy spektrometrie [43].</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Prenosny_hmotnostni_spektrometr_MX_908_fe96abfe7d/2-THETA-Prenosny-hmotnostni-spektrometr-MX908.jpg" alt="2 THETA: Přenosný hmotnostní spektrometr MX908"/></p>
<h3><strong>Hmotnostní spektrometrie izotopových poměrů (IRMS)</strong></h3>
<h4><strong>Princip IRMS</strong></h4>
<p>Princip IRMS Hmotnostní spektrometrie izotopových poměrů (IRMS, Isotope Ratio Mass Spectrometry), někdy označovaná též jako izotopová poměrová hmotnostní spektrometrie, se zabývá sledováním poměrů stabilních izotopů vybraných prvků. U organických sloučenin jsou nejčastěji analyzovány izotopy uhlíku (¹³C/¹²C), kyslíku (¹⁸O/¹⁶O), dusíku (¹⁵N/¹⁴N), vodíku (D/H) a síry (³⁴S/³²S). Princip metody je relativně jednoduchý: Analyzované vzorky se převádějí do formy jednoduchých plynných sloučenin (CO₂ pro uhlík, CO pro kyslík, N₂ pro dusík, H₂ pro vodík, SO₂ pro síru), které jsou vedeny do hmotnostního spektrometru s elektronovou ionizací, magnetickým analyzátorem a několika (nejčastěji třemi nebo pěti) Faradayovými detektory. Schéma přístroje je uvedeno na níže.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2_THETA_Schema_hmotnostniho_spektrometru_izotopovych_pomeru_b004d149db/2-THETA-Schema-hmotnostniho-spektrometru-izotopovych-pomeru.jpg" alt="2 THETA: Schéma hmotnostního spektrometru izotopových poměrů"/></p>
<p>K převedení vzorku na jednoduché plynné sloučeniny lze využít řady metod v závislosti na skupenství vzorku. Pro pevné vzorky se využívá elementární analyzátor, který spalováním v proudu kyslíku, následnou redukcí oxidů dusíku a záchytem vodních par produkuje CO₂ a N₂, nebo vysokoteplotní pyrolýzou vzniká CO. Kapalné vzorky mohou být dávkovány do elementárního analyzátoru pomocí dávkovače kapalin, případně uzavřené ve speciálních kapslích; další postup je stejný jako u pevných vzorků. Alternativní možností je rozklad kapalného vzorku koncentrovanou kyselinou fosforečnou, oxidace peroxodisíranem a převod plynných produktů do hmotnostního spektrometru. V případě potřeby separace složek vzorku je možno využít kapalinové chromatografie a do rozkladného zařízení pak převést pouze vybraný pík. Plynné vzorky mohou být dávkovány do hmotnostního spektrometru přes zařízení umožňující stanovení izotopického složení CO₂ a N₂O, případně i CH₄ po jeho spálení. Další možností je plynově chromatografická separace následovaná přenosem vybraných píků do spalovacího zařízení, vysušení spalin a analýza vzniklého CO₂ a N₂ v hmotnostním spektrometru.</p>
<p>Výstupy z hmotnostního spektrometru izotopových poměrů jsou hodnoty relativní; primárním údajem je poměr četnosti iontu obsahujícího minoritní (zpravidla těžší) izotop k četnosti iontu obsahujícího majoritní (zpravidla lehčí) izotop - např. pro izotopickou analýzu uhlíku se registruje ion <em>m/z</em> 44 (¹²C ¹⁶O₂) a 45 (¹³C ¹⁶O₂); za účelem korekce signálu <em>m/z</em> 45 na příspěvek ¹²C ¹⁷O ¹⁶O se sleduje rovněž intenzita signálu m/ z 46 (¹²C ¹⁸O ¹⁶O), k níž ovšem malou měrou přispívá i ¹³C ¹⁷O ¹⁶O.</p>
<h4><strong>Využití IRMS</strong></h4>
<p>Zdrojem informace získávaného pomocí IRMS jsou procesy označované jako izotopická frakcionace, ke kterým v přírodě dochází v rámci přirozených koloběhů sledovaných prvků. Izotopy vykazují v podstatě stejné chemické vlastnosti, neboť ty jsou určovány počtem elektronů ve valenčních sférách (jistý rozdíl je v reakční kinetice – mírně rychleji reagují molekuly s lehčími izotopy, a rovněž vazby tvořené těžšími izotopy jsou pevnější). Rozdíl v atomové hmotnosti izotopů (a potažmo i sloučenin je obsahujících) je příčinou rozdílů v jejich fyzikálních vlastnostech, které pak vedou k izotopické frakcionaci. </p>


Organická analýza - Hmotnostní spektrometrie (Tandemová, Mobilní, IRMS)

Organická analýza - Mobilní spektrální analyzátory, IR, NIR, MS 

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

2 THETA ASE, s.r.o. byla založena v roce 2000. Rozsah jejích činností zahrnuje obchod s laboratorními přístroji, vybavením laboratoří, referenčními materiály, nástroji a zařízením pro odběr a úpravu vzorků, atd. Firma také organizuje odborné a vzdělávací akce a zajišťuje pomoc při aplikacích mikrovlnné techniky ve výzkumu a výrobě. 

2 THETA ASE

Shimadzu at ISC 2026

DataApex at ISC 2026

Waters at ISC 2026

Managing 4D-STEM data with smarter acquisition

Spatial Proteomics for Translational Research

Streamlining Endotoxin Testing: Automated Sample Preparation and Audit-Ready Workflows for QC Laboratories