Objevila nové způsoby, jak využít nanovlákna v environmentální oblasti. Fatma Yalcinkaya je vědkyně, jejíž jméno rezonuje u nás i v zahraničí. Před více než dekádou ji na Technickou univerzitu v Liberci z Turecka přilákal právě nanosvět.Fatma přichází na náš rozhovor přesně na čas, připravená na každou otázku. Je na první pohled jasné, že má pevně stanovený směr, kterým se chce ubírat, přitom ale působí velmi skromně a příjemně. Její odhodlání a píle se vyplácí, protože čtyři roky po sobě patří mezi 2 % nejcitovanějších vědců a vědkyň na světě ze všech oborů, které zahrnuje Scopus, podle databáze Elsevier a SciTech Strategies společně se Stanford University.<h4>Nano-malý, mega-zajímavý</h4>Fatma si v Turecku vybrala obor textilní průmysl, protože byl v té době na vysoké úrovni. Jako stáž v programu Erasmus si vybrala Technickou univerzitu v Liberci. Tady propadla kouzlu nanosvěta. “Nanosvět je opravdu malý, ale také opravdu zajímavý. Baví mě, že to je multidisciplinární spojení chemie, polymerů, materiálů anebo fyziky. Liberec jsem si vybrala proto, že patří mezi světové jedničky v nanotechnologiích,“ říká.Na TUL potkala Oldřicha Jirsáka, který zhotovil první průmyslový nanospider. A právem jím byla ohromená. Nanospider si lze opravdu představit jako pavouka, který tvoří vlákna tak tenké, že je potřeba mikroskop, aby byly hezky vidět. Jenže toto zařízení pracuje mnohem rychleji a je o něco větší než člověk. A právě v rychlosti je nanospider přelomový.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_It_amuses_me_when_people_tell_me_they_don_t_believe_in_nano_says_Fatma_Yalcinkaya_3_50c29eccaf.jpg" alt="CXI TUL: It amuses me when people tell me they don't believe in nano, says Fatma Yalcinkaya." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_It_amuses_me_when_people_tell_me_they_don_t_believe_in_nano_says_Fatma_Yalcinkaya_3_50c29eccaf.jpg 117w," sizes="100vw" width="1500" height="2000"><h4>Partneři i ve výzkumu</h4>V roce 2010 se rozhodla, že se přestěhuje do Liberce natrvalo a vzala s sebou i manžela, který pracoval také na TUL, ale nyní pracuje pro firmu. S manželem jsou partnery i ve výzkumu a vypomáhají si. „Je pro mě oporou, i když mi jednou omylem pustil elektřinu do těla,“ směje se. „Po vysilujícím dni měření pro mojí dizertaci jsem měla ještě prsty na jehle, na které se tvoří vlákna. Je na ní připojené napětí. A manžel si toho nevšiml a pustil do mě omylem proud. Nebylo to vysloveně bolestivé, ale bylo to nepříjemné,“ vzpomíná Fatma.<h4>Kontakt výzkumu s průmyslem</h4>Než zakotvila Fatma na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL, zkusila pracovat ve výzkumné firmě částečně podporované státem, která se zaměřovala spíše na základní výzkum. „Bylo tam špičkové přístrojové vybavení, dostalo se nám školení na jednotlivé přístroje a mohli jsme je použít. Byla tam také jedinečná příležitost publikovat mnohem častěji v prvním decilu. Na druhou stranu tam byla také velká konkurence a ten tlak mě odrazoval. Na TUL je to jiné, můžeme pracovat pouze na přístrojích v rámci našeho oddělení. Pokud chceme použít nějaký další přístroj, musíme najít projekt, který práci na něm financuje. Vybavení je tu ale skvělé,“ vysvětluje Fatma, pro kterou je pozitivní stránkou <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://gcms.cz/companies/319">CXI TUL</a> to, že jsou tam velmi příjemní lidé a je tady blízké propojení s průmyslem. Vidí, jak je její výzkum použitý v průmyslu.“Nikdy jsem si nepředstavovala směr, kterým se chci ubírat. Chtěla jsem cestovat po světě a objevovat. A jako vědkyně přesně toto dělám. Opravdu si to užívám, poznávám nové lidi nebo nové směry ve výzkumu. Práce na univerzitě pro mě představuje více možností, jak začít nový výzkum. V průmyslu jsem sice blíže reálné aplikaci, ale začít nový výzkum není tak jednoduché,” vypočítává Fatma důvody, proč si zvolila dráhu vědkyně na univerzitě.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_It_amuses_me_when_people_tell_me_they_don_t_believe_in_nano_says_Fatma_Yalcinkaya_4_1fa67fc551.jpg" alt="CXI TUL: „Pobaví mě, když mi lidé řeknou, že nevěří v nano,“ říká Fatma Yalcinkaya." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_It_amuses_me_when_people_tell_me_they_don_t_believe_in_nano_says_Fatma_Yalcinkaya_4_1fa67fc551.jpg 117w," sizes="100vw" width="1500" height="2000"><h4>Kdo nevěří v nano?</h4>Radost. Tu cítím z Fatmy, kdy mi začne popisovat svůj výzkum mikrobiálních palivových článků. Takový článek je tvořený mikroorganismy z odpadní vody a odpadní voda slouží i jako zdroj organických látek, které jsou jejich potravou. Bakterie přeměňují potravu na elektrony a energie v nich se dále využívá. „Mikrobiální palivové články nezůstávají jen v laboratoři. Tento systém byl použitý pro napájení festivalu v Glastonbury anebo se používá v Africe jako zdroj světla na veřejných toaletách, na tom pracuje Ioannis Ieropoulos and jeho tým v UK.“„Vždycky mě zaskočí, když někdo řekne, že nevěří v nano,“ pobaveně pokračuje ve vysvětlování svého výzkumu Fatma. „A přitom má tolik různých uplatnění. Já se například věnuju membránovým technologiím pro čištění vody a její znovupoužití. Membrány si připravuji sama s užitím nanovláken a může se v nich zachytit celé spektrum specifických látek, třeba i mikroplasty nebo olejové látky. Ale taková membrána jde použít i pro odsolování vody anebo jako podpůrnou vrstvu při filtraci vzduchu,“ nadšeně vysvětluje další směry svého výzkumu.<h4>Pod pokličku firem</h4>Momentálně nejintenzivněji Fatma pracuje na <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://sites.google.com/view/v4-project/home">projektu</a> financovaném mezinárodním Visegradským fondem, který spojuje Technickou univerzitu v Liberci s akademickými institucemi v Polsku a Maďarsku, a také s průmyslovými firmami. „Naším cílem je vytvořit síť excelence v oblasti nanovláken v V4 zemích díky propojení akademických institucí a průmyslu. Takže já tam přináším svoje poznatky o nanomembránách. Je to projekt zaměřený více na sdílení zkušeností, ale protože spolupracujeme i s firmami, tak víme, které problémy průmysl pálí a na čem dalším máme pracovat. Myslím, že pokud věda zůstává za zavřenými dveřmi, tak nemá smysl. Hodně podporuji open science, otevřená věda napomáhá výměně znalostí a přispívá k rozvoji vědy na mezinárodní úrovni. Momentálně mám plnou hlavu přípravy na <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://sites.google.com/view/electrospinningworkshop2024/home">workshop</a>,“ zakončuje Fatma.<h4>Česká rodina</h4>A kde se vidí Fatma za pět let? Opět na CXI TUL. Jednoduše je tu spokojená, možná také proto, že se jí na začátku dostalo opravdu vřelého přijetí. Vedoucí její dizertace ji vyzvedl na letišti a dovezl do pokoje, který měla sdílet se spolubydlící. Pomohl jí se zavazadly a připravil několik nezbytností do kuchyně, aby si mohla připravit jídlo. „Spolubydlící si myslela, že je můj táta. A opravdu, ve skutečnosti se můj vedoucí dizertace a jeho žena stali mojí českou rodinou. Opravdu si jejich pomoci cením.“<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_It_amuses_me_when_people_tell_me_they_don_t_believe_in_nano_says_Fatma_Yalcinkaya_1_bac2e5ddd8.jpg" alt="CXI TUL: „Pobaví mě, když mi lidé řeknou, že nevěří v nano,“ říká Fatma Yalcinkaya." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_It_amuses_me_when_people_tell_me_they_don_t_believe_in_nano_says_Fatma_Yalcinkaya_1_bac2e5ddd8.jpg 117w," sizes="100vw" width="3000" height="4000">

„Pobaví mě, když mi lidé řeknou, že nevěří v nano,“ říká Fatma Yalcinkaya

„Líbí se mi nenásilnost oboru environmentální chemie. Snažíme se společnosti pomoci,“ říká analytický chemik Martin Palušák z&nbsp;Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, který se momentálně věnuje metodám znovuvyužití kovů z&nbsp;důlních vod.Martin vyrostl ve vlně popularity filmu Jurský park. Chtěl jezdit po světě a objevovat dinosaury, ale postupem doby zjistil, že je pro něj zajímavější chemie a fyzika. „S naší chemikářkou jsme se byli podívat na Ústavu organické chemie a biochemie <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/10">AV ČR</a>. Šli jsme do laborky, kde zkoumali struktury proteinů. Bylo to ve sklepě, u zdi byl starý gauč a vedle polička plná fantasy knížek. A já si řekl, že musím dělat tohle. Tenkrát jsem se rozhodl, že chci být vědec,“ vzpomíná Martin, který se na <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/62">ÚOCHB</a> vrátil v&nbsp;rámci bakalářské práce. „Byla to cenná zkušenost, pracují tam opravdoví experti,“ říká. Martin tedy studoval biochemii na UK a skončil na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT, kde pokračoval na doktorátu.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_cover_image_0faeb1c613.jpg" alt="CXI TUL: Z laborky rovnou na longboard - Martin Palušák jede ve vědě a adrenalinu" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_cover_image_0faeb1c613.jpg 245w," sizes="100vw" width="1080" height="670"><h4>V bílém plášti místo s helmou na vykopávkách</h4>Nakonec se z&nbsp;Prahy vrátil do rodného Liberce a v&nbsp;současné chvíli pracuje v&nbsp;environmentálně-chemické laboratoři na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/319">CXI TUL</a>). „Během doktorátu jsem tu dva dny v&nbsp;týdnu pracoval. A pak byla manželka těhotná, takže jsme se rozhodli vrátit k rodině. S&nbsp;pomocí babiček jde všechno lépe,“ vysvětluje Martin.Martin si na vědecké práci cení svobody v seberealizaci a možnosti získat zkušenosti v zahraničí. „Máme spoustu mezinárodních spoluprací, dostal jsem se i tam, kam by mě to v&nbsp;životě nenapadlo. Byl jsem v&nbsp;laborce oceánografie. Na dveřích měli kulatá okénka, stejně jako na&nbsp;lodi. Všude plno akvárií s&nbsp;rybami nebo i s&nbsp;korály. To v&nbsp;České republice samozřejmě nemáme.“Splnil se mu dětský sen? Jezdí po světě a objevuje. Jen ne dinosaury, ale analytické metody.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_1_4827d2c497.jpg" alt="CXI TUL: Z laborky rovnou na longboard - Martin Palušák jede ve vědě a adrenalinu." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_1_4827d2c497.jpg 156w," sizes="100vw" width="1080" height="1080"><h4>Trefa do černého</h4>A co by Martin doporučil začínajícím vědcům? „Nejdůležitější je vybrat správně obor,“ vtípkuje.„Já si vybral environmentální chemii. Baví mě, že se tento obor snaží společnosti pomoci. Například se v&nbsp;dnešní době vede spousta diskuzí o tom, zda je nebo není globální oteplování a kdo za to může. My hledáme fakta a na jejich základě se rozhodujeme pro řešení, jak současný stav vylepšit. V&nbsp;našem případě třeba tak, že lépe čistíme vodu nebo využíváme opomenuté zdroje.“O tom, že je Martin do chemie zapálený svědčí i to, že předváděl chemické pokusy na školách a na doktorátu potom učil organickou chemii a vedl laborky. „Když se nad tím zamyslím, určitě to byla důležitá zkušenost. Uvědomil jsem si kolik toho ještě nevím. Dneska už není učení povinné, ale myslím, že by si to jako měl zkusit každý, kdo chce pracovat na univerzitě.“Splnil se mu dětský sen? Jezdí po světě a objevuje. Jen ne dinosaury, ale analytické metody.<h4>Z&nbsp;laborky rovnou na longboard</h4>A co Martin rozjíždí po práci? Rozjede se z&nbsp;vrcholků jizerskohorských bučin na longboardu. Nemá brzdy, vše ovládá jen vlastním tělem. „Teď už si na sebe dávám kvůli rodině větší pozor. Jedu pomaleji, třeba šedesátkou,“ objasňuje Martin, který ještě po práci relaxuje boulderingem a samozřejmě s&nbsp;manželkou a dcerou.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_3_2536599565.jpg" alt="CXI TUL: Z laborky rovnou na longboard - Martin Palušák jede ve vědě a adrenalinu." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_3_2536599565.jpg 229w," sizes="100vw" width="1627" height="1107"><h4>Horizon Europe Twinning</h4>Martin pracuje na více projektech, jeden z&nbsp;těch větších je třeba <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://surri.eu/">SURRI</a> (Sustainable Remediation of Radionuclide Impacts on Land and Critical Materials Recovery). Je to prestižní mezinárodní projekt Horizon Europe Twinning. Hlavní podstatou je tvořit tým a vyměňovat skrze svět svoje know-how.A o čem projekt je? Česká republika patřila v&nbsp;minulých letech k&nbsp;hlavním producentům uranu. Po těžbě je zde mnoho míst s&nbsp;vysokým obsahem radioaktivních látek nebo vzácných těžkých kovů. Ty se ovšem dají stále považovat za strategické suroviny. „Prvním problémem, který SURRI řeší je, jak důlní vody vyčistit. Vynakládá se totiž obrovské množství financí, aby kontaminovaná voda nevtékala do životního prostředí. Vyčištěním vody ale koncentrujeme strategické materiály, třeba uran nebo těžké kovy. Dalším problémem je, jak se k&nbsp;těmto cenným zdrojům dostat a znovu je využít. Možnosti jsou biologické nebo chemické. Já pracuji na elektrochemických metodách.“<h4>Tahání kovů z důlních vod</h4>Pro laika lze popsat to, co Martin dělá jako když máte dvě magnetky, které umí přitahovat určité chemické látky, ale místo magnetismu se použije elektřina. „Náš partner, University of Southampton, v&nbsp;tom má mnoho zkušeností, a to nám pomáhá přenášet jejich metody na naše podmínky. A to byla anglická univerzita málem vyloučena kvůli brexitu. A pak máme partnerství se&nbsp;Sapienza University of Rome a University of Granada, v&nbsp;Česku spolupracujeme s&nbsp;národním podnikem Diamo. SURRI je projekt, který podporuje přenos znalostí.“<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_2_d877d2c4c2.jpg" alt="CXI TUL: Z laborky rovnou na longboard - Martin Palušák jede ve vědě a adrenalinu." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Z_laborky_rovnou_na_longboard_Martin_Palusak_jede_ve_vede_a_adrenalinu_2_d877d2c4c2.jpg 145w," sizes="100vw" width="1046" height="1124"><h4>Komplexní metodika a další projekty</h4>Konečný výsledek projektu bude komplexní metodika využívající jak chemické, tak biologické metody pro znovuvyužití hodnotných surovin z&nbsp;důlních vod. „Ideálně na SURRI naváže další projekt, který by naše technologie začlenil do provozu na konkrétních lokalitách. Rád bych se na tom podílel. Cením si toho, že píšu zajímavé projekty,“ nadšeně vysvětluje Martin.“Například když jsem přišel z&nbsp;Prahy, nevěděl jsem, jak projekty psát. Na CXI TUL jsem byl hned zapojen do všech procesů a pomohli mi celkem rychle rozjet spolupráce. Zatím mi projekty moc nevychází. Jsem na začátku kariéry. Zkouším to ale dál. Asi je nejlepší se do toho vrhnout a nebát se na tom pracovat znovu a znovu. V&nbsp;tom jsem tady svobodný.“<h4>Kvůli CXI TUL i přes půl republiky</h4>A kde se Martin vidí za pět let? „Rád bych se vrátil k&nbsp;doktorskému studiu, jenomže teď se nám má narodit další dítě, tak to půjde pomaleji, “ vypočítává a jedním dechem dodává, že by rád zůstal na CXI TUL. Jednoduše proto, že pracuje s&nbsp;předními kapacitami z&nbsp;oboru environmentální chemie. „Tady například pracují vědci, kteří neváhají a dojíždějí k&nbsp;nám do Liberce denně z&nbsp;Prahy,“ uvádí.

Z laborky rovnou na longboard: Martin Palušák jede ve vědě a adrenalinu

Do práce si chodí hrát se skleněnou plastelínou. Vlastně už má několik patentů na výrobu jejích různých typů, třeba pro hydroponii nebo pro výrobu šperků. Marie Stará a tým z&nbsp;Katedry sklářských strojů a robotiky Technické univerzity Liberec stojí za objevem toho, jak dát šanci odpadnímu sklu, které by jinak skončilo na skládce.&nbsp;Otevřu dveře pracovny Marie Staré a vítá mě bostonský teriér Barney. „Přivedla jsem si ho do kanceláře, když byl štěně, aby nebyl sám. Jenom na čtrnáct dní, no a už jsou to dva roky. Je to náš mazlík,“ vykládá Marie, jejíž kancelář je plná vzorků skleněných materiálů, ale má příjemnou domácí atmosféru.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_1_c959b3ebd3.jpg" alt="CXI TUL: Skleněná alchymie Marie Staré. Recyklát má nová využití." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_1_c959b3ebd3.jpg 117w," sizes="100vw" width="1500" height="2000"><h4>Sklo jako osudové dědictví</h4>Marie chtěla původně studovat zdravotní školu, ale taky jako malá ráda rovnala s tátou šroubky a zajímaly jí technické věci. Nakonec to dopadlo tak, že šla na strojní průmyslovku a pokračovala na Fakultě strojní TUL. Ve třetím ročníku se rozhodla pro obor sklářské troje a na TUL zůstala. „Musím říct, že sklo mě přitahovalo, protože strýc na ně maloval a děda pracoval ve sklárně v&nbsp;Desné. Nicméně malovat ani foukat sklo jsem nezkoušela. Já jsem čistě technoložka, ale myslím, že tam bude nějaká genetická paměť,“ vysvětluje Marie, že cesta za sklem jí byla daná možná před tím, než se narodila.<h4>Chlad se ke sklu hodí</h4>Marie o sobě říká, že je emocionálně poměrně chladná. „Pokud se to netýká mojí rodiny, tak se mi nedaří vcítit se do pocitů druhých. Vlastně je štěstí, že jsem se nestala zdravotní sestrou. Manžel se mi směje, že by moji péči pacienti mnohdy nezvládli. Sklo je také chladné, s&nbsp;tímto materiálem jsem se dobře sžila,“ doplňuje Marie, která na TUL vyučuje.&nbsp;Studenti z&nbsp;ní chlad určitě necítí, protože patří mezi oblíbené pedagogy. Dokonce dostala od rektora vyznamenání za výjimečný pedagogický počin. Učení ji baví, ale musí to být v&nbsp;únosné míře. „Já chci studenty v&nbsp;první řadě zaujmout. Nevykládám jim odborné výklady, používáme selský rozum a spoustu věcí jim ukazuju. Jednoduše nechci mít cvičení teoretické.“<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_2_58b623e4be.jpg" alt="CXI TUL: Skleněná alchymie Marie Staré. Recyklát má nová využití." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_2_58b623e4be.jpg 117w," sizes="100vw" width="1536" height="2048"><h4>Plastelína vznikla náhodou</h4>Příběh skleněné plastelíny s&nbsp;názvem Glassticine se začal psát náhodou. „Pořád dokola jsme působili na křemičitý písek laserem, aby se roztavil. Písek se nám nedařilo udržet ve formě, byla to katastrofa. Pak jsem dala písek ve formičce do pece a vznikla z&nbsp;toho taková bílá plastelína. Chtěla jsem to hodit do koše, protože jsme chtěli průhledný produkt. Ale šéfovi se to zalíbilo a začal zkoušet jaké má hmota vlastnosti,“ vzpomíná Marie, která spolupracovala i s&nbsp;Ústavem nanomateriálů, pokročilých technologií a inovací TUL.<h4>Každá varianta plastelíny má své kouzlo&nbsp;</h4>Skleněnou plastelínu tvoří z&nbsp;křemičitého písku nebo ze skleněného recyklátu. „Písek používáme proto, že má po vypálení sněhově bílou barvu a ta je pořád stejná. Nicméně u recyklátu mě baví, že pro odpadní produkt vytvoříme nové uplatnění, i když je každý kousek unikát,“ upřesňuje Marie.Plastelína může mít různé vlastnosti, zaleží na tom, jaká další aditiva se přidají. „Není to tak, že smícháte všechno dohromady a vypálíte. Je potřeba určitý postup. Nám se to podařilo a také jsme vychytali optimální poměry aditiv pro žádané vlastnosti.“ objasňuje Marie, která na katedře pracuje s&nbsp;manželem. „Ještě před pár lety jsme měli i společnou kancelář. Je to fajn, máme společný zájem. My jsme spolu už od studentských let a já jsem byla ta, která nás oba přivedla na Katedru sklářských strojů.“<h4>Budoucnost je ve vesmíru</h4>Konečná hmota není toxická a je porézní, velmi nasákavá. Tato vlastnost ji předurčuje například pro hydroponii a třeba se na ní jednou budou pěstovat rostliny ve vesmíru. Tato hmota je využitelná opakovaně a na konci životního cyklu se výrobek může vložit do kontejneru na skleněné lahve. A konečně sklo lze navonět, takže se z&nbsp;něj vůně uvolňuje postupně. Takhle se dají vyrábět šperky, které navíc voní. „Já vůbec nemám cit pro estetiku. Vytvářela to pro nás studentka z&nbsp;Textilní fakulty,“ vysvětluje Marie, která jednoznačně odpoví ne na otázku, jestli plastelínové šperky nosí. „Já nenosím žádné šperky, ale je to skvělý nápad a líbí se to.“<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_3_3928bc3af6.jpg" alt="CXI TUL: Skleněná alchymie Marie Staré. Recyklát má nová využití." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_3_3928bc3af6.jpg 117w," sizes="100vw" width="1536" height="2048"><h4>Tohle sklo nikdo nechce. Až na Marii</h4>Marie dostala příležitost přednášet ve sdružení <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://amia.cxi.tul.cz/">AMIA</a>. Tato asociace zprostředkovává vědu do průmyslu a zároveň umožní vědcům, aby naslouchali potřebám průmyslových partnerů. Cílem je předat základ pro spolupráci na specifických technických problémech jednotlivých firem. AMIA pořádá i odborné workshopy, na kterých Marie předváděla výsledky svého výzkumu. „Po mojí přednášce se mi ozval Miroslav Ležák z&nbsp;Praktik system s.r.o. Jejich firma se zabývá recyklací elektrospotřebičů. Recyklují i pračky a ty mají dvířka se skleněnou výplní. To je problém, protože je to borosilikátové sklo, a to nejde jen tak hodit do sběru. Mimochodem, moc lidí tohle neřeší, ale do recyklačních nádob na sklo nepatří simaxové sklo, například pekáče nebo lékovky. Zvyšuje to teplotu tání finálního produktu, tím pádem i cenu, a proto není vhodné k recyklaci. Toto sklo nikdo nechce a ani já jsem zpočátku nechtěla. Ale díky finanční podpoře AMIA jsem mohla udělat analýzy a zjistila jsem, že tam není tolik borosilikátové příměsi. Takže jsme nakonec s&nbsp;takovým sklem začali pracovat. A máme z&nbsp;toho pěkný produkt.“<h4>Blíž k trhu</h4>Protože se plastelína stala populární, tak se před několika měsíci vědci rozhodli, že založí spin off na TUL se jménem <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://glassiteca.eu/">Glassiteca</a>. „Podílela jsem se na zrodu plastelíny, jsem na patentech. Přímo do spin offu jsem nešla, protože je tam i můj manžel. To by byla rodinná firma,“ směje se Marie. „Kolegové se do toho vrhnout museli. Je v&nbsp;tom velký potenciál pro komercionalizaci. Chtěli trochu poodstoupit z&nbsp;univerzitního prostředí a být flexibilnější a rychlejší. Teď jsou ve firmě dva směry, voňavá bižuterie a hydroponie na skleněné plastelíně. Momentálně testujeme vaničky na hydroponii pro firmu ForrestBit, která se zabývá hydroponií. S&nbsp;touto technologií se pěstují i saláty na střeše TUL,“ uzavírá Marie, která chce nadále zůstat na TUL.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_4_71e6c48ecc.jpg" alt="CXI TUL: Skleněná alchymie Marie Staré. Recyklát má nová využití." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CXI_TUL_Sklenena_alchymie_Marie_Stare_Recyklat_ma_nova_vyuziti_4_71e6c48ecc.jpg 117w," sizes="100vw" width="3000" height="4000">

Skleněná alchymie Marie Staré. Recyklát má nová využití.

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace Technické univerzity v Liberci, známý také jako CXI TUL, byl založen v roce 2009. Naším posláním je podporovat dlouhodobou vizi TUL v oblasti spolupráce s průmyslem a vytváření inovací.

CXI TUL

19th Czech - Slovak Spectroscopic Conference (CSSC) & Mössbauer Spectroscopy in Material Science (MSMS)

Skleněná alchymie Marie Staré. Recyklát má nová využití.

Z laborky rovnou na longboard: Martin Palušák jede ve vědě a adrenalinu

„Pobaví mě, když mi lidé řeknou, že nevěří v nano,“ říká Fatma Yalcinkaya

Nejbližší akce

19th Czech - Slovak Spectroscopic Conference (CSSC) & Mössbauer Spectroscopy in Material Science (MSMS)

Altium Multi-Omics Solutions Day at CEITEC

Waters Softwarové školení Empower Basic

Webináře

TechTalk: Benefits of high-resolution ICP-OES for challenging applications

LC-MS/MS Analysis of Nitrosamines using novus V55

GLP-1 & GIP under the lens: HRMS strategies for synthetic peptide profiling