<p><strong>Tažení proti plastům, zamořujícím životní prostředí v Evropské unii, směřuje k zákazu či omezení jednorázových výrobků obsahujících umělé hmoty. „Nacházejí se v balené i v kohoutkové vodě, ve všech nápojích, v pivu i v džusech,“ říká Tomáš Cajthaml, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK. „Jediné, co můžeme udělat, je za pět minut dvanáct zastavit přísun plastových odpadků do přírody.“</strong></p>
<h5><strong>LN: Čím by bylo možné plast v obalech nahradit?</strong></h5>
<p>Existují biologicky rozložitelné materiály. Výrobky z nich už jsou na internetu dostupné. Důležité ovšem je, aby se jednalo o plasty založené na biologicky stoprocentně rozložitelném materiálu. Jsou sice dražší než fosilní plasty, ale existují. Výhoda je také v tom, že mikroorganismy tyto materiály rozloží. V podstatě je sežerou.</p>
<p><strong>LN: Výrobci si ale stěžují, že jsou drahé…</strong></p>
<p>Není to dramatické. Takový pytlík stojí korunu padesát, rozložitelný pytlík na psí exkrementy asi dvě koruny.</p>
<h5><strong>LN: Evropská komise by chtěla omezit i tampony, menstruační vložky nebo cigaretové nedopalky.</strong></h5>
<p>To jsou samozřejmě materiály, které jsou nerecyklovatelné. Třeba nedopalek cigarety se rozkládá až 15 let. Pro spalovny odpadu představují určitou zátěž také dětské pleny, které špatně hoří. Odhady jejich rozkladu na skládkách předpokládají stovky let.</p>
<blockquote>
<p><strong>Tomáš Cajthaml</strong></p>
</blockquote>
<ul>
<li>Vystudoval analytickou chemii, krajinnou a aplikovanou ekologii na Přírodovědecké fakultě UK.</li>
<li>Ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK, environmentální chemik a odborník na ekotoxikologii.</li>
<li>Zabývá se znečisťujícími látkami, takzvanými organickými polutanty, v životním prostředí a jejich rozkladem pomocí mikroorganismů. Věnuje se také vývoji biotechnologických metod pro jejich odstraňování.</li>
<li>Je činný i v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd ČR.</li>
</ul>
<h5><strong>LN: Jak velkou část z plastového odpadu tvoří obaly na jedno použití?</strong></h5>
<p>Celosvětově se z tohoto obrovského množství používá až 50 procent na obaly. Celé je to o tom, že tyto materiály jsou pro nás velmi laciné a pohodlné, jednoduše se vyrábí. Samozřejmě některé věci je možné vyrobit jen díky plastům. Jako příklad mohou posloužit výrobky vyráběné vstřikováním plastů do forem.</p>
<h5><strong>LN: Když tedy Komise navrhuje omezit či zakázat některé plastové obaly, je to správná cesta?</strong></h5>
<p>Je to naprosto nezbytné a samozřejmě také mírně bolestivé pro nás, pohodlné Evropany, žijící v nejklidnějším a nejbohatším koutu světa. Ale právě to nám dává určité mravní povinnosti se o planetu, která je skrznaskrz kontaminovaná nejen spoustou nových chemických látek, ale také mikroplasty, začít starat.</p>
<h5><strong>LN: Zaznívá i to, že Evropa, na rozdíl od Asie, příliš ke znečišťování oceánů nepřispívá...</strong></h5>
<p>Na úniku mikroplastů do oceánů se Evropa podílí asi jen pěti procenty. Sice se chováme lépe než většina světa, ale to neznamená, že se chováme dobře. My musíme jít příkladem. Pokud to nebudeme dělat ani my, proč by to měly dělat země třetího světa, když mají horší životní úroveň a menší ekonomický potenciál pro to, aby dobře recyklovaly a nahradily levné fosilní plasty za dražší, rozložitelné bioplasty?</p>
<h5><strong>LN: Komise by také ráda zavedla vratný systém plastových lahví. Je to vůbec možné?</strong></h5>
<p>Vratný systém takzvaných petek funguje docela dobře v Německu. Návratnost se u nich blíží až k 98 procentům, což je podobné číslo jako u našich skleněných lahví. Není úplně nutné použít danou lahev znovu, důležité je dostat ji zpátky a recyklovat či zlikvidovat materiál, ze kterého je vyrobená.</p>
<p>I z vytříděného plastu ale končí asi 50 procent ve speciální spalovně, což není ten nejhorší problém. Je to zřejmě mnohem lepší, než když skončí na běžné nebo na ilegální skládce.</p>
<h5><strong>LN: Proč takové množství plastů končí ve spalovně?</strong></h5>
<p>Protože není odbyt na materiálové zpracování. Dokonce je to ještě horší, Čína od Nového roku omezila dovoz plastového odpadu. To pro nás znamená problém, protože značná část našeho plastového odpadu končila právě v Číně, ale teď končí ve skladišti.</p>
<p><img src="/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/149044b4037f4889ac5638629662474f/watering-cans-1039265_1280.jpg" alt="Pixabay: Andreas Lischka"/></p>
<h5><strong>LN: Často se hovoří o mikroplastech. O co se vlastně jedná?</strong></h5>
<p>Plasty se v přírodě rozpadají na menší části, takzvané mikroplasty neboli částice menší než pět milimetrů, a ty putují napříč planetou. Nicméně to jsou sekundární mikroplasty. Existují ještě mikroplasty primární, což jsou malé plastové částice záměrně přidávané například do kosmetiky. Najdete je třeba v peelinzích, kde se firmy vychloubají účinnými granulemi. Jejich poměr je vůči těm sekundárním, které vznikají rozpadem odpadků, mnohem menší. Odhadem tvoří pouze jednotky procent ze všech mikroplastů vyskytujících se v přírodě. Na druhou stranu by šly velmi snadno omezit.</p>
<p>V moři je velké množství malých živočichů, kteří mikroplasty zfiltrují, ale nedokážou je vyloučit; takto se dostávají napříč potravním řetězcem. Nakonec se ukazuje, že mikroplastové částice, ať už jako granule, nebo vlákna, se nacházejí v rybách, v mořské soli i v mořských plodech.</p>
<h5><strong>LN: Představují pro člověka nějaké nebezpečí?</strong></h5>
<p>To právě nevíme. Ale všichni si myslím uvědomujeme, že to tam nemá co dělat, a nikdo asi nechceme jíst rybu plnou mikroplastů. Existuje řada studií, které toxicitu mikroplastů zkoumaly, nicméně to jsou studie spíše umělé. To znamená, že využívají většinou uniformní velikost jednoho mikroplastového materiálu o velikosti až sto mikrometrů, přidají jej k rybičkám a zkoumají, co s nimi udělá. Nicméně nastal problém: ukázalo se totiž, že tyto velké mikroplasty nezpůsobují obvykle nic pozorovatelného.</p>
<p>Ale s největší pravděpodobností se rozpadají na ještě menší o velikosti nanomateriálu a ty už se dokážou šířit organismem, zalézt rybám do jater a způsobit jim zánětlivé procesy, jak ukazují jiné studie...</p>
<h5><strong>LN: Kde lze mikroplasty a nanoplasty ještě najít?</strong></h5>
<p>Nacházejí se v balené vodě, v kohoutkové vodě, ve všech nápojích, v pivu, v džusech. Z oblečení se zase dostávají vlákna. Bylo již publikováno několik studií, které objevily, že při vyprání jedné pračky se uvolňují tisíce až desetitisíce mikrovláken.</p>
<p>Mikroplasty přinášejí ještě jedno riziko – jsou to často hydrofobní, tedy vodou nesmáčivé materiály, na které se chytají toxické látky, například pesticidy. Pokud se takový mikroplast dostane do těla, může být cílovým orgánům nebezpečný. Starší typy znečišťujících látek bývají karcinogenní, ty nové ovlivňují hormonální systém.</p>
<h5><strong>LN: Jak to zastavit?</strong></h5>
<p>S mikroplasty, které nám do životního prostředí unikly, už ne uděláme nic. Ty větší se převážně odstraní v úpravnách pitné vody, o těch menších toho příliš nevíme. Jediné, co můžeme udělat, je za pět minut dvanáct zastavit přísun plastových odpadků do přírody.</p>
<p>Sice již víme, že existují bakterie, které je umí rozkládat, ale jsou pomalé a my jsme již plastu nadužívali. Před několika lety jsme překročili hranici 300 milionů tun plastového odpadu za rok. Předpoklad je, že v roce 2020 už to bude 400 milionů tun a roku 2050 snad až miliarda tun...</p>
<p>Ve školách se učí o tom, jak dlouho trvá, než se rozloží igelitový pytlík nebo PET lahev. Jenomže to není rozklad, ale jen rozpad. Tedy okamžik, kdy nám plastový odpad zmizí z očí a rozloží se na mikroplasty.</p>


    Rozchod s plasty nás bude bolet. Mohou ale škodit, jsou v kohoutkové vodě i pivu, říká expert

<p><strong>V Evropě je nejčastějším produktem recyklace plastů nový PET, který slouží pro výrobu lahví a vláken. Významná část odpadního PET je navíc chemicky recyklována opět na suroviny pro výrobu nového PET. Díky tomu, že je PET snadno dostupný a lze jej jednoduše separovat od ostatních upotřebených obalů, se z recyklovaného PET stala hodnotná druhotná surovina. Jeho recyklaci rozlišujeme na materiálovou a chemickou. Na otázku odpovídá Ing. Zdeněk Kruliš, CSc. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<h3><strong>PET lahve</strong></h3>
<p>Pro materiálovou recyklaci odpadního PET z lahví na materiál pro opětovnou výrobu lahví je v Evropě využíváno několik postupů, které jsou souhrnně označovány jako B2B technologie (bottle-to-bottle). Všechny tyto postupy jsou založeny na důkladném vyčištění suroviny (PET-flakes) a jejím následném zpracování v tavenině tak, aby nedocházelo ke štěpení řetězců PET. Zde je nezbytné zmínit, že PET na výrobu lahví musí mít poměrně vysokou střední molární hmotnost, tedy dlouhé řetězce, aby z něho vůbec šly použitelné lahve vyrobit. PET je náchylný na štěpení řetězců účinkem vody a vysoké teploty, při které je v tavenině zpracováván.</p>
<p><em>Materiálová recyklace umožňuje nejúčinnější využití surovinového a energetického vkladu do panenského polymerního materiálu. Je založena na dodávce tepelné a mechanické energie a případně additiv nutných pro přetvoření odpadní suroviny na nový materiál s mechanickými i estetickými vlastnostmi blízkými panenskému polymeru. Kvalita recyklátu je silně závislá na charakteru vstupní suroviny.</em></p>
<p>Společným problémem všech postupů B2B jsou vysoké nároky na čistotu vstupní suroviny a třídění použitých lahví podle barev. Prakticky jsou technologiemi B2B zpracovávány jen čiré bezbarvé lahve. Průmyslově jsou v Evropě využívány čtyři procesy: VacuRema vyvinutý rakouskou společností Erema, Stehningův proces společnosti OHL Apparatebau &amp; Verfahrenstechnik GmbH z Limburgu, URRC proces vyvinutý společností United Resource Recovery Corporation v USA a proces Bühler švýcarské společnosti Bühler Group. V České republice není realizován žádný z postupů B2B, na Slovensku je v Kolárově od roku 2004 v provozu závod na B2B recyklaci společnosti Sledge Slovakia. Výsledným produktem všech těchto postupů je granulát pro vstřikování preforem, ze kterých se pak vyfukují lahve. Kvalita recyklátu se vyrovná kvalitě primárního PET.</p>
<h3><strong>Vlákna pro oblečení i výbavu automobilů</strong></h3>
<p>Pro zpracování recyklátu PET technologickými postupy výroby vláken není nutné, aby vstupní surovina byla ve formě granulátu. Plně postačující formou suroviny je vytříděná a dobře vypraná drť odpadního PET. Roku 1993 zavedla společnost Wellman (Spijk, Nizozemí) nový postup zpracování drti odpadního PET na střiž chráněný pod známkou Ecospun(tm). Tímto postupem je možné získat střiž v kvalitě vyhovující i pro textilní zpracování na oděvy. </p>
<p><em>Chemická recyklace využívá odpadní PET pouze jeho surovinový vklad. PET může být rozložen postupy využívajícími hydrolýzu, alkoholýzu nebo glykolýzu. Produkty chemické recyklace jsou vždy suroviny pro výrobu nového PET. Velkou výhodou chemické recyklace PET proti materiálové je necitlivost na kvalitu vstupního odpadního PET (znečištění, barva).</em></p>
<p>Největší množství recyklátu PET je však zpracováno na technické textilie, zvláště pak na netkané textilie a na vláknité výplně nacházející poměrně široké uplatnění jako čalounický materiál. Tyto výrobky se v široké míře uplatňují ve vnitřní výbavě automobilů. Kapacitně největší recyklační jednotka na zpracování odpadního PET na netkané textilie v ČR je ve společnosti Silon v Plané n. L.</p>
<p>Určitý podíl recyklátů je spotřebován též na výrobu „pásků“ pro technické tkaniny, koberce a provaznické výrobky. Tento způsob zpracování vyžaduje surovinu o vyšší střední molární hmotnosti. Spočívá v extruzi monoaxiálně orientované folie, která je následně řezána na úzké proužky.</p>
<h3><strong>Nejen potravinářské folie</strong></h3>
<p>Společnost ICI vyvinula postup zpracování recyklátu PET z lahví na folie chráněné pod známkou ECO(tm). Tyto folie jsou určeny pro výrobu tepelně tvářených obalů a některé typy jsou certifikovány i pro přímý kontakt s potravinami. Folie pro určené pro výrobu potravinářských obalů jsou rovněž vyráběny třívrstvou koextruzí, kde obě vnější vrstvy folie jsou z panenského PET, vnitřní je z recyklátu. V ČR není tento způsob recyklace zaveden.</p>
<h3><strong>Vstřikované výrobky</strong></h3>
<p>Mechanické vlastnosti vstřikovaného materiálu na bázi recyklátu jsou v porovnání se vstřikovaným panenským PET výrazně horší. Houževnatost recyklátu je možné zvýšit blendováním s reaktivními modifikátory. Vstřikovací termoplastické materiály na bázi modifikovaného recyklovaného PET jsou vyráběny společností DuPont pod označením Rynit(tm) a Nupet(tm). Podobným materiálem je Petra(tm) vyráběný společností Allied Signal.</p>


DOBA PLASTOVÁ: Co se vlastně vyrábí z recyklovaných PET lahví?

<p><strong>Rozložitelná igelitka má ze své podstaty omezenou dobu životnosti. Vyhozením takového druhu plastu do tříděného odpadu můžeme výrazně ohrozit kvalitu surovin v celém žlutém kontejneru, jehož obsah slouží jako surovina pro recyklaci. Na otázku z titulku odpověděla RNDr. Ivana Šeděnková Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>Plastové výrobky s omezenou dobou životnosti se dnes vyrábějí dvěma způsoby. První jsou biodegradovatelné polymery, které se připravují buď z obnovitelných zdrojů, jejich základem může být škrob, kyselina mléčná a jiné přírodní látky nebo, stejně jako u konvenčních polymerů, ropa. Výrobky z biodegradovatelných polymerů se rozkládají působením bakterií na produkty běžně nacházené v přírodě, jako oxid uhličitý, dusík, voda, biomasa, případně anorganické soli.</p>
<p>Druhým typem rozložitelných plastů jsou materiály z běžných polymerů, jako polyetylén nebo polypropylén, do nichž jsou přimíseny přídavné látky, které urychlují jejich rozklad působením vnějších podmínek, ať už se jedná o oxidaci, fotodegradaci nebo působením bakterií. Jejich rozložením sice částice polymeru nezmizí, ale plastový pytlík od rohlíků nebude ještě rok vlát na větvi nejbližšího stromu. Vzniklá rezidua však mají charakter mikroplastů a z tohoto důvodu je využití těchto materiálů legislativně omezeno, stále však zůstávají v prodeji.</p>
<p>Oba typy materiálů začínají částečně nahrazovat plastové výrobky pro jednorázové použití, které tvoří velkou část plastového odpadu nejen českých domácností. Velká část tohoto odpadu pak končí ve směsném odpadu a následně na skládkách. Tam se dříve či později biodegradovatelné polymery rozloží na látky přírodě vlastní, plasty obohacené o složky urychlující stárnutí se rozpadnou na, lidským okem nepozorovatelné, částečky konvenčních polymerů.</p>
<h3><strong>Důležité je rozlišovat mezi kompostovatelným a rozložitelným plastem</strong></h3>
<p>Vyhazováním rozložitelných plastových tašek do žlutých kontejnerů ohrožujeme kvalitu výrobků z recyklovaného plastu. Aditiva, která umožňují urychlující rozklad polymeru, jsou sice do složení rozložitelných tašek přidávána v malém množství, mohou však nastartovat řetězovou reakci a výrazně znehodnotit větší část plastového odpadu, který slouží k výrobě recyklátu. Výrobky z recyklovaného plastu nás přitom obklopují na každém kroku. Recyklovaný plast slouží k výrobě oblečení, přes věci denní potřeby až po lavičky nebo materiály pro povrchy hřišť.</p>
<p>Způsob, jak zacházet s rozložitelnými plasty, závisí na jejich typu, který je obvykle vyznačený v dolní části výrobku, nejčastěji poblíž čárového kódu. Výrobky z biodegradovatelných polymerů patří do bioodpadu, případně na vlastní kompost. Většina biodegradovatelných materiálů je však uzpůsobena rozkladu v kompostárně, kde kompostování probíhá při teplotách mezi 50 °C a 60 °C. Počítejte tedy s tím, že v domácím kompostu je ještě nějakou dobu budete přehazovat. Plasty z polyetylenu nebo polypropylénu obohacené o látky urychlující jejich rozklad by pak měly putovat do směsného odpadu. V každém případě rozložitelné plastové tašky do běžného plastového odpadu rozhodně nepatří.</p>


DOBA PLASTOVÁ: Patří rozložitelná plastová taška do žlutého kontejneru?

<p><strong>Pesticidy se opět dostaly do centra pozornosti. Letos v lednu byla odhalena jablka z Polska dodávaná do velkoobchodního řetězce Makro, jež obsahovala sedmkrát více pesticidů, než povoluje zákon. Loni zase vyvolala skandál přítomnost fipronilu ve vejcích původem z Belgie a Nizozemska. Česká zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) ale nachází pesticidy i v dalších potravinách. V brokolici, paprikách, máku, hroznovém vínu, potravinových doplňcích, ve „zdravých“ čajích či v superpotravinách, jako je kustovnice čínská neboli goji nebo v populárních chia semínkách.</strong></p>
<p>Řečí nejnovějších čísel, která poskytla státní inspekce, byly pesticidy zjištěny u 58,5 procenta kontrolovaných vzorků, v 1,1 procenta případů byla dokonce překročena hodnota, kterou povoluje legislativa. Některé pesticidy jsou v podstatě neurotoxické sloučeniny velmi příbuzné těm, které se používají jako bojové chemické látky. Pouze jsou modifikovány tak, aby akutní toxicita nebyla zdaleka stejně vysoká a aby člověk při dodržení určitých podmínek nebyl vystaven riziku.</p>
<h3><strong>Dosud nevyřešený problém</strong></h3>
<p>Pokud producenti nedodrží správnou aplikaci a ochranné lhůty, pro člověka jsou i reziduální koncentrace škodlivé. Omýt ovoce vodou přitom nestačí. Pesticidy jsou podezřelé, že negativně ovlivňují hormonální systém člověka, reprodukci a že jsou karcinogenní. Za kvalitu a bezpečnost potravin odpovídají výrobci a prodejci, SZPI pouze dohlíží na to, zda jsou předpisy dodržovány. Prověřit vše, co je na trhu k mání, ale nemůže. Proto je i těžké odhadnout, kolik nevyhovujících potravin sítem kontrol propadne až na naše stoly.</p>
<p>Lidé, kteří si chtějí ověřit, zda si koupili poživatiny zasažené chemií, by se mohli v horizontu zhruba tří let dočkat. Vědci z akreditované laboratoře Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT nyní vyvíjejí testovací sady pro domácí použití. S pesticidy v potravinách je spojen ještě jeden dosud nevyřešený problém. I když producenti a distributoři splní všechny náležitosti podle předpisů a potraviny jsou takzvaně „v normě“, nikdo zatím neví, jaká je vzájemná interakce pesticidů a jak působí v kumulovaném množství.</p>
<p><em>„Problém může nastat i u dětí, které toho zkonzumují vzhledem k tělesné hmotnosti mnohem více než dospělý. Jejich organismus je navíc daleko citlivější,“</em> upozorňuje Jana Hajšová, vedoucí akreditované laboratoře Ústavu analýzy potravin a výživy Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Pomoc v této situaci má poskytnout právě i test, který laboratoř vedená Janou Hajšovou vyvíjí.</p>
<h3><strong>Mediální hvězda: insekticid chlorpyrifos</strong></h3>
<p><em>„Půjde o test, který bude v potravinách detekovat skupinu organofosforových insekticidů, což jsou látky, které rovněž spadají do kategorie pesticidů,“</em> říká Hajšová. Zjednodušeně řečeno, pesticidy se dělí podle řady kritérií do mnoha skupin. S přihlédnutím ke škodlivému činiteli se rozlišují herbicidy na hubení plevele, fungicidy na ochranu rostlin před houbovými chorobami nebo právě insekticidy, jež slouží jako ochrana před nežádoucím hmyzem.</p>
<p>Patří mezi ně například již zmíněný fipronil, který sehrál hlavní roli během loňské vaječné aféry v Nizozemsku a Německu. Mimo jiné likviduje blechy a vši a navzdory zákonným předpisům, které zakazují jeho použití v chovech zvířat určených ke konzumaci, byl přimíchán do dezinfekce v drůbežárnách.</p>
<p><em>„Insekticidy se ale používají i jinde, například ve velkoskladech, aby suroviny, jako je například obilí či jiné potraviny, nenapadli škůdci. Nechvalně proslulou mediální hvězdou letošního a loňského roku je například insekticid chlorpyrifos nalezený ve výrazně nadlimitním množství v jablkách z Polska,“</em> připomíná Jana Hajšlová.</p>
<p>Jak přesně budou domácí testovací sady na insekticidy z laboratoře VŠCHT vypadat, zatím není definitivně stanoveno. Princip bude založen na sledování míry inhibice (snížení aktivity) enzymu, který se podílí na přenosu nervového vzruchu. Badatelé se zatím rozhodují, zda použijí detekční papírky, či třeba mikrofluidní destičky tištěné na 3D tiskárnách.</p>
<h3><strong>První svého druhu</strong></h3>
<p><em>„Měřit se bude zbarvení. Roztok získaný opláchnutím vzorku, například jablka, se na papírcích či destičkách vybarví a získaná intenzita zbarvení odrazí koncentraci přítomného toxinu. K vyhodnocení bude třeba aplikace stažená do chytrého telefonu, díky níž lidé získají údaj o kontaminaci,“</em> vysvětluje Jana Hajšlová. Vývoj domácích testů včetně mobilní aplikace by měl být dokončen v horizontu tří let a budou první svého druhu, které se pro kontrolu reziduí pesticidů na bázi organofosfátů na našem trhu objeví.</p>
<p>Na podobném principu fungují pouze výrobky české firmy Oritest, díky nimž je možné odhalit nervově paralytické bojové chemické látky. Oritest je prodala v polovině devadesátých let kupříkladu do Japonska po útoku sarinem v tokijském metru, spolupracuje s armádou a dodává detekční soupravy chemickým jednotkám.</p>
<p><em>„Jenže oni pracují s obrovskými koncentracemi, jež odpovídají bojovým podmínkám. My hledáme rezidua pesticidů v potravinách, takže testy musejí být mnohem citlivější a úkol je komplikovanější. Příjem malých koncentrací těchto látek sice nepředstavuje akutní riziko, ale při dlouhodobé konzumaci mohou rezidua znamenat zdravotní potíže,“</em> vysvětluje Jana Hajšlová.</p>
<h3><strong>Drahá a neúčinná kontrola</strong></h3>
<p>Příprava sad na detekci insekticidů v potravinách je součástí evropského projektu FoodSmartPhone pro mladé vědce. Zapojeno je do něj konsorcium sedmi univerzit a výzkumných center z různých zemí. Zaměřuje se na screening v oblasti bezpečnosti potravin. Kromě insekticidů badatelé cílí například i na odhalení alergenů v potravinách, na mořské toxiny, mykotoxiny či organismy způsobující kažení potravin.</p>
<p>Cílem projektu je nejen umožnit lidem aktivně chránit své zdraví, ale i boj proti podvodům v potravinovém řetězci. Webové stránky projektu uvádějí: <em>„Současná kontrola jakosti a bezpečnosti potravin je do značné míry drahý a neúčinný proces, který nemůže zajistit bezpečnost potravin pro všechny spotřebitele a nemůže zabránit závažným incidentům v oblasti potravinových podvodů.“</em></p>
<blockquote>
<h3><strong>Pesticidy v potravinách</strong></h3>
<p>Česká obchodní inspekce zachytila pesticidy ve více než polovině kontrolovaných vzorků.</p>
</blockquote>
<blockquote>
<p><strong>2016</strong></p>
</blockquote>
<ul>
<li>Počet vzorků odebraných ke kontrole: 1318</li>
<li>Pozitivní nález pesticidů (nepřekročeny přípustné limity): 63,2 procenta</li>
<li>Pozitivní nález pesticidů (překročeny přípustné limity): 2,4 procenta</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>2017</strong></p>
</blockquote>
<ul>
<li>Počet vzorků odebraných ke kontrole: 907</li>
<li>Pozitivní nález pesticidů (nepřekročeny přípustné limity): 58,5 procenta</li>
<li>Pozitivní nález pesticidů (překročeny přípustné limity): 1,1 procenta</li>
</ul>
<blockquote>
<p>Největší podíl potravin s rezidui pesticidů tvořila čerstvá a zmrazená zelenina včetně pěstovaných hub a čerstvé a zpracované (sušené, zmrazené) ovoce. Vzorky zeleniny tvořily 45 procent z celkového počtu odebraných vzorků, vzorky ovoce 31 procent.</p>
</blockquote>
<blockquote>
<p><strong>Biopotraviny (rok 2016)</strong></p>
</blockquote>
<ul>
<li>Počet vzorků odebraných ke kontrole: 107</li>
<li>Detekovaná rezidua pesticidů 10,7 procenta (například citrusy, fazolové lusky, pór, rýže, žito, brambory, godži, mák)</li>
</ul>
<blockquote>
<p><strong>Umytí nestačí</strong></p>
</blockquote>
<ul>
<li>Ani pečlivé umývání ovoce a zeleniny nezajistí dokonalé odstranění pesticidů.</li>
<li>Státní zdravotní ústav (SZÚ) uvádí, že půlminutové oplachování plodů pod tekoucí vodou má účinnost 40 až 90 procent v závislosti na vlastnostech konkrétního přípravku na ochranu rostlin.</li>
<li>Teplá voda může smýt pouze pesticidy rozpustné ve vodě, kterých je však málo. SZÚ radí používat ocet naředěný vodou či solný roztok. Takzvané systémové pesticidy ale pronikají i do hlubších vrstev plodin, takže je třeba ovoce zbavit slupek. Tím se ovšem zase připravujeme o prospěšné látky.</li>
<li>Na pozoru je třeba se mít u alkoholických nápojů, do nichž se přidávají citrusy i se slupkou. Například mojito či caipirinha mohou být kvůli pokrájeným limetám doslova pesticidovým koktejlem. Alkohol totiž akceleruje vylouhování pesticidů do nápoje.</li>
</ul>


Loni zasáhly pesticidy 58,5 procenta vzorků potravin

<p><strong>Většinu plastů v komunálním odpadu tvoří použité obaly a drobné užitné předměty s krátkodobou životností. Přibližně šedesát procent všech vyrobených plastů se do roku od své výroby dostane do komunálního odpadu. Nejčastěji v popelnicích končí upotřebené výrobky v podobě obalů. Jak se recykluje komunální plastový odpad, vysvětluje z pohledu chemika Ing. Zdeněk Kruliš, CSc. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>V současné době se využívá jen několika málo postupů jak recyklovat směsi odpadních plastů. Separace a čištění jednotlivých složek směsného plastového odpadu jsou operace technicky i ekonomicky náročné. Protože jsou recykláty plastových směsí z hlediska užitných vlastností nekvalitní, tedy i velmi levné a s omezenou možností aplikace, dosažení vyšší kvality, tj. lepších užitných vlastností recyklátů, je v podstatě jedinou cestou k jejich širšímu využití pro náročnější aplikační oblasti.</p>
<p>Před vlastním zpracováním je nutné surovinu nejdříve upravit. Ze směsi odpadních plastů jsou nejprve manuálně vytříděny všechny nežádoucí složky, jako plechovky, skleněné lahve, kusy dřeva, kartonu apod. Dále jsou ze vstupní suroviny separovány PET lahve, které se zpracovávají zvlášť a folie, které jsou následně tepelně aglomerovány. Takto vytříděná surovina se na drtičích dezintegruje na střední velikost částic kolem 10 mm.</p>
<p>Z drti jsou magnetickými bubnovými separátory odstraněny feromagnetické kovové příměsi. Poslední úpravou je míchání této drti v homogenizátorech s drtí vlastního technologického odpadu, aglomerátem získaným z vytříděných folií a dalšími přísadami, jako jsou např. drtě průmyslového odpadu, barviva, plniva, antioxidanty apod. Mícháním různých druhů odpadových surovin a dalších přísad se udržuje standardní složení a kvalita výsledného materiálu v přípustných mezích.</p>
<p>Na mechanické vlastnosti výsledného produktu má příznivý vliv vyšší koncentrace polyethylenu. Jednotlivé suroviny se tedy míchají v takovém poměru, aby ve zpracovávané směsi byl obsah polyethylenu co nejvyšší. Aplikační možnosti recyklátů jsou zásadním způsobem omezeny jejich mechanickými a dalšími užitnými vlastnostmi. Pro většinu aplikací je zvláště ceněnou vlastností recyklátů jejich tuhost (modul pružnosti) a houževnatost. </p>
<p>Recyklát o vyšší tuhosti a houževnatosti umožňuje subtilnější konstrukci výrobku a tím i dosažení vyšší prodejní ceny zpracovaného materiálu. Houževnatý recyklát směsi odpadních plastů však není možné vyrobit doposud zavedenou technologií. Separační tendence polymerních složek směsi je možné potlačit kompatibilizací, tedy vytvořením vazeb (fyzikálních nebo chemických) na mezifázovém rozhraní. Výsledkem kompatibilizace je stabilizace vzniklé struktury materiálu. Tyto vazby se vytváří obvykle přídavkem další složky, tzv. kompatibilizátoru. S ohledem na cenu kompatibilizátoru se však tento způsob zhodnocení směsí odpadních plastů u recyklace komunálního sběru obvykle nevyužívá.</p>
<h3><strong>Užitné vlastnosti recyklátu zhoršuje i degradace a znečištění polymerního materiálu</strong></h3>
<p>Recyklace polymerních směsí prostým míšením jejich taveniny nevede k požadovaným užitným vlastnostem výsledného materiálu. Kvůli nemísitelnosti naprosté většiny polymerů se polymerní složky směsi od sebe separují, což vede ke špatné soudržnosti materiálu a tedy i nevyhovujícím mechanickým vlastnostem. Kvalitu recyklátu dále zhoršuje i degradace a znečištění polymerního materiálu. Nevalné mechanické a estetické vlastnosti recyklátu směsného plastového odpadu významně omezují rozsah jeho aplikací na masivní dílce, které v aplikacích nahrazují dřevo nebo beton a uplatnění nacházejí především v pozemním, dopravním a vodním stavitelství a v zemědělství. V angličtině jsou tyto výrobky označovány jako „plastics lumber“, tedy doslova „plastové řezivo“. Vhodné české pojmenování tohoto druhu výrobků se doposud neujalo.</p>
<p>V porovnání s materiály v odpovídající cenové úrovni, tj. s měkkým dřevem, nebo betonem, vykazují tyto recykláty řadu výhodných užitných vlastností, zejména zanedbatelnou absorpci vody a odolnost vůči mikroorganismům. Mezi vlastnosti, které naopak nejvíce omezují praktické využití těchto recyklátů, je nutné především uvést poměrně nízký modul pružnosti (nižší tuhost v ohybu), poměrně vysokou hustotu (v porovnání se smrkovým dřevem až dvojnásobná) a nestlačitelnost materiálu, což znemožňuje spojování výrobků prvky zavedenými pro dřevo.</p>
<h3><strong>Směsný recyklát nejčastěji nahrazuje dřevo</strong></h3>
<p>Hlavní výhodou výrobků z recyklátů je jejich chemická a biologická odolnost. Tím také odpadají jakékoliv nároky na povrchovou ochranu výrobků proti účinkům vody, povětrnosti a půdním mikroorganismům a eliminují se tak náklady na údržbu v aplikaci. Nízká povrchová energie materiálu naopak neumožňuje jiný způsob barvení výrobků než ve hmotě a vzhledem k původu a charakteru suroviny jen v barevném sortimentu omezeném na tmavé odstíny.</p>
<p>Recyklát směsi odpadních plastů je obvykle zpracováván na výrobky tvarově kopírující obdobný sortiment ze dřeva a tyto jsou pak využívány tam, kde je navlhavost a nízká biologická odolnost přírodního dřeva na závadu. Kromě tohoto „plastového řeziva“ jsou dále ze směsných recyklátů vyráběny přepravní palety na zboží, prvky odvodňovacích systémů volných ploch, stavebnicové prvky kompostovacích zařízení a další. Všechny uvedené výrobky jsou vyráběny technologií tzv. intruze, tj. vytlačováním taveniny do formy.</p>


    DOBA PLASTOVÁ: I plast ze směsného odpadu se dá recyklovat. Poslouží jako ‚dřevo‘, které nehnije

<p><strong>Ze strachu před dlouhou životností plastů přestáváme používat „igelitky“ a dáváme přednost taškám z bavlny nebo papíru. Zatímco u papírové tašky většina lidí očekává, že po jejím využití tak nějak sama zmizí, u používání tašek z plastu nás pálí svědomí, že tu s námi budou další stovky let. Co stojí za výrobou papírové tašky a co se s ní děje, potom co si v ní odneseme sobotní nákup? Na otázku odpověděla RNDr. Ivana Šeděnková Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>Zdá se, že když se papírová taška vyrábí ze dřeva a plastová z ropy, v otázce obnovitelných zdrojů jednoznačně zvítězí ta z papíru. Málokdo si však uvědomuje, že pro výrobu papírové tašky je třeba nejen dřevo, ale také velké množství vody a energie, která je potřeba pro kácení a svoz dřeva i výrobu samotné tašky. Zpracování dřeva je energeticky náročné, stejně tak na spotřebu vody, která pak musí být opětovně upravena. Energie potřebná pro výrobu plastové tašky je podstatně nižší. </p>
<p>Do celkové energetické bilance musíme také započítat přepravu tašek, což opět znevýhodňuje ty s větším objemem, tedy papírové, které jsou i těžší. Nakonec zjistíme, že množství neobnovitelných zdrojů spotřebovaných, než se nám do ruky papírová taška dostane, je kupodivu výrazně vyšší než v případě plastové. Nutno pamatovat také na to, že obnovitelné zdroje mohou být obnovovány jen určitou rychlostí a těžba ve velkých světových lesních ekosystémech není v současnosti dostatečně kompenzována.</p>
<h3><strong>Životnímu prostředí nepomůžete taškou z bavlny ani z papíru</strong></h3>
<p>Protože je papír stejně jako plast recyklovatelný, nabízí se, že jeho bilanci můžeme jednoduše zlepšit jeho opětovným využitím. Přestože papír můžete recyklovat až sedmkrát, s každou recyklací dochází ke zkracování celulózových vláken. A ze sedmkrát recyklovaného papíru dostaneme materiál pro výrobu plat na vajíčka, který ale rozhodně není vhodný pro papírovou tašku s požadovanou nosností. U recyklace plastů zase dochází ke změnám jak ve kvalitě, tak ve vzhledu. Málokterý obchodník chce nabízet svým zákazníkům na odnos potravin podivně žluto-šedou, nejednotně probarvenou tašku.</p>
<p>Použitá taška z papíru i plastu by měla v ideálním případě skončit ve tříděném odpadu, často ale končí na skládkách nebo ve spalovně, kde obě „zmizí“ a zůstane po nich uhlíková stopa odpovídající zhruba jejich váze. Větší množství oxidu uhličitého tak zůstane po té papírové, která je prostě těžší.</p>
<p>Na skládce bychom přirozeně očekávali, že se papírová taška rozloží bez problému a rozpadne se stejně jako dřevěné větvičky v lese, nebo na kompostu. Hovoříme ale o případě, kdy papírová taška skončila v uměle vytvořeném prostředí, na skládce, která nefunguje podobně jako kompost nebo les. Skládky nám odpad víceméně pohřbí, překryjí vrstvou hlíny a pak ještě několika vrstvami odpadu a hlíny. Ve skutečnosti se na skládce rozloží máloco. A stejně jako se bez přístupu vzduchu stovky let zachovaly pohřební roucha českých králů, může se zachovat i naše papírová taška ze sobotního nákupu. A pokud k rozkladu na skládce dojde, výsledkem rozkladu je stejné množství oxidu uhličitého jako v případě spálení ve spalovně. Papírová taška navíc na skládce zabere více místa než ta plastová.</p>
<p>Můžeme tedy papírovou tašku vnímat jako ekologičtější než plastovou? Určitě ne. A je používání jednorázových plastových tašek dobré pro životní prostředí? Odpověď zní také záporně. Jediná možnost, jak pomoci životnímu prostředí, je nebýt pohodlný a nosit si vlastní tašku. V tomto případě si pořiďte polyesterovou, jejíž výroba má menší ekologický dopad než výroba tašky z bavlny.</p>


    DOBA PLASTOVÁ: Proč není používání papírových tašek ekologičtější než používání plastových?

<p><strong>Mnoho lidí považuje třídění nejen plastového odpadu za zbytečné. Největší chybou přitom je netřídit odpad vůbec. Třídění je důležité nejen kvůli klasické materiálové recyklaci, během které dochází ke zpracování odpadu na znovu využitelný materiál, vytříděný odpad lze také lépe využít pro výrobu energie pomocí spalování. Na otázku odpověděla RNDr. Ivana Šeděnková Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>Když už se rozhodnete odpad třídit, najděte nejbližší kontejnery na tříděný odpad a zamyslete se, co do kterého kontejneru vlastně patří. Způsob recyklace se může lišit v závislosti na technologii zpracování odpadu v třídících linkách, na což reagují svozové firmy. Může se proto stát, že do žlutého kontejneru patří současně plast i nápojové kartony. Typ odpadu, který do dané nádoby patří, je na daném kontejneru vždy vyznačen. K rozlišení jednotlivých plastů a ostatních odpadů se používají takzvané recyklační symboly (viz. obrázek), trojúhelník symbolizující recyklaci. Pro každý typ odpadu je odlišen číslem a často i zkratkou daného typu materiálu (viz tabulka).</p>
<h3><strong>Pozor na kávové kapsle, PVC nebo kompozitní materiály</strong></h3>
<p>Při recyklaci nejsou problémem obaly od běžných mycích a čisticích prostředků, do žlutého kontejneru naopak nepatří obaly od žíravin (např. čistič potrubí „krtek“). Stejně tak do plastového odpadu nepatří výrobky z PVC, jako jsou podlahové krytiny a novodurové trubky. Recyklace PVC je odlišná od ostatních běžných plastových materiálů, proto odpad z PVC raději odneste na sběrný dvůr.</p>
<blockquote>
<h5><strong>Identifikační kódy u plastů</strong></h5>
</blockquote>
<ul>
<li>PET Polyethylentereftalát</li>
<li>HDPE Vysokohustotní (lineární) polyetylén</li>
<li>PVC Polyvinylchlorid</li>
<li>LDPE Nízkohustotní (rozvětvený) polyetylén</li>
<li>PP Polypropylén</li>
<li>PS Polystyren</li>
</ul>
<p>Do plastového odpadu také nepatří obaly, které jsou tvořeny z kompozitu kovu a plastu. Tyto materiály jsou označeny značkou, která na to uživatele upozorní. Běžné plastové obaly bývají z polyetylénu, polypropylénu nebo polyetylentereftalátu a jsou označeny jako „PE“, „PP“ nebo „PET“. Pokud najdeme na obalu značku polymeru „C/“ (typicky „C/PE“), takovýto obal značí kompozitní materiál a patří do směsného odpadu. Stejně tak do žlutého kontejneru nepatří použité kávové kapsle. Ty můžete v případě vybraných značek vrátit přímo v prodejně nebo kapsle vyhodit do směsného odpadu.</p>
<p>Do plastového odpadu nepatří také mastné obaly. Neznamená to, že tam nepatří láhev od oleje, ale je ji nutno předem vymýt saponátem a teplou vodou. Není třeba pečlivě vymývat všechny plastové obaly od potravin, je ovšem hezké myslet na zaměstnance třídících linek a znečištěné obaly alespoň opláchnout.</p>
<p>Nejjednodušší rada je sledovat značky na kontejnerech a výrobcích, které se chystáte recyklovat. Všechny technologie zpracování odpadu počítají s nějakou tou chybou, a strach ze špatně vyhozeného pytlíku od brambůrků by nikoho neměl odradit od třídění odpadů.</p>


DOBA PLASTOVÁ: Jaké jsou nejčastější chyby při třídění plastového odpadu?

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Nejstarší dosud vycházející český deník, založený v roce 1893, se dlouhodobě profiluje jako kvalitní celostátní zpravodajský list se speciálním zájmem o politiku, ekonomiku, kulturu a vzdělání.

Lidové noviny

Kurz ICP-OES "Od vzorku k výsledku"

Odběry vzorků 2026

Waters at ISC 2026

Measuring what matters: water quality analysis with UV-Visible spectrophotometry

Advantages of microbore column use in ion chromatography

Mastering Geological Sample Preparation: Strategies for Complete Digestion and Low Blanks