<p><strong>Založení vlastní firmy na základě konkrétního vědeckého objevu je v biotechnologiích nejlepší cesta, jak dostat objev z laboratoře na trh. Velké koncerny nechtějí kupovat licence a pak se zabývat dokončením vývoje až k průmyslovému použití, říká Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně.</strong></p>
<h5><strong>E15: Vy jste čistokrevný vědec, přesto jste se na základě svých objevů rozhodl založit dvě firmy, Enantis a CaverSoft, které je mají dotáhnout do komerčních aplikací. Proč jste nešel cestou patentu a prodeje licence?</strong></h5>
<p>S myšlenkou založit firmu přijel kolega Zbyněk Prokop (spoluvlastník společnosti Enantis – pozn. red.) z Nizozemska. Byl na univerzitě v Groningenu v době, kdy tam rozjížděli spin-off firmu. Po jeho návratu jsme si řekli, že to zkusíme také. Výsledky, které jsme v té době v našich laboratořích získali, směřovaly k několika aplikacím. Prokázali jsme, že náš enzym dokáže rozkládat bojový plyn yperit. Rovněž jsme zjistili, že pomocí našich enzymů lze produkovat látky, které se používají ve farmaceutickém průmyslu jako stavební bloky pro přípravu léčiv. Oba tyto výsledky si říkaly o to, abychom se je pokusili dostat do praxe.</p>
<h5><strong>E15: Funguje to tak, že spin-off firma objev dovyvine, aby byl uplatnitelný v praxi, a pak se celá prodá nějaké velké společnosti?</strong></h5>
<p>To je tradiční cesta, jak komercionalizovat výsledky akademického výzkumu v biotechnologiích a biomedicíně. Aby spin-off firma vyrostla v globálního hráče, to se podaří jen malému procentu případů. Snažili jsme se nabízet naše patenty velkým společnostem Roche, Novartis, Sanofi-Aventis, Novozymes. Jejich požadavek však byl, abychom naše produkty a technologie dotáhli.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/faf25aa3722544a0b9fb2eaffdb95279/obrazek.png" alt="E15/Michael Tomeš: Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně"/></p>
<h5><strong>E15: Co se jim nelíbilo?</strong></h5>
<p>Požadovaly, abychom uměli enzymy vyrábět ve větším měřítku. Běžně enzymy připravujeme v množstvích menších než jeden gram. Velké firmy chtějí kilogramy. Dotáhnout výsledek akademické práce do prakticky použitelné technologie nebo produktu trvá i několik let. Na velkoobjemové produkci našich enzymů už dva roky spolupracujeme s Mikrobiologickým ústavem AV ČR.</p>
<h5><strong>E15: Už ta kila enzymů umíte udělat?</strong></h5>
<p>Posunuli jsme se o dva řády. V našich laboratořích enzymy vyrábíme ve fermentoru s objemem 10 litrů, v Mikrobiologickém ústavu ve fermentoru tisícilitrovém. Další část vývoje se týká rozšiřování portfolia molekul, které s enzymy umíme vyrábět. Když jsme začínali s výrobou substancí pro farmaceutický průmysl, uměli jsme vyrobit pět molekul. Dosud jsme otestovali výrobu dalších třiceti sloučenin.</p>
<h5><strong>E15: Ty si vybíráte sami, nebo jejich výrobu testujete na zakázku farmaceutických firem?</strong></h5>
<p>Jdeme oběma cestami. Musíme se strefit do látek, které farmaceutický průmysl potřebuje. Třeba výrobci generických léčiv sledují, jakým molekulám vyprší patentová ochrana. Zhruba pět let před tímto datem už začnou zkoumat, jak tyto molekuly syntetizovat. To je dobrá fáze, kdy nám mohou říct, že by se jim hodila určitá molekula.</p>
<h5><strong>E15: Co ještě vaše enzymy kromě likvidace yperitu a výroby látek do léků dokážou?</strong></h5>
<p>Dají se použít i k likvidaci toxických látek, které jsou v životním prostředí. Další použití je v biosenzorech, ve kterých se enzymy propojí s detekčním systémem. Jednoduché zařízení s biosenzorem se ponoří do vody a zjistí se, jestli v ní je toxická látka přítomna.</p>
<h5><strong>E15: V čem se biosenzory liší od dnes běžně používaných metod?</strong></h5>
<p>Dnes se analýzy provádějí metodami analytické chemie, kdy se odeberou vzorky v prostředí a pak se v laboratoři zkoumají na plynovém chromatografu. Naše senzory poskytnou výsledek přímo v lokalitě. Navíc se dají biosenzory využít až pro sto opakovaných měření. Nám vychází jedna analýza na 30 korun, tradiční analýzy plynovou chromatografií stojí 2500 až tři tisíce korun za jeden vzorek. </p>
<h5><strong>E15: Očekáváte, že z vás jednou bude bohatý člověk?</strong></h5>
<p>Pro mne by bylo velké zadostiučinění, kdyby se výsledky našeho výzkumu opravdu dostaly do použití v praxi. Abychom si jednou mohli říct, že to, co jsme v laboratořích vybádali, slouží lidem.</p>
<h5><strong>E15: Takže když pak firmu prodáte za pár desítek milionů korun, tak to bude jen takový příjemný vedlejší produkt vaší práce?</strong></h5>
<p>Samozřejmě bych byl rád a doma by mě pochválili, ale peníze nebyly motivací k založení firmy. Ve chvíli, kdy se ukáže, že firma je úspěšná, budeme řešit, jestli ji vůbec prodat. Ale tam ještě nejsme.</p>
<h5><strong>E15: Vy jste celý vývoj financovali z toho, co si Enantis vydělal zakázkovým výzkumem. Nikdy jste neuvažovali, že byste se spojili s finančním investorem, který by poskytl peníze na rychlejší rozjezd?</strong></h5>
<p>Neuvažovali. Obor biotechnologií je v tomto ohledu trochu jiný než třeba informační technologie. To je vidět na naší druhé firmě CaverSoft, která vyvíjí software pro analýzu a vizualizaci proteinů. U ní jsme začali s investory komunikovat velmi brzy. Může se stát, že firma rychle investici přijme a půjde cestou rychlého růstu a následně nejspíš i rychlého prodeje. U Enantisu jsme si hned na začátku řekli, že chceme pomalé postupné kroky. Nicméně firma už funguje šest let a omezené finanční zdroje ji začínají brzdit. Za rok či dva se budeme muset nejspíš rozhodnout, zda budeme investora hledat.</p>
<h5><strong>E15: Proč jste se u CaverSoftu nebáli oslovit investory hned na začátku a u Enantis jste vsadili na vlastní síly?</strong></h5>
<p>Rozdíl je ve složení majitelů. U Enantisu jsme dva majitelé společně s docentem Prokopem. Obávali jsme se, že by nám investor říkal, jak rychle má firma postupovat, co má a co nemá dělat. Nejspíš jsme se báli ztráty akademické svobody. U CaverSoftu je vlastníků šest. Firma vyhrála soutěž StarCube a přirozeně se dostala do hledáčku investorů. Informační technologie jsou v Česku z hlediska podpory investorů rozvinutější než biotechnologie.</p>
<h5><strong>E15: Software CaverSoftu umí navrhovat podobu enzymů. V čem je jeho obchodní potenciál, který může být pro investory zajímavý?</strong></h5>
<p>Umožňuje hledat cesty, kterými do enzymu vstupují látky, aby s ním reagovaly. Do enzymu vstupuje substrát, vevnitř v enzymu proběhne reakce a z něj pak vystoupí produkt. Enzym, který tyto vstupní a výstupní cesty nemá optimální, může být v technologickém procesu velmi pomalý. Akademickým výzkumem jsme ukázali, že když začneme vstupní cesty upravovat proteinovým inženýrstvím, tak dokážeme činnost enzymů výrazně zrychlit. </p>
<h5><strong>E15: Takže umíte říct, jak do enzymu navrtat správné díry správným směrem?</strong></h5>
<p>Tak nějak. Jako by byl enzym ementál, do kterého potřebujeme udělat díry požadovaným způsobem. Obchodní potenciál vidíme u firem, které se zabývají výrobou enzymů. Šance jsou i u farmaceutických firem.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/80df36f8adfc4df493655871fc5d4753/obrazek.png" alt="E15/Michael Tomeš: Jiří Damborský, vedoucí Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně"/></p>
<h5><strong>E15: Enantis jste zakládali v době, kdy se o podobných formách komercionalizace vědeckých objevů v Česku ani nemluvilo. Jak se postavila Masarykova univerzita k tomu, že si dva vědci založí firmu na základě objevu, který udělali jako její zaměstnanci?</strong></h5>
<p>Univerzita nebyla na takovou situaci vůbec připravena. Původní záměr byl, že firma vznikne s majetkovou spoluúčastí univerzity. Na radu vedení univerzity jsme však firmu založili sami, protože Akademický senát nebyl schopen projednávat a schvalovat firemní záležitosti takovou rychlostí, jakou by firma potřebovala. Až na základě naší zkušenosti univerzita začala nastavovat pravidla, jak spin-off firmy zakládat a podílet se na jejich řízení, jak chránit duševní vlastnictví, jak patenty licencovat.</p>
<h5><strong>E15: Bude mít univerzita něco z toho, když se Enantisu bude dařit, nebo když firmu jednou prodáte?</strong></h5>
<p>Vyrovnáváme se průběžně. Patenty vlastní univerzita. Enantis si od ní koupil licence. Finanční vyrovnání se už uskutečnilo jak u patentu na rozklad yperitu, tak u patentu na výrobu opticky čistých látek. V licenci je ustanovení, že jakmile zahájíme prodej enzymů a dalších látek, bude univerzita dostávat procento z tržeb. Ošetřený je i další vývoj. Pokud na univerzitě naklonujeme geny pro nové enzymy, Enantis si k nim kupuje licenční práva. Pro univerzitu je užitečné mít za partnera firmu, která je schopná odebrat výsledky, které je třeba dovyvinout a přenést do praxe.</p>
<h5><strong>E15: Jak se z vašeho pohledu posunula za šest let podnikání podpora přenosu vědeckých objevů do praxe ze strany státu?</strong></h5>
<p>Posun je veliký. Když jsme začínali, řada kolegů to vnímala tak, že není vhodné, aby akademik podnikal. Toto je už minulost. Univerzita se naučila pracovat s ochranou duševního vlastnictví a pomoc Jihomoravského inovačního centra je nedocenitelná. Pokud jde o obchodní příležitosti, je jich zdánlivě více. Ve skutečnosti je tomu ale naopak.</p>
<h5><strong>E15: Proč?</strong></h5>
<p>Vznikla Technologická agentura České republiky (TAČR), která má napomáhat přenosu poznatků výzkumu do praxe. Pro spin-off firmy však není financování TAČR vhodné, protože do projektů musí vkládat peníze na finanční spoluúčast. Dříve vydělával Enantis na výzkumu na zakázku. Teď je příležitostí zakázkového výzkumu mnohem méně, protože pokud nějaký podnik potřebuje udělat výzkum, jde cestou dotovaného projektu. Spin-off firma se do těchto projektů zapojit nemůže, protože nemá dostatek prostředků na nezbytné spolufinancování.</p>
<h5><strong>E15: Co by se mělo změnit, aby přenos myšlenek z výzkumu do praxe byl snazší?</strong></h5>
<p>Partnerů, se kterými můžeme spolupracovat v oblasti biotechnologií, není v Česku mnoho. To se v dohledné době nezmění. Zlikvidovali jsme farmaceutický průmysl, který byl dobře rozvinutý a mohl táhnout nahoru i biotechnologické firmy. V Nizozemsku jsme viděli, že podpora spin-off ze strany státu může být skutečně velká. Když kolegové na Groningenské univerzitě založili firmu, získali zdarma přístup k vybavení univerzity a škola jim v rozjezdové fázi dokonce platila dva zaměstnance. Je samozřejmě nutné, aby akademické instituce byly za úspěšné transfery technologií hodnoceny a měly motivaci i prostředky k jejich podpoře. </p>
<blockquote>
<h4><strong>Jiří Damborský (44)</strong></h4>
<p>Je profesorem biochemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Pracuje v oblasti enzymové katalýzy, proteinového a metabolického inženýrství. Nyní vede třicetičlenný vědecký tým a byl řešitelem nebo spoluředitelem 33 výzkumných grantů. Je spoluzakladatelem první biotechnologické spin-off firmy Masarykovy univerzity Enantis a softwarové společnosti CaverSoft.</p>
</blockquote>


Jiří Damborský: Objevili jsme, jak levně zjišťovat a likvidovat jedy

<p><strong>Pamatujete si, jak byl v Teorii velkého třesku Sheldon naprosto unešený z Profesora Protona? Takhle nějak by měla vypadat úspěšná popularizace vědy – když z dítěte, které nadšeně sleduje televizní pořad, vyroste vědec.</strong></p>
<p>Popularizace vědy přitom nemusí přivést mezi akademiky tisíce nováčků. Stačí, když se podaří u veřejnosti probudit zájem o vědu. Ta přece není ničím nedosažitelným, nudným nebo složitým. Věda je tady pro všechny, ostatně na její činnost jdou peníze z našich daní. <em>„Věda řídí celou společnost a její dílčí části od ekonomiky po kulturu. Proto potřebujeme nejen ty, kteří budou přicházet s inovacemi, ale i lidi, kteří rozumějí tomu, co denně používají,“</em> řekl pro TST britský astrofyzik James Carpenter.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/ea1f834e605f4d46ab74455cedc97ba5/obrazek.png" alt="Deník E15: James Carpenter"/></p>
<p>Stačí jen, když někdo odborný jazyk vědců někdo dobře zprostředkuje a z akademických otázek udělá malé záhady, které chce odhalit dítě v každém z nás. <em>„Věda a technologie jsou čím dál větší součástí našich životů. Neměl by nám smysl toho všeho kolem nás unikat,“</em> dodal Carpenter. </p>
<h3><strong>Základem je YouTube</strong></h3>
<p>V zahraničí se interaktivním muzeím, výstavám nebo centrům jako je Přírodopisné muzeum v Londýně daří už několik let. Rodiče posílají své děti na „vědecké tábory“ a sami po večerech poslouchají popularizační přednášky Ted Talks nebo jsou členy nejrůznějších asociací, od seriózních po bizarní, jako třeba Asociace pro rekonstrukci zločinů. </p>
<p>Česko je v tomhle pozadu, popularizaci se u nás začalo dařit až v poslední dekádě a zatím není jasné, jestli se tento trend udrží. Pozdější nástup masové popularizace má ale i své výhody: mladší generace včetně generace Y je dnes sžitá s technologiemi, které vědecké novinky dokáží poutavě zprostředkovat. To zjistil například James Grime, který na YouTube přibližuje zájemcům matematiku. Nebo autoři dva roky starého vzdělávacího cyklu <a href="http://www.otevrenaveda.cz/nezkreslena-veda/">Nezkreslená věd</a>, který vznikl ve spolupráci s českou Akademií věd.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/f94d9858cb8a43589f06275d854b111c/obrazek.png" alt="Akademie věd ČR: Nezkreslená věda"/></p>
<p>Právě Akademie věd je jedním z tahounů české popularizace vědy a výzkumu. Snaží se o to třeba projektem Otevřená věda, v rámci kterého kromě přednášek na YouTube pomáhá školit i ty, kdo by chtěli mladé publikum vědeckými otázkami zaujmout. Zájemci o vědu ale nemusí sedět jen doma u počítače, vyrazit mohou třeba na výstavu Pevnost poznání do Olomouce nebo na zdejší Academia Film Olomouc, kde se dozví něco nejen o přírodních, ale i humanitních vědách. Vydat se mohou také na fórum Věda žije! nebo si můžou dát kávu s vědci na neformálních diskusích Science Café.</p>
<p>Zájem o přírodní vědy dokázal v leckterém studentovi spolehlivě udusit špatný pedagog. Jak studentům poutavě přednášet o fyzice, matematice nebo chemii se učitelé mohou dozvědět na Jarmarku vědy a umění v Uherském hradišti.</p>
<p>A pak je tu samozřejmě stará dobrá televize, seriály, sci-fi filmy nebo knihy. „Starší“ ročníky si ještě pamatují československé pořady jako Okna vesmíru dokořán nebo Magion, z těch zahraničních se snad na každém podepsal francouzský seriál Byl jednou jeden život nebo australský pořad Věda je zábava. K těm novějším pak patří známý seriál Bořiči mýtů, který zábavu a poznání doplnil dávkou napětí.</p>
<p><em>„Je spousta nástrojů, jak vědu popularizovat. Pořád nejefektivnější je ale film, protože je funkčním celkem, na kterém pracují většinou největší odborníci, třeba britská BBC, filmaři a vědci dohromady,“</em> vysvětlil pro TST programový ředitel zmíněného Academia Film Olomouc Jakub Ráliš.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/c00a6267a79b41298a43581757e04cb0/obrazek.png" alt="Deník E15: Jakub Ráliš, Jaroslav Miller a Richard Dawkins"/></p>
<h3><strong>Zbyde z vědy vůbec něco?</strong></h3>
<p>Ne každý je ale z popularizace vědy nadšený. Podle některých skeptiků se věda díky popularizaci může stát pseudovědou, hypotézy se překroutí, objevy dezinterpretují a z rádoby populárně-naučné literatury se stane prodávaný brak. Část vědců tak varuje předtím, aby z vědy vůbec něco zbylo. </p>
<p>Navíc ti akademici, kteří se vydají na popularizační misi, přijdou o čas na vlastní výzkumy, a když se k tomu přidají i jinak napjaté vztahy mezi vědci, může se stát, že popularizátor po pár letech zjistí, že mezi akademiky už není vítaný. Své o tom ví například oblíbený astronom Carl Sagan. I přes to se mnozí do popularizace vědy pouští, v Česku to je například Jiří Grygar nebo Petr Kulhánek. </p>
<p>Naším problémem tak nakonec není to, že by chyběli tlumočníci vědy nebo zajímavé projekty, ale že jsme zahlceni vší lákavou nabídkou zajímavostí, ze kterých si nedokážeme vybrat a naučit se vzdělávat jen tak, pro radost z poznání.</p>


Seriálem i přednáškou. Jak se daří popularizovat vědu?

<p><strong>Dosud vyhazovaný kuchyňský odpad z tropického ovoce se může stát ceněným zdrojem látek pro chemiky a farmaceuty.</strong></p>
<p><a href="https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/avokado-cesky-hruskovec-je-krasna-rostlina-jak-ho-vypestovat-z-pecky">Avokádo je známé jako surovina</a> nezbytná k výrobě vynikající pomazánky guacamole. Cena ovoce kvůli rostoucí poptávce v posledních měsících raketově vyletěla vzhůru. Výzkumníci z University of Texas Rio Grande Valley teď tvrdí, že zájem o avokádo jen tak neustane. Budou se o ně zajímat hlavně chemici, protože slupka pecky alias semene obsahuje desítky jedinečných chemických sloučenin. </p>
<p>Vědci slupku poprvé v historii zkoumali pomocí plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie. Odhalili, že obsahuje přes stovku chemických sloučenin, mezi nimi například dokosanol. Ten se běžně využívá jako zvláčňovací látka v kosmetice, je ale také významným činitelem při výrobě antivirotik.</p>
<p>Vědci odhalili ve slupce také látku heptakosan, která tlumí růstovou aktivitu rakovinných buněk, nebo kyselinu dodekanovou, jež v organismu zvyšuje aktivitu lipoproteinu s vysokou hustotou běžně známého pod zkratkou HDL nebo jako hodný cholesterol. </p>
<p><em>„Mnoho lidí slupku semene avokáda považuje za odpad všech odpadů. My tvrdíme, že je to klenot, obzvláště pak díky medicínsky využitelným látkám,“</em> prohlásil doktor Debasish Bandyopadhyay, který výzkum slupky semene avokáda vedl. Své převratné poznatky prezentoval na 254. konferenci prestižní American Chemical Society.</p>
<p>Bandyopadhyay se nyní hodlá zaměřit na vývoj metody, která umožní cenné látky ze slupek co nejefektivněji získat a zajistit jejich čistotu a připravenost pro použití ve farmakologii.</p>


Pecka z avokáda obsahuje významné množství cenných látek, zjistili vědci

<p><strong>Mikroplasty ve vodě představují pro lidi minimální riziko, informovala Světová zdravotnická organizace (WHO). Tato zpráva trochu nabourala téma všeobecné paniky kolem mikroplastů. Problémem každopádně zůstávají pro oceány, nárůst jejich množství může vést až k hromadnému vymírání druhů, upozorňuje v rozhovoru pro E15.cz Tomáš Cajthaml, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.</strong></p>
<h5><strong>Není podle vás prohlášení WHO předčasné?</strong></h5>
<p><a href="https://www.who.int/water_sanitation_health/publications/microplastics-in-drinking-water/en/">Zpráva</a> v podstatě ukazuje na to, že vzhledem k počtu studií není možné říct, že jsou mikroplasty v pitné vodě rizikové. Ze studie vyplývá, že máme nedostatečné množství výsledků. Je provedeno málo studií, ale především byla každá prováděná jiným způsobem, neexistuje standardizovaná metodika. Zároveň si mnoho studií protiřečí, protože jejich autoři zkoumali různě velké mikroplasty. Můj názor je, že některé studie ukazují, že mikroplasty mají toxické účinky. Souhlasím ale se Světovou zdravotnickou organizací, že za současného stavu znalostí o konzumaci mikroplastů je velice pravděpodobné, že nebudou způsobovat zdravotní rizika. Ale to neznamená že se situace do budoucna nebude zhoršovat. Naopak bychom měli být nervózní z toho, že se v pitné vodě plasty vůbec vyskytují. </p>
<h5><strong>Odkud se mikroplasty berou a jaké nebezpečí budou představovat do budoucna?</strong></h5>
<p>Je to komplexní problém, spojený s množstvím vyráběného plastu. Vznikají z odpadu, prostým používáním plastu apod. Téměř polovinu všeho plastu na zemi člověk vytvořil za posledních 15 let. Množství odpadu z umělé hmoty exponenciálně roste. Je velice pravděpodobné, že stejnou křivkou budou následovat mikroplasty. Plasty se ovšem rozpadají na malé částice až za určitou dobu. Mikroplasty vzniknou zákonitě z každého nezlikvidovaného odpadu z umělé hmoty, který se dostane na skládku, případně nelegálně do vody a oceánu. Což se reálně děje. Lze předpokládat, že to nejhorší ještě přijde.</p>
<h5><strong>Jak tomu předejít, respektive jak se dá podle vás zabránit šíření mikroplastů?</strong></h5>
<p>Je to černá kronika. Plast je užitečný materiál, bez něhož žít neumíme. Ale musí se s ním zacházet obezřetně. Nejde o to vymanit ho znašeho životního cyklu, ani to už podle mě není možné. Je třeba úpěnlivě sledovat, aby se plast nedostával na skládky nebo přímo do životního prostředí. To je to nejhorší co se může stát. Nejde ani tak vždy o recyklaci, jako spíš separaci. Podle mého názoru je snaha o 100% recyklaci dokonce slepou uličkou. Část se dá recyklovat dobře a část ne. Co se týká omezování používání umělé hmoty, mikroplasty produkují například i plastové textilní materiály, a je tedy otázka, jestli by se měly takové materiály do budoucna používat. K tomu však musí populace dozrát. Jde to ruku v ruce se snižováním spotřeby plastů. Kdyby nebyla taková poptávka, tak nemáme více mikroplastů. </p>
<p>Možná je čas za minutu dvanáct, abychom to začali řešit. Musíme se naučit dívat na plast jako na toxický odpad, který si bohužel dnes často bereme ze supermarketů a házíme ho do komunálního odpadu.</p>
<h5><strong>Zpráva WHO varuje, že pokud bude plastů ve vodě přibývat stávajícím tempem, mikroplasty by v horizontu jednoho století mohly představovat všeobecné ohrožení vodních ekosystémů. Nepředstavuje to ohrožení ale už teď?</strong></h5>
<p>Ukazuje se, že v oceánech se mikroplasty dostávají do potravních řetězců, protože je přijímají zejména malé organismy. Z těch se pak dostanou do těch větších. Mořské organismy zkoumá relativně velké množství vědců, ale dost možná jsou ohroženy i sladkovodní ekosystémy akorát se to ještě neprozkoumalo. Dobrým příkladem ohrožení jsou například mušle a mořské plody, v kterých se mikroplasty relativně často nacházejí. Pro nás zřejmě konzumace těchto plodů ještě nemusí nutně představovat riziko, ale pro ten organismus plasty rizikem jsou.</p>
<h5><strong>Může to vést k hromadnému vymírání druhů?</strong></h5>
<p>Ano. Nikdo vám nepoví kdy, při jakém množství a koncentraci. Cesty znečišťujících látek jsou složité. Může se třeba ukázat, že se mikroplasty usazují na dně oceánu a tam mohou existovat staletí a budou neškodné, nebo se naopak z toho dna dostanou zpátky do volné vody. Je to složité. Teď vyrábíme zhruba 400 milionů tun plastů ročně, za posledních deset let se tento počet téměř zdvojnásobil. V roce 2050 se předpokládá že to bude čtyřikrát až pětkrát víc než dnes.</p>
<h5><strong>Lze odstranit mikroplasty vhodnou úpravou vody? Zpráva WHO popisuje, že čištění dokáže zlikvidovat až 90 procent.</strong></h5>
<p>Jedná se o čištění tzv. surové vody, ze které se úpravou vytváří pitná voda. Nicméně teď existuje trend, že se budou všude montovat filtry s aktivním uhlím, díky kterým se toto číslo může ještě zlepšit. Je docela pravděpodobné, že v civilizovaném světě budeme pít relativně bezpečnou vodu, ale rozhodně se to netýká ostatních ekosystémů. Moc se zatím neřeší, že jsou mikroplasty i půdě a ve vzduchu. V této souvislosti je voda jen jedním z mnoha médií. To, že se bude množství mikroplastů zvyšovat v celém prostředí, je zcela jisté. Nám jako lidstvu neplyne tolik ohrožení z vody, dokud jí máme dost, ale spojte si to s globálními změnami a nastává problém. Navíc toho zatím moc nevíme o nanoplastech, které jsou podstatně horší než mikroplasty a zatím nejsme schopni je důkladně studovat.</p>
<h5><strong>V čem jsou nanoplasty horší?</strong></h5>
<p>V porovnání s mikroplasty vyšší toxicitou. Problém je, že se špatně detekují. Ukázalo se, že částice s rozměrem 50 nanometrů mohou vstupovat do organismů a šířit se jejich orgány. </p>
<p>Plasty se obecně stále rozpadají na menší a menší úlomky. Tam, kde je mikro, tam je velmi pravděpodobně i nano. Prozatím umíme spolehlivě detekovat částice od velikosti okolo půl mikrometru. Nicméně také u nich jsou při vyšších koncentracích prokázané toxické účinky.</p>
<blockquote>
<h5><strong>WHO: Mikroplasty ve vodě představují minimální zdravotní riziko</strong></h5>
</blockquote>
<blockquote>
<p>Množství mikroskopických částic plastu, které se v současné chvíli vyskytuje v pitné vodě, zatím nepředstavuje pro její konzumenty vážnější zdravotní riziko. Ve zprávě, která shrnuje dosavadní poznatky o vodě z vodovodu i balené vodě, to uvedla Světová zdravotnická organizace (WHO). Odborníci však bedlivě sledují, jak se bude obsah plastu v pitné vodě vyvíjet do budoucna, napsala agentura AFP. </p>
</blockquote>
<blockquote>
<p><em>&quot;Hlavním uklidňujícím poselstvím pro spotřebitele pitné vody na celém světě je toto: Na základě této studie se domníváme, že riziko je nízké,&quot;</em> prohlásil Bruce Gordon z WHO.</p>
</blockquote>


Profesor Cajthaml: WHO vnímá mikroplasty jako málo rizikové, přitom mohou vést k vymírání druhů

<p><strong>Původem Angličan, vědec Michael Londesborough, žije v Česku již osmnáct let. Jeho práci v Ústavu anorganické chemie mohou ale již brzy ovlivnit změny, které rozhýbal odchod Velké Británie z Evropské unie. Stůj co stůj plánuje Londesborough v Česku zůstat. Jako prevenci případným problémům chce získat české občanství. Další díl seriálu deníku E15 Můj brexit představuje Michaela Londesbourougha jako vědeckého odborníka a zároveň popularizátora vědy s vlastním televizním pořadem, ale také vášnivého vyznavače pro Čechy relativně exotické hry kriket.</strong></p>
<h5><strong>Jak vnímáte brexit?</strong></h5>
<p>Dotýká se mé osobní cti. Nejsem pyšný na brexit, vnímám ho jako nešťastnou chybu. Nezvratný krok, který nepovažuji za moudrý a odpovědný. Raději bych viděl Británii hrát pozitivní roli v Evropské unii. I proto, že naše společnost čelí řadě komplikovaných globálních problémů, tak je nyní čas na spolupráci, nikoli na stažení z mezinárodních institucí. EU zdaleka není dokonalá. Jako instituce je na začátku. Byl bych ale raději, kdyby Spojené království zůstalo součástí formativní tvůrčí síly. Brexit nicméně jsem ochoten přijmout, takže pojďme dál! </p>
<h5><strong>Jak se vás osobně dotkne odchod Británie z Evropské unie?</strong></h5>
<p>Z různých hledisek. Podle své národnosti nebudu dále občan Evropské unie. To pak znamená, že je možné, že se tato změna dotkne mých práv žít a pracovat v České republice. Komplikace, které mi to může přinést, mi zatím nejsou známé, ale samozřejmě, pokud ta situace nastane, tak na ni musím být připravený. Proto se chystám přijmout české občanství. Mám zde již trvalý pobyt. Žiju zde od roku 2002. </p>
<h5><strong>Británie je jednou z nejúspěšnějších zemí v počtu získaných grantů od Evropské výzkumné rady. Jak moc může jejich případná ztráta tamnímu výzkumu uškodit?</strong></h5>
<p>Spojené království obdrželo od Evropské unie 8,8 miliardy eur na financování výzkumu a vývoje a účastní se programu Horizont 2020, který rozděluje miliardy eur na granty na vědecký výzkum na jednotný trh. Aby měla Británie k těmto příležitostem dál přístup, bude zřejmě třeba upravit současné podmínky. Jak, ale nevíme. </p>
<p>Mimochodem jsem byl součástí skupiny evropských vědců, kteří po brexitovém referendu v roce 2016 chtěli najít celoevropský konsenzus o budoucím vědeckém vztahu mezi Velkou Británií a EU. Vzniklo doporučení se vzkazem, že evropští vědci si žádné velké změny nepřejí. A to jak ze strany Velké Británie, tak Evropské unie. To znamená otevřené možnosti žádostí o granty, možnost vzájemné mezinárodní spolupráce bez omezení. To by se mohlo týkat třeba absence vízové povinnosti. No ale uvidíme, jak to dopadne.</p>
<p>Kdyby Británie přišla o příležitost získávat evropské granty a možnost pracovat v duchu mezinárodních vztahů bez omezení, tak to oslabí nejen britskou, ale také evropskou vědu. To je bez debat. </p>
<h5><strong>Proč jste se vlastně před těmi skoro dvaceti lety rozhodl pracovat v Česku?</strong></h5>
<p>V oboru, kterému se věnuji, což jsou hydridy bóru, tedy molekuly a sloučeniny, které se nevyskytují v přírodě, hrálo Československo unikátní roli. Když jsem ještě působil na Leeds University v Anglii, tak tam každý věděl o výzkumu v Ústavu anorganické chemie v Praze. Ve světě je několik skupin, které se tomuto oboru věnují, ale ta česká měla výjimečnou pověst. Za těch 18 let, co tu žiji, se celková úroveň vědy v České republice prudce zlepšila. Od úrovně podpory vědcům, kteří zde pracují, až po kvality a význam publikací a výstupů univerzit a vědeckých institucí. I co se týče přístrojového vybavení a celkové finanční situace jsou podmínky podstatně lepší. Česká republika mi poskytla podmínky pro svobodné vyjádření mých vědeckých zájmů v oblasti výzkumu i popularizace, za což jsem vděčný. Doufám jen v to, že Česká republika získala tolik ode mě, kolik jsem díky ní získal.</p>


Můj brexit: Měním laserový paprsek na píseň Lady Carneval, říká vědec Londesborough

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Deník E15 patří již od roku 2007 mezi nejrespektovanější názorová média v České republice. Společně s webem E15.cz je komplexním a aktuálním zdrojem zpráv z domácí a světové ekonomiky, politiky, byznysu a financí.

Deník E15

Shimadzu at ISC 2026

DataApex at ISC 2026

Waters at ISC 2026

Managing 4D-STEM data with smarter acquisition

Spatial Proteomics for Translational Research

Streamlining Endotoxin Testing: Automated Sample Preparation and Audit-Ready Workflows for QC Laboratories