Léčiva mohou zůstat v odpadních vodách i po nejúčinnějším čištění, ukazuje studie

Vědci z RECETOXu otestovali technologie používané pro pokročilé čištění odpadních vod s cílem zajistit jejich bezpečnost pro vodní ekosystémy. I přes nejúčinnější čištění však analýza ukázala přítomnost diklofenaku ve vodě.

Stále více oblastí na světě čelí vážnému suchu. Řešením může být recyklace odpadní vody. Ačkoli pití odpadní vody příliš lákavě nezní, existují technologie, které ji dokážou vyčistit natolik, aby byla bezpečná nejen pro vodní ekosystémy, ale využitelná i pro výrobu pitné vody. Nová studie vědců z výzkumné skupiny Mechanistické environmentální toxikologie na RECETOXu však ukazuje, že tyto technologie mají své limity.

Tým výzkumníků spolupracoval s odborníky ze společností ASIO TECH a AQUA PROCON, kteří vyrobili technologie pro kvartérní čištění vody. Vědci využili vzorky sekundárně vyčištěné odpadní vody, která je zbavena biologicky rozložitelných organických látek, spolu s odpovídajícími vzorky ošetřenými technologiemi kvartérního čištění, jež mají eliminovat mikropolutanty. Porovnání koncentrací mezi těmito vzorky ukázalo účinnost technologických postupů při odstraňování znečištění.

„Abychom mohli analyzovat environmentální riziko léčiv přítomných v odpadní vodě, sestavili jsme ze všech výsledků grafy distribuce environmentální expozice a provedli pravděpodobnostní hodnocení environmentálního rizika. Tento typ zpracování dat je poměrně inovativní a naučil jsem se ho u prof. Bryana W. Brookse na Baylorově univerzitě, kde jsem byl v rámci Fulbright-Masarykova stipendia,“ vysvětluje jeden z autorů studie Michal Bittner.

Analýza podle očekávání potvrdila, že existují výkonné technologie pro pokročilé čištění odpadních vod. Zároveň však ukázala, že i po použití těch nejúčinnějších a nejdražších, jako je reverzní osmóza nebo ozon, voda stále obsahovala diklofenak. Ještě výraznější byl tento problém v zimním období.

„Nález diklofenaku i v té nejefektivněji vyčištěné odpadní vodě byl znepokojivý. Teoreticky by reverzní osmóza měla odstranit všechny sloučeniny a membránou by měly projít pouze molekuly vody. V několika vyčištěných vzorcích jsme však objevili diklofenak v nezanedbatelných koncentracích, což představovalo 77% pravděpodobnost překročení bezpečného limitu pro vodní ekosystémy,“ rozvádí Bittner.

Podle autorů ukazují výsledky studie limity pokročilých technologií a naznačují, že je nutné přidat další čistící stupeň na bázi aktivního uhlí, nebo řešení hledat jinde. Například ve snížení spotřeby problematických léků, jako je diklofenak.

Dalším zajímavým zjištěním byl nárůst koncentrace acetaminofenu (paracetamolu) v odpadní vodě po ozařování UV zářením. Tomuto zjištění se dále věnoval jiný článek, který nedávno publikovala Lucie Bláhová a kol. Tento nárůst koncentrace byl však pouze mírný a nepředstavuje žádné významné ekotoxikologické riziko.

Článek

Comparative Reduction of Pharmaceutical Hazards in Wastewater among Pilot-Scale Quaternary Treatment Technologies across Seasons

Michal Bittner, Lucie Báborská, Kateřina Bočková, Anna Ireinová, Marek Holba, Jaroslav Lev, Daniel Polášek, Lucie Bláhová, Bryan W. Brooks, Luděk Bláha

ACS Environ. Au (2026) 6 (5): 864–878.

https://doi.org/10.1021/acsenvironau.6c00068

Licencováno pod CC BY 4.0

Výzkum byl podpořen projektem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. CZ.01.1.02/0.0/0.0/19_262/0020109 a Fulbrightovou komisí. Výzkumná infrastruktura RECETOX (č. LM2023069) je financována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Výzkum byl rovněž podpořen z programu Evropské unie Horizon 2020 na základě grantové smlouvy č. 857560. Program Fulbright-Masarykových stipendií poskytl Michalu Bittnerovi dodatečnou podporu.