Rozhovor: Čím zaujala analytická chemie postdoktorandku Taťánu Gazárkovou

Taťána Gazárková v současné době působí jako postdoktorandka v Laboratoři antibiotické rezistence a mikrobiální metabolomiky na MBÚ AV ČR. Během doktorského studia se věnovala chromatografii a hmotnostní spektrometrii. Nedávno získala druhé místo v soutěži „Cena Sanofi za farmacii (Sanofi Prize for Pharmacy) 2026“, kterou vyhlašuje Francouzské velvyslanectví v ČR.

Taťána Gazárková v současné době působí jako postdoktorandka v Laboratoři antibiotické rezistence a mikrobiální metabolomiky na MBÚ AV ČR. Během doktorského studia se věnovala chromatografii a hmotnostní spektrometrii. Nedávno získala druhé místo v soutěži „Cena Sanofi za farmacii (Sanofi Prize for Pharmacy) 2026“, kterou vyhlašuje Francouzské velvyslanectví v České republice, a to za svoji disertační práci s názvem „Analýza steroidů pomocí moderních chromatografických a hmotnostně spektrometrických technik: Od fundamentálních studií k cíleným bioanalytickým aplikacím“ (školitelka: Lucie Nováková, Univerzita Karlova).

Co dělá tento obor podle Vás obzvláště zajímavým nebo jedinečným?

Na analytické chemii mě baví, že je do určité míry detektivní prací. Často hledáte způsob, jak „zviditelnit neviditelné“. Jinými slovy, získat ze složitého vzorku informaci, která vás zajímá, a následně ji správně interpretovat. Na bioanalytické chemii mě navíc oslovuje její mezioborovost. Propojuje analytickou chemii s biochemií, biologií a medicínou, takže člověk musí umět nejen převést biologickou či klinickou otázku do podoby měřitelného analytického experimentu, ale také získaná data zasadit zpět do širšího biologického kontextu. Právě toto propojení různých perspektiv mě na oboru baví asi nejvíc. Zároveň zde zůstává velký prostor i pro základní výzkum, od studia samotných analytických technik přes jejich zdokonalování až po vývoj nových metodických přístupů.

Kudy vedla Vaše cesta do Laboratoře antibiotické rezistence a mikrobiální metabolomiky a na jakém projektu právě pracujete?

Na MBÚ mě přivedl společný projekt dr. Zdeňka Kameníka s doc. Janem Bobkem z 1. LF UK. Pro mě to byla zároveň příležitost posunout se od cílené analýzy a studia chromatografických technik směrem k necílené metabolomice a novým biologickým otázkám.

V projektu se snažíme najít nové biologicky aktivní látky, které by byly účinné zejména vůči patogenním houbám. Jako jejich potenciální zdroj studujeme streptomycety, tedy bakterie známé svou schopností vytvářet velké množství biologicky aktivních sloučenin, včetně řady dnes používaných antibiotik. Zaměřujeme se přitom na méně prozkoumané streptomycety asociované s hostitelskými organismy, u nichž jsme již v předchozích experimentech pozorovali antifungální aktivitu. Zajímají nás zejména kmeny aktivní proti Candida albicans, u nichž tuto aktivitu nedokážeme vysvětlit přítomností již známé bioaktivní látky. Právě tyto kmeny mohou být zajímavým zdrojem nových sloučenin. Výsledky necílené metabolomické analýzy pak dále propojujeme také s geonomickými analýzami, což nám umožňuje získat komplexnější pohled na biosyntetický potenciál vybraných kmenů.

Zapojila jste se také do letošního Vědafestu, popularizační akce pro veřejnost. Jaké to bylo?

S popularizací vědy už mám určité zkušenosti z Noci vědců nebo Veletrhu vědy ze svého předchozího pracoviště, ale letošní Vědafest pro mě byl přesto v něčem nový. Tentokrát jsem totiž představovala oblast, do které jsem sama relativně nedávno vstoupila. Bylo proto náročnější najít správné analogie a vysvětlit podstatu tématu jednoduše a zároveň přesně a správně. Právě to ale bylo inspirativní. Člověka to nutí podívat se na vlastní práci z jiné perspektivy. A nejhezčí pro mě byla bezprostřednost a zvídavost dětí, které často přicházely s otázkami, jež by dospělého ani nenapadly.

Nedávno jste dokončila doktorské studium. Co jsou pro Vás největší výzvy na vědecké cestě a co Vám je pomáhá překonat?

Jednou z největších, ale zároveň i nejzajímavějších výzev je podle mě nejistota, která je s výzkumem neoddělitelně spojená. Člověk často dlouhou dobu neví, zda se při řešení dané otázky vydal správným směrem a zda se mu nakonec podaří najít ten pomyslný poslední dílek skládačky. Právě tato nejistota je pro mě ale současně tím, co dělá vědu vzrušující.

Další velkou výzvou, kterou vnímám zejména u mezioborových projektů, je komunikace. Je důležitá už při formulaci hypotézy a plánování experimentů, ale stejně tak při interpretaci výsledků (včetně těch negativních) a jejich zasazení do širšího kontextu. Každý obor má do určité míry svůj vlastní jazyk a najít společné porozumění není vždy samozřejmé.

Mně osobně velmi pomáhá možnost problémy průběžně konzultovat s kolegy, ať už individuálně nebo na pravidelných laboratorních seminářích. Velkou výhodou naší současné skupiny je její mezioborovost; díky ní mám možnost vidět jeden problém z několika různých úhlů. A důležité je pro mě také neztratit zvědavost, protože právě ta člověka vede k dalším otázkám.

Jaké máte po doktorátu plány?

Po doktorátu jsem se rozhodla, že nemusím mít hned přesně nalinkované, co bude následovat. Ráda bych si nějakou dobu nechala otevřené dveře k různým možnostem a dál stavěla na zkušenostech z analytické chemie, ale zároveň je propojovala s dalšími oblastmi s biologickým nebo medicínským přesahem. Věřím, že se člověk může učit celý život, takže jsem vlastně sama zvědavá, kam mě další cesta zavede.

Děkujeme za rozhovor!